Když jsem četl v BL, že v Rotary Clubu prý mají dnes členy, kteří v minulosti mírně řečeno nejednali vždy podle ideálů tohoto sdružení, ani jsem se nedivil. Hned jsem si vzpomněl na Schmidův text, v němž také jde o otázky, které si asi málokdo klade. A jde taky o vraždy, a tentokrát o vraždy, spáchané komunisty. Schmid se zmiňuje ve svém textu o jménech Kurapaty a Katyn a také poukazuje na to, že práý existuje konsensus historiků, že počet lidí, které zavraždili vrazi jako Lenin, Stalin, Mao, Pol Pot či Haile Mengistu Mariam je větší než počet obětí nacistů i italských a španělských fašistů. Jedním z důvodů, proč se asi málo mluví o obětech komunistů, vidí Schmid v tom, že hodně komunistů po likvidaci Sovětského svazu a jeho trabantů nesmírně zbohatlo, protože si v rámci privatizace přivlastnili státní majetek. Proto Schmid argumentuje, že ptát se na zločiny komunistů znamená zpochybňovat postavení nových elit a tím taky legitimitu nového společenského řádu. Zajímavá myšlenka. Ve Schmidtově textu jsem ale našel taky háček, a to v tom smyslu, že Schmid nějak pochvalně píše o německé diskusi o zločinech nacistů, jenže zapomíná na to, že bezprostředně po válce se o tom taky moc nemluvilo. Dost dlouho se i v Německu jednalo bohužel podle hesla "Mluviti stříbro, mlčeti zlato" -- šlo možná i tehdy o strach o zaměstnání, strach o ztrátu výdělků, a možná o stříbro, ale asi ne o zlato a už vůbec ne o život pro toho, kdo poukázal na opovrženíhodné a zločinecké jednání německých nacistů. Jestli ale se někdy tak otevřeně a relativně často bude ve všech bývalých státech Varšavské smlouvy mluvit o zločinech komunistů, jako se to stalo v Německu se zločiny nacistů, to nevím a nějak o tom dost pochybuju. Ale co si o tom myslíte vy?