"Myslím, že francouzsko-britské styky nebyly poškozeny. Trvají, i když existují určité rozdílné názory, to je mezi dvěma velkými zeměmi normální. Ale v podstatě si dobře rozumíme a jsme přáteli.

Od samého počátku byl můj postoj vůči Iráku prostý. Jsem přesvědčen, že právo na intervenci musí být oficiálně uznáno. Ale to právo lze pouze vykonávat s mezinárodním souhlasem. To dnes samozřejmě znamená v rámci OSN. Tak tomu nebylo a já jsem toho litoval. Zastával jsem od začátku názor, že to bude dlouhá, obtížná a nebezpečná operace. Tento svůj názor jsem nezměnil.

Co se týče osoby Saddáma Husajna, v jeho hodnocení se od našich britských přátel příliš neodlišuji. Bylo nutné jednat, bylo nutné skoncovat s činy muže, který se během let doslova stal tyranem. Důsledky pro irácký lid a pro mezinárodní společenství je obtížnější zhodnotit. Je svět dnes bezpečnější? O tom si nejsem jist. Do určité míry byl pád Saddáma Husajna pozitivní věc. Ale také to vyvolalo takové reakce, jako mobilizaci islámských mužů a žen v celé řadě zemí, a tak se svět stal nebezpečnějším. Není pochyb o tom, že došlo k vzrůstu terorismu. A jedním z důvodů je situace v Iráku. Nejsem si jist, že bych mohl říci, že je svět bezpečnějším místem."