Podle průzkumů toho, jak voliči hlasovali, prováděných při východu z volebních místností, by měl zřejmě zvítězit představitel prozápadní opozice, Viktor Juščenko. Očekává se, že dostane více než 50 procent hlasů, kdežto dosavadní premiér Viktor Janukovyč získá jen asi něco nad 40 procent hlasů. Volební účast byla 76 procent, navzdory mrazu.

V prvním kole voleb zvítězil Juščenko nad Janukovyčem těsnou většinou 39,87 procent hlasů proti 39,32 procentům. Podle meziárodních pozorovatelů bylo však první kolo voleb silně zfalšované a voliči byli zastrašováni. I v prvním kole by zřejmě výrazněji zvítězil Juščenko.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Irácká volební komise konstatovala v neděli, že se celostátní volby do prozatímního parlamentu, který vytvoří novou vládu a dohlédne na tvorbu permanentní ústavy, bude konat dne 30. ledna 2005. Původně se volby plánovaly na 27.1. 2005.

Po volbách bude vypracována ústava a pak se bude konat referendum, které ji má schválit. Po jejím schválení se koncem roku mají konat další volby.

Iráčtí většinoví šiité jsou s navrhovanými volbami spokojení, avšak menšinoví sunnitští Arabové (kteří měli za Saddáma Husajna v zemi silný vliv) si přejí, aby byly volby odloženy. Hrozí bojkotem voleb.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V sobotu došlo v Bagdádu k četným násilným akcím. Povstalci zaútočili na americkou hlídku a na policejní stanici, zavraždili čtyři vládní zaměstnance a odpálili několik bomb. Jeden americký činitel přiznal, že se v některých oblastech zhoršila bezpečnostní situace natolik, že "by nyní bylo obtížné" v nich konat volby.

pátek 21.00: Mezinárodní výbor Červeného kříže odsoudil to, co charakterizoval jako "naprosté pohrdání zásadami lidskosti", které projevují všechny strany, bojující v Iráku. V neobvykle ostře kritickém prohlášení, vydaném z iráckého ústředí, konstatuje Červený kříž, že konflikt má zdrcující dopad na lidi v Iráku.

Uprchlíci z Fallúdže zaplnili okolní města. Většinou v nich čekají bez dostatečného množství potravin, vody, léků a přístřeší, napsal ve čtvrtek list Independent

Španělské úřady znovu zatkly Tayseera Alouniho, španělského občana syrského původu, který žije v Granadě. Alouni je jedním z nejslavnějších reportérů televize Al Jazeera. Proslavil se zejména svými reportážemi z války v Afghánistánu a interviewoval pro Al Jazeeru Usámu bin Ladina.

Španělské úřady neuvedly, proč se ho rozhodly znovu zatknout. Původně byl zatčen spolu s 34 dalšími osobami v roce 2003 kvůli údajnému podezření, že má spojení se zakázanou islámskou organizací Muslimské bratrstvo. Byl obviněn, že prý využíval svých reportérských cest do Afghánistánu jako zástěrky pro získávání financí pro islámské extremisty. Posléze byl propuštěn proto, že má nemocné srdce. Nyní bylo potvrzeno, že Alouni a dalších 20 osob bude postaveno před soud.

Al Jazeera svého reportéra po celou dobu hájí a obvinila Spojené státy a Izrael, že donutily Španělsko ho zatknout a obžalovat.

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE

Ježíš sedí hned za úsvitu v chrámu, kolem něj mnoho lidí. Přišli za ním ze svých domovů, aby ho poslouchali. A toho dne se stali tichými svědky zvláštního příběhu. Do chrámu vejdou muži, zákoníci a farizeové a vedou s sebou ženu. Přistihli ji při cizoložství. Postaví ji doprostřed chrámu, všem lidem na oči a říkají Ježíšovi, co se stalo: provinila se cizoložstvím. Mojžíšův zákon přikazuje takové usmrtit kamenováním.

Většinou když na Nově mluví tiskový mluvčí nějaké společnosti, spíš než ona firma je důležitější to, že onen je člověk z oboru, napíše se do titulku pod jeho jméno např.: mluvčí jednoho ze supermarketů. V sobotu 20. 11. v Televizních novinách na Nově v jedné reportáži řešily škody napáchané vichřicí. O škodách mluvil tiskový mluvčí České pojišťovny. A v titulku nestálo: "Tiskový mluvčí jedné z pojišťoven", ale přímo: "Tiskový mluvčí ČP" . Nepřijde Vám to trošku jako reklama? ptá se Martin Karlík. Proč tam nebyla například Kooperativa nebo Česká podnikatelská pojišťovna? Asi si ČP vybrali náhodou. A to, že TV Nova patří s ČP do skupiny PPF Petra Dvořáka je asi taky jen náhoda, že.

Francouzský prezident Jacques Chirac požadoval v Londýně solidnější a spravedlivější mezinárodní pořádek, založený na zreformované a posílené Organizaci spojených národů. Varoval, že svět, založený na tom, co charakterizoval jako "logiku moci", povede ke konfliktu. Zdůraznil, že Západ nemůže vnucovat své hodnoty světu a plést si demokratizaci a pozápadňování světa.

Pozn red.: "Sebrali mi nemluvně, hodili ho na oheň a pak mě znásilnili." Toto svědectví ženy ze Súdánu vysílala mj. televize BBC minulou neděli v pořadu Panorama v drastické reportáži o tamější genocidě.

Rada bezpečnosti OSN v těchto dnech na zvláštním zasedání v Nairobi jedná o konfliktu v súdánském Dárfúru. Amnesty International při této příležitosti vyzývá všechny státy, aby přijaly okamžité a konkrétní kroky k zastavení dodávek zbraní a dalšího vojenského materiálu, kterých je v Súdánu užíváno při porušování lidských práv civilních obyvatel. Bohužel i Česká republika byla nepřímo zapletena do podezřelých obchodů se Súdánem. Podle svědectví předáka odborů Podkrepa, které v květnu 2002 uveřejnil sofijský list Dněvnik, dodavatelská firma Beta Kas z Červen Brjagu rozebírala staré tanky z ČR a do Súdánu vyvážela jejich komponenty.

Amnesty International upozorňuje, že nekontrolovaný obchod se zbraněmi podněcuje masivní porušování lidských práv v súdánské provincii Darfúr. Konflikt trvající od února 2003 přerostl v otevřené násilí včetně zabíjení, znásilňování a mučení. Přes milion civilistů bylo nuceno opustit své domovy a humanitární situace v zemi je velmi vážná.

Americký televizní kazatel Pat Robertson vyhrožuje, že zmobilizuje miliony svých křesťanských diváků a deliberalizuje americké soudnictví.

Každodenní "evangelické televizní zpravodajství" Pata Robertsona, známé pod názvem The 700 Club získalo po nynějším vítězství George Bushe v amerických volbách celostátní vliv. Vysílání přestalo být považováno za výraz názorů potrhlé křesťanské ultrapravice. Nejen, že se stalo součástí amerických mainstreamových médií, ale v mnoha ohledech americká mainstreamová média toto vysílání nahradilo. Nyní, chcete-li poznat skutečný tep Ameriky, musíte si naladit v televizi Robertsonové evangelické "zpravodajství", píše v deníku Guardian Philip James.

Ve čtvrtek dopoledne jsem v mediálním kursu na Glasgow University, kde studentům z České republiky hlavně předvádím ty britské televizní pořady a filmy, které se mi zdají pro dobrou praxi zpravodajství a publicistiky podstatné, promítl studentům z Prahy a z Brna mj. i část rozhovoru známého britského televizního moderátora Jeremy Paxmana s premiérem Tonym Blairem ze 3. února 2003. Bylo to den poté, co se americký ministr zahraničí Colin Powell v Radě bezpečnosti OSN snažil rozsáhlým projevem s grafy a videopomůckami dokázat, že je nutno zaútočit na Irák, protože prý "má Irák zbraně hromadného ničení". Dnes, po odstoupení Colina Powella z funkce, hodnotí komentátoři toto jeho vystoupení v OSN jako nejtrapnější část jeho kariéry.

Paxmanův rozhovor s Blairem se vysílal jako mimořádný diskusní pořad NewsnightZDE

Když jsem ve čtvrtek 18. listopadu 2004 tento rozhovor zhlédl znovu, připadlo mi nejen to, co už jsem věděl z února 2003, že totiž Paxman byl k rozhovoru vzorně připraven (moderátor musí vždy o daném tématu vědět nejméně tolik, a pokud možno více, než interviewovaný politik), ale teď bylo jasně vidět i to, že ze zpětného pohledu z rozhovoru vyvstává, jak nesmírně na vodě bylo Blairovo zdůvodnění války - natolik, že se mi zdá, že britský premiér se prostě apriorně rozhodl lézt "v zájmu Británie" prezidentu Bushovi za všech okolností kamsi. Bylo také jasné, jak správné bylo, že BBC prostřednictvím Jeremyho Paxmana dávala - zcela oprávněně - ve veřejném zájmu - Blairovi tyto otázky. Všimněte si, že se o nějakých lidských právech Iráčanů či o jejich svobodě a demokracii v zdůvodnění útoku na Irák vůbec nehovoří. Zcela oprávněně se jako první otázku rozhovoru ptá Blaira Paxman, proč chce zatáhnout Británii do vojenského konfliktu. Na to, aby premiér vyslal vojska do války, musí skutečně existovat bezprostřední nebezpečí, hrozící zemi.

Naši letošní studenti z České republiky jsou zdravě kritičtí a k předvedenému rozhovoru konstatovali, že na Paxmanovi "není nic neobvyklého"; tento způsob, jímž vede Jeremy Paxman rozhovory, je prý v českém kontextu "úplně normální", moderátoři takto interviewují české politiky "běžně", a kromě toho Paxman rozhovor "zbytečně komplikoval tím, že v něm odkazoval na Blairovy názory už z doby před třemi lety - hovořit o Blairově názoru v roce 2000, to je přece příliš dávno a divák se v tom nemůže orientovat". - No, posuďte sami: Mně se tento rozhovor (z něhož přinášíme nutně jen začátek) zdá po těch mnoha měsících ještě významnější než tehdy, několik málo týdnů před útokem na Irák, kdy se rozhodovalo o všem (JČ):

Město Brno dostalo předčasný dárek - vytouženou rekonstrukci obchodní pasáže v klasické zástavbě vedle vyhlášeného domu pánů z Lipé... Posuďte sami...

Brno téměř postrádá historické centrum, ale přesto se jej snaží zlikvidovat úplně. Teď už je cesta "modernizace" asi úplně volná, možná, že je to periodické (na konci devatenáctého století probíhalo v Brně něco podobného, ale tehdejší důvody jsou více pochopitelné).

Praha má sice taky svůj palác Myslbek apod., ale tam je ještě stále co ničit. V Brně už téměř ne. Zato na Špilberku je pořád oltář s vytesaným hákovým křížem, který asi podléhá památkové ochraně... (JS, BK)

Ve středu hořely v podloubí domu na Národní třídě stovky svíček, které osvětlovaly pomníček připomínající policejní zásah proti studentské demonstraci 17. listopadu 1989.

Chronická ctižádost vede často k zaslepenosti. Veledůležitost nebohých smrtelníků je zavádějící a končí v pohřební síni za zvuků varhan a monotónních hlasů placených řečníků, v slzavém údolí příbuzenstva a známých. Ovšem předtím se odehrávají tragedie i komedie oněch ztuhlých v truhlách různých cenových skupin. Pravda klasikova: lidé si neváží vyměřeného času a zabývají se tolika koninami, že jsou jediným takto zbytečným druhem v přírodní říši. Melou a melou, místo aby mysleli. Myslí a myslí, místo aby konali. Konají a konají, místo aby se zastavili...

Až příště budete mazat ve svém mailboxu nabídky an hypotéky, na levné hodinky Rolex a pochybné podnikatelské návrhy z Nigérie, pomyslete na Billa Gatese, píše v pátek dením Guardian. Steve Palmer, generální ředitel podniku Microsoft uvedl na konferenci v Singapuru, že Bill Gates dostává každý den 4 miliony mailů, většinou je to spam.

čtvrtek 22.30:Irácká prozatímní vláda uvedla, že vyšle potraviny a lékařské týmy do města Fallúdža poté, co Červený kříž vyjádřil vážné znepokojení nad situací v tomto městě a požadoval nezávislé zhodnocení tamějších podmínek, kde dosud nejde elektřina a neteče voda.

Situace v městě Fallúdža je prý zoufalá, poté, co město po mnoho měsíců ovládali extremisté a poté, co pak Američané nejprve bombardovali to, co nazývají "povstaleckými postaveními" a pak do města provedli invazi.

Korunu všemu dá moje přiznání -- jak jsem opakovaně znásilnil Janu, krásnou dceru hostinského z pivnice U Krále Brabantského pod Zámeckými schody...

DTA pro Britské listy - Ve čtvrtek 18. listopadu bylo znovuotevřeno České muzeum hudby. Byla pro ně vybrána budova s pochybnou minulostí (bývalá pošta, klášter a četnická kasárna), zato s překrásnou architekturou -- bývalý kostel sv. Máří Magdaleny je neobvyklou kombinací církevního baroka a užitkové klasicistní stavby. Hlavním cílem malostranského muzea je představit publiku monumentální historickou kolekci hudebních nástrojů.

Na slavnostním ceremoniálu při příležitosti otevření této výstavy zapůsobila hlavně vystoupení desetičlenného zpívajícího-hrajícího souboru "Ritornello", které tento večer vytvořilo výjimečnou atmosféru prostřednictvím české barokní hudby. Úvodní slovo měla Eva Paulová, ředitelka Českého muzea hudby, a generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Vynikl také proslov Ilji Hurníka. Skladatli Vojtěchu Mojžíšovi připadl čestný úkol - složil slavnostní fanfáry speciálně pro nový kulturní stánek - "Vivat per Museum".

Nedlouho po útocích z 11. září 2001, 2. října 2001 informoval deník New York Times, že vědci na prestižní Kolumbijské univerzitě zjistili vědeckými metodami něco naprosto pozoruhodného. Vyšlo prý najevo, že neplodné ženy, za něž se pravidelně modlily křesťanské organizace, otěhotněly dvakrát častěji než ženy, za něž se nikdo nemodlil. Studie vyšla ve vědeckém časopise Journal of Reproductive Medicine. Americká média o jejích výsledcích široce informovala a "byla to vítaná a nádherná zpráva pro otřesený národ." Jenže, Bruce Flamm, profesor porodnictví a gynekologie na univerzitě v Kalifornii, nyní podrobně dokazuje, že studie, jíž se dostalo tak obrovské pozornosti amerických médií, nebyla ničím více než podvodem.

V posledních dnech jsem slyšel tolikrát pokyn, že se máme vyrovnat s minulostí, se kterou jsme se dosud nevyrovnali, že jsem nemohl odolat. Rozhodl jsem se uposlechnout pokynů moudrých, kteří k tomu vyzývali jako o život.

Měl jsem sice dílčí problémy s tím, že generální směrnice těchto věrozvěstů neobsahovala dílčí pokyny o tom kdo, kdy a s jakou minulostí se má vyrovnat. Nejvíce mi chyběla sama definice vyrovnání. Nalezl jsem jich několik, protože slovo vyrovnání má v češtině mnoho významů, ale žádný z těchto významů mi neumožňoval dát ho do konstruktivního spojení s minulostí. Byl jsem zhnusen vlastní nedostatečností, protože jsem kolem sebe viděl a slyšel tolik dokonalejších a vynalézavějších, kteří ten správný význam našli a dokonce se s ní i vyrovnali. Vesměs to byli lidé, kteří byli zasloužilými odpůrci režimu před rokem 1989 a to naprosto lhostejno na jaké či v jaké straně, KSČ nevyjímaje, nebo lidé, kteří tady nebyli vůbec.

O čem to Ladislav Žák mluví? Vyrovnání se nevyrovnání se s minulostí stranou... To je ukázka marxistické dialektiky, demagogie a racionalizace téměř v čítankové formě. Hemží se to nepřesnostmi a základními logickými triky a chybami. Nechci to analyzovat, nemám ani čas ani náladu, ale možná, že byste to měl zadat nějakému matematikovi, logikovi nebo alespoň psychoanalytikovi.

Sice také naprosto nechápu, jaký vztah má Kurt Gödel k vyrovnávání se s minulostí, ale musím upozornit na nepřesnosti v reakci Jiřího Drašnara na článek Ladislava Žáka, píše Ondřej Zajíček.

Americkou armádou obchází strašidlo. Strašidlo nešťastného incidentu. Jak oznámil pan Negroponte, nemělo by se z onoho nešťastného incidentu, jakým bylo zastřelení neozbrojeného a raněného iráckého muže (nebo snad rebela) americkým vojákem usuzovat na celkovou nešťastnost působení americké armády v Iráku. Toto nepochybné "selhání jednotlivce", což je společně s "kolaterálními škodami" u amerických vojáků a politiků v posledních měsících a letech značně populární slovní spojení, je pouhou nešťastnou výjimkou. O tom nemůže být pochyb.

U příležitosti 15. výročí 17. listopadu 1989 je, myslím, připomenutí omluvy KSČM za vše, co spáchala špatného její předchůdkyně KSČ, samozřejmostí. Sám tak jako představitel této strany činím. Působilo by ale neupřímně, kdyby současně nebylo řečeno, v čem dnešní KSČM spatřuje příčiny krachu předlistopadového režimu a jak s listopadem 1989 souvisí či nesouvisí dnešní problémy.

V listopadu 1989 byla spuštěna vědomě připravovaná, imploze režimu, který už ztratil schopnost regenerace a která následně překročila původně projektovaný rámec.

Změna ve vedení po volbách do Evropského parlamentu neposílila důvěru občanů v ČSSD, drahá předvolební kampaň, laciná svým obsahem, přesvědčila voliče o výrazném deficitu myšlenkového potenciálu vedení ČSSD.

Po nástupu Stanislava Grosse do vedení ČSSD vyslyšela Platforma jeho žádost o jednotu a poskytnutí času k získání důvěry voličů a k jejich návratu k podpoře ČSSD v krajských a senátních volbách a vzala na vědomí jeho prohlášení, že vítá různost názorů uvnitř ČSSD.

Česká sociální demokracie se nachází v útlumu, který již není možné zastírat ani ukrývat za líbivá hesla či úsměvy. Zdá se, že kdysi nejsilnější česká politická strana si sama napsala scénář svého odchodu do studených křesel opozice. Ještě sice není pozdě tento osud zvrátit, ale pokud ztratí několik nadcházejících měsíců pro sebe tak typickou váhavostí přecházející do neschopnosti, tak započne období vlády ODS. Kde tedy sociální demokraté udělali chybu? Pro pochopení je třeba se vrátit o 2 roky zpět. Jak říká klasik: "V každém vítězství je ukryt možný zárodek budoucí porážky". Tedy vraťme se do listopadu roku 2002, kdy naopak Občanská demokratická strana byla na ústupu...

Nejrozporuplnější postavou sněmovního shromáždění k 17. listopadu byl Miroslav Grebeníček, předseda KSČM. Je složité říci, zda jeho odhodlání předstoupit před shromážděné poslance s proslovem k tomuto "dvojjedinému" výročí byla otázka osobní statečnosti či spíše něčeho jiného. Těžko ale předpokládat, že by si Grebeníček neuvědomil, co svým pouhým přistoupením k řečnickému pultu rozpoutá. Drtivá většina poslanců ODS demonstrativně odešla ze sálu, stejně jako Václav Havel. Ostatní, včetně prezidenta Klause, zůstali.

Vladimír Dlouhý, Valter Komárek, Karel Kříž, Jan Mládek a Jiří Schwarz budou hovořit o minulých letech. Moderovat bude redaktor týdeníku Ekonom, publicista Václav Žák.

Pořádá ekonomický zpravodajský server Hospodářských novin iHNed.cz ve staré budově VŠE, Nám. W. Churchilla 4, Praha 3), místnost 227

Německá ekonomika vykázala ve třetím čtvrtletí růst jen o 0,1 procenta proti předchozím třem měsícům, přičemž analytici očekávali 0,3 %. Ve druhém čtvrtletí růst HDP činil 0,4 procenta. Je to nejslabší výsledek od druhého čtvrtletí loňského roku, kdy ekonomika zaznamenala pokles.

Krajiny strednej a východnej Európy majú pre nemeckú ekonomiku väčší význam ako trh USA. Na tento fakt upozornil nemecký spolkový minister hospodárstva a práce Wolfgang Clement. Poukázal na to, že Nemecko umiestňuje v regióne 11,4 precenta svojho exportu, kým do USA z neho smeruje len 9,3 percenta.

Zveřejněno díky teritoriálnímu ekonomickému portálu EXPORT DO SRN

Dramatické videozáběry z města Fallúdža, na nichž americký voják zastřelil na zemi ležícího, zraněného Iráčana, vyvolaly v Británii i ve Spojených státech velké rozhořčení. Avšak Quintin Wright, veterán z britské války o Falklandské ostrovy, vysvětlil v listě Guardian, že vojáci jsou vycvičeni tak, aby přesně toto dělali.

Odpor s úspěchem používá taktiku nechat americký oddíl vstoupit do města a pak mu odříznout cestu, jíž vstoupil, a uvnitř městské zástavby ho obklíčit. Supertěžká technika je zde útočníkům málo platná. V pátek večer korespondent Mafkarat al-Islam oznámil, že odpor vpustil americké vojáky do několika částí města a pak je obklíčil -- Američané vstoupili ulicí Sirdár do čtvrtí Džawlan a Šurta, vstoupili také do čtvrti 'Askarí. Odpor naproti tomu úplně vyčistil průmyslovou zónu a čtvrti Nazal a Šuhadá'. Kolem náměstí Sahat al-Ihtifalát pak rozmístil své ostřelovače, kteří blokovali americké pěší vojáky. Korespondent Mafkarat al-Islam upozornil, že zprávy některých médií o tom, že Američané kontrolují 90 % města, jsou falešné. Jediní Američané ve městě byly podle něho oddíly vojáků vlákané do města a pak obklíčené.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

14 milionů britských zákazníků používá k přístupu na své bankovní konto internetových stránek. Ty se však v poslední době stále intenzivněji stávají obětí podvodníků, kteří zákazníkům kradou z účtů peníze protizákonnými operacemi, jimž se říká "phishing".Dosud britské banky všem svým okradeným zákazníkům peníze hradí, a proplatily dosud už 2000 okradených zákazníků celkem 4,5 milionu liber. Pokud však dojde k zintenzivnějí tohoto druhu zločinnosti, banky varují, že v případech, kdy zákazníkovi bude možno prokázat nedbalost, budou odmítat ukradené peníze vracet.

Od příštího pátku proběhne v kině filmového umění Filmhouse v Edinburku přehlídka filmů Juraje Jakubiska.

podrobnosti ZDE

Průměrný počet unikátních návštěvníků v říjnu 2004 byl v pracovní dny 5 735, v sobotu a v neděli 2 611. Počet návštěv za říjen 2004 byl 177 312, v pracovní dny 6 989, o víkendu pak 3 067 denně. Návštěvníci si za říjen 2004 zobrazili celkem 397 990 stránek, v pracovní den průměrně 16 290, v nepracovní den 5 591. V lednu 2004 tento ukazatel činil okolo 8 500 stránek v pracovní dny a okolo 3 200 stránek v nepracovní dny. 78% návštěvníků je z českých domén, 8% ze Slovenska. Čtenáři se o Britské listy zajímali v pracovních dnech zejména od 8 - 14 hod, o víkendech pak od 10 -20 hod, což ukazuje na vysoké procento čtenářů s profesionálním firemním připojením. Počet unikátních IP adres byl v říjnu 49 715, u serveru ČTK/Neris České noviny tomu bylo 75 105, čili jen o 51% více. Britské listy se podílely na provozu všech monitorovaných serverů za sledovaný měsíc z 1,65%.

V pondělí 15. listopadu 2004 navštívilo Britské listy už 7 310 čtenářů (unikátních návštěvníků) , což je o 13% více než v pondělí o týden dříve. Server ČTK/Neris České noviny měl za stejný den podle monitoru návštěvnosti iAudit 13 327 návštěvníků, což je pouze o 82 procent více než Britské listy. Počet návštěv za stejný den činil u Britských listů 9 443, u Českých novin 21 770. Čtenáři si stáhli 24 816 stránek, zatímco ze zpravodajského portálu České noviny 70 127 stránek. Počet unikátních IP adres činil 5 435, což znamená nárůst 13%, u Českých novin tentýž ukazatel činil 8 741.

Za minulý týden navštívilo Britské listy 29 788 unikátních návštěvníků, což je mezitýdení nárůst o 29%. České noviny pak v minulém týdnu navštívilo 44 132 čtenářů, což je pouze o 48% více. Stáhli si 131 827 stránek, zatímco na zpravodajském portálu ČTK České noviny 408 675. Počet návštěv Britských listů za minulý týden byl o +35% vyšší oproti předchozímu týdnu a došplhal se až na číslo 54 758, u serveru ČTK/Neris České noviny tento ukazatel činil 124 974, což je pouze o něco více než dvojnásobek. U unikátních IP adres je poměr ještě markantnější - BL: 20 106 (+25%), ČN: 28 674 (+14%), což je pouze o 42 % více. Britské listy v podstatě dělají dva lidé, zadarmo.

Tento rozhovor Jana Čulíka s britským politologem Johnem Keanem, autorem nové knihy Václav Havel, politická tragédie v šesti dějstvích, která právě vychází v Británii (nakladatelství Bloomsbury) i v České republice (nakladatelství Volvox Globator) vyšel tento týden v časopise Reflex.

Ukázky z Keanovy knihy ZDE ZDE ZDE

Ústav pro soudobé dějiny v Praze uspořádal v říjnu 1999 k 10. výročí pádu komunismu konferenci historiků. Bohužel, komunističtí činitelé na ni pozváni nebyli, hovořili tam jen disidenti.

Před konferencí jsem se o tom, že do Prahy na ni jedu, zmínil britskému politologu Johnu Keanovi, autorovi knihy Václav Havel, politická tragedie v šesti dějstvích. Řekl jsem mu, že na konferenci vystoupí i tehdejší český prezident. Kean na to reagoval: Zeptejte se Václava Havla, jak dal Dubčekovi slib, že ho bude podporovat při kandidatuře na prezidentský úřad, a jak ho potom nesplnil.

Udělal jsem to a vyvolalo to dost neuvěřitelnou situaci. Popisovali jsme ji průběžně v Britských listech během konference v říjnu 1999. Níže uvádíme odkazy k těmto poněkud vzrušeným, ale spíš vlastně (tragi)komickým článkům. Celá "aféra" tvoří také první oddíl druhého knižního výboru z Britských listů ...jak Češi jednají, Chomutov, 2000.

V souvislosti se znovuzvolením George Bushe se v evropském tisku objevilo mnoho článků snažících se přijít na kloub současné politice Spojených států a poněkud mysteriózním duševním pochodům jejich obyvatel. Co tyto úvahy spojuje, ať už nalézají příčiny kdekoliv, je jakýsi zklamaný, téměř dětský údiv: Jak se to mohlo stát?

Den boje za svobodu a demokracii svým každoročním průběhem připomíná jemu předcházející uctění památky mrtvých. Jdou se položit věnce, sem tam svíčka se zažehne, hezké slovo se prohodí a poslední státotvorný mýtus se opráší, vyleští a nablýská se v mediální myčce. Zase je slyšet zvonit klíče, radostně hlučet davy pod balkonem Melantrichu, na němž Václav Havel pronáší památná slova za tichého souhlasu a garance Václava svatého a národu se připomenou i tváře, které ze dne na den pozbyly autority stranických předsedů a tajemníků, aby se staly terčem posměchu a pohrdání.

Všechno je to pěkné, na člověka z toho dýchne ta atmosféra tehdejší sounáležitosti a naděje, že po patnácti letech si budeme moci tykat se všemi sousedy, jedno na kterou světovou stranu korunou hodíš.

Francouzský prezident Jacques Chirac řekl ve středu večer v britské televizi v rozhovoru před jeho návštěvou Británie, že je svět v důsledku americké invaze do Iráku nebezpečnějším místem než dříve. Ve Francii však vládnou mezi francouzskými intelektuály obavy, že mezinárodní vliv Francie rychle upadá. Prezident Chirac se během své návštěvy v Londýně pokusí zlepšit špatné styky s Velkou Británií. Avšak mezi Bushovým neokonzervativním Washingtonem a Chirakovou gaullistickou Paříží vládne hluboká nedůvěra. Američané si myslí, že Francie je nespolehlivý spojenec a ve věci Iráku jen stojí stranou. Francie má přitom nyní špatné styky i s Británií a to všechno přispívá k pocitu deprimovanosti. Francouzský prezident Chirac se dosud řádně nepokusil vysvětlit své názory a postoje anglosaskému světu. V rozhovoru v britské televizi Chirac mj. uvedl:

Pokračování ze včerejšího dne, 17. listopadu 2004, v kterém se čtenář dozvěděl, že přicházejí první příznaky krize s blížícím se datem konání konference, na níž se měli setkat poprvé po 15 letech klíčoví aktéři konfliktu z listopadu 1989. Zatím ale nic podstatného, bude hůř.

Předchozí díly ZDE ZDE

James Zetlen, 20, student neurologie na University of Southern California, byl tak zklamán, že byl George Bush 2. listopadu zvolen americkým prezidentem, že založil internetové stránky sorryeverybody.com. Zveřejnil tam fotografii sebe samého s kusem papíru, na němž je napsáno: "Promiňte, světe, snažili jsme se. Podpis: Polovina Ameriky." Vyzval další Američany, aby učinili totéž.

Původně to vzniklo tak trochu jako vtip, ale myšlenka se chytla a stala se nesmírně populární. Za posledních 14 dní stránka zaznamenala 50 milionů přístupů a bylo na ní umístěno více než 15 000 fotografií. Zetlen uvažuje o tom, že ji promění v politickou lobbistickou organizaci.

Zetlen jako editor stránky musel více než dvě třetiny nabízených fotografií odmítnout jako příliš urážlivé. Některé byly od Republikánů. "Někteří z nich jsou přesvědčeni, že jsou naše internetové stránky zradou Spojených států. Občas nám hrozí násilím."

Jako všechno v Americe, i tyto stránky hned vyvolaly opačnou odezvu, tedy stránky notsorryeverobody.com ("Nemáme povinnost se omluvyt [sic!] světu za to, že podporujeme svobodu a demokracii," praví se tam), sorryeverybodymyass a wearenotsorry.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Diskurzy o kultúre v prácach kulturológov sa stali v poslednom desaťročí minulého storočia a na začiatku nového milénia jednou zo základných podmienok pochopenia zmien spoločenských javov. Medzi takéto diela nepochybne patrí titul - Perspektívy kulturológie Viery Gažovej, ktoré vydala Katedra kulturológie Univerzity Komenského v Bratislave ako desiaty zväzok edície ACTA CULTUROLOGICA. Náročný čitateľ má možnosť hlbšie preniknúť do problematiky analýzy aktuálneho kultúrneho toposu súčasnej civilizácie. Erudovanosť autorky je prítomná na každej strane. Pozornosť odbornej i laickej čitateľskej verejnosti priťahuje spôsob, akým predkladá problematiku a jednotlivé fakty, ako aj pútavý výklad a podnetné závery. Gažovej prínos možno nájsť v dvoch rovinách: v systematickom odokrývaní vrstiev, ktoré modelujú zmeny kultúrnej reality a v otvorení odborného diskurzu.

Voľby v USA -- priestor, keď sa pred publikom roztočí dynamické predstavenie o dvoch hercoch, ktorí každý po svojom súťažia o primát byť zrkadlom americkej spoločnosti. Obaja vedia, že by mali vzrušenému auditóriu tak trochu pripomínať vytúženého syna: nesmiete sa báť zveriť mu kľúč od vášho domu a odísť si spokojne užívať dovolenku. A pocit ohrozenia, samozrejme, túto túžbu vo vás závratne zvyšuje.

Úmrtie vodcu Organizácie pre oslobodenie Palestíny (OOP) Jásira Arafata vyvolalo v západnom svete vlnu optimizmu na oživenie mierového procesu na Blízkom Východe. Tvrdí sa, že hoci Palestínčanov čaká obdobie neistôt, môže vyústiť do zlepšenia ich postavenia a do splnenia snov o vlastnom štáte. Nebohý 75-ročný Jásir Arafat prekonal vo svojom dobrodružnom živote mnoho zvratov. Do pozornosti medzinárodnej verejnosti sa dostal ako vodca organizácie, ktorá bola v časoch studenej vojny predmetom veľmocenských hier.

Penzijný systém, ktorý slovenská vláda vydáva za vzor, nefunguje a hrozí jeho úplné zrútenie sa. Začiatkom septembra o tom napísal ekonomický denník Handelsblatt. Paradoxne na náklady slovenských daňových poplatníkov bol pred necelým mesiacom na Slovensku už po niekoľký raz jeho autor José Piňera. Znovu prezentoval nepravdivé údaje a nepravdivé výsledky, to isté robí aj minister Ľudovít Kaník. Súčasné Čile je, naopak, dôkazom, že v chudobnej krajine, akou je aj Slovensko, kapitálový dôchodkový systém "produkuje" dôchodcov odkázaných na nízku sociálnu podporu.

Čoskoro uplynie 15 rokov od dňa, keď v Prahe na Národní třídě polícia brutálne potlačila študentskú demonštráciu k výročiu 17. novembra 1939. O nejaký čas sa rozšírila správa, že počas potláčania demonštrácie zahynul jeden študent.

1. listopadu byl za účasti 1181 firem, z toho 720 zahraničních ze 45 zemí ze všech kontinentů zahájen ve výstavním areálu EXPOCUBA 22. Mezinárodní havanský veletrh. Zahajovacího aktu se zúčastnil tajemník výkonného výboru Rady ministrů Carlos Lage Dávila a další straničtí a státní představitelé. Ministr zahraničního obchodu Raúl de la Nuez ve svém úvodním slovu zdůraznil význam účasti 241, tedy ve srovnání s loňským rokem téměř dvojnásobného počtu amerických podnikatelů ze 125 společností ze zemědělsko-potravinářského sektoru.

V říjnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5119,90 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.