Stanislav Gross je -- alespoň navenek -- přesvědčen, že předsedou sociálních demokratů se stane opět on. Má k tomu důvody. Podporu má opticky velmi silnou. Pokud bude Gross zvolen, bude to i jeho osobní vítězství -- "mí sociální demokraté mi přes všechna protivenství rozumějí". Stanislav Gross je jistota -- všichni jej znají a vědí, co od něj mohou čekat. V dobrém i zlém. To ale delegáti -- a koneckonců i voliči -- vědí i v případě Zdeňka Škromacha, který se těší podpoře Miloše Zemana. Mohl by tedy získat hlasy "zemanovců". Škromach ale také může mnoho hlasů ztratit právě tím, co by se na první pohled mohlo zdát jako výhoda -- jasnou levicovostí.

Strašidlo spolupráce s komunisty ještě pořád funguje -- v některých organizacích sociální demokracie až překvapivě dobře. Na rozdíl od Grosse Škromach rozjel již celkem slušnou předvolební kampaň. Kmotrovství knihy Miloše Zemana bylo jasným svědectvím o podpoře. Zatímco se Škromach s "důchodcem z Vysočiny" usmívají do objektivů, nazelenalý a oteklý Gross sděluje tragickým hlasem v přímém přenosu národu, že jeho žena přestala podnikat. Gross hraje o všechno, Škromachovi nejde v podstatě o nic. Může si tedy klidně dovolit navrhovat tak zvaný německý model, tedy oddělení funkce předsedy strany od funkce premiéra. Otázkou zůstává, kdo by byl lepším či horším předsedou a lepším či horším premiérem. V tuto chvíli by to ale muselo znamenat, že předsedou strany by byl Zdeněk Škromach. Mechanismus dobrovolné výměny premiéra totiž není znám a je otázkou, jak by si s tím poradila ústava. Dát do rukou prezidenta Klause pověření k sestavování vlády je větší riziko, než ponechat Grosse na židli, na kterou nestačil ani vylézt. Vládu by pak mohl sestavovat i lidovec Kalousek...

"Třetím vzadu" spekulací o variantách nového předsedy ovšem může být pro některé jednodušší jedince "pravicový", ale jinak vcelku sociálně myslící právník Bohuslav Sobotka -- nový vládce jižní Moravy, který moravský meč obdržel od bývalého ministra vnitra Grulicha. Tvrdí sice, že na předsedu kandidovat nehodlá, protože je příliš mladý a vyhraněný, ale možnosti jsou stále otevřené. "Příliš mladý" Sobotka je vrstevníkem Stanislava Grosse, který jakýmsi řízením osudu příliš mladý není. Sobotkovo zvolení předsedou strany je v tuto chvíli už nepravděpodobné. O přízeň regionů se neucházel, dopředu se nijak nedere. Jeho stín je však patrný. Zvláště pokud v uších rezonují Grossova slova o tom, že do sjezdu se může stát leccos, třeba se může něco stát s ním (tedy Grossem). Co pak?

Pravděpodobný scénář je, že by Gross podpořil na funkci předsedy Sobotku -- věrného přítele. Dopustíme-li nejdivočejší spekulace -- pokud se Gross dostane do opravdu slepé uličky osamělé (pro KSČM je směšnou figurkou, pro ostatní terčem) jednobarevné vlády a stín podnikání a morálně choulostivých přátelských vazeb jeho poněkud jednodušší manželky jej bude pronásledovat dál (bude, o to už se MfD a LN ku potěšení bývalého šéfa rozvědky Andora Šándora (ODS) a bývalého ředitele BIS Růžka (KDU-ČSL) postarají), pak je možná diplomatická choroba. Stačí nechat se odvézt před Velikonocemi na tři dny do nemocnice se srdeční slabostí. Tak mladý a tak přepracovaný muž je k "srdeční" příhodě ideální. Pak by měl Gross dvě možnosti.

Buď se stát téměř lidovým hrdinou, uštvaným tiskem -- a emocemi převálcovat sjezd.

Varianta dvě -- v případě bezvýchodné situace se může premiér rozhodnout, že podpoří "mladého a vyhraněného" Sobotku. Tedy německý model. Sobotka předseda strany a Gross premiér. Noční můra pravověrných levičáků. Ve hře jsou však tiše přítomni ještě proamerický "jestřáb" Lubomír Zaorálek a horákovský Jiří Paroubek, marně a už dlouho žadonící po uznání. Zaorálkovi sociálně demokratická levice neodpustí orientaci na bývalého prezidenta Havla, Zelené a různé vyznavače "permanentní revoluce" v televizi. Neodpustí mu ani likvidaci ministra Lachnita v Ostravě. Paroubkovi zase letité vazby na své oponenty z exilu a orientaci na politický střed. Michala Krause Zeman na setkání s platformou za renesanci strany po autogramiádě své knihy na Rybníčku onálepkoval jako komunistu a vysmál se přítomným poslancům, že si jej zvolili do čela. Mnohé na sociálně demokratické levici zase Kraus v nedávné minulosti překvapil svým asociálním liberalismem v rozpočtovém výboru. Z čehož vyplývá, že stávající posty mají všichni jmenovaní jako "nulovou variantu". Obecně přijatelný jako vůdce není žádný z nich.

Třetí verze Grossových reakcí je "politická chřipka". Premiér nemocen až do voleb. Vládu i stranu řídí někdo jiný, třebas Škromach, kterého ÚVV pověří řízením.

Nejpravděpodobnější scénář je patrně ten, že Gross vyhraje "dramaticky" s mírnou převahou boj o předsednický post. Možnost, že by Vysočinu dolehl chór, pějící "Miloši vrať se, krize už je", je dost nepravděpodobná. Zeman chce Klausovi vrátit úder. Ale jinak, ne přes rozpolcenou a zesláblou sociální demokracii. Zasetím vleklé krize do Grossova stranicko-korupčního mechanismu chce bývalý předseda vlády dosáhnout pouze katarze, vyloučení kariéristů a prodejných. Vrátit sebeúctu myšlence "pro dolních deset miliónů" - i kdyby stávající partaj měla padnout, idea nepadne. Sociálně demokratické ideje lze dosáhnout třebas transformací celého levicového spektra a vytvořením Strany evropské levice na troskách dvou stran.

Gross má tři týdny před sjezdem stále nejvyšší šanci na zvolení do čela stávající ČSSD. Musí se ale pokorně vrátit k přijatému programu a na pravicové úchylky a "středový posun" Oty Novotného zapomenout. Nikde ovšem není psáno, že se neobjeví nějaký "mladý, co se nezakecá" a sjezd, ten nejvyšší hegemon, jej zvolí. Upřímně. Je to nepravděpodobné, neboť nikdo takový není k dispozici. Ale bylo by to zajímavé.