I nejelementárnější matematické funkce jako např. lg(z). sin(z), tg(z), sinh(z), tgh(z) se nad komplexní rovinou z (z = x + iy) jednak noří do symetrických i asymetrických, propastných i nekonečně hlubokých vírů, podobných i nepodobných Vernovu bájnému Maelstromu, aby se vzápětí a zcela náhle mohly naopak prudce zvedat jako hory do nebetyčných i nekonečných výšin. Už jen tyto nejjednodušší funkce samy o sobě jsou schopny vytvářet nejfantastičtější scenerie a hýřit škálou nejbizarnějších tvarů. Scenerie vytvářené pak funkcemi složitějšími (např. funkcemi Mathieu) zcela jistě na povrchu Země žádný člověk ještě nikdy neviděl a - taky nikdy neuvidí.

Pro zajímavost připojuji obrázek průběhu reálných hodnot funkce druhé odmocniny převrácené hodnoty 1/z proměnné z (z = x + iy) nad komplexní rovinou v oblasti kolem bodu z = 0 (z = 0 + i0). Funkce se v nulovém bodě, v tomto svém pólu zdvíhá do nekonečna, nicméně představíme-li si v blízkém okolí tohoto bodu v určité výšce oblý řez, určitě nám tady v Česku bude průběh této funkce dnes více než silně povědomý. Vhodným zavedením jednoho či více reálných parametrů do zmíněné funkce a jejich variacemi by pravděpodobně umožnilo se k danému konkrétnímu návrhu plochy snad docela dobře přiblížit.

Architekt ke svému návrhu zcela jistě průběh této funkce nepoužil. Kdyby ovšem nějakou funkci použít mohl, mělo by to pro něj ohromně výhodné. Přesná znalost analytického průběhu funkce tvořící vnější střešní plochu knihovny by byla výhodou největší. Pomocí této znalosti lze totiž velmi snadno a velmi rychle spočítat nejen přesnou hodnotu velikosti vnější plochy knihovny nad daným půdorysem, ale i přesnou hodnotu velikosti objemu prostoru touto plochou uzavřeného. Velmi snadno a rychle je pak rovněž možno přesně spočítat i plochy všech „oken“v libovolných místech střechy, a samozřejmě i místo těžiště celého střešního útvaru - nezbytného údaje pro statické výpočty stavby, případně pro výpočty značně nerovnoměrně rozloženého pnutí (z důvodu naprosté absence jakékoli symetrie plochy) ve všech oblastech střechy apod.

Z energetického hlediska je poměr plochy a odpovídajícího prostoru nesmírně důležitý. Je nasnadě, že čím menší plochou se při použití běžných technicko-technologických prostředků podaří uzavřít co největší prakticky a efektivně využitelný prostor, je stavba, z hlediska využití nákladů na její realizaci, údržbu a následně i na její dlouhodobý „tepelný“ provoz, výhodnější.

Nezná-li autor projektu analytické vyjádření funkce průběhu plochy, pak je stanovení všech výše zmiňovaných hodnot pro více méně náhodný průběh plochy nesmírně obtížné. Nemůže být pochyb o tom, že tyto hodnoty jsou autorovi pro daný konkrétní předložený projekt přesně známy. Předpokládám, že použil modelu, který pak v určitém poměru zvětšil.

Objevily se však úvahy o modifikaci výšky budovy. Divím se ale údajnému více méně souhlasnému klidu autora. Pokud by se totiž nemělo jednat pouze o mechanické „odříznutí“ horní části budovy, ale o celkové poměrné zmenšení budovy, znamenalo by to pro autora v podstatě úplně nové řešení interiéru budovy, protože při zachování vnější podoby budovy, by nově vzniklý prostor byl nejen samozřejmě menší, ale i trochu „jiný,“ a na mnoha místech by již prostě a jednoduše neumožňoval rozmístění sekcí podle původního plánu. Velikost těchto sekcí by totiž z důvodu zachování jejich funkčnosti musela být stejná. Jinými slovy, vnitřní segmenty obsažené v plánech nelze ve stejném poměru mechanicky zmenšovat. A každá změna velikosti této budovy by následně vyžadovala vždy úplně nové řešení interiéru. Naproti tomu – pro změnu výšky budov klasických geometrických tvarů a budov v mnoha směrech úplně nebo částečně symetrických tato nepříjemná nevýhoda platit nemusí.

Je tedy vlastně otázkou, zda by po snížení výšky budovy navrhované knihovny mohly být všechny plánované a požadované funkční segmenty knihovny do budovy pak vůbec ještě všechny beze zbytku a bez úhony vkomponovány.

Autor je pracovníkem MŠMT