16. 11. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
16. 11. 2004

ANALÝZA

Černý listopad pro českou levici

Vítězství Občanské demokratické strany je bezprecedentní. Čas, který zůstal sociálním demokratům na změnu, se rychle krátí.

Za patnáct let od 17. listopadu 1989 nezaznamenala žádná politická strana takový úspěch ve volbách jako Občanská demokratická strana v letošních krajských a senátorských volbách. Pouze Občanské fórum v roce 1990 dosáhlo lepšího výsledku, když vykázalo zisk okolo poloviny odevzdaných hlasů. To ale bylo v době plné emocí, kdy se voliči neorientovali podle představ o budoucnosti, ale řídili se svým postojem k minulosti. Navíc Občanské fórum bylo hnutí, které teprve čekal rozpad na politické strany. Když se tak stalo, zdálo se, že pásmo kolem třicetiprocentního zisku je pro stranu v systému poměrného zastoupení horní hranice úspěchů.

Předchozí část analýzy ZDE

Letos ovšem při volbách do krajských zastupitelstev ODS získala rekordních 36,35 % odevzdaných hlasů. Tuto skutečnost doprovází i pokles volební účasti. Při volbách v roce 1990 byla v České republice účast 96,8 % oprávněných voličů. Letos jsme si připsali opačný rekord -- v druhém kole senátních voleb byla účast pouze 18,4 %.

NEBÝVALÝ ÚSPĚCH ODS v sobě skrývá jeden neúspěch, který byl v pozadí smutných tváří některých vítězů. Stačilo získat ještě pět senátorských křesel a vítězství by bylo totální: ODS by měla absolutní většinu v Senátu. A tento cíl byl reálný, neboť ODS neuspěla v druhém kole v osmi obvodech, a to řádově pouze o stovky hlasů. Zisk senátní většiny by znamenal částečné blokování zákonodárných iniciativ vládní koalice, což je bezesporu výhodný politický kapitál. Teď může ODS hlídat jen iniciativy na úrovni ústavních zákonů. A nárokovat si post předsedy horní komory parlamentu. To v souhrnu rozhodně není málo.

V tomto relativním neúspěchu ODS skrývá i zdravá výzva, které občanským demokratům umožní neusnout na vavřínech. Bude je nutit pokračovat v dohodách s ostatními stranami či senátními uskupeními, a to především s lidovci. Představa, že by ODS získala ve volbách do Poslanecké sněmovny většinu křesel, je nereálná, proto je nutné učit se jednat. Orientace na koaliční vládu by navíc umožnila částečnou kontinuitu, což by po případném sestavení vlády v čele s ODS mohlo umožnit vyhnout se některým nerozvážnostem plynoucím z nezkušenosti.

KOMUNISTÉ PROŽÍVAJÍ po volbách do Senátu zklamání. Rozpaky byly patrné už po krajských volbách, kdy KSČM sice zaujala druhé místo v celkovém pořadí a první místo na levici, ale poklesl jim počet krajských mandátů. V případě voleb do Senátu pronikli komunisté do druhého kola sice v devíti volebních obvodech, ale získali pouze jeden mandát. Horší než samotný výsledek jsou pro ně některé unáhlené reakce funkcionářů. Malý úspěch KSČM je maximem toho, čeho lze pro levici v současné chvíli dosáhnout.

Nejde pouze o neoblibu Senátu, a to zvláště u levice, či o malou účast ve volbách obecně. Problémem je, že se většina české veřejnosti se stále hlásí k pravici. Posun směrem k levici, který signalizovaly výzkumy agentury CVVM na konci vlády Miloše Zemana, se s příchodem nového vedení ČSSD změnil. V poslední době sice kolísal příklon k levici, ale rostla prestiž pravice -- a klesal zájem o střed. V takovéto situaci je ve většinovém volebním systému úspěchem komunistů postup do druhého kola. Větší úspěch v druhém kole by mohla přinést pouze náhoda.

Naopak není náhoda, že ODS zaznamenala v některých obvodech porážky od kandidátů, kteří jsou emotivně vnímání jako pravicovější než kandidáti ODS. Příkladem může být Praha 6, kde zvítězil kandidát Unie svobody-DEU a ODA Karel Schwarzenberg. Nebo Praha 10, kde zvítězil Jaromír Štětina za Stranu zelených, který se v politice proslavil mnohem více protimoskevskými komentáři než jako enviromentalista. Právě tak není náhoda, že se v obou případech jednalo o kandidáty, které podpořil bývalý prezident.

SPOKOJENOST LIDOVCŮ se opírá o fakt, že jsou jedinou vládní stranou, která nezaznamenala výrazný pokles přízně. V případě krajských voleb se jejich umístění na třetím místě rovnalo zisku více než deseti procent hlasů. V senátních volbách sice tratili čtyři mandáty, ale obsadili druhé místo mezi politickými stranami. Jsou konstantou české politické scény, která je - v důsledku politiky sociální demokracie vylučující dohodu s komunisty - nenahraditelná.

Problém lidovců je však právě v tom, že jsou konstantou. Jejich úspěch je dán víc chybami konkurence než rozšiřováním vlastní volební základny. Nejde pouze o to, že ztrácí mandáty. To může být dočasné vzhledem k mimořádné prestiži ODS v důsledku chyb vládní koalice, především sociální demokracie. Tabulka číslo 1 ukazuje ještě jiný problém: když vydělíme počet získaných hlasů v krajských volbách počtem členů KDU-ČSL, zjistíme, že lidovci vykazují nejnižší efektivnost stranické práce. Je to vleklá choroba - obdobné údaje lze vypočítat i ve vztahu k výsledkům předcházeních voleb.

Tabulka číslo 1:

EFEKTIVNOST POLITICKÝ STRAN V KRAJSKÝCH VOLBÁCH V LISTOPADU 2004

politická strana
počet členů
v tisících
počet získaných hlasů
v krajských volbách
volební efektivnost
ODS
20 
769 848
38,49
KSČM
70 
416 807
5,95
KDU-ČSL
47 
226 016
4,81
ČSSD
16 
297 083
18,6

Pramen: ČSÚ, sekretariáty politických stran

Je zřejmé, že na jednoho člena KDU-ČSL připadá méně voličů než na člena kterékoli jiné ze čtyř životaschopných parlamentních stran. Tradičně se uvádí, že největší krize čeká na komunisty, a to vzhledem ke stárnutí jejich členské a volební základny. Jenže přinejmenším stejné riziko je skryto v řadách lidovecké strany. Určitou šanci by mohlo nabídnout výraznější vyprofilování strany v duchu tradičních sociálně-křesťanských hodnot. Třeba i s ohledem na skutečnost, že bezprizorný volič není momentálně na pravici volebního spektra, ale v jeho středu. Navíc v Česku chybí strana, která by byla schopna vnímat pozoruhodnou orientaci zahraniční politiky Vatikánu například k válce v Iráku. Je s podivem, že právě lidovecký ministr zahraničí se stal symbolem odlišného postoje k některým z nejdůležitějších problémů světa.

VE VEDENÍ sociální demokracii si jistě nedokázali představit horší výsledek pro ČSSD než je ten, který tato strana zaznamenala v krajských a senátních volbách. Nejen že se nenaplnila očekávání odvozovaná od šetření renomovaných agentur pro výzkum veřejného mínění. Popravdě řečeno ani žádný expert či komentátor neočekával tak výrazný debakl ČSSD. Ukazuje se, že "Grossův efekt" je velice rozporuplný:

  • Při poklesu prestiže ČSSD a po neúspěchu ve volbách do Evropského parlamentu se velká část aktivu i funkcionářů -- a to včetně mnoha z těch, kteří byli pokládáni za tzv. zemanovce -- upnula na Grosse jako na spásnou naději. Grossova nesporná schopnost získat na svou stranu většinu při nejrůznějších vnitrostranických klání -- ať již v poslaneckém klubu, na sjezdech ČSSD či na výkonném výboru -- se zdála zárukou schopnosti získat si i veřejnost.
  • Na voličskou veřejnost Gross nezapůsobil. Propad prestiže sociální demokracie u voličů se nepodařilo zastavit. Ukazuje se, že při kontaktu s celospolečenskými politickými úkoly jako byla volba prezidenta, výběr eurokomisaře či listopadové volby jsou zapotřebí jiné schopnosti než ty, které nabízí Gross.

První reakce z Lidového domu na prohrané volby se přirozeně neopíraly o věcné analýzy. Protože ale pocházejí od hlavy sociální demokracie, zaslouží si připomenout -- třeba i proto, že budou orientovat budoucí analýzy. Především tvrzení, že za neúspěch může Miroslav Kalousek, neboť rozvířil diskusi kolem zvýšení platů policistů. Je pravda, že toto téma patřilo k neplánovaným dominantám předvolebního období. Vinu za to však nenese Kalousek, ale ten, kdo ono nešťastné zvýšení platů policistů v nejméně vhodnou dobu navrhl a obhajoval -- tedy Stanislav Gross. Učinil to jako člověk, který představoval ústřední postavu kampaně ČSSD.

Samotné personifikaci nelze příliš vytýkat -- volební kampaň potřebuje jednu tvář. Politik ale musí umět tuto roli zvládnout s jinou dikcí než je ta, kterou Gross nasadil. Prohlášení typu "JÁ zruším komisi", která zpracovala nevhodný podkladový materiál o zdravotnictví, či obhajoba rozšiřování odposlechů nemohou získat masovou odezvu. Nelze zapomínat, že pro mnoho lidí nejsou na demokracii nejcennější volby, ale tolerance k jiným názorům a svoboda slova.

OBDOBNĚ AUTORITÁŘSKY zněly i Grossovy reakce na senátní volby -- výzva podporovat komunisty a návrh zrušit Senát. V obou případech lze jistě nalézt v řadách sociální demokracie a jejich voličů příznivce těchto návrhů. Problém je, že obě tyto reakce představují změnu dosavadní strategie sociální demokracie. K takovémuto přeorientování stany je nutná diskuse. Ne proto, že si tak žádá demokratický charakter ČSSD, k němuž vedení strany nezavazují pouze stanovy, ale i zákon o politických stranách. Je to i politický úkol. Změnit orientaci stranické práce vyžaduje přípravu a čas. Když úřadující předseda strany od pasu vystřelí novou strategii, zanáší do stranických řad zmatek. Sebe pak představuje jako nevěrohodného politika, který je ve změněné situaci ochoten zapřít jakýkoliv princip.

Tam, kde kandidovali ve druhém kole komunisté, jejich zisk se jen zřídka přibližuje součtu hlasů KSČM a sociální demokracie v prvním kole. Obdobně nelze očekávat, že se prosadí výkřik o potřebě zrušit Senát. Tato idea má dlouhodobě podporu značné části veřejnosti a mnohého experta i politika. Jenže k úpravě politického systému je mimo jiné potřeba hlas tří pětin senátorů. A v politice se stává jen výjimečně, že by někdo chtěl zrušit své vlastní dobré bydlo jen kvůli abstraktnímu obecnému blahu. Bude-li někdy zrušen senát, stane se tak po větší krizi než je krize uvnitř sociální demokracie. V této chvíli má Grossům návrh význam jen jako pochopitelný pokus odvrátit diskusi od výsledků voleb.

ARGUMENT úřadujícího předsedy sociální demokracie, který spojuje potřebu zrušení Senátu s malou volební účastí obsahuje bezesporu racionální jádro. Tím jádrem ale není pokles účasti. Tabulka číslo 2 ukazuje, že volební účast klesá ve volbách do Poslanecké sněmovny, ale i při volbách do regionálních samosprávných orgánů. V případě výkyvů účasti v prvním a druhém kole senátních voleb je nutné vzít do úvahy, že se jedno z těchto kol zpravidla spojuje s místními či krajskými volbami. Tato skutečnost svědčí ve prospěch návrhu ODS konat do Senátu jen jednokolové volby, což by umožnilo technicky zajistit větší voličskou angažovanost.

Tabulka číslo 2:

VOLEBNÍ ÚČAST V ČESKÉ REPUBLICE

 
1994
1996
1998
2000
2002
2004
Poslanecká sněmovna
 
76,41
74,03
--
58,00
--
Senát 1.kolo
 
35,03
42,37
33,72
24,10
28,97
Senát 2.kolo
 
30,63
20,36
21,56
32,55
18,41
Evropský parlament
 
--
--
--
--
28,32
Kraje
 
--
--
33,64
--
29,62
Komunální volby
60,68
--
45,02
--
43,39
--

Pramen: ČSÚ

Pokles volební účasti je problém ve většině zemí Evropské unie. Teorie nedokáže jednoznačně odpovědět na otázku, jaká je příčina. Podle některých autorů jde o zklamání z demokracie, rezignování na možnost pozitivních změn pomocí voleb. Jiní autoři - například s dovoláním na volby ve Výmarské republice - upozorňují, že vysoká volební účast bývá spojena se společenskou krizí a může předznamenávat velké politické problémky.

ZACHOVÁNÍ SOUČASNÝCH TRENDŮ ve vývoji volební účasti a přízně jednotlivým stranám může vézt k výrazným sociálně-politickým změnám v Česku po volbách do Poslanecké sněmovny za rok a půl. Pravděpodobně se před námi rozevírá slovenská cesta radikálních liberálních reforem. Zvrátit tyto trendy může pouze změna situace v sociální demokracii. Zatím se ale zdá, že přípravy březnového sjezdu této strany mají podobu příprav oficiální korunovace Stanislava Grosse. I když volby do Sněmovny mají jiné zákonitosti než krajské či senátní volby, je velmi sporné, zda za těchto podmínek byla ČSSD schopna nástup ODS zastavit.

Součástí slovenské cesty byla i sebevražda Strany demokratické levice. Ta se z vládní strany a členky Socialistické internacionály změnila na malé uskupení, jenž dnes vstupuje do jiné politické strany. Není divu, že se i v kuloárech Lidového domu stále častěji šeptá, že by mělo být vysláno poselstvo na Vysočinu.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom

                 
Obsah vydání       16. 11. 2004
16. 11. 2004 Americký voják, který zabil bezbranného raněného, byl suspendován
17. 11. 2004 Jan Opletal jako symbol hrdého vzdoru
17. 11. 2004 Jak se Václav Havel snažil v roce 1989 stát prezidentem Jan  Čulík
17. 11. 2004 Proti absurditě nekontrolované moci Jan  Čulík
17. 11. 2004 Jak ČTK miluje genitivy Jan  Čulík
17. 11. 2004 Co se stalo v listopadu 1989? Josef  Brož
17. 11. 2004 Po 15 letech od Listopadu: Z deště pod okap! Nebo taky: Z bláta do louže Jaroslav  Čejka
17. 11. 2004 Nepripravení našli moc pohodenú na ulici, zdvihli ju, a tak trpí za to väčšina Andrej  Sablič
17. 11. 2004 Telefonujte zdarma přes internet pouze s novou verzí Skype
17. 11. 2004 Michael  Marčák
17. 11. 2004 Totalitní a jiné paralely Bohumil  Kartous
17. 11. 2004 Podle nezávislého auditu navštívilo Britské listy za říjen 79 450 unikátních návštěvníků
16. 11. 2004 K reálnému odkazu 17. listopadu 1989 Petr  Kužvart
17. 11. 2004 Je žumpou české žurnalistiky ČTK, nebo server Novinky?
17. 11. 2004 Politikové odsoudili pravděpodobnou vraždu Margaret Hassanové
16. 11. 2004 Condoleezza Ricová nominována americkým ministrem zahraničí
16. 11. 2004 Blair: Amerika a Evropa musejí po světě společně prosazovat demokracii
17. 11. 2004 Michael  Marčák
16. 11. 2004 Náhlý odchod Colina Powella
15. 11. 2004 Robin Cook o Colinu Powellovi
16. 11. 2004 Irák by se mohl stát Vietnamem pro Blaira, ne pro Bushe
16. 11. 2004 Pracovníci v médiích, udělejte revoluci! Jan  Paul
16. 11. 2004 Proč nevolím ODS Jan  Žižka
17. 11. 2004 Michael  Marčák
16. 11. 2004 Černý listopad pro českou levici Oskar  Krejčí
16. 11. 2004 Kam kráčíš, česká techniko?
16. 11. 2004 Hledání Boha ve světě bez Boha Petr  Fiala
16. 11. 2004 Co se stalo v listopadu 1989? Josef  Brož
16. 11. 2004 Zažít znovuzrození svobody Martin  Škabraha
16. 11. 2004 Školství politiky nezajímá Radek  Sárközi
16. 11. 2004 10. ročník pražského modelu Spojených národů
16. 11. 2004 Já ústnímu zkoušení naopak fandím Ignác  Pospíšil
16. 11. 2004 Sociální demokraté, co si myslíte o podpoře Jaromíra Štětiny od ČSSD v Praze 10 ?
16. 11. 2004 Česká televize v Americe k 15. výročí pádu komunismu
16. 11. 2004 Povolební kocovina Josef  Vít
15. 11. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 8. - 10. listopadu 2004
15. 11. 2004 Český voliči, přitáhni uzdu! Josef  Provazník
16. 11. 2004 Po stopách Karla Hynka Máchy
15. 11. 2004 Ohlédnutí Jan  Čulík
15. 11. 2004 Levice v srpnu Milan  Valach
15. 11. 2004 Restaurace státotvorných mýtů Štěpán  Kotrba
15. 11. 2004 Jak se v listopadu 1989 rozkládal v Československu komunismus Jan  Čulík
15. 11. 2004 Vánoce v Praze roku 1988 Jan  Čulík
15. 11. 2004 Ludvík Vaculík: "Já vůbec neřeším ten Západ. Mně je to úplně jedno, jak je to tam" Jan  Čulík
15. 11. 2004 1988 - Československo na rozcestí? Jan  Čulík
15. 11. 2004 Z historie rozkladu komunismu v Československu: Pražská zima 1989 Jan  Čulík
15. 11. 2004 S Josefem Škvoreckým o pádu komunismu v Československu
15. 11. 2004 Jestliže chceme blahobyt, musíme umět dodržovat slovo Jan  Čulík
15. 11. 2004 Pýcha, arogance a ztráta soudnosti Jana Čulíka?
15. 11. 2004 Etická zahraniční politika "demokratických" zemí
15. 11. 2004 Média a veřejná služba v zemi zaslíbené multiplexové Ladislav  Žák
15. 11. 2004 Je ústní zkoušení v chemii a ve fyzice na gymnáziu nutné? Boris  Cvek
15. 11. 2004 Na zkoušení trvají jen ti učitelé, kteří neumějí učit Jan  Čulík
13. 11. 2004 Soudci zneuctili soud Zdeněk  Jemelík
1. 11. 2004 Hospodaření OSBL za říjen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Vláda Stanislava Grosse a politika ČSSD RSS 2.0      Historie >
16. 11. 2004 Černý listopad pro českou levici Oskar  Krejčí
9. 11. 2004 Sociální demokracie nezaujala, agentury také ne Oskar  Krejčí
9. 11. 2004 ČSSD potřebuje pragmatismus Jan  Ambrož
7. 11. 2004 S upřímností leda pojdeš Bohumil  Kartous
7. 11. 2004 Vážený pane Grossi... Boris  Cvek
5. 11. 2004 Politika prázdných žvástů Radek  Batelka
3. 11. 2004 Monitor Jana Paula : Gross to myslí ještě upřímněji Jan  Paul
1. 11. 2004 Proč se perou Klaus a Gross Bohumil  Kartous
27. 10. 2004 Švehla a Gross: Teprve politika je ta pravá krása Jan  Bohata
21. 10. 2004 Myslí to upřímně -- Grossova strategie úspěchu Petr  Baubín
19. 10. 2004 Jak řekl Stanislav Gross Jaroslav  Doležal
14. 10. 2004 Stát jako dřevorubec a pravomoc, která je nedělitelná Jaroslav  Doležal
8. 10. 2004 O tom, že premiér Gross vlastně zlikvidoval instituci referenda Radek  Batelka
8. 10. 2004 Myslí to Gross upřímně?   
5. 10. 2004 Mysli globálně, jednej lokálně Štěpán  Kotrba

17. listopad RSS 2.0      Historie >
16. 11. 2004 Co se stalo v listopadu 1989? Josef  Brož
16. 11. 2004 Černý listopad pro českou levici Oskar  Krejčí
16. 11. 2004 K reálnému odkazu 17. listopadu 1989 Petr  Kužvart
15. 11. 2004 Ludvík Vaculík: "Já vůbec neřeším ten Západ. Mně je to úplně jedno, jak je to tam" Jan  Čulík
15. 11. 2004 Jestliže chceme blahobyt, musíme umět dodržovat slovo Jan  Čulík
15. 11. 2004 S Josefem Škvoreckým o pádu komunismu v Československu   
15. 11. 2004 Jak se v listopadu 1989 rozkládal v Československu komunismus Jan  Čulík
15. 11. 2004 1988 - Československo na rozcestí? Jan  Čulík
15. 11. 2004 Vánoce v Praze roku 1988 Jan  Čulík
15. 11. 2004 Z historie rozkladu komunismu v Československu: Pražská zima 1989 Jan  Čulík
15. 11. 2004 Ohlédnutí Jan  Čulík
15. 11. 2004 Restaurace státotvorných mýtů Štěpán  Kotrba
14. 11. 2004 Ďábelské svody manipulace nesrovnatelně větších skupin lidí Zdeněk  Bárta
11. 11. 2004 Postmoderní svět a vyrovnávání s minulostí Peter  Dinuš
21. 11. 2003 Kontrarevolúcia 14 rokov po Nežnej Pavol  Fabian