Britské listy před třemi týdny uveřejnily článek "Není oheň, jako oheň, aneb co potěší slušného občana", který se zmiňoval o požáru v chilském národním parku Torres del Paine, o němž ostatní česká média přinesla celou řadu zavádějících informací. mainstreamová média se od samého počátku předháněla v nadsazování výše škod způsobených požárem, protože jejich redaktoři si neuměli správně přepočítat kurs chilského pesa k dolaru (1US$=cca 580 CLP), aby později, když již bylo oficiálně oznámeno, že výše škod je "pouze" v jednotkách miliónů dolarů, zcela drze prohlásili, že odhadované škody jsou tedy desetkrát nižší, než se původně tvrdilo. Jiní zase považovali částky v pesech uváděné v chilském tisku za dolary, neb je zmátl běžně užívaný symbol pro chilskou měnu totožný s americkým dolarem.

V rámci kauzy Rejžek versus Vondráčková sdělil v pondělí Ústavní soud občanům i orgánům spravedlnosti, že občané si před zákonem nejsou rovni.

Nejvyšší soud v červnu 2003 potvrdil rozsudek Vrchního soudu. Oba verdikty dnes ÚS zrušil. "Vrchní i nejvyšší soud nerespektovaly právo na svobodu projevu," uvedl ústavní soudce František Duchoň. Platí tak zatím verdikt městského soudu, podle něhož se Rejžek omluvit nemusí. Do právního řádu České republiky se tak rozhodnutím soudu dostal termín veřejně známá osobnost. Veřejně známý politikotepec Rejžek podle žaloby a rozhodnutí nižších instancí použitím termínu mafiáni zasáhl do osobnostních práv žalobkyně, veřejně známé osoby - pardon osobnosti - Vondráčkové. Rejžkovo vyjádření bylo ale podle ústavních soudců jen "hodnotový úsudek". Ten nelze na rozdíl od "tvrzení skutečnosti" hodnotit a ani prokázat, upozornil Ústavní soud. Kdo je na očích, musí snést větší míru veřejné kritiky než "obyčejní občané", míní ÚS podle zprávy ČTK. "Veřejně známé osobnosti mají větší přístup k médiím, a tak i prezentaci svého nesouhlasu," uvedl pro ČTK ústavní soudce František Duchoň.

Právníci, plačte...

Watch what you say or write in an Internet forum.

In the Czech Republic, you could be sent to prison for writing something defamatory. In fact, you can be sent to prison even if you have not written anything inflammatory. Apparently it is enough for a judge to assume that you have.

Norwich 21. března 2005 Už jsou tomu čtyři týdny, co se v mé emailové schránce rozpoutala vichřice postkomunistické debaty. Následující řádky jsou spontánní reakcí na celou tuto aféru. Přestože se neuspořádaly ve formátu deníku, nakonec se jím staly. Od mé první reakce petici podepsalo dalších patnáct tisíc lidí (25 580 k 20. 3. 2005), ale jinak se o ní tak nějak přestalo mluvit. Částečně proto, že všechno už v podstatě bylo řečeno a částečně proto, že nebylo řečeno nic podstatného.

Pan Hekrdla se snaží tak trochu manipulovat fakty, když píše, že Fidel přece nemůže mít v rukou veškerou moc, protože všechny vrcholné úřady přece neobtěžují starce a nepožadují od něho veškerá rozhodnutí, neotravují ho s méně významnými otázkami. Podle této logiky může pan Hekrdla také argumentovat, že ani Stalin, Mao nebo Hitler neměli v rukou veškerou moc, protože i oni měli stranické a státní úředníky, "komandanty" provincií, šéfy podniků, armádní špičky i pěšáky, policii uniformovanou i tajnou, ideologické programátory.

"Je podivné, když komentátor deníku Právo považuje "právo na spravedlivý soud" za "ideologickou agitku a manipulační prohlášení". Člověka pak napadne, proč se list vůbec rozhodl změnit zaběhlý, dvouslovný název," píše čtenář Rostislav Kmet v reakci na polemiku Martina Hekrdly s Fabianem Golgem.

Sleduji delší dobu články Fabiana Golga o Kubě a jeho odpověď na dotaz Petra Wagnera Favely kontra Castrova Kuba mne vyprovokovala k této poznámce, píše František Hájek.

Fabiano Golgo odpovídá, jak je u něho zvykem, zase jen ideologickými bláboly. Záběry slumů (které on nazývá eufemisticky favely), a to nejen z různých cestopisných pořadů, ale i například z několikadílného amerického dokumentu "Mafie", mluví samy za sebe -- ubikace slepené z vlnitého plechu a různých odpadů, bez tekoucí vody (jeden vodovodní kohoutek tu a tam trčící ze země), bez elektřiny, až na řídké případy černého odběru přímo ze sloupů.

reakce na článek Fabiana Golga "Favely kontra Castrova Kuba"

Petr Wagner po Fabianu Golgovi jen požadoval, aby tváří v tvář Castrově Kubě nezůstával na úrovni dehonestující ideologické agitky či politického referátu s řadou manipulačních prohlášení. Celkem skromný požadavek, který by BL a jejich kmenoví autoři snad měli naplňovat bez vyzvání. Wagner však asi zapomněl přiložit kolkovanou žádost, protože i na jeho naléhavou výzvu dostalo se mu od Golga jen -- dalšího politického referátu, ideologické agitky a manipulačních prohlášení.

Nejvíce bijí do očí golgovsko-sociologicko-politologické idiotismy typu: na Kubě VEŠKERÝ majetek vlastní sám Fidel, zatímco v jiných latinskoamerických zemích je to přece jinak -- 10 procent nejbohatších vlastní větší majetek než 90 procent obyvatel.

Autor je politickým komentátorem Práva

"Tyto firmy v socialistickém systému řídí Castro, proto jsme je brali jako jeho majetek," napsal Forbes.

To napsala ve stejnou dobu, kdy se v Britských listech rozhořela debata o "utrpení kubánského lidu" a "utrpení brazilského lidu" Česká tisková kancelář. Považoval jsem za přínosné poukázat na zdroj Golgova přesvědčení o tom, že "Fidel vlastní Kubu". Někteří čtenáři považovali jízlivý titulek nad věcnou zprávou ČTK za neseriózní manipulaci, a tak jej doplňuji vysvětlujícím komentářem, který jsem původně napsat ani nechtěl. Protože Fidelovi je fuk, co si o něm myslí Golgo a mně také.

V České republice je vše v naprostém pořádku. Hlavními mediálními domácími tématy poslední doby jsou skandály nastávajícího ex-premiéra, provázené katastrofálním poklesem jeho oblíbenosti, podezření na nelegální původ majetku dalších politiků, nejčerstvěji oznámené trestní stíhání ministra Mlynáře. Z oficielních míst slyšíme chválu skvělé výkonnosti naší ekonomiky, zatímco jen pár škarohlídů připomíná zadlužování země, růst nezaměstnanosti, přibývající hloučky bezdomovců v našich ulicích. Občanská společnost na znepokojující jevy v podstatě nereaguje, protože politici jí dávají najevo, že je mínění občanů nezajímá: do voleb nějak dožijí, vytěží ze svých prebend, co se dá, a pak se buď stane zázrak nebo přijde potopa.

Kubánský režim předloni poslal s dlouhodobými tresty přesahujícími dvacet let za mříže 75 svých demokratických odpůrců, za něž se nyní opakovaně postavili z popudu společnosti Člověk v tísni demonstrativně jejich čeští přátelé. Část lidí, která bude opět míjet na Václavském náměstí improvizované kubánské vězení, v němž se vystřídá ekvivalentní počet "osobností českého veřejného života", z nichž některé zažily komunistický kriminál na vlastní kůži, se ale bude právem ptát, proč tito lidé neprotestují stejně důrazně vůči porušování lidských práv, k němuž dochází na stejném ostrově, ale pod americkou vlajkou.

Pionýr ruské dokumentární fotografie, Georgij Anatoljevjan Zelma (Uzbek, 1906 -1984) se narodil v Taškentu. Začal fotografovat na deskový aparát se skleněnými negativy 13 x 18 a později používal kinofilmový reportážní přístroj Leica. Zpočátku se zaměřoval na proměnu střední Asie ve dvacátých a třicátých letech. Válka ho dovedla do obleženého Stalingradu.

Unikátní fotoreportážní výpovědí ruského fotografa otevíráme možnost vidět 2. světovou válku očima těch, kteří ji zažili. Fotografie hovoří beze slov.

Stalingrad během blokády 1 2 3

Ó to bylo v Ostravě slávy v březnu roku dvoutisícího pátého! ČEZ Aréna nabitá k prasknutí, vytáhlý a rozpačitý hejtman Tošenovský (kterého máme rádi) přichází na pódium a oznamuje všem, že se TO začíná, TA sláva, TEN velký večer -- a v TO V OSTRAVĚ a hurá, a teď je důvod k jásotu... Kdo by jen na okamžik zapochyboval, že Česká televize dokáže vytvořit otravný paskvil i za takto k zábavě stvořených podmínek, nezná schopnosti jejích dramaturgů nic.

Francie patří mezi zakládající členy dnešní Evropské unie. Výsledky francouzského referenda o přijetí euroústavy tedy budou mít zásadní dopad na dění v celé EU.

Začíná velikonoční týden, podle staré tradice si dneska křesťané zpřítomňují Kristův příjezd do města, kde měl být umučen k smrti za hříchy všech a každého jednoho člověka. Seděl na oslátku a byla mu provolávána sláva zástupem sympatizantů. Na jedné straně tu byl on, chudý a zásadový odpůrce egoismu, pokrytectví i pomocník opovržených, bídných, nemocných... na opačné straně stál vysoký židovský klérus, znalci zákona a farizejští fanatici. Právě ti a nikdo jiný se rozhodli, že si vymohou u římského správce ukřižování nebezpečného posla lásky a pravdy. Tak se ukázala ta skandální možnost naplno: kněží se rozhodli umučit Boha.

"Když se přibližovala doba, kdy měl být vzat ze světa vzhůru, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma" (Lk 9,51). Tímto rozhodnutím naznačil, že vstupuje do Jeruzaléma a je ochoten zemřít. Třikrát už předpověděl své utrpení a své vzkříšení. Když směřoval k Jeruzalému, řekl: "Není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém" (Lk 13,33).

Tak praví Katechismus katolické církve.

Oslava Svatého týdne začíná na Květnou neděli průvodem. Ten naznačuje, že křesťané následují Pána na jeho cestě utrpení a účastní se jeho kříže, aby dostali také podíl na jeho vzkříšení a na jeho životě.

Velikonoce - po stopách Ježíšových: pojednání o historii, liturgii, kultuře a zvykosloví ZDE

Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve, je spojený s památkou umučení a vzkříšení Krista. Vzkříšení Ježíše je pro křesťany centrálním bodem jejich víry, smrt pro ně není konec, ale nový začátek nového života, a proto se o Velikonocích zvěstuje, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. V rané církvi se Velikonoce slavily zprvu v den židovského svátku pesach. Ještě dnes se považuje křesťanská slavnost velikonoční noci také za vzpomínku na "Starou" smlouvu.

Na velikonoce se křesťané připravují 40ti denním obdobím nazývaným postní doba, které začíná Popeleční středou. Je to původně doba, kdy lidé toužící přijmout křest (katechumeni) zintezivnili svoji přípravu. Ostatní křesťané se brzy připojili, aby si tak sami svou víru oživili. Po velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dní do svátků "Seslání Ducha svatého", kdy se připomíná další událost. Velikonocemi totiž nic neskončilo. Apoštolové se v dalších 40ti dnech setkávali se vzkříšeným Kristem. Při posledním setkání jim Kristus řekl, že již ho neuvidí, ale dostane se jim posily Ducha svatého. Což se stalo za dalších 10 dní.

Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali:

"Hosanna
požehnaný, jenž přichází ve jménu
Hospodinově, král izraelský."

Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
,Neboj se, dcero Siónská,
hle, král tvůj přichází,
sedě na oslátku.'
(J 12, 12-15)

Co znamenala tři křídou psaná písmena FSN, jimiž mladý sochař a malíř Jan Bernát popsal koncem šedesátých let Prahu? Jak žije a tvoří geniální umělec dnes? Sedm fotografií pořízených v Honzově karlínském ateliéru a dvanáct jeho současných surrealisticko-absurdních kreseb plných symbolů ostrých i dutých... Jan Bernát v Divokém víně poprvé publikoval svoje tečkované kresby v roce 1968.

V příloze si Vám dovoluji zaslat výzvu "Stačí jedno slovo: Petice za záchranu Literárních novin", píše Jan Machonin. Iniciátorem petice je petiční výbor ve složení Jan Vladislav, Antonín Brousek, Bohumila Grögerová, Viktor Pivovarov, Vladimír Just a Bohdan Chlíbec. Petice má za účel vymanit Literární noviny z politických a stranických tlaků a vrátit jim tvář kulturního, literárně-politického a především svobodného! časopisu.

Rád bych rozšířil článek Václava Jirovského, rozkrývající potencionálně skandální pozadí projektu elektronického mýtného o další, ekologickou dimenzi. Jak ukázala nedávná zpráva o ziscích plynoucích z tohoto systému například v Rakousku a dalších zemí, jedná se bezesporu o zajímavý příspěvek do státních rozpočtů.

Není divu, že již dnes se mohutně ozývá 'dálniční lobby' s poukazem na nutnost reinvestice těchto budoucích příjmů do rozvoje domácí silniční sítě.

Bushova vláda si připravila plány pro útok na irák a pro získání irácké ropy už před útoky z 11. září. Vyvolalo to interní konflikt mezi neokonzervativci a představiteli velkých amerických ropných společností. Informovala o tom televize BBC ve čtvrtek večer v pořadu Newsnight.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V lednu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 11 000 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.