Absurdně působí současné prohlášení nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, která zachraňuje, co se dá. V tuto chvíli se ocitla v nepříjemné roli, neboť pochybení Arifa Salichova přispělo kez zpolitizování kauzy a jejímu podřízení pravidlům politickho boje - válce bez pravidel. Šetření v kauze vicepremiéra Čunka, které měl na starosti jihlavský státní zástupce Arif Salichov, bylo podle ní "vedeno správným směrem se zaměřením na všechny rozhodné skutečnosti". Přesto je nezbytné pořízení nových důkazů pro správné rozhodnutí v kauze.

Tisková zpráva Renaty Vesecké k pokračování kauzy Jiřího Čunka ZDE

Právo vzít právo do svých rukou, když systém státu selhal v prosazení spravedlnosti. Rozpor mezi spravedlností a právními předpisy, ve kterých soudci nehledají vodítko, ale alibi. Ztráta spravedlnosti v houštinách zákonů. To jsou nejčastější důvody, které užívají čtenáři, nesouhlasící s mým článkem, vytýkajícím redakci zpravodajství a publicistiky ČT absenci etiky, objektivity a vyváženosti při mediálním honu na předsedu KDU-ČSL. Já ale jakkoliv neobhajuji skutkovou podstatu věci Čunek: nestoudnost křesťanského pokrytce, arogantního xenofoba a vesnického populisty v roli předsedy KDU-ČSL. Ani minutu. Ale hájím povinnost novinářů veřejné služby nespolupracovat s tajnými službami a důstojníky policie - ať už jako placení agenti, nebo jen dobrovolníci, kterým namísto třiceti stříbrných stačí pocit vlastní moci a strachu druhých. Minimálně jedna novinářka z publicistického týmu ČT byla prokazatelně agentkou tajné služby. ČT ji zaměstnává stále. Minimálně jeden (dnes už bývalý) reportér ČT žil s ženou, která v tu dobu šéfovala vlivové a PR agentuře, napojené na politiky i byznysmeny, po kterých šla policie celá léta a o kterých ČT informovala. Minimálně v jednom případě redakce publicistiky ČT zaměstnávala a platila jako zaměstnance policistu z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Minimálně v jednom případě externího reportéra ČT platí doteď armáda za svou propagaci a tento reportér spolupracuje s armádní rozvědkou.

Fakt, že Čunek vystěhoval Romy do kontejnerů a ještě k tomu měl mravoučné kecy, fakt že Čunek nevysvětlil své příjmy a úspory, fakt že na zásah nejvyšší státní zástupkyně Vesecké a jí poslušného zástupce Salichova bylo stíhání zastaveno a špína kydnuta naopak na vyšetřovatele, to vše jsou nezpochybnitelné informace, hodné odsouzení. To vše se stalo za panování ministra spravedlnosti z ODS, i když Veseckou do funkce uvedl Paroubek na nátlak ministra Němce. Téhož Němce, který pustil na svobodu prince as Sáního. Asi měl pro něj sympatie a pochopení... Asi jeho sexuálním sympatiím rozuměl. Důvod tehdy i teď byl ale jiný a zřejmý: zachování koalice. Za jakoukoliv cenu.

Během včerejška přišla celá řada dalších reakcí na "Čunkovu aféru" v ČT. Některé z nich publikujeme níže. Někteří čtenáři argumentují, že se nedá věřit ani orgánům českého státu, policii, prokuratuře či soudnictví, protože z jejich nečinnosti prý vyplývá, že jsou zkorumpované, a nedá se věřit ani politikům, takže nezáleží na tom, že dokumenty, které o Čunkově případu citovala a na kameru ukázali pracovníci ČT, byly zjevně ukradené z policejního vyšetřovacího spisu. To se děje v ČR běžně, "tak co".

Jenže jedním porušováním zákona se nedá bojovat proti jiným porušováním zákona.

Sleduji souboj argumentů kolem mediálního víru Jiřího Čunka. S vaším postojem nelze než souhlasit. Jedině striktní dodržování pravidel může tuto společnost zbavit nekonečných excesů. Ty, které se ve zpětném pohledu jeví jako historické křivdy, byly ve své době jaksi samozřejmými, morálně oddůvodněnými postupy. Podobné nahlížení na různé kauzy podle politického klíče vůbec nevyšlo z módy, má jen o trochu modernější střih a přirozeně sezónní barvy, píše Pavel Krajtl.

V České televizi se objevily další závažné údaje a důkazy posilující podezření, že významný ústavní činitel J. Čunek spáchal velmi podivné skutky, z nichž některé by mohly naplnit skutkovou podstatu trestného činu. Britské listy, jmenovitě Š. Kotrba a J. Čulík, ve svých komentářích pochybují, že zveřejnění těchto informací bylo v souladu s právními předpisy a s novinářskou etikou.

Vy skutečně věříte, že spravedlnost na Čunka někdy dosáhne? Nevím, jak dlouho zde žijete, ale mé zkušenosti z celého mého života mi vždy říkaly a říkají, že jsou věci, na které spravedlnost v této zemi NIKDY nedosáhne...

Realita bude taková, že se bude vše odkládat, dokládat, pokládat, zakládat, rozkládat, vykládat, překládat, podkládat, přerušovat, "odrušovat", "dorušovat", "porušovat" tak dlouho, až se vše promlčí a "domlčí" a odmlčí a "rozmlčí" a "rozmočí" (část se vytratí a roztratí a potratí ze spisů, registrů, složek i "doložek") a definitivně spravedlnost dostane zas další tvrdou ránu do svého již tak dost rozplacatělého rozbolavělého nosu..., píše Jan Hollauer:

Rád čtu články na Britských listech, považuji ho za velice otevřený a kvalitní zdroj informací. Zároveň bych nezatracoval ani Českou televizi - i ta má své přednosti a nedostatky, píše Robert Pelnář

Líbí se mi že se na kauzu kolem pana vícepremiéra díváte z poměrně neutrální pozice, ale myslím že v tomto případě je daleko důležitější hledisko morální než hledisko právní či etické. Z právního i etického hlediska se jedná ze strany ČT o naprosto nepřiměřený a nekorektní útok.

Ano, ano, ano!!! Má pravdu pan Čulík. Ale nebyl náhodou neférový útok na pana Čunka taky trochu z toho důvodu, že nad ním byla držena neférově ruka Nejvyššího státního zastupitelství v době nedávno minulé? A tudíž férově nešlo nic kolem něj vyšetřit?

Neschvaluji použitý způsob, ale zdá se mi, že v Česku férově už nejde vůbec nic. Ani použít toaletu na pražském nádraží. A tak, když bude, byť neférově, odstraněn z veřejné funkce kdokoli kdo si to zaslouží, řeknu "dobře se stalo!!" míní Alfred Eckhardt.

Ano, máte pravdu, měl bych být zděšen, že se na veřejnosti objevují dokumenty z vyšetřovacího spisu. Za okolností, kdy je náš právní systém ovládám politickými a ekonomickými mafiemi, je to asi jedna z mála možností, aby věc nebyla zametena pod koberec.

Přirovnání k situaci v Anglii je pěkné, ale mohlo by se tam stát, aby ve vládě vydržel místopředseda s podobnou kauzou na krku? , píše Pavel Šíp.

Přestože ve více jak 90% souhlasím s články v BL, tentokrát v případě p. Čulíka a Kotrby zásadně ne. Ba naopak Vaše vyjádření plná uvozovek, ironizace v případě p. Bártka a Trampoty mi připadají neférové a nízké.

Myslím, že jste natolik zkušení novináři, že sami dobře víte, že např. po kauze Kubice je situace v této zemi taková, že nikdo nic krást nemusí. To zaprvé. Za druhé, jestliže jsou státní zastupitelství poplatná vládnoucí elitě, neexistuje příliš zákonných možností jak nepravosti řešit. A jestliže p. Čunek káže vodu a sám pije víno dobře mu tak, míní Vladimír Matějka

Dovolte my několika slovy reagovat na Váš článek "Ať je člověk jakkoliv odporný zločinec, podvodník a kriminálník, má právo na spravedlivý soudní proces".

Čtu Britské listy rád, téměř se vším co Vy napíšete souhlasím, ale s Vašim vyjádřením k ČT v případu Jiřího Čunka nesouhlasím, píše Jan Bárta.

Je pravda, že ČT se dopustila trestuhodných chyb, zveřejnění rodných čísel, čísel OP ap. Ale podstatné je to, že případ Jiřího Čunka byl ukončen, uzavřen, zastaveno veškeré vyšetřování - viz článek Petra Wagnera -, veřejnosti byl tento politik nadále vnucován jako bezúhonný člověk.

Je hrůza, když se premiér rozčílí, že někdo vynesl z vyšetřovacího spisu věci, které Čunka usvědčují. Tyto dokumenty musely být známy vyšetřovatelům a i panu Salichovi. Kdo je tedy nedůvěryhodný? Když se pravdivé dokumenty vědomě utajují v politickém zájmu, a když se na ně přijde, je potřeba potrestat toho, kdo je odhalil? Kdo vynesl na veřejnost? Nevím, takový právní řád nechápu, zrůdnou politiku takto vede i premiér Topolánek....

Dále pak nesouhlasím s Vaším tvrzením, že zveřejněním informací reportéři ČT znemožnili férový proces. Abych se přiznal, v této souvislosti nechápu logiku Vašich úvah. Soudní proces je veřejné řízení a informace o skutcích páně Čunka by se stejně dostaly na veřejnost. Když ne dnes, v průběhu soudního řízení určitě. Zde je však ale onen zakopaný pes - jak jsem psal již dříve, bez zásahu reportérů ČT by se podle mého názoru žádný soudní proces nebyl, neboť paní Vesecká by "neselhala" ani napodruhé.

Pozn. JČ: Ne, to tak opravdu není. Probíhá-li soudní proces, novináři až do vynesení rozsudku nesmějí jednání soudu komentovat, mohou jen pasivně referovat o informacích, které tam byly zveřejněny, a často, pokud jde o proces s porotou, ani to ne. Při rozhodování o vině či nevině nemají média právo do toho zasahovat.

Znovu opakuji: to, že Vesecká nefunguje profesionálně, neznamená, že lze jednu křivdu napravovat druhou. ČT mohla klidně natočit pořad o tom, jak pracuje Vesecká, neměla však k tomu používat ukradené materiály ze spisu neuzavřeného případu.

V článku "Štvanice na Jiřího Čunka" poukazujete na nevyváženost pořadu. Ano jednalo se o poukázání na nesrovnalosti ve financích pana Čunka a reportáž byla namířena tvrdě proti panu Čunkovi., píše Petr Komárek.

Musím se přiznat, že příspěvek váš a příspěvek páně Kotrby ohledně "pana" Čunka mne doslova nadzdvihl ze židle. Dosud jsem patřil k pravidelným čtenářům BL s opravdovým pocitem serioznosti, nikoli tolikrát skandalizovaného levičáctví na adresu vašeho deníku.

Toto však nemá obdoby a člověka pouze napadá, jaká že je tu provázanost a zájmy, které vás vedou ke skandalizaci ČT. Váš text podsouvá čtenářům východiska zásadně odlišná od skutečnosti a jsou to právě tato východiska, která ze skandálního postupu veřejnoprávního média dělají toho hrdinného a úžasného hlídače demokracie, míní Ivo Wohlrab:

Po přečtení Vašeho dnešního článku se mě zmocnily pocity, které my vzdělanci nazýváme ambivalentními. Němci mají pro to pojmenování "jain", píše Miroslav Kodet.

Věcně: přehlédl jste, že nejde o zasahování do kauzy, u které probíhá řízení. Laskavostí nejerotičtější státní zástupkyně (nebo snad nejvyšší?) byla věc uložena k ledu. Tím pádem Bártek nic nepředjímá, neboť věc se neřeší a ani řešit nebude, vždyť je promlčená (pokud tedy došlo k podvodnému čerpání dávek).*)

V úterý se v pořadu Události, komentáře; znovu vrátila Česká televize hrubě nevyváženou sekvencí, doslovným honem na čarodějnice k svému pronásledování vicepremiéra Jiřího Čunka.

ZDE

V žádném případě neomlouváme možné poklesky či dokonce trestné činy tohoto populistického politika, avšak způsob, jak se Česká televize zhostila této kauzy, je naprosto ostudný.

ČT absolutně nemá smysl pro férovost a pro prezentaci vyváženého pohledu. Blok o Jiřím Čunkovi v Událostech, komentářích byl tak jednostranný, že to šokovalo. Myslící divák nevěřil, i kdyby cokoliv z obvinění bylo pravda. Obvinění byla prezentována tak manipulativně, že u diváka nutně vzniklo podezření: Za jakým účelem nás Česká televize manipuluje? Proč jí tak záleží na této kauze? Proč se staví do role vyšetřovatele?

V reakci na můj článek "Štvanice na Jiřího Čunka" přišla celá řada reakcí od čtenářů, které jsou zajímavým důkazem, jak lidi nerozlišují a jak lehce propadají manipulaci. Jejich hlavní argument je "Čunek je zločinec a podvodník, tak jaképak cavyky". Takhle ale demokratická společnost nemůže fungovat. Je to argument poněkud kruhovitý. Čunek je zločinec a podvodník, protože o tom rozhodla média. Ale ať přece podezření jakkoliv silné, ať je jakkoliv velká pravděpodobnost, že je někdo kriminálník a podvodník, má přesto právo na férový soudní proces, který se nemůže konat, pokud do věci zasahují média.

Čtenáři upozorňují, že stíhání proti Čunkovi bylo zastaveno a obviňují struktury činné v trestním řízení ze zkorumpovanosti a zaujatosti. Česká televize jistě mohla natočit kritický pořad o tom, jak jedná Renata Vesecká. Pokud však trestní orgány v ČR nyní vyšetřují důvodnost zastavení stíhání proti Čunkovi, existuje možnost, že proti němu bude obnoveno, a jakmile ho Česká televize popravila, nemá už možnost spravedlivého procesu. Velmi podobně se česká média v minulosti zachovala například proti Karlu Srbovi, a dlouholeté nepodložené honičky vedla také proti Janu Kavanovi. Novinář musí při své práci projevovat určitou míru etiky. Já vím, ono je to tak krásně populistické - Čunek se stává archetypem pro všechno, pro co občané nenávidí politiky: Je to (nebo to byl) bohatec, který podváděl. Jenže i bohatec, který podváděl, má právo na spravedlivé soudní řízení bez zásahů sdělovacích prostředků. Jeden čtenář mi napsal: "Tady v ČR nejsme v Británii." V Británii je řada sporných skutečností, ale zrovna ve věci nutného respektu médií před nedokončeným policejním vyšetřováním a soudním jednáním by si česká média mohla z této země vzit vzor. Myslím, že není ve veřejném zájmu organizovat hony na čarodějnice. V takové atmosféře na to může doplatit každý občan.

Níže uvádíme některé čtenářské reakce, které výše uvedené argumentaci neporozuměly:

KK│ Nicolas Sarkozy vždy bojoval za zvyšování životní úrovně námezdně pracujících mas ve Francii. Během předvolební kampaně kandidát pravice na prezidentský úřad sliboval, že "všemi prostředky prosadí zvýšení životní úrovně pracujících". Ultraliberál Sarkozy slovo "pracující" systematicky používal, zatímco kandidátka "levice" Ségolène Royalová slovo "travailleurs" nevyslovila.

Nicolas Sarkozy vyhrál, Ségolène Royalová prohrála. Prezident Sarkozy začíná své předvolební sliby plnit. Začal u sebe. Tento týden si zvýšil svůj prezidentský plat na 25 000 euro měsíčně.

Dva dny před vatikánským blahořečením Španělů, kteří ztratili svůj život během občanské války, byla 26. října blahořečena rakouská oběť nacistického režimu Franz Jägerstäter. Samotný akt proběhl v den rakouského státního svátku "Dne neutrality" v linecké katedrále za účasti tří desítek biskupů a kardinálů, osobností veřejného života a šedesáti rodinných příslušníků, včetně 94leté vdovy mučedníka Franzisky. Shromážděným byl přečten dopis papeže Benedikta XVI., který uvádí jméno Jägerstättera do knihy blahořečených. "Svůj život obětoval s přesvědčením být věrný evangeliu a hodnotám lidské osobnosti", konstatuje se v něm.

Komu nestačí napít se alkoholu právě tolik, aby se mu rozvázal jazyk, ale požaduje silnější zážitky alkoholického opojení, ten by své požadavky neměl chtít uspokojovat v ontarijských pohostinských podnicích. V nich platí dosti přísné předpisy. Přestože se smí alkohol podávat pouze dospělým osobám, odpovědnost za ně mají ti, kteří alkohol podávají. Je to tak, jakoby takoví hosté nebyli svéprávní, ale s tím se nic nenadělá - zákon je zákon.

JU │ Konstantin Kosačev, předseda zahraničního výboru ruské Státní dumy se v Izvestijích zamýšlí nad možnostmi dalšího rozvoje vztahů a nad vzájemným pochopením mezi Západem a Ruskem. Uvádí, že je dnes cítit napjatost ve vztazích Ruska se Západem, které se tak dostávají do slepé uličky.

Je třeba střízlivě posoudit to, kde jsou akce obou zúčastněných stran diktovány reálnou nutností a kde jsou motivovány jakýmisi nekalými úmysly. Západ Rusku například vytýká používání „energetické zbraně“. Ale Rusko přece neporušilo ani jednu smlouvu, ani nezavřelo plynovody či ropovody. Jestliže v rozhovorech říkáme, jaké jsou světové ceny energie našim partnerům, kteří si zvykli žít s dotovanými cenami, to přece není „energetická zbraň“. Ať dotace poskytují ti, v jejichž zájmech někteří považují za svoje poslání „zastavit“ Rusko (které se na rozdíl od NATO nikam nežene), píše Konstantin Kosačev ve svém komentáři.

Je to největrnější, nejstudenější a nejsušší kontinent na této planetě. Také je nejprázdnější. To je důkazem, že se svět dokázal rozumně dohodnout i na vrcholu studené války. Nyní však Antarktidě hrozí, že se stane oběti neskrupulózní kolonizace. Británie uvažuje, že požádá, aby jí byla připsána jako majetek obrovská rozloha mořského dna v Antarktidě. Britské ministerstvo zahraničí tvrdí, že Británie si nečiní žádný nárok na samotné území Antarktidy. Vládnou však obavy, že jakmile začne jedna země chtít připsat určité území, přidají se jiné, které budou chtít taky něco. Tématem se v neděli 29. 10. zabýval rozhlas BBC.

V Britských listech se objevilo několik příspěvků na okraj kulatého výročí úmrtí lékaře, vojáka a velmi svérázného politika s přezdívkou Che. Dost mi vadí jejich jednostrannost a vzájemně konfrontační tón. Tento způsob vyváženosti zdá se mi být poněkud nešťastný. To není výtka vůči vydavateli, ten těžko může dělat něco lepšího než poskytovat prostor stoupencům odlišných názorů.

V minulé, v pořadí IX. části příběhu o životě a smrti herečky Anny Sedláčkové (1887-1967), jsme se zabývali druhy kolaborace s nacistickým režimem, na kterou za protektorátu přistoupila část umělecké elity. Nahlédli jsme rovněž do zákulisí divadla, jemuž šéfovala slavná herečka, zvaná publikem Andula. Narodila se 29. září 1887 a zemřela o 80 let později dne 24. listopadu 1967.

S dlouhým Tigridovým životem je spojeno povícero událostí, které jakoby se náhle vynořovaly a zase náhle mizely. Ostatně sám P. Tigrid řekl: „... jednou bude napsána seriózní historie politického exilu. Mohla by být zajímavá. A pokud bude pravdivá, pak bez romantiky. Nebude o žádných tajných službách ani o velkých penězích...“

Po jeho nedožitých devadesátinám v předvečer státního svátku si ho lze připomenout na základě běžně dostupných pramenů a to až po články psané právě k těm nedožitým narozeninám. Připomenout bez fabulací, které (podle některých zatím?) nelze doložit a takřka bez přidávaného komentování. I tak je to čtení zajímavé, ba málem napínavé. Čtení, které začíná válkou světovou a pokračuje po dlouhý čas válkou studenou, také světovou, která někdy málem mohla přerůst ve válku až příliš horkou. Prostě taková publicistika o publicistovi, jak má být. A jak by si to i on (snad?) přál.

Nestydatost, s jakou zpravodajství České televize uspořádalo hon na předsedu KDU-ČSL, má, jak tomu ani jinak být nemůže, politické pozadí. Stírá se zde příčina s následkem. Ten se někdy tváří jako příčina a pravdu už neznají ani jednotliví sněmovní řečníci... Snaha některých poslanců ČSSD a některých poslanců z ODS dospět do takového stavu politické scény, kdy bude reálná a jedině možná dohoda obou stran o velké koalici či opoziční smlouvě v opačném gardu, než jak tomu bylo za Miloše Zemana. Oplátka za půjčku. U jiných je tomu naopak. Snaha zabránit této korupční kopulaci za jakoukoliv cenu. I za cenu mlčení. Grupáč. Investigativci z České televize v tomto seriálovém scénáři hrají roli užitečných idiotů, jejichž pýcha při nedostatku analytického myšlení predikuje jednotlivé tahy manipulátorů dlouho dopředu. Scénář ani režie zpravodajství není na Kavčích horách, ale jinde. Víte, že většina činností a reakcí člověka se dá popsat několika modelovými vzorci chování, které se notoricky opakují? Jsme jako ti Pavlovovi psi. Slintáme, když vidíme žrádlo.

V soudobém ekonomickém systému (kapitalismu) existují nepřijatelné nerovnosti, jež omezují svobodu velkého množství lidí. (Jde nejen o hmotnou nouzi, ale také např. o možnost účastnit se politického rozhodování.) Chce-li si kapitalismus udržet legitimitu, musí zavést nějaká opatření, která by tyto nerovnosti odstraňovala nebo aspoň zčásti kompenzovala jejich negativní účinky. Jedním z možných institucionálních řešení je určitý (skromný) základní příjem, který by stát vyplácel všem lidem bez ohledu na jejich sociální poměry. To je ve velmi stručné zkratce myšlenka „všeobecného základního příjmu“, jejímž předním zastáncem a propagátorem je belgický filosof a politický ekonom Philippe Van Parijs (nar. 1951), profesor Katolické univerzity v Lovani.

Netuším, kde architekti hledají inspiraci pro nejrůznější tvary svých návrhů. Každý určitě někde jinde. Někteří v přírodě, jiní v geometrii a obecně v matematice. A obě oblasti, dle mého soudu stejnou měrou, nabízejí nespočetná množství úžasných, nádherných, úchvatných, ale i neobyčejných, podivných, neobvyklých, nevídaných, fantaskních tvarů.

Jan Čulík konečně dopsal svou 650 stránkovou knihu o českém hraném filmu posledních osmnácti let (vyjde před Vánocemi v brněnském nakladatelství Host) a mohl se tedy znovu začít systematičtěji věnovat účetnictví Britských listů.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá pravidelně méně než 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V září 2007 přispělo celkem 86 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 13659.99 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.9. 2007 částku 143 461.71 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

srpen 2007červenec 2007červen 2007květen 2007