Přísné předpisy o prodeji i pití alkoholu v Kanadě neznamenají, že by se někteří Kanaďané neopíjeli do němoty - jen na veřejnosti se nic takového nesmí dít. Co v soukromí? Alkoholické nápoje se prodávají v Ontariu ve zvláštních obchodech, pivo se prodává v jiných obchodech, ve kterých se ale vracejí i zálohované láhve od vína. Víno je v Ontariu malou výjimkou - smí se prodávat i mimo dva uvedené druhy obchodů. V každé provincii platí jiné předpisy - v Quebeku lze třeba koupit pivo i v hokynářství. V Albertě jsou prodejny alkoholu v soukromých rukou kdežto v Ontariu jsou provinčním podnikem a jejich zisky jdou k prospěchu všech obyvatel provincie do provinční pokladny.

Co bych s manželkou udělal, kdybychom měli v našem bytě hosty, kteří by si nalévali nad únosnou míru? Odstranili bychom láhve ještě před dosažením takového stavu, případně odebrali opilým hostům klíče od jejich auta a nabídli jim, že je odvezeme domů. Nevíme sice, jak se to dělá, zdali při tom už dochází k bitkám, ale v tomto případě by nám šlo o naši vlastní kůži. Kdyby tito hosté spáchali dopravní nehodu pod vlivem alkoholu, dostali bychom se na lavici obžalovaných spolu s našimi hosty za spoluúčast. Nebyli bychom žádnou výjimkou a pozdě bychom litovali, že jsme svým známým důvěřovali. S alkoholem nejsou žádné hračky.

Oliverově hospodě na Carletonské univerzitě v hlavním městě Ottawě bylo tento týden odebráno oprávnění podávat alkoholické nápoje a nebude jí vráceno dříve než po 40 dnech. Oprávnění (licenci) odebrala "Ontarijská komise pro alkohol a herny" poté, co její inspektoři přistihli v Oliverově hospodě opilé spotřebitele o čtyřech různých dnech a navíc zjistili, že byl naléván alkohol hostům, kteří již byli podroušeni. Vedení hospody přiznalo, že k těmto přestupkům skutečně došlo v období o něco delším než 5 měsíců.

To, že bylo odebráno oprávnění podávat alkoholické nápoje, velice neblaze ovlivní rozpočet "Studentské asociace při Carletonské univerzitě" (CUSO), která hospodu provozuje. Především bude "zavlažovací stanice" pro studenty na univerzitním kampusu na suchu po dobu 40 dní a nocí. Horší je, že také na tuto dobu vyschne zdroj příjmů z alkoholu pro CUSO. A snad nejhorší je husí kůže, která naskakuje všem hospodským, barmanům a podobným profesím, které pracují v pohostinství hlavního města.

Paní Shelley Melansonová, prezidentka CUSO, prohlásila, že asociace přiznává svou vinu a že skutečně byli opilí hosté v baru Oliverovy hospody. Poznamenala ale, že k těmto přestupkům došlo přes velkou snahu personálu takovým situacím zabránit. Tak třeba byla posunuta zavírací doba na dřívější noční dobu než vyžaduje provinční zákon, byl omezen počet nápojů, které si mohou hosté po půlnoci objednávat, personálu bylo poskytnuto další školení, a návštěvníci hospody měli povinnost zaregistrovat se svými provinčními nebo studentskými identifikačními kartami hned po příchodu. Paní Melansonová dodala, že Oliverova hospoda dodržovala vysoké normy bezpečnosti, aby se hosté neopíjeli.

Na druhé straně si myslí paní Melansonová, že nemůže být šokována tím, co se stalo. "Že byli nějací podroušení lidé v baru? To by mě mělo šokovat? Nejsem si zrovna tak jistá". Ani pan John Couse nepovažuje tu situaci za šokující. Pan Couse vlastní a provozuje "Poručíkovu pumpu" na Elginově ulici už po dobu dvaceti roků a řekl, že majitelé hospod a barů pracují v neustálých obavách, že i přes jejich sebevětší péči se vyskytnou nějací podroušení či opilí lidé v jejich podnicích - a co horšího, že některý vyjde ven a způsobí tragédii.

V posledních letech daly ontarijské soudy velice jasně najevo, že jsou hospody a bary zodpovědné za to, co spáchají hosté, kteří v nich pili alkoholické nápoje. Pan Couse poznamenal, že tato obava tíží neustále každého majitele a provozovatele podniku, kde se podává alkohol. On sám přikázal svým číšníkům, aby sledovali, kolik který host pije, protože chápe, oč se jedná. Současně ale pochybuje o tom, že by jeho personál mohl přesně vědět, kolik a čeho kdo vypil, zejména, když je v podniku plno a když alkoholické nápoje podává několik číšníků současně. Na některých - ale ne na všech - lidech je na první pohled poznat, že už měli dost. Pan Couse by velice rád dodržoval všechna nařízení, ale domnívá se, že není možné mít perfektní přehled o každém hostu. Uvažoval o tom, že toho bude mít dost po 30 letech a to proto, že je velký rozdíl mezi následky, které hrozí pohostinství a požadavky, které mají hosté. Ti přijdou a myslí si, že mohou pít, co jejich hrdlo ráčí. Kdyby jeho postihl 40-denní zákaz podávat alkoholické nápoje, znamenalo by to pro něho bankrot.

Paní Melansonová poznamenala, že Oliverova hospoda pro své jedinečné postavení na univerzitním kampusu situaci přežije. Bude totiž podávat jídla dotovaná ze studentských poplatků, nyní ale bez alkoholických nápojů. Řekla, že se CUSO vynasnaží, aby zaměstnanci hospody nepřišli o svou mzdu a někteří budou převedeni na jinou práci placenou asociací. Noční číšníci by mohli být placeni za doprovázení studentů a zejména studentek a za jejich ochranu při chůzi po nočním kampusu, což dosud byla dobrovolná neplacená brigádnická práce.

Uvedená situace je připomínkou, že platí heslo "jiná země - jiný mrav".