Stejný nedostatek předvídavosti projevují režiséři dalších řízení, která na kauzu Jiřího Čunka volně navazují. Neuvědomují si, že vzhledem k obrovské pozornosti, kterou případ přitahuje, a podezíravosti veřejnosti musí být jejich počínání naprosto průhledné, nemá-li vzniknout další skandál, podobný rozsudku soudce Vojtěcha Cepla ml. a jeho následné medializaci. Na postupu by nemělo být nic, co by vydráždilo k přemýšlení i primitivy, o zasvěcené části veřejnosti nemluvě. Podcenili také možné důsledky postupného odtajňování dosud přísně střeženého Čunkova trestního spisu, čímž se dopustili stejné neopatrnosti jako sedm žalobců.

V případě řízení proti Romanu Vaškůjovi a Petru Smiřákovi je jeho podezřelým prvkem rozhodnutí žalobce nepřiznat Marcele Urbanové postavení poškozené. Prvoplánovým cílem obžalovaných přece bylo učinit ji nevěrohodnou, případně ji přimět ke změně výpovědi, teprve druhotně by došlo k ztížení práce policistů, jimž žaloba přiznává jako jediným postavení poškozených. Zřejmě jde o účelové opatření, jímž měl být Marcele Urbanové znemožněn přístup do spisu Jiřího Čunka, jenž si soudce vyžádal jako důkaz. Ač to žalobce neměl v úmyslu, vyvolává ve veřejnosti dojem, že Čunkův spis obsahuje třaskavinu, která by mohla na vzduchu a světle vybuchnout. Posiluje tím podezření, které ve společnosti panuje již od odebrání věci přerovskému státnímu zástupci. Upozorňuji, že mluvím o podezření, nikoli o nezpochybnitelném zjištění. Na věci je zvláštní, že na šalebnou hru státních zástupců přistoupil soudce, který přece musí vědět, jak se věci mají a měl možnost vynutit si nápravu předběžným projednáním obžaloby.

Neopatrná a podezření vzbuzující je také režie trestního řízení proti Marcele Urbanové pro obvinění z trestného činu křivé výpovědi. Obviněná opakovala na více místech zvěst o tom, že Jiří Čunek dostal půlmilion, kterým se jí pochlubil. Podle usnesení státního zástupce Arifa Salichova z 16.11.2007 o zastavení trestního stíhání Jiřího Čunka se skutek nestal, a i kdyby k němu došlo, podle sofistikované právní konstrukce, uvedené v usnesení, by stejně nešlo o úplatek (for this while no comment). Důvod pro podání trestního oznámení leží před námi jako na talíři. Není ale vůbec jasné, proč se vyšetřováním případu zabývá zrovna PČR Praha I, když při standardním přístupu k určení věcné a místní příslušnosti by věc patřila spíše do Vsetína, kde Marcela Urbanová spřádala své údajné záškodnické plány proti Jiřímu Čunkovi, jenž zde patrně má rovněž trvalé bydliště. Nápadná je i shoda tažení proti Marcele Urbanové se zásahem do kauzy Jiřího Čunka: v obou případech je prvotním hybatelem advokát Eduard Bruna, v obou jím byly zvoleny pražské orgány činné v trestním řízení. Veřejnost má tedy o čem přemýšlet: umístění trestního řízení proti Marcele Urbanové do Prahy zavání záměrem stejně jako pozdější svěření Čunkovy věci Arifu Salichovovi. Působí to dojmem, že se věcí mají zabývat orgány, které ji spolehlivě dovedou k žádoucímu výsledku. Vedlejší otázkou, která s obviněním Marcely Urbanové souvisí, je, zda si Eduard Bruna uvědomil, co může "vykvést" ze zpřístupnění spisu Jiřího Čunka Marcele Urbanové, k němuž v tomto případě musí zákonitě dojít, budou-li se orgány činné v trestním řízení držet pravidel férového procesu. Myslím, že nejsou vyloučena překvapení, jež se strůjcům zásahu NSZ nebudou líbit, stejně jako je nepotěšil rozsudek soudce Vojtěcha Cepla ml..