ČULÍKU TY ZMRDE BOLŠEVICKEJ TY MĚ TAK SEREŠ! TÁHNI NA KUBU NEBO DO KOREJE NEBO DO ÍRÁNU, TY KRETÉNE! NENÁVIDÍM KOMUNISMUS! VY BOLŠEVICI STE ZMRVILI TUHLE ZEMI. STEJNE PRAVICE ZVÍTĚZÍ A TY DI DO PRDELE!,

doporučuje jeden z několika anonymů, jejichž maily Britské listy obdržely po publikaci článku Jana Čulíka "Pravicovost, levicovost, kritičnost a bolševismus" v pátečním deníku Metro.

Jiný anonym analyzuje Britské listy takto:

Je mi z vašeho nadržování levici na blití. ZMRDI!

Čtenář, který se podepsal jako Petr Homoláč, tyká a doporučuje:

Proč to nepřejmenuješ na Rusko-mongolské listy? Lžeš už názvem. Nemyslíš, že ten název by byl výstižnější? Chudák Británie, co komu udělala? Za co se jí mstíš? Proč mršíš Británii i Česko? Kdes nabral ty svinské způsoby ? Byl Tvůj otec bolševik? Nebo aspoň marxista-stalinista? Nebo máti? Co seš vlastně zač? Napiš něco o sobě, ať pochopím jak může něco takového vzniknout.

Životopis Jana Čulíka je ZDE

Pan Čulík se rozhodl poukázat na nešvary české veřejnoprávní televize v kauze telefonického hlasování v politických pořadech.

"Opakovaně poukazujeme (v Britských listech) na to, že telefonní hlasování při televizních pořadech nevypovídá o ničem, neboť není založeno na sociologicky ověřeném vzorku populace. Proto je hrubě neseriozní ho používat."

Skutečně nevím, proč právě telefonické hlasování panu Čulíkovi tak vadí. Vždyť toho si u nás lidé už vůbec nevšímají. To není jen otázka telefonického hlasování. To je otázka manipulace naší veřejnosti médii všeobecně.

Učím na ostravské univerzitě v rámci akademické výměny Socrates/Erasmus z Evropské unie v semináři, který rozbírá literární díla českých spisovatelů-disidentů ze sedmdesátých a osmdesátých let. Před prací s Vaculíkovým Českým snářem jsem požádal studenty, aby připravili prezentaci o tom, jak se žilo v Československu v době normalizace. "Zeptejte se rodičů," vyzval jsem je.

Studenti jsou v pohodě, jsou to normální, otevření mladí lidé bez předsudků a bez traumatizace minulým režimem, když padal komunismus, bylo jim tak šest let. Zadání, aby pohovořili o tom, co se v této zemi dělo za normalizace, se jim však moc nelíbilo. "Oni s námi naši rodiče o tom nebudou chtít mluvit," říkali většinou. Skoro všichni v semináři přiznali, že si jejich rodiče myslí, že se za komunismu žilo daleko lépe než dnes.

Vyšlo v deníku Metro dne 15. 3. 2006

Tuto neděli se konaly ve třech německých spolkových zemích zemské volby.

Proruská opoziční strana Viktora Janukovyče zřejmě vyhrála při nynějších volbách většinu křesel v ukrajinském parlamentu. Vyplývá to z průzkumů voličského hlasování, prováděných u východu z volebních místností.

Podle jednoho takového průzkumu získala Janukovyčova Strana regionů 33 procent. Je to nejvíce ze všech stran, nestačí to však k utvoření vlády.

Ukrajina TÉMA BL

Kariéra ruského prezidenta Vladimíra Putina je alespoň částečně postavena na lži, tvrdí, američtí výzkumníci. Nová studie Putinovy doktorské práce o ekonomice z poloviny devadesátých let dokazuje, že velké části této doktorské práce byly okopírovány z americké publikace. Konstatovali to pracovníci Brookings Institution ve Washingtonu. Zjistili, že část materiálu pro svou doktorskou práci převzal doslova z ruského překladu studie o managementu, kterou napsali v roce 1978 dva profesoři na univerzitě v Pittsburghu.

Chiara Cargnelová chce udělat velkou kariéru a zároveň mít úspěšné manželství. Zatím dosáhla poloviny. Je jí šestadvacet a pracuje jako investiční bankéřka v Londýně. Pracuje více než 70 hodin týdně a vydělává více než 80 000 liber ročně (asi 290 000 Kč měsíčně). Má obrovské profesní úspěchy ve světě, v němž vládnou pravidla mužů.

Poprvé v historii se těmto "elitním ženám" daří uspět v jakékoliv kariéře, jakou si zvolí. Nemají se čeho bát od mužů, kteří je obklopují. Alison Wolfová, profesorka na Kings College v Londýně, k tomu publikovala vysoce kontroverzní článek v časopise Prospect. Argumentuje v něm, že meteorický vzestup této nové generace asertivních žen, které chtějí vysoce postavená zaměstnání s velkými platy, bude mít katastrofální dopad pro společnost.

Když jsem před třemi týdny psal o poněkud růžovostranicky politicky nevyužité, ba nezvládnuté návštěvě presidenta Putina v České republice, na konec jsem připojil asociaci s filmem Vesničko má, středisková a položil otázku, kdo je tady Otík, netušil jsem, že se budu k tématu vracet. Podstatnou část doby, která uplynula, jsem strávil v Moskvě a tak jsem měl bezprostřední možnost nahlédnout na událost očima druhé strany. Když jsem četl a slyšel a viděl komentáře k evropské cestě Vladimíra Vladimíroviče po Evropě, nemohl jsem se nové asociaci s Menclovým filmem prostě ubránit.

Vůdci hrdinové jsou katastrofa. Sedmdesát procent fúzí podniků selhává. Ve většině podniků vyvolávají finanční pobídky víc problémů, než kolik vyřeší. Neexistuje žádná souvislost mezi vysokým platem ředitelů a výkonností firmy -- tedy, přesněji řečeno, existuje: čím větší je rozdíl mezi platem ředitele a řadových zaměstnanců, tím méně pracují řadoví zaměstnanci s osobním nasazením. Všechny "vynikající podnikatelské nápady" samy o sobě jsou chybné.

Toto nejsou teorie, ale fakta. Najdete to v knize Hard Facts, Dangerous Half-Truths and Total Nonsense (Tvrdá fakta, nebezpečné polopravdy a naprosté nesmysly) od profesorů ze Stanfordské univerzity Jeffreyho Pfeffera a Roberta Suttona. Zdá se, že se tato jejich kniha stane podnikatelskou knihou roku.

Homofobie je neopodstatněný strach z homosexuality, což je přesně to, co nám před týdnem v rubrice LN "Úhel pohledu" předvedl psycholog Josef Zeman ("Za registrované partnerství draze zaplatíme", 18. 3. 2006). Zároveň ukázal, že homofobie zdaleka nespočívá jen ve fyzickém napadání či vulgárních urážkách. Daleko podstatněji, a pro naši společnost i příznačněji, homofobie sídlí a je nebezpečná především ve své diskurzivní, mnohdy i velmi kultivované, rovině. Zatímco rasismus je u nás již dlouho na seznamu nežádoucích společenských jevů, a jeho i velmi skryté projevy dokážeme čím dál snadněji rozšifrovat a odsoudit, homofobie je uznávaná jako zcela přijatelné vyjádření individuálních postojů a etických hodnot. Podstata plnohodnotných a rovnocenných práv homosexuálních občanů však není otázkou osobních názorů či preferencí jednotlivých českých zákonodárců, ale otázkou definice lidských a občanských práv a jako taková by měla být i diskutována.

Někomu dvě alternativy, uvedené v nadpise přijdou jako jedno a totéž. Ti zřejmě již nemusí ztrácet čas další četbou. Ostatní mi doufám prominou trochu kritické zamyšlení nad jinak velmi záslužnou činností, jakou je propagace obnovitelných nebo alternativních zdrojů energie (v níže popisovaném případě se nejedná o obnovitelné zdroje, pouze o efektivnější využití neobnovitelných zdrojů).

Hlasováním prostřednictvím esemesek diváků pro čtvrteční regionální speciál Václava Moravce z Ústí nad Labem Česká televize opět hrubě zkreslila předvolební situaci v ČR. Opakovaně poukazujeme na to, že telefonní hlasování při televizních pořadech nevypovídá o ničem, neboť není založeno na sociologicky ověřeném vzorku populace. Proto je hrubě neseriozní ho používat. Česká televize jako veřejnoprávní instituce má povinnost se chovat nestranně vůči všem politickým subjektům, účastnícím se blížících se voleb. Pokud vznikne dojem, že je proti určitému politickému subjektu zaujatá, a ten dojem nutně z nynější praxe ČT vzniká, bude mít Česká televize velmi obtížné postavení, pokud politický subjekt, ostrakizovaný její nynější praxí, volby vyhraje.

Co je platné, že Václav Moravec v pořadu upozorňuje, že telefonní hlasování je nespolehlivým nástrojem ke zjišťování názorů veřejnosti. Pokud je to nespolehlivý nástroj, tak proč ho televize proboha používá?

Navzdory Moravcovu upozorňování se výsledky sporného televizního hlasování dostávají do médií, kde ho nepřemýšliví novináři citují, jako by šlo o seriózní průzkum, a hrubě tak ovlivňují politickou situaci na české politické scéně. Jeden příklad za všechny. I relativně seriózní Hospodářské noviny referují o výsledku televizního hlasování, jako by šlo o vážný výzkum. Ve skutečnosti je to zavádějící, protože, opakujeme, televizní hlasování neznamená nic.

Poznamenává Bohumil Kartous: O tom, jak je telefonické hlasování zavádějící - a také zbytečné - svědčí fakt, že ČT má k dispozici výsledky reprezentativního průzkumu preferencí v daném kraji, které na konci pořadu uvádí. V tomto průzkumu bylo pořadí prvních tří politických stran naprosto vyrovnané - rozdíl mezi první ODS, druhou ČSSD a třetí KSČM se pohyboval v oblasti statistické chyby.

Pokud nějaké noviny otisknou titulek formulovaný jako "V předvolební debatě zvítězil ten a ten", dopouštějí se tím vytváření pseudoreality. To, že v takovém hlasování dostane něktarý z kandidátů větší počet hlasů než ostatní, může dost dobře - při celkových počtech hlasů - znamenat pouze to, nakolik loajální jsou straníci "doporučením" ze svých ÚV. Podle zpravodajství ČT je například zbytek vedení ČSSD rozezlen na místopředsedu Martina Starce, který do verbující sms členům strany uvedl špatné telefonní číslo, na které má být poslán hlas premiéru Paroubkovi. Pokud bychom chtěli být škodolibí, mohli bychom spekulovat nad tím, zda za velkým "telefonickým" nádskokem lídra ODS Gandaloviče v kraji, kde jsou ČSSD a ODS podle reprezentativního průzkumu preferencí takřka na stejné úrovni, není právě špatné zorganizovaná podpora od základny sociální demokracie. To by bylo skvostně komediální a pro noviny, které výsledek takového hlasování berou jako seriozní zprávu, zase trošku ostudné:)

Britské listy poukazují na neserióznost telefonního hlasování už od ledna 1998 ZDE

RRTV

Praha

Rád bych tímto podal podnět RRTV, aby prošetřila telefonní "hlasování" v nynějších, předvolebních Otázkách Václava Moravce. Hlasování prostřednictvím esemesek nevypovídá o ničem, protože není založeno na reprezentativním sociologickém vzorku populace. Důvod, proč ho Česká televize přesto neustále využívá, je bulvární. Václav Moravec sice v pořadu varuje, že toto "hlasování" není reprezentativní, ale co naplat, když ostatní sdělovací prostředky o něm jako o normálním hlasování referují - viz titulky novin minulý týden "V předvolební debatě vyhrál Gandalovič".

Při pobytu v ČR se setkáváte s četnými drobnými signály, z nichž vyplývá, jak daleko má tato země pořád ještě ke "standardní" západní civilizaci.

Pražská média jsou v současnosti zahlcena plošnou kampaní na "mezinárodní přehlídku filmu, televize a videa" FebioFest 2006.

Je doslova neuvěřitelné, že jako jeden z hlavních sponzorů tohoto festivalu je hrdě uváděna firma British American Tobacco a její logo se na reklamních materiálech tiskne hned vedle názvu festivalu.

To si jeho organizátoři neuvědomují, že to, že přijímají peníze od podniku, který vydělává na prodeji výrobku, jehož uživatelé umírají předčasnou a velmi bolestivou smrtí, celý festival od základů diskredituje?

Nemají si slušné kulturní akce své komerční sponzory aspoň trochu vybírat?

Každého, kdo žije v západní Evropě, to udeří na první pohled. Neviděl jsem firmu British American Tobacco jako sponzora významných kulturních akcí na Západě už hodně dlouho.

Nemohu se účastnit kulturní akce, která je spojena s podnikem, který vydělává prodejem výrobků, způsobujících bolestivou smrt mých spoluobčanů.

Rusko popřelo obvinění od amerických úřadů, podle nichž poskytovalo v počátečních dnech americké invaze do Iráku Saddámu Husajnovi výzvědné informace o plánovaných pohybech amerických vojsk.

Zpráva amerického Pentagonu tvrdí, že Rusko Saddámovi poskytovalo tajné informace o plánech americké armády prostřednictvím svého velvyslance v Bagdádu. Jedna výzvědná informace byla falešná a její předání americké invazi napomohlo.

Historie by měla být učitelkou života, ale tak tomu je ve skutečnosti málokdy. Když se v roce 1995 konala v Děčíně vědecká konference o historii velkých povodní, tak prošla bez zájmu veřejnosti a médií. Vždyť už více než půl století žádná velká povodeň v Čechách nebyla, takže proč se o to zajímat. Až události let 1997 a 2002 nás snad přesvědčily o tom, že ono mimořádné klimatické období bez povodní, které trvalo od počátku 40. let 20.století, muselo jednou skončit.

Knižní klub vydal loveckou povídkovou knížku Arnošta Tabáška - Země černých rytířů. V době tržního literárního běsu, kdy jazyková hodnota bere šmahem za své a snahou nakladatelských domů (i domečků) je vyrazit ze čtenářských peněženek nemalé peníze -- přichází na knihkupecké pulty knížka křehkosti srdce.

Prakticky všichni občané si přejí žít ve spravedlivé a prosperující společnosti obklopeni zdravým životním prostředím. Skutečné jednání politických stran je ale z tohoto pohledu pro mnohé z nás velkým zklamáním. Místo věcného řešení našich společných problémů se politikové věnují především svým stranickým a osobním zájmům a celý systém je prorůstán korupcí. Pro skutečné požadavky občanů je současný politický systém naprosto neprůchodný. Je nutné najít východisko z této situace.

Učebnice němčiny, autorky ženy, první díl, lekce druhá:

Příliš mě nepřekvapuje, že druhá lekce se věnuje tématu rodiny. Přece jen už mi pár učebnic cizích jazyků pod rukama prošlo, tudíž tento postup docela dobře znám. Tak to jednoduše chodí, ačkoliv by si dnešní doba žádala poněkud jiná témata. Úvodní článek, ve kterém kdosi představuje svou rodinu, mě však uvedl do rozpaků. Model rodin, jakoby se zapomněl v letech dávno minulých.

Koalice evropských ekologických organizací žádá ministry životního prostředí EU, aby pomohli zastavit export odpadů do nových členských států EU a aby odmítli překlasifikovat spalovny likvidující odpady na zařízení pro "využití" odpadů.

"Neznalost je černější než noc!"

Za prvního uživatele termínů "právo" nebo "povinnost", ke kterým se záhy připojilo slovo "humanitární", se považuje profesor mezinárodního práva pařížské university I Mario Bettati. Jeho myšlenku dodatečně zpopularizoval Bernard Kouchner, jeden ze zakladatelů humanitární organizace Médecins sans frontières (MSF). Hlavní záměr obou protagonistů, tj. napadnout zažité chápání pojmu "státní suverenity", kterého se často používalo jako obrany proti kritikám porušování lidských práv v různých zemích světa, získal na počátku 90. let hodně stoupenců, zvlášť díky změnám na mezinárodní scéně, které slibovaly "nový světový řád," pro nějž, jak se všeobecně předpokládalo, budou demokracie, mezinárodní zákonnost a respektování lidských práv hlavní prioritou.

V létě 2005 vyvolaly privatizační návrhy u 2200 nájemníků a v jejich rodinách zcela oprávněné obavy. Nejzávažnější byla obava, aby privatizace "našich" bytů neskončila rozkradením, jak mnozí z nás poznali a zažili po privatizaci továren a podniků, jejíž důsledkem je zdejší hrozná nezaměstnanost. Za absurdnostmi návrhů nepřipravené, opožděné, drahé a liknavé bytové privatizace se skrývaly korupční manýry.

Na otázku pana Zemana z Teplic předseda vlády odpověděl, že se bude angažovat v záležitosti privatizace 2200 státních hornických bytů v Ústeckém kraji v rámci zákonných možností.

Dne 2. února 2006 uskutečnilo se v Mostě dle domluvených závěrů, plodné jednání zástupců protestního a petičního výboru s vedoucím Úřadu vlády, Ivanem Přikrylem. Stále čekáme, kdy už budou jím navržená a nám přijatelná žádoucí opatření realizována státní správou a státním podnikem Doly a úpravny Komořany, a bude umožněno dořešení všech spravedlivých požadavků a vyloučení korupčních manýr.

Předseda vlády Jiří Paroubek zaslal ve čtvrtek dopis předsedovi Nejvyššího správního soudu Josefu Baxovi, ve kterém ho informuje, že Jiří Vyvadil bude jeho poradcem teprve poté, jakmile pominou překážky, které tomu brání, tedy po uplynutí lhůty dle § 95 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech. V závěru dopisu se ho lišácky ptá, jak více než čtyřletý výkon funkce náměstka ministra nebyl překážkou v řádném výkonu soudcovské funkce u něj osobně...

plný text Paroubkova dopisu Baxovi ZDE

Celou Biblí i celou židovsko - křesťanskou tradicí zní jasný cantus firmus v jiných náboženstvích nevídaný a neslýchaný, totiž poslání pomáhat člověku, který je v nouzi, který trpí v žaláři vnější či vnitřní nesvobody (J 8,32), a to bez ohledu na jeho politickou, náboženskou či jinou příslušnost (L 10,25-37).

Již ve Starém Zákoně se Hospodin legitimuje na počátku Desatera jako Bůh, který vysvobozuje ze žaláře, z otroctví.

Ctirad Oráč přišel s šokujícím odhalením: pracuji v časopise Maxim, který tiskne humorné návody, jak si vyrobit z malého dítěte alarm jeho přivázáním na dveře. Pana Oráče to pobuřuje. Mezi řádky proto naznačuje, že by se mnou Britské listy měly ukončit spolupráci.

Smyslem práce každého "politicky nekorektního" humoristy je budit pobouření lidí, kterým chybí smysl pro humor.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.