Paroubkovsko-jandákovsko-tvrdíkovská část ČSSD stojí proti mlčící a někdy dost zmatené většině klubu i vedení strany, jejíž odvaha není tak velká, aby riskovali svůj pád v otevřeném střetu. Jako už tomu bylo několikrát, kdy odcházejícího poplivali, i když ho předtím velebili. Ivo Svoboda, Miloš Zeman, Jana Volfová, Mirek Šlouf, Jan Kavan, Vladimír Špidla i Stanislav Gross by mohli vyprávět. Mlčí. A čekají. Svoboda ve vězení. Všichni ostatní se na něco těší. Svoboda na svobodu.

Stejně je tomu v případě sporu topolánkovsko-dalíkovského křídla, pragmaticky manipulovaného ministrem vnitra a rozvědek Langerem v ODS. Také na něco čekají. A sliní nedočkavostí. Netuší, protože jim chybí kreativita myšlení. Jejich světem jsou bariéry jednoduchého, nikoliv možného.

V levé části pozadí se usmívá prognostik Miloš Zeman, jemuž toto programatické lavírování ČSSD i ODS pomáhá hledat argumenty pro to, že on měl vždycky pravdu. Aby mohl jednoho dne prohlásit, že krize už je. Stejně jako kdysi prohlašoval Špidla, že zdroje jsou. Na olympiádu ano. Na knihovnu ne. V pravé části se ušklibuje (usmívat se neumí) prezident Klaus, jehož prezidentství je nyní připravováno. Jemu stačí prázdný a falešný Topol, uvázaný řetězem u hradní brány. Jako odpustek odnaproti z arcibiskupství. Promiňte, my jsme nechtěli... Důkaz pro toto tvrzení dodá on sám. Dokáže že nic nedokáže. Sám. Ale musíme si pospíšit. Teprve druhé volební období je to opravdové. "Neboť jsou nejslabší ti, kdo se vůči druhým neustále posilují a opravdu silní jsou ti, kdo k takovému posilování druhé přimějí." Pravil mistr Sun-c'.

Zástěrkou rozbití Topolánkovy nemravné koalice, kterou drží duo přeběhlíků podporované důchodcem z Vysočiny a směnkou zelených, je v jednu chvíli dostavba Temelína (na níž je vzácná shoda průmyslové lobby napříč ČSSD i ODS), jindy zase splavnost Labe (Ústecký region vzácně ve shodě), mající učit koalici nepřijatelnou pro zmodralé Zelené, případně tahanice s církevním majetkem a hry okolo katedrály svatého Víta (ateistů je ve Sněmovně většina a ne všichni sdílí přesvědčení, že co bylo ukradeno, musí být vráceno, neb by byli rázem žebráci), případně falešné přísliby o souhlasu sociálních demokratů s parlamentním schválením proradné smlouvy s Vatikánem, kterou už jednou Sněmovna odmítla ratifikovat (husité papeže stejně neuznávají, ateistům je protivný, gayové mu nemohou zapomenout africká varování proti prezervativům...).

Čunek, kterého kdesi kdysi vytvořila krachující zbrojovka ve Vsetíně jako prototyp zničujícího křesťanského politika, znevěrohodňuje křesťanské demokraty až do nevolitelnosti lépe než spolupracovník Bartončík. Křesťané se modlí, zatímco by měli přemýšlet. Například o tom, jak podivně se Čunek objevil uprostřed valašských hor s pyrotechnickými zkouškami a znalostmi, které nejsou standardní výbavou starostů, ale úplně jinak vycvičených lidí. Šéf bezpečnosti ve zbrojní výrobě byl vždy spolehlivě prověřený a systému naprosto oddaný člověk. Neselhávající. Bez jediné skvrnky. V obchodu se zbraněmi se chyby neodpouštějí. A na Čunkově kariéře od počátku jeho politické dráhy naprosto věrně pracoval jeden novinář. Okresní dopisovatel.

Jak má tedy vypadat politická scéna v případě tohoto hypotetického scénáře?

KDU-ČSL zradí svou křesťanskou ideu stejně jako Paroubek husitskou víru a Topolánek mazanost horala. Moc a zamilovanost korumpuje. Jednoho penězi, druhého krásou, třetímu nadělí i to, co nechtěl. Ještěže paní Paroubkové zbyl ten jezevčík. Němá tvář nezná lež, klam a mileneckou přetvářku. Nezradí. Ani pro peníze. Za něco se ale ty kapličky opravit musí a Orlové jsou zárukou, že ať půjdete do hospody, nebo na hřiště, peníze necháte těm pravým. Americký orel je také štědrý, stejně jako rakouská orlice. "Saya no uchi de katsu" -- Vítězství je v pochvě. To tvrdí staří japonští válečníci, nikoliv erotomani...

ČSSD zjistí, že ač měla kdysi nosný program, má dnes pouze politické pragmatiky a druhořadé herce komediálních rolí. Je jedno, v jaké straně, každý z nich už je nejméně v druhé. Obrátíte li se třikrát vlevo, ocitnete se vpravo. Ovšem antická hra má několik dějství a scénáristé perfektně znají všechna pravidla. Aby se představitel hlavní role skácel k zemi v tu pravou chvíli, kdy hra dospívá k očistné katarzi, je třeba zkušených dramatiků, nejen plešatých nahrávačů. Osvětlení. Kamery. Diváky. Klapka... Inscenace politického divadla je nejsnáze patrná na předsedovi strany Zelených, kterému už z toho vysvětlování křivolakých pozic jeho šestičlenného klubu opuchá tvář. Víte, jak namáhavé je hovořit téměř neustále a nevypadnout z nejnovější role do té předchozí? Že nevíte, která byla ta předchozí, nevadí.

ODS se porazí sama dynamikou svého vlastního pohybu. To je jedno ze starých bojových pravidel, které perfektně ovládá magistrátní kolega primátora Béma, mistr asijských sportů a zkušený politický hráč oranžových Hulinský.

Sun-c' kdysi před tisícem let řekl: "Vybojovat tisíce bitev a tisíckrát zvítězit -- to ještě není nejvyšší metou válečníka. Avšak podrobit si nepřítele bez boje, toť v pravdě vrchol umění." O spokojeném a velkém koalování toho v Praze 10 vědí dost. Bémova magistrátní koalice také zahrnuje všechny, včetně komunistů a sociálních demokratů. V Praze existuje ta nejširší koalice, jakou si jen dovedete představit. V opozici není nikdo. Všichni se všemi i proti všem. Co za co je nejlepší politika. Vnímá snad někdo někdejšího kritika korupce na Magistrátu Kasla jako drtivou a odhodlanou opozici? Mistr Sun-C' přece pravil: "Jsi-li silný, dělej slabého, jsi li slabý, dělej silného".

Topolánkovu přímočarost a složité mozkové záhyby Dalíkových strategií přebijí pouze tak zkušení hráči, jakými jsou bývalí i současní šéfové rozvědek. Činí se všichni, každý v jiné straně. Premiérův učitel angličtiny je skoro stejně dobrý jako jeho protivníci v ČSSD a KDU-ČSL. Vítězí ale převaha nikoliv operační, ale taktická a strategická. Velká hra začala už dávno, dlouho před volbami, někdy okolo roku 2004. V roce 2005 proběhla generálka a reakční kolečko, ve kterém se testoval celý soubor. Na sepisování rozsáhlých a komplexních strategií ovšem občanští demokraté nikdy neměli trpělivost. Topolánek občas překvapí i své koaliční partnery rychlostí svých slov, a někdy ještě větší rychlostí svých činů. Promýšlet, nač?

Rychle prodat ČEZ, Ruzyni a aerolinie. I s Tvrdíkovými strategickými kroky. V tu chvíli je jedno, jestli je skoupí Rusové stejně, jako Český mobil. Nikdo nerozezná, zda ty peníze byly čisté, nebo špinavé. Nikdo ani nezjistí, čí ty peníze jsou. Zájem státu je logický a voličům ho netřeba vysvětlovat.

On se také špatně vysvětluje. Říkejte lidem, co chtějí slyšet, neodporujete vůli davu. Vyvyšte se a vypněte hrdě hruď. Protože vy jste v jejich čele. Vy jste čelo. Marketinková poučka politického poradce Josepha Napolitana. Říkejte lidem před volbami, že je to šance. Jejich šance, i když na ní vyděláte vy a oni ji zaplatí. Po volbách je to těžký a odpovědný batoh až do chvíle, než se stane zátěží v okamžiku pádu. Nazvěte zbrklost statečností, neb nic nevědět a rozhodovat činí z mužů politiky. Státníky činí několik dobrých strategických rozhodnutí, ale o to se teď nesnažíte... Říkejte lidem, že jste vládou odhodlaných. Jen Miloš Zeman nazval kdysi svůj tým vládou sebevrahů v záchvatu politické pravdomluvnosti.

Nový tiskový mluvčí ČT, původně z vojenské rozvědky , se včera vyjádřil k prozrazené svého přestupu, jakoby nevěřil vlastním očím. A to je bývalý reportér České televize: "Tahle země je opravdu drbárna..." To zjistil až dnes? Martin Krafl odešel do ticha diplomatických služeb včas. Bude nejspíš teplá zima. Někomu bude i horko.