Na tom by při jejím stavu nebylo nic tak špatného, pokud se nezamyslíme nad tím, zda by nebylo vhodné alespoň část těchto prostředků věnovat také na podporu ekologické osobní dopravy. Naprostou ekonomickou, ekologickou a snad i morální nesmyslností individuální automobilové přepravy uvnitř měst se zde zabývat nehodlám, to je elementární fakt, jen dodám, že z pohledu regulace se lze například úspěšně inspirovat na projektu výrazného zpoplatnění s výsledným omezením tohoto nešvaru ve vnitřním Londýně. Ale to je dlouhodobý problém - nyní je vítáno každé, i když jen přechodné řešení.

Doufám, že nejen k mému úžasu jsem nedávno zaznamenal šokující Evropskou statistiku znečištění v přepočtu na hlavu, kde Česká republika zřejmě drží nelichotivou přední příčku. Důvodem není výroba elektrické energie či růst průmyslu, ale téměř rakovinově bující nárůst nákladní a individuální dopravy. V tomto smyslu mne mnohem více šokovala reakce pana ministra Šimonovského který před časem na prosbu dovozce hybridních (silně zjednodušeně elektromobil pro město - spalovací motor na dálnici) osobních vozidel Toyota Prius o daňové zvýhodnění reagoval poznámkou ve smyslu, že jeho úřad tu není od toho, aby protěžoval konkrétní firmy.

Pan ministr zřejmě ani netuší, že podobné úlevy této ekologické technologii vesele poskytují například ve Spojených státech či Velké Británii což usnadnilo její uvedení na trh. Nemluvě o dalším pro-aktivním kroku, kdy některé vládní instituce věc podpoří například nákupem při obnově svého vozového parku apod. Což tlačí jak na prolomení psychologické bariéry u nové technologie, tak na větší objem výroby a následně nižší ceny pro koncového spotřebitele.

Nesnažím se naivně tvrdit, že by například v českých podmínkách s relativně nižší kupní silou toto konkrétní vozidlo mohlo nyní masově konkurovat v jiném segmentu našemu domácímu hráči číslo jedna ze stáje koncernu VW, ale pokud se podíváme na problém z dlouhodobější perspektivy můžeme zahlédnout pravděpodobnou motivaci za ministerským rozhodnutím. Nejsem dopravní ani technologický expert, ale je myslím obecně známo, že koncern VW je jedním z nejlaxnějších co se týče zavádění progresivních pohonných systému ať již v porovnání s jeho francouzskou (paliva CNG nebo elektromobily) či skandinávskou konkurencí (CNG).

Přední japonští výrobci v tomto směru již strategicky rozhodli, vyrábí, investují a očekávají postupný přechod na hybridní pohonné systémy pro většinu své výrobní flotily již s přelomem této dekády. Tento vývoj zdá se zaspal i Detroit, který je nyní před volbou zda japonskou technologii buď licencovat, jak se již v některých případech děje či nadále šířit utopický mýtus o brzkém použití vodíkového pohonu tzv. fuel cells a přitom nadále pokračovat v dosavadní linii po nás potopa. Je nasnadě, že v podobné situaci se zřejmě nachází i VW a další výrobci, kteří jsou vázáni na proinvestovanou výrobní kapacitu tradiční méně ekologické technologie a to zřejmě tak dlouho dokud nebudou pod kuratelou přísnější emisní regulace nebo čelit útěku zákazníků ke konkurenci. Nechápu pak proč by jejich strategické chyby měla naše vláda podporovat aneb čím déle bude případná změna pobídek pro ekologičtější produkty odkládána tím více to bude v budoucnu bolet i veškerý domácí subdodavatelský sektor pokud toto bylo jak se zdá se oním nejpravděpodobnějším motivem vládní (ne)aktivity v tomto konkrétním případě.

Mezitím, cena ropy na světových trzích láme denně nové rekordy. A ještě nedávné nálepkování studií o dosažení vrcholu světově těžby v důsledků vyčerpání poloviny existujících zdrojů fosilních paliv za exponenciálně rostoucí poptávky jako pouhé fantasmagorické věštby se náhle objevuje ve zprávách předních analytiků z Wall Streetu či studií největších ropných producentů jako nepříliš vzdálená a dost děsivá realita .