16. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
16. 3. 2005

Jednota mezi katolíky a protestanty je možná

Může být církev jednotná bez ohledu na denominaci, či konfesijní vyznání? Jaká je samotná podstata jednoty? Předložím jeden biblický text, protože ten má pro tuto úvahu zásadní význam. Po jeho přečtení a porozumění budeme moci lépe porozumět myšlence jednoty. Text je zaznamenán v 2. knize Mojžíšově 24:7 ′Potom vzal (Mojžíš) Knihu smlouvy a předčítal lidu. Prohlásili: "Poslušně budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil."′

Izrael vyznává poslušnost a věrnost Hospodinu, svému Bohu, a také věrnost Božímu slovu. Mně se jedná zvláště o poslední část této věty, která zní v hebrejštině נעשׂה ונשׁמע [naase venišma]. Což si dovolím co nejdoslovněji přeložit, interpretovat jako -- "my to budeme dělat a porozumíme". Ale k čemu nám bude tento doslovný překlad a jak nám pomůže k pochopení tak ožehavé otázky, jako je jednota celé církve Kristovy?

Nejprve bych se v krátkosti pokusil vyložit ono Boží slovo -- נעשׂה ונשׁמע . Podstatné je se zmínit, že skutky předcházejí porozumění. V tomto případě jde o pořadí skutků vůči jejich teologickému pochopení. V životech věřících lidí jde v prvé řadě o poslušnost Božímu slovu, než jak mu přesně teologicky rozumět. Vezměte si například jenom obrácení mnohých z vás, kteří tento článek čtete, vážení čtenáři. Když jste přijímali Ježíše Krista za svého osobního Spasitele, ještě jste mnohým biblickým otázkám zcela jasně nerozuměli. To správné a hlubší porozumění přišlo teprve později. Tehdy jste už nekráčeli životem sami, ale doprovázel vás na vaší pouti životem Pán Ježíš Kristus. Kdyby jste se však před svým obrácením ten pořádek snažili obrátit -- "my porozumíme a potom to budeme dělat". Je tady jedna veliká překážka, jedno veliké úskalí a které to je? My totiž nevíme, jak se moc do hloubky v našem biblickém poznání musíme dostat, abychom z něho učinili závěr a vykonali ho. Představte si, přátelé, že kupříkladu začnete studovat biblické texty v hebrejštině, řečtině, zatímco nemáte vztah s živým Bohem. Chcete všemu přijít na kloub a přesně všemu porozumět, abyste přijali Ježíše za svého Pána a Spasitele. Také by se mohlo stát, že pro náročné studium a hledání toho správného porozumění se nedostanete nikdy k samotnému kroku prostého vydání svého života Ježíši Kristu. A tak se tato biblická pravda potvrzuje. Nejdříve jsou vykonány skutky a teprve potom následuje porozumění.

Tato biblická pravda nám nyní pomůže objasnit myšlenku jednoty mezi jednotlivými denominacemi, vyznáními, konfesemi. Dle mého soudu totiž jednota mezi jednotlivými církvemi není založená hlavně na teologii, ale na skutcích "vyvěrajících z Božího slova". Objasnění této myšlenky vám, čtenáři, demonstruji na příkladu.

Uvedený příklad je památka večeře Páně slavená v evangelikální církvi a eucharistie slavená našimi bratry katolíky. Jde o odlišný výklad toho, jak večeři Páně chápou protestanti a jak katolíci.

Nejenom z poslušnosti, ale také jako projev naší radosti vůči Ježíši Kristu máme slavit večeři Páně. A abychom byli přesní, citujme to, co nám Pán Ježíš přikázal: ′Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte, toto jest mé tělo." Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: "Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.′ (Mt 26:26,27,28 ) To nám přikázal Ježíš, než byl ukřižován. Tak máme činit, pokud jsme Ježíše přijali jako svého Pána a Spasitele. Pokud tedy uplatníme onu myšlenku "my to budeme dělat a porozumíme", potom jde v prvé řadě o poslušnost vůči Bohu a až potom o porozumění, přesné porozumění. To, na čem se všichni křesťané společně shodneme je, že máme slavit večeři Páně. A ve vykonání toho samotného aktu, činu slavení je podstata jednoty mezi katolíky a protestanty.

Mám jíst chléb a pít z kalicha a nic na tom nezmění, zda chápu doslovnou proměnu chleba v tělo Ježíše, nebo chápu večeři Páně pouze jako připomínku Ježíše Krista a jeho oběti!!! Tím chci říct, že moje teologické poznání by mi nemělo bránit v naplnění Boží vůle, Božího přikázání. Ba co víc, také bych díky mému poznání Bible neměl bránit, či dokonce zakazovat některému bratrovi či sestře naplnění Boží vůle, Božího přikázání! Možná se my protestanti neshodneme s našimi bratry a sestrami z katolické církve na společném teologickém vysvětlení večeře Páně. Totiž to, co nás protestanty a katolíky hlavně spojuje, není teologický výklad večeře Páně, nýbrž ten čin slavení večeře Páně, ten skutek účasti na ní, ta poslušnost vůči nařízení Páně!

Při této příležitosti bych se s vámi podělil ještě o jednu zásadní pravdu. Já nemůžu, ba dokonce nesmím určovat, za jakých podmínek se smí, nebo nesmí naplnit Boží přikázání! Můžete se mě hned zeptat "a proč ne"? Protože v okamžiku, kdy určuji nebo zakazuji naplnění Boží vůle, Božího přikázání, tak se stavím na stejnou roveň toho, kdo to přikázání, tu vůli vydal. A tím je samotný Bůh! Já nesmím přikázat: "Ty a ty se nesmíš zúčastnit večeře Páně", protože pak se dostanu na stejnou úroveň toho, kdo ten příkaz vydal. Rád bych vám, milí čtenáři, dal jeden příklad z našeho života. Víme všichni dobře, že na mnohých křižovatkách je semafor a na červenou se stojí a na zelenou se jede. Teď si jenom představte, že byste přiběhli ke křižovatce a začali z nějakého důvodu ostatní přesvědčovat, vykřikovat, aby na červenou jeli a na zelenou stáli. Sklidili byste jenom posměch. O pravidlech silničního provozu a jejich změnách může rozhodovat jedině vydavatel tohoto zákona -- a to je stát. Uznávám, že tento příklad je hodně "přitažený za uši", ale jasně vyjadřuje to, jak se mnohdy můžeme chovat v jednotlivých křesťanských církvích. Podle mne není na zemi žádného člověka, žádné instituce, žádného úřadu, staršího sboru, který by mi mohl zakázat účast na večeři Páně. Ani taková autorita církve jakou byl apoštol Pavel účast na ní nezakazuje. Ale přečtěme si ten biblický text společně: "Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije." (1. Kor 11:27--28 )

I taková autorita jakou je náš apoštol Pavel nepíše a neapeluje na starší korintského sboru, aby zakázali účast na večeři Páně těm, u koho to uznají za vhodné. To, jestli se já, jako věřící křesťan církve Pána Ježíše Krista, rozhodnu přijímat večeři Páně, či ne, záleží jenom na mně a na mém Pánu. Pokud bych ji bral nehodně, soudil by mě jedině Pán! Rozhodně ne žádný lidský soudce! I náš milý bratr apoštol Pavel jasně rozlišuje mezi tím, co přikazuje Pán Ježíš a tím co nařizuje on sám. (např. 1.Kor 7:10--12)

Ale kam tímto výkladem mířím? Je to účast nás evangelikálních křesťanů na katolické bohoslužbě. Pokud naši přátelé a bratři z katolické církve usilují o ekumenismus, což je jednota všech poznatelných církví Ježíše Krista, potom by nám měli umožnit účast na své bohoslužbě. Účast na svátostech katolické církve, jako je i například eucharistie! Právě takto bude z katolické strany zcela zjevná, transparentní otevřenost a ochota ve vedeném ekumenickém dialogu. A je docela pravděpodobné, že i náš společný Pán Ježíš má pro nás připravené své vlastní pochopení biblických textů, které je nám v současné době skryto díky rozdělené církvi.

A na závěr zpět k jednotě celé církve, které jsem věnoval tuto úvahu. Já si osobně myslím, že jednota všech křesťanských vyznání, konfesí, denominací není založena v zásadě na teologii, ale je založena na skutcích. Které skutky mám na mysli? Uvažuji skutky, které jsou nám připraveny od založení světa, abychom v nich "chodili". Jsou to skutky, které "pramení" v samotném Božím slově. Skutky -- jako je slavení večeře Páně, modlitba Páně, společné studium písma, chválení Boha, misie, charita a mnohé další. A v těchto skutcích jsou zcela jistě "zajedno" různé denominace, konfese a křesťané všemožných vyznání.

                 
Obsah vydání       16. 3. 2005
16. 3. 2005 Paul Wolfowitz nominován šéfem Světové banky
16. 3. 2005 Jak soud potrestal Petra Partyka za to, co mu neprokázali
16. 3. 2005 Je byrokratičnost omluvou? Jan  Čulík
16. 3. 2005 Michael  Marčák
16. 3. 2005 Bude prezidentův poradce schvalovat otroctví? Bohumil  Kartous
16. 3. 2005 Nejdůležitější materiály pro jednání XXXII. sjezdu ČSSD
16. 3. 2005 PR Dády Patrasové, to je malorážka proti PR Šárky Grossové!
16. 3. 2005 Britské zdravotnictví bude muset zaměstnankyním vyplatit obrovské odškodné
16. 3. 2005 Ipse dixit: Prokubánský omyl Fabiano  Golgo
16. 3. 2005 Jeden irelevantní názor Bohumil  Kartous
16. 3. 2005 Michael  Marčák
16. 3. 2005 Modleme se: aféry Grosse a chiméra Šimonovského Václav  Jirovský
16. 3. 2005 Stalingrad během blokády I.
16. 3. 2005 Lidé, kteří zvítězili ve válce Josef  Vít
16. 3. 2005 British Telecom zasahuje proti dialupovým podvodům
16. 3. 2005 Michael  Marčák
16. 3. 2005 Knížák - trochu buldok, trochu cholerik Martin  Štumpf
16. 3. 2005 Kladivom medzi oči Miloslava  Kodoňová
16. 3. 2005 Krejza, Kubínek, Kalousek a důchodci Vladislav  Černík
16. 3. 2005 Británie: volte kvůli potratům konzervativce, doporučil kardinál katolíkům
16. 3. 2005 Michael  Marčák
16. 3. 2005 Jednota mezi katolíky a protestanty je možná Karel  Sýkora
16. 3. 2005 Zastavte útlak v Bělorusku!
16. 3. 2005 Slovensko: Ignorancia problematiky žien Judita  Takáčová, Braňo  Ondruš
16. 3. 2005 Slovenská vláda zavádza OSN Oľga  Pietruchová
16. 3. 2005 Začiatok konca Sovietskeho zväzu Peter  Greguš
16. 3. 2005 Žijeme v dobe, kde verejné prostredie je infikované liberálno-konzervatívnou agendou Igor  Daniš
16. 3. 2005 Tajemství úspěchu Zemanových pamětí Jiří  Štefek
16. 3. 2005 Ubohý Pavlíček Lýdie  Junková
16. 3. 2005 Židovská přítomnost Cynthie Beth Rubin
16. 3. 2005 Mýtus o "cédrovej revolúcii" v Libanone Adrian Peter Pressburg
16. 3. 2005 Slovensko: stotisícové poplatky budúcich dôchodcov Alena  Behúnová
15. 3. 2005 Hlupák hledá hlupáky sobě rovné. Zn.: rychle Štěpán  Kotrba
15. 3. 2005 Chvála soudce Šídla Zdeněk  Jemelík
10. 3. 2005 Stát nemá trestat občany, kteří kritizují úředníky Jan  Čulík
15. 3. 2005 Všechny cesty vedou na hřbitov, některé ale rychleji Jan  Paul
14. 3. 2005 Podzim demokracie a politická pornografie Mirek  Vodrážka
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
16. 3. 2005 Jednota mezi katolíky a protestanty je možná Karel  Sýkora
16. 3. 2005 Jeden irelevantní názor Bohumil  Kartous
15. 3. 2005 Chvála soudce Šídla Zdeněk  Jemelík
15. 3. 2005 Všechny cesty vedou na hřbitov, některé ale rychleji Jan  Paul
15. 3. 2005 Moc obrazů, obrazy moci a dnešek Robin  Ujfaluši
15. 3. 2005 Hlupák hledá hlupáky sobě rovné. Zn.: rychle Štěpán  Kotrba
14. 3. 2005 Tradiční pedagogika versus moderní Radek  Sárközi
14. 3. 2005 Coming out Alex  Koenigsmark
14. 3. 2005 Patočkova zbytnělá sebedůvěra Jiří  Vančura
14. 3. 2005 Podzim demokracie a politická pornografie Mirek  Vodrážka
14. 3. 2005 Novináři na hraní Bohumil  Kartous
12. 3. 2005 O nedůvěryhodnosti médií Jan  Čulík
12. 3. 2005 Jest potřebí, brzo sněmu obecního tohoto království českého   
12. 3. 2005 Stáří vpřed! Jan  Sýkora
12. 3. 2005 Vězni z Guantánama mají být posláni do vězení ve svých zemích