Co mě velmi mrzí, je to, že se v naší české společnosti názory netříbí, ale očekávají: například studenti a mladí lidé vystupují většinou jako programoví antikomunisté a/nebo pravicově smýšlející, avšak ve velké většině jim byl tento ideologický pohled na svět "darován" zvnějšku současným společenským klimatem. Nejsou schopni své názory obhájit v diskusi. Ony se totiž žádné diskuse nevedou --- proč taky diskutovat o "zjevené pravdě" a rozebírat jasně definované "zlo". Nepřipomíná vám to něco? Zřejmě jen některým!

Vím, o čem mluvím. Je mi dvacet let, tudíž se mezi mladými lidmi velmi často pohybuji, a dávám tak za pravdu panu Vítovi: sociální cítění se nejenže stává nedostatkovým zbožím, ale přímo ukázkou slabosti, neefektivnosti --- zkrátka je "out".

Rád bych ještě navázal na větu pana Víta Tito mladí vidí, jak se žije obyčejným lidem, a cítí, že to takhle dál nepůjde... Pane Provazníku, já si taky osobně myslím, že takhle to dál nepůjde. Jsem snad stařecky zapšklý? Nebo osobně frustrovaný? A dovedete se vcítit do psychiky dvacetiletého člověka, když ne do psychiky pana Víta? Je pro vás nad přijatelné, aby se člověk do nekonečna přizpůsoboval trhu (tj. bohu vyspělého světa), místo aby se trh jednou přizpůsobil člověku? Pro mě ne; a i když tyto "moudré" rady o neustálé nutnosti ohýbaní lidského hřbetu kvůli důsledkům ekonomické liberalizace slyšíme (nejen) od "televizních" ekonomů, tak já --- jako budoucí absolvent jedné z ekonomických fakult Česka --- toto nikdy tvrdit nebudu.

Odcizení, strádání a dogmatismu jsme si užili až moc...