V roce 1978 byl parku Torres del Paine přiznán statut biosférické rezervace UNESCO. Národní park ale, podobně jako většina chráněných území v České republice, není žádným příkladem nedotčené přírody, od 19. století byla oblast pravidelně vypalovaná chovateli ovcí. Tuto tradiční praxi se podařilo potlačit až v posledních 30 letech. Park má velmi nestálé počasí, vyznačuje se prudkými nárazovými větry o rychlostech kolem 120 km/h a poměrně nízkými srážkami asi 700 mm ročně. Díky blízkosti pobřeží Tichého oceánu se v údolích parku v zimě sníh neudrží. K nejbližšímu obydlenému centru Puerto Natales je to z parku 120 km. Park spravuje lesní správa CONAF, ústředí správy sídlí v centru parku, a čítá asi 30 stálých zaměstnanců. Návštěvnost parku v posledních letech každoročně vzrůstá o 10 % a v minulém roce dosáhla 95 000 turistů, z velké většiny Evropanů a Severoameričanů (USA + Kanada). Podle statistik CONAF park navštívilo asi 300 českých turistů.

Okamžik vzniku požáru

Český turista způsobil požár v sektoru Laguna Azul při přípravě potravy na benzínovém vařiči na místě nepříliš vhodném k takovému účelu. Neutekl, sám se snažil požár uhasit, sám přivolal pomoc CONAF a sám se přiznal, což je správou parku všeobecně oceňováno jako velmi čestný čin. Za neopatrnost byl odsouzen k zaplacení pokuty a sám zanechal správě parku několikanásobně vyšší částku jako osobní vyjádření lítosti a pokus alespoň symbolicky pomoci. Menší požáry jsou v parku při tak vysoké návštěvnosti časté, většinou CONAF ale mimo hašení ještě musí honit viníky, kteří se snaží zmizet po anglicku. Podle kolegy Marcelo Alvareze, který se parku nejdříve jako správce, později jako odborník na regionálním ředitelství CONAF v Punta Arenas věnuje již 25 let, u posledních 15 požárů se CONAF vždy viníky podařilo polapit a usvědčit. Rozlohou je se současnou katastrofou srovnatelný požár, který vypukl téměř na den před 20 lety, v roce 1985. Tragikomickou příčinou tohoto požáru bylo přehnané ekologické povědomí izraelského turisty. Poté, co za stromy vykonal svou "potřebu", pokusil se použitý toaletní papír spálit, což se mu povedlo spolu s 13 000 hektary stepi a zakrslého lesa.

Boj proti požáru

Protipožární hlídka oheň zjistila z pozorovací věže v sektoru Pehue a nahlásila jej do centra správy parku, kde v letních měsících je umístěna i požární brigáda z Puerto Natales. Z centra správy je to do postižené oblasti autem přes hodinu cesty (35 km po prašných cestách). CONAF v letních měsících udržuje ve všech lesnatých oblastech země protipožární brigády, jejichž členové absolvují odpovídající výcvik a jsou vystrojení a vyzbrojeni CONAF. Obvykle má většina členů typické 16-ti členné jednotky, kterým se říká "brigadistas", víceleté zkušenosti s hašením lesních požárů. Ostatní zaměstnanci CONAF z bezpečnostních důvodů nemají povoleno podnikat přímé hasící práce. Nejedná se o přehnanou opatrnost, při jiném lesním požáru v severnější části země v loňském roce díky náhle změně směru větru uhořeli dva zaměstnanci CONAF. Z klimatického hlediska v době vzniku požáru v Torres del Paine vrcholilo suché horké období s neobvykle vysokými teplotami přes 30 °C a s nárazovými větry o síle přes 120 km v hodině.

Tyto skutečnosti je třeba vzít v úvahu před tím, než se vysloví paušální a nepravdivé tvrzení, že se vlastně jednalo o malý triviální oheň který se jen díky neschopnosti a pomalé reakci CONAF změnil v nekontrolovatelnou katastrofu. Úroveň protipožárních jednotek CONAF je srovnatelná s US Forest Service, přesto i v USA, které mají klimaticky podobně podmínky s Chile, ročně shoří statisíce hektarů lesa a nikdo nepřijde s obviněním, že "Fire Jumpers" jsou neschopní. Vlastní chilskou kritiku, která se v tomto směru v tisku rozšířila, je třeba interpretovat na pozadí současného předvolebního boje a s tím související vlastnickou strukturou většiny sdělovacích prostředků v Chile.

Vlastní boj s ohněm zahájila místní hasičská jednotka. Lesní požáry se většinou nehasí vodou (s výjimkou nasazení letecké techniky), nýbrž je nutné ve směru šíření ohně v topograficky vhodných úsecích a ve vhodné vzdálenosti od ohňové fronty vytvořit překážky, které oheň nemůže překonat, tzn. ve většině případů zbavit dostatečně široké pruhy vegetace. Protioheň byl díky větru vyloučen. Již v tomto prvním dnu bylo jasné, že požár přesahuje místní možnosti potlačení a CONAF spolu s úřadem intendenta (obdoba krajského hejtmana) začala mobilizovat všechny dostupné síly. Během dalších dnů byla zapojena armáda, z 5 dalších regionu země bylo vojenskými speciály svezeno 16 brigád CONAF, Argentina poslala 85 vlastních požárních brigadistas, celkově bylo zapojeno do boje proti ohni přes 700 lidí.

Přesto bylo díky výše uvedeným "specifikům" hašení požáru téměř nemožné, protože vítr znemožnil použít helikoptéry, které byly na pomoc pronajaté, podobně jako specializovaný letoun na "bombardování vodou", který musel zůstat v Puerto Natales. Díky tomu, že převládající vítr v prvních třech dnech třikrát změnil směr, požár se rozšířil do třech směrů a nabyl tvaru prodlouženého trojúhelníku. Největší vítr vanul třetí den a požár se šířil rychlosti 40 m za minutu, pátý den požár přeskočil říční údolí o šířce 450 metrů. Až teprve od čtvrtého dne se podařilo do oblasti dostat těžkou techniku (buldozery, gradery, speciální kolové traktory, cisterny) ze silničních staveb v okruhu až do 300 km. Desátý den se podařilo postupně dostávat požár pod kontrolu, nakonec začalo i pršet, což práce usnadnilo, takže od minulého týdne je požár pod kontrolou, ale doposud není uhašen (díky prohořívání humusové vrstvy = "podzemní požár"). Předpokládá se, že do 20. března budou i tato zbývající ohniska zlikvidována.

Logistické obtíže organizace operace tohoto rozsahu v "bezlidném regionu" bez odpovídající dopravní infrastruktury nejlépe dokumentují dva příklady. Vysoké teploty, silný vítr, popel ve vzduchu vedly k tomu, že brigadistas měli již po několika hodinách do krve rozpraskané rty. Všechny lékárny v celém regionu (znovu připomínám, rozlohou téměř jako dvě České republiky) nebyly schopny dát dohromady dostatečně množství krému pro hasiče a nasazenou armádu. Další příklad je potrava a pitná voda: během tři dnů bylo nutné dovážet potraviny až že vzdálenosti 120 km, ovoce a zeleninu dokonce až z 350 km vzdáleného Punta Arenas.

Co vlastně shořelo?

"Účet" za tento požár ještě není přesně vyčíslen, první odhady udávají 5 miliónů dolarů, které stál boj s ohněm a zničená infrastruktura parku. Co se ploch týče, aktualizované údaje hovoří o 15,5 tisíci ha, z toho cca 11 000 ha v národním parku, zbytek na soukromých pozemcích. 11 000 ha v národním parku představují 5 % celkové rozlohy parku, z toho je 400 ha vysokého lesa, 1 000 ha lesa zakrslého, 1 000 ha lesa sekundárního a zbytek patří do ekosystémů patagonské stepi (travní a křovinné porosty). Regionálním intendentem (krajským hejtmanem) byla ustavena komise, která má do 15. 4. 2005 vypracovat přesnou zprávu o škodách a navrhnout rámcový program rehabilitace zničených ploch. Do komise jsem byl jmenován i já. Význam požáru pro místní ekosystém je třeba vidět ve správných souvislostech.

Historické důkazy svědčí o tom, že oheň byl v regionu součástí faktorů, které ovlivňovaly alespoň v minulých 10 000 letech vývoj současných ekosystémů. A to oheň zaviněný jak přírodními faktory, tak i historickým lidským osídlením. Tato fakta nahrávají argumentaci, že se vlastně nic zvláštního nestalo, a není tedy ani třeba podnikat žádné kroky ke zmírnění následků. Na druhé straně je třeba vzít v úvahu, že postupné klimatické změny v minulých stoletích vedly k tomu, že určité druhy zvláště dřevinné vegetace se nalézají nyní v podmínkách, v kterých sice dále mohou existovat, avšak které pro ně již nejsou optimální. Tato tzv. reliktní vegetace se po katastrofických událostech jako požár nedokáže sama zregenerovat. V Torres del Paine je tímto příkladem jeden druh jižního buku - lenga (Nothofagus pumilio) nebo keřovitá vegetace shrnutá pod názvem "mato negro". Tyto druhy bude asi třeba podpořit výsadbou nebo přímým výsevem. Další opatření, která bude zřejmě nutné provést, jsou protierozního charakteru.

Dále existují v požárem zasažené oblasti populace živočišných druhů, které se vyznačují nízkou mobilitou a mohly by vyhynout v důsledku nedostatku potravy (např. hlodavec tuko-tuko). V neposlední řadě byla zničena část infrastruktury parku (strážní domek, vybavení stezek apod.), kterou bude nutné znovu postavit a bude nutné i posílit protipožární prevenci. Na programu konkrétních opatření ale pracuje výše uvedená komise. Česká ministerská delegace, která před dvěma týdny Chile navštívila, se proto s chilskou stranou dohodla, že obsah a rozsah české pomoci bude společně definován v druhé polovině dubna.

Celkové je česká nabídka pomoci hodnocena jako jedinečný počin, který v chilské historii nemá obdoby. Pokud Česká republika promění své přísliby ve vhodný čas v takovou pomoc, jakou Chile opravdu potřebuje, bude to znamenat ohromný skok v česko chilských bilaterálních vztazích.

Kdo jsem já?

Lesnický odborník vychovaný Mendelovou Universitou v Brně, který vždy snil o práci v tropických lesích. Vytrvalosti a s hodně velkým štěstím se mi to podařilo, takže posledních 15 let mého odborného života jsem strávil i se svou rodinou ve všech možných i nemožných koutech světa. Většinou se jednalo o projekty ochrany přírody, lesnické nebo trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů v rámci německé bilaterální rozvojové spolupráce. Poslední již 3 roky pracuji z titulu vládního poradce na velkém projektu "Trvale udržitelné obhospodařování přirozených lesů v Chile" s celkovým objemem společných investovaných chilsko-německých prostředků ve výši 30 miliónů Euro.

S problematikou lesních požáru jsem se v odborné oblasti dostal do styku již několikrát. První zkušenosti bylo hašení "bush fire" na svazích Ngoro-Ngoro v Tanzanii, kde během dvou hodin shořelo asi 10 hektarů neprůchodné křovité vegetace. Během hašení jsem převzal roli spojky mezi jednotlivými úseky boje proti ohňové frontě a zažil, jak v okamžiku několika vteřin se závanem větru, který dostatečně velký požár sám vytváří, dokáže doslova "explodovat" plocha o velikosti půl hektaru. V Mongolsku jsem poskytoval "back-stopping" projektu boje proti lesním požárům v oblasti Khan-Khentej. Mimo koncepční podpory jsem se při jedné krátkodobé misi náhodou dostal do požáru boreálního, převážně jehličnatého lesa - přestože všude ležel sníh, stromy chytaly jeden od druhého jako polité benzínem. Má poslední zkušenost je z oblasti amazonského pralesa, kde se Německo spolu se světovým společenstvím v programu PPG7 podílí na vybudováni systému včasného varování, prevence a boje proti lesním požárům, které zde ročně zničí přes 70 000 km² pralesa.

Do současného "případu Torres del Paine" jsem byl zapojen jako poradce CONAF, a na žádost české ambasády dobrovolně pomáhám české straně identifikovat vhodnou formu pomoci.

Autor je expertem GTZ- CONAF, Projektu hospodaření v přirozených lesích