Česká sociální demokracie se nachází v útlumu, který již není možné zastírat ani ukrývat za líbivá hesla, čí úsměvy. Zdá se, že kdysi nejsilnější česká politická strana si sama napsala scénář svého odchodu do studených křesel opozice. Ještě sice není pozdě tento osud zvrátit, ale pokud ztratí několik nadcházejících měsíců pro sebe tak typickou váhavostí přecházející do neschopnosti, tak započne období vlády ODS. Kde tedy sociální demokraté udělali chybu? Pro pochopení je třeba se vrátit o 2 roky zpět. Jak říká klasik: "V každém vítězství je ukryt možný zárodek budoucí porážky". Tedy vraťme se do listopadu roku 2002, kdy naopak Občansko demokratická strana byla na ústupu..

ODS se v listopadu 2002 zdála na dlouho odepsaná

Neporazitelný zakladatel ODS Václav Klaus byl považován po červnových volbách 2002 za poraženého. Ale ještě hůře pro něho se zdálo, že již nebude schopen vyzařovat tu naději , že znovu s ním jeho strana zvítězí. On sám na adresu svých oponentů v rozhovoru pro "Právo" hořce tehdy poznamenal " Já rozumím tomu, že generace ódéesovských politiků o třicet let mladších než já, nechce za sebou mít zátěž onoho mimořádného historického období přerodu země od komunismu ke kapitalismu, ve kterém ne všichni vyhráli ...nová generace prostě nechce dnes a denně obhajovat některé základní věci...., že by je rádi hodili za hlavu a že by chtěli začít první desetiletí nového století či tisíciletí jakoby s prázdným stolem a hrát znovu."

Tehdy ani chod stranických věcí v ODS nedával mnoho nadějí na zlepšení. Na toto nebezpečí upozornil i starší syn čestného předsedy ODS , když kritizoval oblastní sdružení občanských demokratů v Praze 8. ˝ Řada členů má pak pocit, že o všech důležitých věcech je v okamžiku zahájení schůze již rozhodnuto. Přišli si jen tak popovídat, zanadávat na Špidlu. To je trochu málo˝. Prosincový kongres ODS v roce 2002 a zvolení Miroslava Topolánka předsedou strany dal, jak se dnes ukazuje, ODS nový životní impuls. Tyto počátky jsou založeny i v usnesení tohoto kongresu ODS, které potvrdilo Václav Klause za jediného kandidáta ODS na prezidenta ČR a srozumitelně vysvětlila tuto volbu veřejnosti. Kolem prosazení tohoto bodu se právě rodil dnešní úspěch ODS.

Ze zvolení Václava Klause prezidentem se dodnes ČSSD nevzpamatovala

Začátkem roku 2003 byly šance na zvolení Václava Klause mizivé. Snažení ODS , která si jeho jméno napsala na svůj prapor, spíše připomínala poslední zteč Napoleonovské "Staré gardy" při Waterloo. Ke své velké radosti se však nesetkala s ocelovou rozhodností Wellingtona a Blüchera , ale s nepředstavitelnou rozhádanou lehkomyslností vedení ČSSD. Zatímco ODS od samého počátku mužně stála za Václavem Klausem, sociálně-demokratické vedení do poslední chvíle spekulativně hledalo stále nové a nové kandidáty. Způsob jakým se vypořádalo ve II. kole s Milošem Zemanem, muselo znechutit i ideové odpůrce tohoto charismatického politika; hlavně však prokázalo neschopnost dnešní ČSSD. Bezbarvá činnost vládní koalice tento pocit ještě znásobila. Toto znechucení je stále patrná u velké části, kdysi velké armády sociálně-demokratických příznivců, kteří než volit dnešní ČSSD, radši zůstanou doma.

ODS zmobilizovala všechny své zdroje

Po tomto trapném znemožnění ČSSD před českou veřejností stačilo již ODS pouze maximálně zmobilizovat svojí voličskou základnu; na druhé straně mistrně vedenou mediální kampaní znechutilo potenciální voliče ČSSD. Jediným zaslouženým vítězem posledních dvou voleb se tak stala ODS.

Toto vítězství občanských demokratů také však ukázalo na slabiny dnešních vítězů, a to hlavně že jejich vítězství závisí od míry volební účasti. Pokud by se ČSSD dokázala svým voličům upřímně omluvit za dosavadní praxi a politikou "sesednutí z koní" začala upřímně diskutovat a řešit každodenní problémy české společnosti, je výsledek příštích ať předčasných nebo řádných parlamentních voleb stále otevřený. K tomu však potřebuje reálnou politiku srozumitelnou veřejnosti.