12. 10. 2007
Ornitolog: Bude příroda radarem ovlivněna až 100 km daleko?V bezprostředním okolí, ale i ve větších vzdálenostech bude hlavní paprsek radaru ve svém sektoru bezprostředně zasahovat do ptačí biozóny. Minimální elevace hlavního paprsku je uváděna 2 stupně. Protože je elektronicky vychylován v rozsahu 2-90 stupňů, není tento spodní úhel nijak „natvrdo“ mechanicky zajištěn, ale pouze softwarově. Při 2 stupních minimální elevace to znamená výšku nad krajinou (pokud se nemýlím) asi 750 m ve vzdálenosti 10 km (uvažována výška antény 730 mnm, poloměr Země 6378 km, průměrná výška terénu 300 mnm) a ještě asi 4,5 km ve vzdálenosti 100 km. |
Je známo, že ptáci zpravidla využívají výšku do 1 km, ale často se dostávají až do 5 km a některé druhy ještě výše (rekordně 12,5 km). Zvláště během migrace se především dravci, čáp, bahňáci a kachny pohybují ve vysokých výškách. V jihovýchodním směru pak bude radar směřovat přímo proti nejvýznamnější ptačí tahové cestě přes Bospor. Sledování čápů černých týmem Českým rozhalsu během deseti let ukázala, že i v průběhu hnízdění se často dostávají značně vysoko. Čáp Kristýna (1995-99, její partneři a další, projekt Africká odysea), která hnízdila jen asi 5 km od plánovaného umístění radaru kroužívala po příletu z jihu a také v některých slunných dnech v několikakilometrové výšce (signál jejího vysílače byl často velmi silný, ale ani takto velikého ptáka nebylo možné na nebi zahlédnout). Podobně se chovají např. dravci v toku nebo před tahem (káně, sokol). Je zcela zákonité, že mnozí tito chránění živočichové, ale i další ještě vzácnější druhy (orel mořský hnízdící těsně vedle na Padrťských rybnících, orlovec za tahu, jeřábi) se do přímého paprsku mohou velmi často dostat s pravděpodobností hraničící s jistotou. Nikdo dosud neinformoval, jak je tento aspekt zohledněn! Hovoří se o vedlejších lalocích ve vztahu k člověku, ale veřejnost má právo vědět, jak by byly ovlivněny organismy přímo v hlavním paprsku. Jistě k tomu náležité experimenty existují... Nejsou ale asi pro slabé žaludky, anebo připomínají kuchařku . Zmínky o „zásahu“ letadel či rogalistů jsou na místě, veřejnost je vede spíše jako kuriózní argumenty, které je však možné jistým způsobem regulovat a ozářením zamezit. Přesto se to může výjimečně stát a odborná místa se odpovět vyhýbají. Žádná regulace však není možná u divokých ptačích druhů. Otázek, které doposud veřejně nepadly by bylo více. Co třeba chránění netopýři, lovící v okolí radomu? To všechna ta zvířata „odepíšeme“ jako koleaterální škody? Nejde jen o místní jedince, ale o kontinuální proces! Něco jako černou díru. V přírodě hnané konkurencí totiž žádné vhodné volné místo nevydrží dlouho a poměrně rychle se zaplňuje novými většinou mladými jedinci hledajícími vakantní teritoria.... Autor je ornitolog, účastnil se satelitního sledování tahových tras ptáků během projektů Africká odysea, Nová odysea, sledování ptáků kamerami v projektu Sokoli v srdci velkoměsta a dalších hi-tech ornitologických řešení. |