Před několika dny jsem na Britských listech představil svou novou knihu nazvanou Anální vesmíry. Dosti obšírně se v ní zaobírám náboženstvím, či přesněji náboženskostí, a stejně tak magií a magičností. Má vyhraněná ateistická pozice některé čtenáře překvapila a většina reakcí na knihu se zatím týkala právě tématu nábožnosti.

Dvacet let po přelakování normalizačního režimu narůžovo v Česku bohužel stále ještě platí rčení z dob komunismu, že lidská společnost je jako žumpa - ta nejhorší lidská špína v důsledku všeobecné korupce vždycky nějak vyplave nahoru. Nikde se to neprovuje více, než u českých novinářů - prostitutek.

Článek "Jak bydlí mladý muž - byt jako erotický časopis" na idnes.cz v rubrice "Dům osobnosti" je dokonalou ukázkou českého novinářského primitivismu. Kdo platí skrytou reklamu na hypotéku? Kdo profituje z tohoto novodobého otroctví?

Tam, kde se dnes prohánějí psi a prakticky na dosah ruky od matek s kočárky, bruslařů a cyklistů má být dle záměrů magistrátu vybudována tramvajová trať, která má nahradit část tramvajové trasy z třídy Milady Horákové. Ta je již více než měsíc mimo provoz kvůli stavbě dálničního tunelového komplexu "Blanka".

obracím se na Vás formou otevřeného dopisu. Dle veřejně známých informací jste aktivním/praktikujícím katolíkem, tedy předpokládám, že velmi dobře víte, z kterého latinského slova je označení ministr odvozeno a jak je překládáno. Rád bych Vás tímto veřejně požádal o vysvětlení Vašeho výroku, že nadcházející celostátní stávka odborů je "politicky motivována".

Článek Petra Nachtmanna s titulkem "Rotary Club: Okázalé konání dobra, kontroverzní členové, hradba mlčení" mi připomněl otázku pražského korespondenta Neue Züricher Zeitung Ulricha Schmida, ktery se zeptal ve svém listě, jestli ve východní Evropě roste vůle k objasnění zločinů komunistů, a stal se tím důvodem mé dnešní poznámky, v níž nejde jen o novou "finanční aristokracii", ale také o přísloví "Mluviti stříbro, mlčeti zlato".

Mám přítele, notorického alternativce. Má alternativního telefonního operátora, nakupuje v alternativních obchodech, cestuje alternativními spoji, a všechno většinou dostane ve vyšší, ekologičtější kvalitě a za nižší cenu. Když už musí použít monopolní firmu, dá si záležet, aby věděl všechno o jejích slevách a jejích alternativních aktivitách přátelských k přírodě, zaměstnancům a zákazníkům.

Před časem mě upozornil, že České dráhy zavedly novou službu zvanou Šťastná eLiška, podobnou letecké službě Air Hitch. Jde o to, že na všech nádražích Českých drah v krajských městech mají být odbavovací stroje, na které v místě snímače položíte svou In-kartu (zákaznickou slevovou kartu, kterou vlastní téměř všichni cestující, kteří běžně používají služeb ČD, bez níž je jízdné až o čtvrtinu vyšší) a ona vám sdělí, za jakou cenu si můžete aktuálně zakoupit lístek do cílové krajské stanice. V den odjezdu, kdy se dá služba využít, je (kromě pátků a nedělí, kdy je většinou nával cestujících) většinou cena výrazně nižší (například cesta z Prahy do Hradce Králové, která bez In-karty stojí 147 Kč a s In-kartou 111 Kč, nabízí eLiška za 70 korun, cesta Praha-Brno vyjde bez karty 314, s kartou 236, eLiška 105Kč, a to je v ceně zahrnuta možnost cestovat bez přípatku rychlíky řady Euro- i Intercity).

Irák trvá na tom, že musí mít právo vetovat veškeré americké operace na svém území v rámci dohody, o níž nyní vyjednává irácká a americká strana. Listu Guardian to sdělil vysoký činitel irácké vlády.

Zeptal jsem se známého ekonoma a odborníka na české hospodářství, profesora Martina Myanta z Univerzity of the West of Scotland, cestou na konferenci do anglického Nottingahmu, proč podle jeho názoru vůči západním měnám tolik stoupá hodnota středoevropských měn.

Odpověděl mi: Valtr Komárek měl pravdu, když začátkem devadesátých let argumentoval, že byla koruna vůči západním měnám zbytečně mnoho devalvována.

Nemyslím, že Václav Klaus nese plnou vinu z "podhodnoceného" kurzu koruny za posledních 20 let, píše Ondřej Palkovský.

Česká koruna byla do roku 1996 na tzv. fixním kurzu, směnný kurz ("cena") byl určován centrálně. Jak to už u centrálního plánování bývá, plánovač (zde V. Klaus?) nastaví cenu prakticky vždy chybně, píše Ondřej Palkovský.

Karel Košťál píše v článku "Lidice, Oradour, My-Lai a Rotary club" o důstojníkovi, který velel masakru v My Lai, že "kapitán Ernest Medína je dnes více-guvernér 'elitního' Rotary klubu. Jeho členy jsou například Nicolas Sarkozy, holandský princ Bernhard, Prescott Bush a jiní. Augusto Pinochet byl až do své smrti 'čestným členem'."

Nemyslím si, že základní otázkou v souvislosti s CIA by mělo být, zda Spojené státy CIA potřebují, ale otázka komu, jak a k jakým účelům CIA ve skutečnosti slouží? Absurdní je tvrzení, že „CIA by měla být vystavená, pokud to jen jde, veřejné i neveřejné odborné kritice a její práce by měla být zlepšována“ s dodatkem, že „o to jde Weinerovi, protože je zodpovědným člověkem.“ Nechápu, proč by „odpovědnému“ člověku mělo jít o státem organizovaný teror doma i v zahraničí za peníze daňových poplatníků.

Péčí historika Viléma Prečana vydáváme v digitalizované formě další dokumenty, týkající se Pražského jara 1968. Čtěte a poznejte jednu z nejdůležitějších kapitol moderní české historie.

Vilém Prečan: "O co šlo v roce 1968: Další dokumenty" ZDE

Podnět A. J. Liehma dát k dispozici na internetových stránkách Britských listů digitalizovaný text Čítanky Pražského jara 1968 vydané v exilu v roce 1988 (kterou si v BL od 15. května 2008 otevřelo více než 11 000 čtenářů, pozn. JČ): mě přivedl na myšlenku uveřejnit tímto způsobem některé další relevantní dokumenty, zejména pak studie, články a úvahy z let 1986--1994, kdy začala kritická diskuse o daném období československých dějin.

Výběr, který jsem učinil, vychází z takové interpretace "Pražského jara 1968", která klade důraz na dualitu politického a společenského procesu a zápasu, který se v té době v Československu odehrával. Jedním pólem byl pokus o demokratizaci systému reformou, organizovanou a řízenou shora, druhým sociálně politické hnutí vedoucí k rekonstituci občanské společnosti, jež spontánně směřovala k emancipaci na mocenské struktuře a k demokracii. (O tom víc v poznámce, kterou připojuji.)

V rozmanitých disciplínách se vyhodnocují očekávané náklady a výnosy. Optikou zdražované ropy nutně přitom nemusí být vidět, co může způsobit na trhu potravin zvýšená poptávka po biopalivech; nehledě pak na případné nároky na osevní plochy, případně zda zrovna takto nespěje celý svět z bláta do louže. Přitom hospodářsky nevyvinuté státy nemají možnost subvencovat zemědělskou výrobu, takže jde-li navíc o klimatická pásma s většími riziky možné neúrody, hrozí vzhledem ke stále se zvyšujícím cenám zrnin především v málo hospodářsky vyspělých státech hlad.

Zvítězila demokracie, rozum a svoboda nad umělými elitářskými projekty. Tak nějak si výsledek irského referenda k Lisabonské smlouvě pochvaloval prezident Václav Klaus a početná kohorta jeho příznivců, především z řad ODS. Nu což, demokracie opravdu zvítězila, prohrát opravdu, ale opravdu nemohla. Zvítězila by totiž i v případě, kdyby byl výsledek přesně opačný. Demokracie totiž vítězí vždy, když rozhodují občané

Nevím ale, co by říkal pan prezident v případě, že by bylo vypsáno referendum k umístění amerického radaru (je to opravdu, ale opravdu radar americký, nikoli severoatlantický!) na našem výsostném území, o jehož suverenitu má hlava státu opravdu, ale opravdu vážné obavy -- aby se snad nerozpustila jako kousek cukru v evropském šálku kávy. Je totiž nad všechny pochyby jasné, jak by dopadlo. Rozdíl mezi "odpovědným" NE a "nezodpovědným" ANO by byl zaručeně ještě větší než v Irsku a rozum a svoboda by zvítězily nad umělým elitářským (a v souladu s Klausovou terminologií i zbytečným) projektem protiraketové obrany.

Kolegové Hrubec (Literární noviny č. 21) a Bednář (Ltn č. 24) zahájili debatu o roli násilí v demokratické společnosti. Zdá se mi však, že v dosud proběhlé diskusi došlo ke spojení nejméně tří otázek, které by měly být pojednávány odděleně.

Nepravomocně ukončené řízení na ochranu osobnosti sedmi žalobců proti advokátce Marii Benešové prohloubilo nedůvěru veřejnosti k čistotě zásahu státních zástupců NSZ v čele s nejvyšší státní zástupkyní Renatou Veseckou do trestního řízení proti Jiřímu Čunkovi. S tímto vedlejším efektem podání žaloby zřejmě žalobci nepočítali.

Iniciativa Ne základnám se rozhodla, že když vláda není schopna mluvit pravdu o radaru, bude to za ní dělat sama. Zvolila si na to místo, kde to opravdu nejde přehlédnout, kde existuje i spojení jedné okupace našeho státu s připravovanou okupací Brd.

To si ovšem dovolila hodně, došlápl si na to i sám ředitel Městské policie v Praze. Důvod. Hanobíte pietní místo. Dva metry od místa, kde jména Jana Palacha a Jana Zajíce připomínají smrt dvou lidí, odmítajících okupaci tehdejší ČSSR vojsky varšavské smlouvy, byly umístěny vlajky s logem iniciativy, vyjadřující odmítnutí umístění nových zbraní cizí armádou na našem území.

Dlouho očekávaná novela občanského zákoníku je konečně na světě tedy resp. na webových stránkách ministerstva spravedlnosti. A řekněme rovnou, že jde hned o několik kroků, o kterých si lze snadno představit, že vedou ne-li do prázdna, tak jistě do právních zmatků, které potřebujeme ze všeho nejméně.

Vypůjčila jsem si od Jana Čulíka kus jeho titulku, k čemuž se zcela veřejně přiznávám. Byl totiž velmi inspirativní. Už několik dní obcházím kolem svého pracovního stolu, na kterém sedí mé PC a přemýšlím, jak a kam napíšu o reklamě, kterou možná taky znáte, a ve které hraje taková ta tmavovlasá paní, co je nejdřív zcela živá, a pak je najednou „zcela vypuštěná“ a „srolovaná“.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco pod 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2008 přispělo celkem 179 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 43 396.14 Kč, příjem z reklamy byl v květnu 2008 6000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 5. 2008 částku 273 143.85 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,187.93 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Dokumentární film Nepohodlná pravda, za nějž obdržel Al Gore Nobelovu venu míru, se má stát operou. Stéphane Lissner, ředitel opery La Scala v Miláně oznámil, že na motivu filmu složí operu italský skladatel Giorgio Batistelli. Opera bude mít premiéru v Miláně v roce 2011.

Podrobnosti v angličtině ZDE