21. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
21. 3. 2005

Jedno oko nevidí, jedna ruka netleská

Kubánský režim předloni poslal s dlouhodobými tresty přesahujícími dvacet let za mříže 75 svých demokratických odpůrců, za něž se nyní opakovaně postavili z popudu společnosti Člověk v tísni demonstrativně jejich čeští přátelé. Část lidí, která bude opět míjet na Václavském náměstí improvizované kubánské vězení, v němž se vystřídá ekvivalentní počet "osobností českého veřejného života", z nichž některé zažily komunistický kriminál na vlastní kůži, se ale bude právem ptát, proč tito lidé neprotestují stejně důrazně vůči porušování lidských práv, k němuž dochází na stejném ostrově, ale pod americkou vlajkou.

O legitimitě protestu vůči flagrantnímu porušování lidských práv režimem Fidela Castra pochybuje málokdo. Diktatury tak činí s železnou pravidelností tehdy, když dojdou k přesvědčení, že toto je cesta, jak utlumit domácí kritiku a zlikvidovat nepočetnou opozici. Je jim přitom lhostejné, že kritický potenciál ve společnosti zůstává; cílem je ostatní zastrašit a udržet moc.

Není-li však sporu o tom, že happening Člověka v tísni má po této stránce plnou podporu demokraticky smýšlející veřejnosti, je nutno současně odpovědět na otázku, proč nejvýznamnější česká lidskoprávní organizace posuzuje porušování lidských práv na "ostrově svobody" s klapkou na jednom oku.

Americké vězení na jihovýchodě Kuby obývají "nepřátelští bojovníci". Mezinárodní právo tento termín nezná, pravidla, jak s vězni zacházet, vytvářejí svévolně Američané. Ženevské dohody tu neplatí. Vězni, jichž je zde kolem pěti set, nemají právo na právníka, nebylo proti nim vzneseno obvinění, nemají právo na soud. Nesmí vidět nikoho z rodiny. Netuší, zda tu budou krátce, dlouho nebo navěky, což je pro vězně snad to nejhorší. Jen během prvních osmnácti měsíců tu došlo k dvaatřiceti sebevražedným pokusům. V táborové nemocnici jsou převážně duševně choří. Je přeplněna k prasknutí. Výslechy trvaly až šestnáct hodin. Vězně vyslýchal vždy stejný tým. Američané doufali, že tu vznikne něco jako stockholmský syndrom, vztah mezi uneseným a únoscem, v tomto případě vztah mezi vězněm a vyšetřovatelem.

Podle amerického týdeníku Time měli vězni právo na koupel jen dvakrát týdně. Měli na ni dvacet až třicet minut včetně procházky, při níž si mohou i zacvičit. Jinak jsou drženi v celách o rozměrech 2 krát 2,4 metru. Několikadenní všeobecnou hladovkou si vězni vymohli, že pětkrát denně se místním rozhlasem vysílá výzva k modlitbám. Většinu dne tak tráví čtením koránu.

Americký deník The Nation citoval některé ze zjištění agentů FBI, kteří se dostali na Guantanámo: "Mrazivé nebo velmi horké cely, vězni s horečkou, o něž se nikdo nestará, hlasitá hudba a silné reflektory namířené dlouhý čas na vězně na samotkách, štěkající psi, jimiž jsou vězni zastrašováni."

Vězni mluví o ještě horších praktikách -- kromě přikování nahých zadržovaných na podlahu po dlouhé hodiny i o "bití, jež končilo zraněním nebo i smrtí. O vynucených sexuálních aktech, často nahrávaných a používaných na vydírání. O vynucených přiznáních. O injekcích neznámých drog."

Tato tvrzení nikdo nemůže posoudit, protože Američané na základnu nikoho nepustí. Praktiky jsou ale známé například z irácké věznice Abú Ghrajb. Podle citovaného zdroje zprávy FBI ukazují na něco, co je popisované jako nový a vysoce tajný příkaz o zacházení s vězni, který umožňuje používání krutých vyšetřovacích praktik včetně znemožňování spánku a stresujících pozic kombinovaných s hlasitou hudbou, křičícími vyšetřovateli, kapucemi, natáhnutými na hlavy vězňů.

Někteří z nich jsou skutečnými teroristy. Jiní jsou oběťmi americké poptávky po teroristech: byli uneseni na nejrůznějších místech, v Uzbekistánu, Afghánistánu či Pákistánu, a prodáni Američanům. Jsou mezi nimi i takoví, kterým je třináct až patnáct let. Těžko posoudit, jak dobrý je ten obchod. Američané, kteří po celém světě šermují zaklínadlem demokracie a lidských práv, ve čtyřech táborech na Guantanámu demonstrují, že to vše platí jen tehdy, když se jim to hodí.

Situace je i pro americkou vládu nepříjemná. Několik lidí, konkrétně britských občanů, bylo doportováno do země původu, Američané nicméně nelibě nesli rozhodnutí britského soudu, který je propustil na svobodu.

Lidé u nás to všechno více tuší, než vědí. Servilita některých politiků vůči Bushově administrativě v případě horším a jednostranné akce typu té, již připravil Člověk v tísni v případě jen o něco lepším, však dodává nepřátelům demokracie střelivo. Loni to předvedl kubánský ministr zahraničí na půdě OSN, když označil Česko za "lokaje USA". Mohl by si to dovolit tehdy, kdyby kritika porušování lidských práv vyznávala zásadu padni komu padni? Američané to přece dělají, každoročně vydávají svou zprávu o stavu lidských práv. Proč nedokážeme říci totéž -- jsme malí? Jsme malí, protože se nedokážeme narovnat?

Evropský parlament schválil v říjnu minulého roku usnesení, kterým reagoval na situaci v zálivu Guantanámo, kde v té době zůstávalo zajato přibližně 580 osob a podle očitých svědků se s mnohými z nich "pravidelně zacházelo hrubě a násilně". Poslanci vyzvali úřady USA, aby umožnily "nestranné a nezávislé vyšetřování obvinění z mučení a zneužívání všech osob", jež jsou na této základně Spojenými státy drženy ve vazbě. A co postoj našich politiků? Využil například prezident Klaus možnosti mluvit s prezidentem Bushem k tomu, aby se ho zeptal na dodržování lidských práv na americké základně? Nebo využil té půlhodinky jen k mediálnímu opalování?

S teroristy se samozřejmě nikdo solidarizovat nebude. Lidská práva však nelze tak významným a dramatickým způsobem porušovat preventivně, nelze ve vězení bez soudu držet -- notabene léta - lidi, jejichž vina je pochybná či žádná. Člověk je člověkem, ať už se narodil na Kubě, v Afghánistánu, v USA, nebo v Česku. A je-li Deklarace lidských práv, již přijaly i obě posledně jmenované země pro přátele pana ministra Svobody jen cárem, který se tu hodí, tu ne, měl by najít odvahu říci to nahlas, chce-li obstát sám před sebou. Je ovšem otázka, má-li takovou ctižádost.

                 
Obsah vydání       21. 3. 2005
21. 3. 2005 I v USA ročně shoří statisíce hektarů lesa a nikdo nepřijde s obviněním, že "Fire Jumpers" jsou neschopní Štěpán  Unčovský
21. 3. 2005 Požár v Chile - mediální manipulace Bushka  Bryndová
21. 3. 2005 Hodnotový úsudek Ústavního soudu: nerovnost občanů před zákonem Štěpán  Kotrba
21. 3. 2005 Free speech is ours, but don't dare use it Jan  Čulík
21. 3. 2005 Michael  Marčák
21. 3. 2005 Polemický deník angažovaného emigranta o utopické demokracii Dominik  Lukeš
21. 3. 2005 O Fidelově bohatství a o sociálních zázracích Fabiano  Golgo
21. 3. 2005 Komu se žije lépe -- obyvatelům favel nebo Kubáncům?
21. 3. 2005 Přesvědčení Fabiana Golga je tak silné, že jím neotřese ani skutečnost
18. 3. 2005 Globální Golgo o Golgotě Martin  Hekrdla
21. 3. 2005 ... a Golgo věří Forbesu Štěpán  Kotrba
21. 3. 2005 Kuba 20. května 2005 Zdeněk  Jemelík
21. 3. 2005 Jedno oko nevidí, jedna ruka netleská Milan  Daniel
21. 3. 2005 Stalingrad během blokády IV.
21. 3. 2005 Se slávou to horké nebylo Filip  Sklenář
21. 3. 2005 Řekne Francie evropské ústavě "oui"? Simone  Radačičová
21. 3. 2005 Michael  Marčák
21. 3. 2005 Květná neděle a církve Boris  Cvek
21. 3. 2005 Květnou nedělí začíná velikonoční týden Irena  Ryšánková
18. 4. 2003 Velikonoce - po stopách Ježíšových Štěpán  Kotrba
21. 3. 2005 Vjezd do Jeruzaléma Nikola  Čulík
21. 3. 2005 Divoké víno na jaře roku 1968 Ludvík  Hess
21. 3. 2005 Michael  Marčák
18. 3. 2005 Stačí jedno slovo
18. 3. 2005 Proč všichni ignorují obrovské znečištění ovzduší automobily v ČR? Michal  Brož
18. 3. 2005 O tajných amerických plánech na iráckou ropu
22. 11. 2003 Adresy redakce
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005