17. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
17. 3. 2005

Favely kontra Castrova Kuba

Petr Wagner se ptá: "Konkrétně, která lidská práva, jež jsou běžná ve slumech Rio de Janeira či jiných městech této oblasti, jsou omezována a jak se na tom konkrétně podílí pan Castro?"

Člověk, který žije v brlozích v Rio de Janeiro, má právo křičet na našeho prezidenta, má možnost proti němu každé čtyři roky hlasovat a má 9 politických stran, z nichž si může vybrat, každá z nich má úplně jinou agendu.

Vážená redakce, pan Golgo je, jestli se nemýlím, z Brazílie. Předpokládám, že cestoval po latinské i karibské Americe a zná jak ekonomické tak politické danosti této oblasti. Lidí s těmito zkušenostmi a kteří mají zkušenosti i morální právo k ní něco říci není nikdy dost.

Velice bych se přimlouval aby redakce přemluvila pana Golga aby svůj článek konkretizoval a z roviny naplano dehonestující (většině lidí je úplně jedno jaké má pan Saramango nebo pan Niemeyer politické názory, to co za ně mluví a dává jejich slovům váhu je něco jiného) jí konkretizoval argumenty.

To co může dodat váhu názorům pana Golga, jsou fakta a seriozní srovnání. Konkrétně, která lidská práva jež jsou běžná ve slumech Rio de Janiera, či jiných měst této oblasti jsou omezována, konkrétně jak se na tom podílí pan Castro, který bez ohledu na nálepky kohokoliv je jeden z nejpopulárnějších lidí nejenom této oblasti a symbolem a modlou nejenom těch utlačovaných Kubánců.

Pan Golgo má potenciál nezůstat na povrchu věcí, na úrovní ideologické agitky. Moc bych prosil o přímluvu aby svůj politický referát s řadou manipulačních prohlášení, skutečně nedůstojných člověka znalého problematiky, přepracoval a doplnil. Takový, z něhož je možno poučit se, si přečtu vždy rád, i když třeba nebudu souhlasit.

Petr Wagner

Osoba, která bydlí v brlohu v Riu, neboli v tamější favele, jak se jim říká, má právo volně odcestovat ze země, nemusí žádat stát ani žádný úřad o jakékoliv povolení.

Osoba z brlohu v Riu má právo na spravedlivý soud, jemuž předsedá nezávislý soudce bez politické příslušnosti.

Taková osoba nebude podrobována mučení se souhlasem státu, nebude zatčena, aniž by proti ní do 48 hodin bylo vzneseno obvinění, dostane k dispozici zadarmo právníka, pokud o to požádá, nebude uvězněna za vyjadřování nějakého názoru, ani i kdyby tvrdila, že jednal bin Ladin správně, anebo že Hitler měl zabít více židů, protože od pádu vojenského režimu (1964 - 1985) Brazílie neuznává absolutně žádnou cenzuru verbálních projevů či názorů.

Osoba ze slumů v Rio de Janeiro má právo na svobodné spolčování. Na Kubě jsou více než dvě osoby na jednom místě davem. Z hlediska tamějšího diktátora podvratným davem.

Možná, že pan Wagner chce říct, že Kuba nemá žádné favely, žádné chudinské čtvrti, možná si myslí, že Fidel zaopatřil občany své země natolik, že je Kuba jedinou zemí v Latinské Americe, kde nejsou žádné brlohy a chudinská města.

Kdokoliv však navštívil Kubu a byl i jinde než jen na pláži, ví velmi dobře, že Kubánci žijí za politováníhodných poměrů, že jim doslova padá na hlavu střecha. Většina Kubánců nemá doma teplou sprchu, mnozí z nich se navzájem dělí o koupelny (když se něco rozbije, trvá to léta, než to stát spraví, Češi si pamatují velmi dobře, jak se stát stará o takové věci).

Nádherné koloniální architektuře na Kubě se dostalo naposledy nové omítky před mnoha desetiletími. Kubánci si nemohou koupit nový automobil ani nový televizor. Musejí své prádlo prát ručně a po velké straně si musejí mýt zadek, protože toaletní papír je jen pro státní úředníky, kteří si ho mohou dovolit.

Rozdíl mezi favelados z Ria a občany na Kubě spočívá v tom, že obyvatelé chudnských čtvrtí v Riu mají možnost změnit svůj život prostřednictvím studia a práce. Mohu jmenovat desítky bohatých Brazilců, včetně současného prezidenta a mnoho jeho kolegů ve vládě, kterou tvoří Dělnická strana, kteří pocházejí z favel. Nejslavnější brazilský autor knížek pro děti pochází z favely, z brlohů pochází mnoho známých spisovatelů, zpěváků, herců, politiků. Evropský fotbal by nebyl ničím bez Ronaldinha, Romaria, Rivalda, Roberta Carlose. A ti pocházejí z favel.

Na Kubě lidé nemohou změnit svůj život k lepšímu, protože tam o všem rozhoduje Fidel.

První favely založili v devadesátých letech devatenáctého století propuštění otroci, kteří byli nuceni sloužit v armádě a pak jim bylo odepřeno místo, kde by se mohli usadi, když se vrátili do tehdejšího brazilského hlavního města Ria de Janeiro. V šedesátých letech přicházeli do Ria lidé z venkova, většinou neúspěšně, takže bylo tisíce lidí donuceno žít v brlozích. Tak se počet favel ztrojnásobil.

Nejznámější favelou na světě je Rocinha. Je to největší chudinské město (shanty town) v Latinské Americe. Je vystavěno na příkrém svahu nad městem Rio de Janeiro, jeden kilometr od slavné pláže Ipanema. Bydlí tam asi 150 000 osob.

Avšak, i když je Rocinha stále ještě favelou, proměnila se v urbanizovanou chudinskou čtvrť. Dnes je většina domů v Rocinze postavena z betonu a z cihel. Více než 65 procent tamějších domů má tři podlaží! Všechny domy mají základní hygienické zařízení, vodovod a elektřinu.

V Rocinze jsou stovky podniků a je tam i infrastruktura, včetně bank, obchodů, autobusových linek, dokonce má i vlastní kabelovou televizi TV ROC! Jsou tu dokonce i dva McDonaldy!

To jenom dokazuje, že i když skutečně existence favel je důsledkem neschopnosti latinskoamerických vlád poradit si s neustálým proudem nových chudých do společnosti, v těchto zemích existují základní svobody, které dovolují, aby se nejlidnatější a nejznámější favely staly oblastmi, kde jsou k dispozici všechny základní služby moderního života. To je luxus, jaký si Kubánci nemohou svobodně dovolit.

Obyvatelé Rocinhy jsou důkazem, že je možné, aby byla v Latinské Americe překonána chudoba stejně, jak to objevilo od roku 1994 do roku 2002 dvacet dva milionů Brazilců. Jediné, čeho bylo zapotřebí, byla vláda, která zvládla inflaci, vytvářela pracovní příležitosti a poskytovala tradiční brazilské sociální služby a veřejné služby zadarmo.

Fidel nepotřebuje být diktátorem, aby mohl svým občanům poskytovat vzdělání a zdravotnictví zdarma. V Brazílii chodí zadarmo do státních škol absolutně všechny děti. 91 procent Brazilců je gramotných (a je nás obrovských 180 milionů!)

Takže proč tohle všechno Kuba nemůže svým obyvatelům poskytnout bez despocie?

Přijdete-li v Brazílii o zaměstnání, budete od státu dostávat dál plat po dobu tří až pěti měsíců. Nezaměstnanost v Brazílii je méně než 10 procent.

Problémem ve všech jihoamerických zemích je koncentrace bohatství: 10 procent nejbohatších lidí vlastní více majetku než ostatních 90 procent. Na Kubě je 99,99 procent lidí v chudobě, zatímco veškerý majetek vlastní sám Fidel. Norman Mailer svědčil o tom, že když byl před několika lety pozván k Fidelovi domů na večeři, Castro měl šaty od firmy Adidas a boty od firmy Nike. Fidel požaduje jen od svých občanů, a by byli komunisty, sám se toho nepřidržuje.

Brazilský systém nemá nic, co by bránilo chudým, aby zbohatli, anebo co by jim znemožňovalo vyjadřovat své názory.

Svoboda bojovat proti nepříjemné realitě, do které jste se narodil, pane Wagnere, v tom spočívá ten rozdíl.

                 
Obsah vydání       17. 3. 2005
17. 3. 2005 Případ Petra Partyka je svým způsobem pro české soudnictví typický Aleš  Uhlíř
17. 3. 2005 Česko vydražilo latinský překlad Dalimila
17. 3. 2005 Kalousek rezignoval na vedení rozpočtového výboru Sněmovny Irena  Ryšánková
17. 3. 2005 Favely kontra Castrova Kuba Fabiano  Golgo
17. 3. 2005 Výzva intelektuálů na podporu Kuby
17. 3. 2005 Odmítáme spojování našich zájmů se zájmy Jakuba Patočky
17. 3. 2005 Chytrolín se doma nespálí Václav  Dušek
17. 3. 2005 Michael  Marčák
17. 3. 2005 Bushova vláda: Vládní úřady smějí šířit neoznačené PR video
17. 3. 2005 Jak Němci okupovali Prahu
17. 3. 2005 Slova, jak jim rozumí Ondřej Slačálek Ivan  Brezina
17. 3. 2005 Budeme pomlouvat policii, Nejvyšší soud a prezidenta
17. 3. 2005 Iráčtí veteráni proti válce
17. 3. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. - 5. března 2005
17. 3. 2005 John Lennon: Nevěř nikomu přes třicet Michal  Rusek
17. 3. 2005 Stalingrad během blokády II.
17. 3. 2005 Krize demokracie na pozadí Grossovy aféry Milan  Valach
16. 3. 2005 Paul Wolfowitz nominován šéfem Světové banky
17. 3. 2005 Michael  Marčák
17. 3. 2005 Dura lex, sed lex Jaroslav  Štemberk
17. 3. 2005 Evropská identita není tímtéž, čím byl narychlo vytvořený čechoslovakismus
16. 3. 2005 Bude prezidentův poradce schvalovat otroctví? Bohumil  Kartous
17. 3. 2005 Legální vnitrostranická čistka?
17. 3. 2005 Michael  Marčák
16. 3. 2005 Nejdůležitější materiály pro jednání XXXII. sjezdu ČSSD
16. 3. 2005 Ipse dixit: Prokubánský omyl Fabiano  Golgo
16. 3. 2005 Jak soud potrestal Petra Partyka za to, co mu neprokázali
16. 3. 2005 Modleme se: aféry Grosse a chiméra Šimonovského Václav  Jirovský
16. 3. 2005 Knížák - trochu buldok, trochu cholerik Martin  Štumpf
16. 3. 2005 Je byrokratičnost omluvou? Jan  Čulík
16. 3. 2005 Krejza, Kubínek, Kalousek a důchodci Vladislav  Černík
22. 11. 2003 Adresy redakce
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005

Kuba a Fidel Castro RSS 2.0      Historie >
17. 3. 2005 Favely kontra Castrova Kuba Fabiano  Golgo
17. 3. 2005 Výzva intelektuálů na podporu Kuby   
16. 3. 2005 Ipse dixit: Prokubánský omyl Fabiano  Golgo
15. 3. 2005 Kuba v předvečer změn Pavel  Barák
1. 2. 2005 Chavez... Fabiano  Golgo
31. 1. 2005 Podpora plošným sankcím a izolace Kuby nevede k respektování lidských práv Jan  Kavan
20. 1. 2005 Kuba plánuje zakázat kouření ve veřejných prostorách   
17. 1. 2005 Problémy so štandardizovaním Kuby Adrian Peter Pressburg
17. 1. 2005 Posedlost nepřesnostmi... Zdeněk  Jemelík
11. 1. 2005 Kuba oznámila plné obnovení styků s Evropskou unií   
22. 12. 2004 MfD: Emocionální manipulace Johanny Grohové Štěpán  Kotrba
15. 12. 2004 Jak nenapsat objektivní zprávu Zdeněk  Jemelík
15. 12. 2004 Kubánští manželé žádají zpět své děti, Kuba prodlužuje řízení o výjezdní doložce Petr  Svoboda
13. 12. 2004 Jak to bude na Kubě vypadat po Castrovi?   
13. 12. 2004 Méně okázalá gesta by byla smysluplnější