Proč mají potřebu americký radar podporovat kolaboranti s komunismem?

Server iHNed.cz píše:

Jiří Lábus není ve vládní propagandě nováčkem. V roce 1978 účinkoval v epizodě Mimikry seriálu Třicet případů majora Zemana, zasazené do roku 1972. Jiří Lábus tehdy vystupoval v roli rockového hudebníka Josefa "Chozého" Borůvky, epizoda se snažila očerňovat český hudební underground v čele se skupinou Plastic People of the Universe, postavy členů undergroundu byly vykresleni jako sociopati, narkomani, únosci letadla a vrazi.

Jsem také jeden z těch důchodců, který si nechá na sobě dříví štípat. Věřím panu Matějkovi, že svou připomínku myslel upřímně a dokonce mu částečně dávám i za pravdu. Jenomže je zde jedno "ale". Velmi bych přivítal nějakou konkrétní radu, co jiného můžeme v současné době asi tak dělat?

Způsob, jakým byl zlikvidován 1. místopředseda vlády Jiří Čunek, nastoluje mnoho státobezpečnostních a souvisejících právních i etických otázek. První, která se naskýtá, je otázka mezí práv novinářů na ochranu zdrojů. Druhá je otázka limitů svobody slova a uplatňování práv na odpověď či opravné sdělení ve stejném čase i rozsahu ve stejném médiu - okamžitě, bez nutnosti se obracet na soudy a po několika letech se dočkat dvou vět. Třetí, neméně nebezpečnou otázkou, je absence kádrové práce, ale i ekonomického zabezpečení vrcholných pracovníků (v tom tradičním slova smyslu) v politických stranách i státních orgánech. O politiky se stát nechce a neumí postarat a přenechává jejich život po vypršení mandátu náhodě a privátnímu sektoru. Vražedné je to zvláště u šéfů rozvědek, kryptologů, vědců vyvíjejících komponenty zbraní hromadného ničení, diplomatů. Čtvrtou otázkou, jež je nyní nejspíše směřována vůči člověku poctivému až naivnímu, řediteli vnitřní bezpečnosti ministerstva vnitra, bývalému poslanci Bílému, jsem mu položil před časem před veřejnou besedou o odposleších: kde a kdy se zastaví denunciační vlna spikleneckých center v orgánech státní bezpečnosti a spravedlnosti , kdo ji zastaví a jak - na základě čí dohody s kým. Odpovědnost šéfů největších politických stran ze zneužití tajných služeb a policie je nabíledni, ať třeba politici tvrdí pravý opak.

Liberalismus některých policistů k přestupkům na silnici, nečinnost při sílícím neonacismu v ozbrojených složkách, neschopnost přimět státní úředníky k práci - to vše nahrává radikálům, a "jednoduchým řešením". Začíná to neprávem perlustrovanými demonstranty, zmlácenými anarchisty či vyraženými zuby na služebně, pokračuje to sadistcským zákrokem psychicky vyšinutého policisty vůči státní úřednici, pokračuje to lhostejností úředníků města vůči pochodu neonacistů. Kde to skončí? Vypálením úřadu vlády nebo vraždou premiéra? Prozatím se za nečinnosti předsedy vlády, ministrů vnitra a spravedlnosti vraždí mediálně.

Štěpán Kotrba se ve svém článku dopouští časté chyby analytiků: ze správně zjištěných (v tomto případě ovšem spíše tušených) faktů, osobně nejsem velký přívrženec konspiračních teorií/ vyvozuje nesprávné závěry.

Hezký bonmot o ženách, ale podobně analogický o sportovcích (rozdíl je mezi těmi co se jim na to přišlo a těmi kterým ne nikoliv mezi dopujícími a těmi čistými) v politice poněkud nesedí.

Napříště už nebudu číst Britské listy s takovým zájmem, jako dříve. V poslední době z obsahu redakčních článků pro mne vyplývá, že si pan Kotrba z Listů udělal soukromé médium k napadání předsedy ČSSD a vadí mu tedy všechno, co by mohlo Paroubkovi v další politické kariéře prospět, stěžuje si Jan Molík. Tak se též zapojili s panem Čulíkem do debat o Čunkiádě.

Dále si myslím, že práce novinářská má dokumenty a důkazy shánět všemi dostupnými prostředky, včetně uplácení zdrojů. Jak jinak lze informovat objektivně veřejnost? Tím, že jí poskytnu jen informaci loajální a konformní, kterou oficiálně vydává mocenská organizace nebo oficiální úřad? Za to, že se novinář dostane k informacím nestandardně, přece nemůže, za to může vždy jen ten, kdo ty informace poskytl.

Reakce JČ: Jak vidíte, pane Malíku, publikujeme nejrůznější názory na danou věc. Názory pana Kotrby jsou podle mého mínění zajímavé a podnětné a vedou k přemýšlení. Samozřejmě na ně publikujeme i kritické reakce.

Pokud je nedokončené soudní či policejní vyšetřování, je neetické propírat danou kauzu v médiích, a v zemích, jako je třeba Británie, by samozřejmě každé médium, které by to učinilo, bylo vinno trestným činem pohrdání soudem. Protože v takovém případě už se člověku, na něhož je uspořádán mediální hon na čarodějnice, nikdy nedostane férového soudního řízení a spravedlivý proces se už pak nemůže konat. Pokud existují pochybnosti, že česká policie či prokuratura nebo soudy se chovají korupčně, ČT měla natočit pořad o tom, nikoliv krást dokumenty z vyšetřovacího spisu, v případě, který nebyl uzavřen. I v novinářské práci existují etické hranice a profesionální novináři je dodržují.

Tři svátky si lidé připomínali v minulých dnech: Památku zesnulých, svátek Všech svatých a Den reformace. Jsou to svátky jen zdánlivě spolu nesouvisející.

Spojuje však všechny tři jedna základní myšlenka, a tou je smysl života. Smysl života, který přesahuje fungování naší buněčné soustavy, který spojuje lidstvo napříč generacím, a který se nemůže stát předmětem podvodného kšeftu s idejemi.

Pokud si dokážeme dát práci s dešifrováním dnes již těžko srozumitelných slov a pokusíme se je přeložit do našich současných souvislostí, možná zjistíme, že smysl všech tří svátků je překvapivě aktuální. Vždyť – kdo z nás nepřemýšlí o své smrtelnosti, kdo necítí potřebu souručenství slušných lidí jako protiváhy proti spiknutí gaunerů a komu je lhostejné neuvěřitelně zkorumpované prostředí, ve kterém žijeme a které jakékoliv usilování o smysl života strašlivě devalvuje?

Zajímalo by mě, kde jsou ty platy, které na modrých lavičkách slibovala ODS. To byla reklama na KSČ z roku 1948, co jiného taková kampaň ODS mohla připomínat? Všichni víme, nebo nevíme, jak funguje trh, takovéto ekonomické práce a dilemata pana prezidenta o svobodném trhu, to je prostě učebnicové rozjímání., píše Ladislav Vondrášek.

Trh vlastně v našich podmínkách nedělá poptávka v pravém slova smyslu, ale uměle vnucená poptávka dle segmentu poptávajících. Ani se svobodným trhem to pravda také není, vše určují překupníci a kartely, kterým se jen těžko dokazují dohody a nějakou tu směšnou pokutu ustojí.

Běda tomu, kdo tam mezi ně chtěl vstoupit, dopadl by jak nezvaný taxikář na stanovištích Staroměstského náměstí. Kde se ale tito "zprostřekovatelé" transakcí pro markety a jiné obchodní kolosy vzali?

Děkuji Vám za zveřejnění reakce pana Oldřicha Lachouta pod názvem "Jak to bylo "opravdu" s Plastic People". Taková porce upřímnosti ze strany někdejších normalizačně-uvědomělých kádrů se už dneska jen tak nevidí, většinou si totiž "normálně uvědomili" své někdejší omyly a opět svoje vidění světa pružně podřídili dalším novým, jedině správným, měřítkům.

Já nepochybuji o tom, že pan Lachout si skutečně události z koncertu v Rudolfově pamatuje tak jak je popsal. Vnímal a interpretoval je totiž přesně v intencích daných tehdejší strukturou moci, bez jakékoliv kritické reflexe, bez jakéhokoli vlastního úsudku. Byl vyslán přímo do středu asociálních, nebezpečných a zfetovaných živlů. Tak se jim postavil čelem. Toto jeho vyjádření je pro mne naprosto jedinečnou možností srovnání uvažování tehdejších a dnešních "konformistů", které se nezakládá na vlastní zkušenosti, nepodporuje jakékoliv podoby kritického myšlení, ale je založeno na bezhlavém ztotožnění se s viděním světa, které je nám prostřednictvím oněch struktur moci (byť dnes poněkud pozměněných) denně sugerováno, míní Tomáš Pavlík.

V letech 1972 až 1976 jsem sloužil na OOVB Suché Vrbné Č.Budějovice. Pod tento okrsek spadalo město Rudolfov, a tím pádem restaurace Na Americe, píše Oldřich Lachout.

V restauraci Na Americe se konal onen "slavný" koncert skupiny Plastic People. Vše, co se o něm ze strany antikomunistů a dalších ignorantů faktů, případně myšlenkových zabedněnců, napsalo, jsou nehorázné lži. V onu sobotu se v restauraci Na Americe a před ní sešlo cca 1000 lidí. Veřejně se zde souložilo a nepomohly ani výzvy příslušníka VB, který zde byl služebně přítomen, aby páry šly souložit někam do ústraní. Zfetované dívčiny naopak na něj pokřikovaly, ať si počká, že si to rozdají i s ním. Již tento fakt i dnes by byl trestným činem výtržnictví.

Při samotném koncertu skutečně dementních členů kapely Plastic People, která neměla a nemá nic společného s lidskou kulturou a pouze z politických pozic je dnes vydávána za něco skvělého, bubeník bušil do bubnu chcíplou krysou, kterou držel za ocas, zpěvák skupiny před mikrofonem podřezával živého kohouta. Při zásahu jednotky SNB bylo následně zjištěno, že 98 % osob na koncertu -- většina zfetovaných "trávou" a toluenem, jsou děti členů nomenklatury KSČ z Prahy -- tedy těch, co po listopadu 1989 položili legitimace KSČ a začali s vervou vlastní zlodějům, privatizovat a tunelovat.Směšné pokuty ve výši 500 až 1000 Kč jezdili tito lidé v té době v luxusních automobilech z Tuzexu platit na MěNV Rudolfov.

Svědčím o tom, u čeho jsem skutečně byl.*)

Poznámka redakce: *) Ivan Bierhanzl z managementu kapely The Plastic People však poukazuje na to, že na tomto koncertě Plastic People vůbec nevystoupili a nikdo nehrál krysou ani nepodřezával kohouta ZDE. Pokud Oldřich Lachout nedoloží své tvrzení, je naopak na něj nutno nahlížet jako na lháře a nactiutrhače.

Dobrý den, chci jenom stručně reagovat na článek pana Lachouta o Plastic People. Skupinu Plastic People of the Universe a spřízněnou DG307 velmi dobře znám.

Několikrát jsem s nimi spolupracoval jako dirigent, klavírista či aranžér. Nevím jaké to Na Americe bylo, nebyl jsem v té době na světě. Co však vím je, že tvorba obou skupin (ač leckdy z politických důvodů přeceňována) obsahuje řadu umělecky hodnotných děl a to v žánru ve své době u nás novém a to i z hlediska estetických východisek.

Poesie Egona Bondyho nebo Vratislava Brabence patří k tomu kvalitnějšímu co v českých zemích ve 20. století vzniklo a panu Lachoutovi bych doporučil k poslechu např. Pašijové hry, které nedávno vyšly v nové úpravě v edici Bontonu. Snad poté poupraví trochu názor na "debilitu" členů zmíněných skupin, píše Marko Ivanović, skladatel a dirigent Národního divadla v Praze.

Můžete vysvětlit, co vás vedlo k tomu publikovat bláboly o naší kapele v Britských listech? píše Ivan Bierhanzl ze Společnosti pro novou hudbu, o.s., z managementu Plastic People.

Celá událost v Budějovicích byla dostatečně zdokumentována a to, čemu jste dali publicitu jsou z větší části výmysly a lži. Proč to děláte? Plastici tam vůbec nevystoupili, jediná kapela která stihla hrát, byla kapela ADEPT hrající jižanský rock, takové hardrockové blues. Žádné krysy ani slepice.... obyčejný hard rock. Pak Bezpečnost akci rozehnala, účastníky brutálně zmlátila atd., atd.

Jste divný redaktor, když si neověříte informace.

Přiznávám, že na rozdíl od jiných diskutujících přispěvatelů BL, kteří se vyjadřují suverénně, nemám v kauze Čunek ani zdaleka jasno.

Respektuji názory Jana Čulíka a Štěpána Kotrby jako kvalifikovaných mediálních teoretiků i ostřílených harcovníků mediální praxe. Souhlasím s tím, že většina zdejších mainstreamových médií připomíná žumpu a sračky, které z ní tečou, už umazaly dost slušných lidí.

Z druhé strany chápu naštvanost či otrávenost spousty lidí, kteří ztrácejí naději v rozumný vývoj této společnosti. Na jejich adresu by se však dalo napsat jedno: Vážení, když považujete Čunka za takového zloducha, tak proč každý víkend nestojí před jeho ministerstvem 10 000 demonstrantů a nevolá po jeho odstoupení? Kdyby se něco takového stalo ve Francii nebo Itálii a nezafungovaly by mechanismy obvyklé v demokratické společnosti, určitě by tam ty protestující davy stály.

Pane Kalousi, rozjímáte nad tím, zda postoj ČT ve vztahu k p. Čunkovi byl špatný a když byl zloduch on, proč nestály davy před jeho ministerstvem. Domnívám se, že sám jako příslušník tohoto národa, dobře víte, že Češi jsou dobří diskutéři u cigarety, když však mají vyjádřit svůj postoj otevřeně, skutek utek.

Lidé si nechávají na sobě dříví štípat a na to hřeší i naši volení zástupci. Stejně jako u Čunka by se dalo říci, proč nestojí cca 2 miliony načich důchodců před ministerstvem Julínka, Nečase nebo palácem premiéra. Vždyť almužna ve valorizaci o 345,- Kč je skutečně směšná ve vztahu k tomu co dělají současné ceny, co přinese zvýšení DPH. Ale to je Česko, a tak se bude opět na každém kroku nadávat a tím vše skončí. No a naši volení zástupci ať již zleva nebo zprava si budou dále rochnit u svojich korýtek. Potom se nedivte, že spousta lidí, i když třeba ČT nefandí, je ráda i za ne třeba košer věc, která dokázala něco rozhýbat.

Češi jsou prostě rádi když za ně tahá kaštany z ohně někdo jiný, míní Vladimír Matějka

Radě České televize přišly dvě stížnosti na reportáž ČT, která odstartovala eskalaci skandálu místopředsedy vlády Čunka. Jedna stížnost se týká zveřejnění rodných čísel Čunkovy rodiny v dokumentech, které na kameru ukázal autor "reportáže". Druhá pak protestuje proti způsobu, jakým vedl autor reportáže rozhovor. Na obě kontrorverzní skutečnosti upozornily Britské listy v úterý v článku Jana Čulíka spolu s tím, že Česká televize získala podklady pro reportáž nelegálním způsobem z policejního spisu. Po pondělní reportáži České televize se únikem materiálů o Čunkovi začala zabývat z úřední povinnosti Inspekce ministra vnitra. Dnes na základě tohoto pochybení rezignovala ředitelka Útvaru finanční kriminality Policie ČR. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil odvolal na návrh nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké vrchního státního zástupce v Olomouci Ivo Ištvana. Vesecká svůj návrh zdůvodnila tím, že Ištvan nepřijal opatření proti únikům závažných informací z neukončených kauz ani ke zjištění zdroje těchto informací, tak aby k nim již nedocházelo. Rada České televize se bude prací reakce publicistiky i stížnostmi příští týden. Oznámil to předseda Rady Jiří Baumruk.

Podle názoru Britských listů se reportéři České televize dopustili závažného porušení několika bodů Kodexu ČT o práci se zdroji informací a o získávání informací, porušení vysílacího zákona nevyváženým , jednostranným informováním a porušení zákona na ochranu osobních údajů jejich vědomým zveřejněním. O napomáhání či krytí pachatelů trestného činu zneužití pravomocí veřejného činitele a ohrožení utajovaných skutečností nemluvě. Informace z policejního vyšetřování a trestních spisů nejsou veřejně přístupnými informacemi do okamžiku jejich zveřejnění soudem. A žádný čistý účel nesvětí špinavé prostředky.

Miroslav Jelínek, předseda Syndikátu novinářů (!) se vyjádřil, že hon na čarodějnice v České televizi proti Jiřímu Čunkovi byla "kvalitní žurnalistická práce". ZDE.

Jelínek zřejmě netuší, že je pro novináře eticky zcela nepřípustné krást dokumenty z vyšetřovacího spisu v době, kdy se prošetřuje možnost znovuzahájení vyšetřování, a že tím, že materiály sub judice novinář zveřejní, znemožní konání spravedlivého soudu. "Ten výrok je na metál," poznamenává Jakub Žytek, který nás na Jelínkův komentář upozornil. My dodáváme: Jelínku, svatá prostoto... ! (JČ)

Od nejstarších dob křesťanství církev pojímá smrt nikoli jako definitivní konec osoby, nýbrž jako cosi, co ji směřuje k poslednímu soudu a do života věčného. Zejména u mučedníků a u světců se věřilo, že přímo po smrti se znovu rodí v plnosti spasení (proto výročí smrti bylo slaveno jako narozeniny). Západní tradice postupně zavedla poněkud pohanskou představu života duší všech zemřelých, simulujícího pozemský život v okrscích ráje, očistce (ortodoxní církve zejména učení o očistci naprosto odmítají) a pekla. Východní, pravoslavná tradice chápe smrt jako určitý mezistav podobný spánku (jenom světci žijí plně), v němž duše čekají na soud. Protestanté zase vesměs věří v smrt jako zánik a ve vzkříšení jako v nové stvoření zaniklého jedince.

CRI│ Vedoucí oddělení politiky obrany a strategie českého ministerstva zahraničí Ivan Dvořák včera v Praze uvedl, že nikdy na americké radarové základně v Brdech v Česku nebude instalována posádka ruských vojáků. Tato otázka nebude tématem jednání mezi Českem a USA o radarové základně.

Dvořák dodal, že jakákoliv otázka o trvalém usídlení ruských osob na americké radarové základně v Česku dříve potřebuje dosažení politické shody mezi Českem a Ruskem, ale dosud tato otázka nebyla zařazena do rozvrhu jednání. Informaci přinesl Čínský státní rozhlas .

Čunkův pád je tichou, mravenčí prací ODS v zákulisí a na ni napojené státní zástupkyně Vesecké. Snaha získat lepší vyjednávací prostor pro lidoveckou poslušnost při prezidentské volbě. Lidovečtí senátoři už vědí... Poslanci se teprve dozví. Stejný osud ještě čeká Zelené.

Nekonstruktivní postoje skupin, vládnoucích v obou největších politických stranách předznamenaly po volbách 2006 vývoj, který v první etapě dospěl k opětné kriminalizaci předsedy křesťanské strany a míří nyní na další politiky. Nikdo není čistý. Politický pragmatismus přitom nahrával klidné letní dohodě, ke které byli připraveni nejen občanští demokraté, ale i někteří sociální demokraté. Koalice ODS-ČSSD mohla mít potenciál ústavní změny. Topolánek ovšem trval na tom, že neuzavře dohodu s Paroubkem. Paroubek nebyl schopen bez emocí vyjednávat s Topolánkem. Mouřenín Kubice zavařil všem. Nedomyslel povolební důsledky svých předvolebních činů. A proto také končí. Jeho konec byl zásadní podmínkou pokračování jakéhokoliv politického dialogu. Díky němu se ČSSD ocitla paralyzovaná na celý rok a v opozici, v regionech odkázaná na lokální výsledky a individuální manévrování. Proto dnes volá po předčasných volbách, ačkoliv zbývá ještě poslední - Vlčkův pokus o sestavení další vlády. Ztížená pozice ji nutí k siláckým prohlášením, ale i k uzavírání zákulisních dohod regionálních politiků - hlavně s ministerstvem financí a ministerstvem pro místní rozvoj, protože ty rozhodují o přidělování peněz na jednotlivé projekty v databázi ISPROFIN i v registrech evropských programů. Nejmocnějším politikem se tak nestal militantní Topolánek či drzý Langr, ale muži s klíči od nejbohatších kas - Kalousek a Čunek. Čunek je nyní politicky mrtev. Nicméně kasa zůstane lidovcům. Kalousek nyní rozhodne, jestli bude Klaus zvolen, nebo ne. Peněz není nikdy dost a vždy se někomu škrtne méně a druhému více. Peníze jsou mocná zbraň, byť poskytnuty na veskrze transparentní, ctnostné a Bohu libé účely. Korupce není jen v kapsovném. Grémium ČSSD navrhuje širšímu vedení strany, aby sociální demokracie iniciovala hlasování o nedůvěře vládě. Nynější situaci kolem odcházejícího vicepremiéra Jiřího Čunka považuje nejužší vedení sociální demokracie "za hlubokou vládní krizi" a východisko vidí v předčasných volbách.

Dodržování zákonů je základním předpokladem právního státu a právní stát je základním předpokladem demokracie. Bez zákonů vždy vítězí ten silnější, mocnější, zákeřnější -- nebo jinak řečeno: bez zákonů vítězí džungle nad civilizací. Jenže tu jednoduchost končí.

Postkomunistické Čechy předhánějí v některých oblastech nejvyspělejší kapitalistické země Evropy. Platy jsou v Čechách dvakrát až třikrát nižší než ve Francii, čtvrtka  másla je tam ale již dvakrát dražší. Čeští občané by neměli být překvapeni. Zvyšování cen a blokování "lidových" platů pokračuje v celé Evropské Unii, kam Česká Republika vstoupila ve roce 2004. A že jsme "na správné cestě do jediné možné liberální Evropy", a že se tudíž  nedá nic dělat, jsme slyšeli již milionkrát.

Včera rozeslala pražská organizace Strany zelených absurdní tiskové prohlášení. Václav Havel, Jiřina Šiklová, Ivan Dejmal, Olga Sommerová, Martin Hilský, Kateřina Jacques, Ludvík Vaculík, Steve Lichtag, Jiří Dědeček a dalších 1600 občanů Prahy podepsalo petici proti rozšíření stávajícího fotbalového stadionu Sparty na Letné na Národní fotbalový stadion. Chrchel podporují a jinou, stejně obludnou bionickou architekturu na stejném místě ne? Angažovaní petenti včetně předsedkyně poslaneckého klubu Strany Zelených zapomínají, že je to právě strana zmodralých Zelených, která drží arogantní vládu Mirka Topolánka u moci. Že jsou to především fotbaloví fanoušci, které podporuje pražská ODS. Kateřina Jacques je předsedkyní poslaneckého klubu strany. Proč podepisuje petice? Stačí se přihlásit ve Sněmovně a navrhnut hlasování o jednom jediném bodu: důvěra vládě premiéra Mirka Topolánka. Rázem bude zelená knihovna a modrý sparťanský stadión ne.

tisková zpráva Českého rozhlasu 4 Radia Wave

Druhý ročník Startéru "startuje" už 6. listopadu. A čeká ho mnoho změn! Během prvního ročníku se ukázalo, že začínajících muzikantů, kteří dokáží složit kvalitní track, je bezpočet. Bylo jich víc než sto. Díky velké přízni posluchačů a fanoušků nakonec všechny porazil Yogi Rulez. Chcete být na jeho místě? Druhý ročník Startéru právě začíná!

Případ Čunek mohl skončit ve své třetí etapě, tedy rozhodnutím jihlavského státního zástupce o zastavení celého vyšetřování. Píši mohl. To by ale nesměl Čunek sáhnout na životní zájmy kmotra všech mafií v ČR a tím rovněž na zájmy obrovské a tomu adekvátně vlivné, skupiny činovníků "mafiánského kapitalismu" v naší vlasti.

O svůj ortel si tedy Čunek řekl tím, že veřejně ohrozil Klausovo zvolení prezidentem. Což bylo také jediným důvodem k nezvyklému angažmá ČT, jež fakticky čtvrtou etapu kauzy Čunek sama zahájila.

Petr Sak napsal společně s Jiřím Marešem, Hanou Novou, Vítem Richterem, Jarmilou Skalkovou a se svou dcerou Karolínou knížku a nazval ji Člověk a vzdělání v informační společnosti. Knihu čeká 13. listopadu křest. Měl jsem vzácnou příležitost mít k dispozici celý text dříve a dokonce v období, kdy jsem měl trochu času se nad ním zamyslet. Petr Sak je můj kamarád, se kterým se radím i přu o svých názorech a doufám, že on se podobně rád pře se mnou o těch svých. O tématech, které kniha obsahuje, jsme diskutovali v uplynulých letech mnohokrát, četl jsem řadu jeho článků, přednášek, prezentací, které se dotýkaly otázek, na které hledá odpověď na několika stech stránkách jeho nová kniha. Nechci a nebudu tedy kritikem této práce, protože kritiků je vždycky dost a nebudu ani chválit. Jednak proto, že Petr je kamarád, takže se to moc nehodí, a jednak proto, že s chválením je to jako se zavrhováním.

Rád bych reagoval ne článek "Lidé jsou v ČR bezmocní". Podle mého názoru nejde ani tak o bezmocnost, jako o odevzdanost. V systému, v němž žijeme je právně zakotvena jakási virtuální demokratická "moc lidu". Dnes to není příliš mocná moc, píše Pavel Krajtl.

Před statečností těch, co vládnou dle vzoru pravidel převzatých ze systémů nazývaných výsostnou demokracií, nemá prostý nádeník doby (a myslím tím člověka od úředníka až po nádeníka) mnoho šancí.

Vady a skřípoty mnohých písků skřípajících v tomto soustrojí by nás ale neměly odvádět od ctění čistoty pravidel jimiž by měla být dlážděna demokracie, jakožto jediná cesta "pravdy".

Záměrně uvádím slovo "pravda" v uzovovkách, neboť není "pravdivějšího" významu tohoto slova než v jeho vlastním zpochybnění... My nejsme bezmocní, múžeme být pouze ne-mocní... Tím, co je nám mocí vnucováno jako nepřekonatelné dogma.

Čtenáři Vám předkládají jednotlivá fakta a důvody, proč bylo odvysílání pořadu o Čunkovi potřebné, správné a účinné, a Vy ke každému z těch vyjádření doplníte svou tvrdohlavou supliku, kterou pouze dokazujete, že nedokážete ani přijmout cizí názor, ani přiznat chybu. Jste směšný a ve své umanutosti až nechutný. Vlastně byste svoji argumentaci mohl prodat Čunkovi či Topolánkovi, oni sami jsou s rozumem v této kauze v koncích. Víte, že mi Vaše bláboly (omlouvám se, ale přiléhavější termín jsem nenalezl) byly až fyzicky odporné? Myslím, že napříště v Britských listech už budu pro jistotu Vaše další výtvory rovnou raději přeskakovat, píše Jan Pokorný.

Reakce JČ: Pane Pokorný, jaký je rozdíl mezi vámi a panem Čunkem? Křivda se nedá napravovat křivdou.

Kromě toho, je s podivem, jak lehce se necháváte zmanipulovat novináři. Čeští novináři nedělají veřejnou službu padni komu padni. Kampaně, které vyvolávají, mají většinou nějaký skrytý účel, anebo jsou prostě politicky zaujaté. Pročpak rozviřují jen určitá témata a jiná nechávají bez povšimnutí. To vám za ta léta nedošlo? Nikdy jste se nezamyslel nad tím, že to ochromuje jejich důvěryhodnost?

Schopnost TV potopit Čunka znamená, že on je ta nejmenší rybka v tom našem prašivém rybníku. Všechny ostatní kauzy, pokud vůbec byly nakousnuty, z ničeho nic vyšuměly.. Ne tak ta Čunkova. Proč? ptá se Petr Matějovič.

Malá, navíc ta nejhloupější a nejbezmocnější rybka bude zlikvidována a ty ostatní, mnohem větší, budou zase o něco pevnější v kramflecích.. Všechny jejich podvody budou v Čunkově světle alespoň na chvíli zapomenuty a navíc se teď můžou naparovat, jak úspěšně bojují proti korupci. A jediným zkorumpovaným politikem je přece Čunek...

Britské listy mají pravdu. Já nepochybuju, že Čunek je zloděj, ale soudit by ho měl soud. "Demokratická" TV by se měla spíš zaměřit na kritiku neschopných a na ruku politikům jdoucích soudů a na sebeočištění. TV je nástroj v rukách vladnoucích politiků a hlavně TOHLE by se mělo změnit.

Je to celé k smíchu..

Myslím, že rozumím tomu, co píšete a co tím chcete říct, píše Petr Novotný. Přeci si ale nedonutím rýpnutí. Nakolik bylo podle vás odhalení ve Watergate dílem investigativniho novinářství ve smyslu "Woodward a Bernstein aktivně odhalovali nové důkazy" a nakolik to bylo "Deep Throat je využil ve své zpravodajské hře"? A nakolik je fakt, že veřejné mínění věří té první možnosti, prostým důsledkem toho, že veřejné mínění bylo informováno tiskem, kterému se první možnost hodila?

Vážený pane Čulíku,

podle mého máte ve všem k případů Čunek naprostou pravdu. Když jsou pravidla špatná, je potřeby je změnit, ale ne porušovat. Navíc si myslím, že důvodem k rozpoutání této štvanice jsou úplně jiné zájmy. Díky za BL, Píše Goče Chadzitaskos.

Chápu o co vám jde, ale opravdu nevidím, jak v tomto případě mohli novináři čekat na ukončení procesu, než o tom začnou psát. Ta kauza se táhne rok. A kdyby se Vesecké chtělo, ještě rok by se klidně mohla táhnout. Nebo by mohla vyznít do ztracena. Těžko můžete po celou tu dobu chtít po novinářích, aby mlčeli. Jasně, čeští novináři jsou stádo. Ale vážně si nejsem jist, zda právě tohle je ten nejkřiklavější případ.

A mimochodem, s informacemi ze spisů běžné operují právníci obžalovaných a zrovna včera se do MFDnes dostala část výslechu v kauze kuřimskeho týrání.

To mi přijde jako daleko větší problém, než to, že někdo vynesl z Čunkova spisU zcela skandální informace, které jsou navíc evidentně pravdivé, těžko tedy mluvit o nějaké do nebe volající manipulaci, píše Luděk Staněk:

Britské listy čtu již dlouhodobě a jsem velice rád, že takovýto internetový deník existuje. Zpravidla jsou mi vaše názory blízké, píše J. Vojtěch.

Nicméně vaše tvrzení "Pozn. JČ: Ať je to v ČR jakkoliv špatné, porušováním zákona se nedá napravovat porušený zákon" vysloveně v souvislosti s aférami pana Čunka, není možné zobecnit.

Při boji proti totalitě na konci osmdesátých let jsem sám osobně jistě porušoval mnoho zákonů. Nepovolené shromažďování, rozmnožování protistátních letáků, distribuce letáku ... a jistě mnoho dalších zákonů bylo porušeno. Mám se tedy cítit provinile ? Nikoliv, říkám.

Za určitých okolností je porušení zákonů nutné. Zvláště, pokud jsou zákony psané tak, aby byly užitečné vládnoucí garnituře.

Pan Čulík vychází z předpokladu, že lze vést proti politikovi v ČR férový soudní proces. To je fikce. Žádný takový se nikdy nevedl a nebude se vést. Nebude se vést žádný, ani férový, ani neférový. A neférové je právě to, že se nikdy nevedl a že se nikdy nepovede, píše Jan Tuláček.

Proto si myslím, že by politikové ani neměli být žalováni před soudy. Stačí odpovědnost tzv. politická. Já osobně oceňuji každou informaci o politikovi, protože si pak na základě různých informací udělám svůj vlastní úsudek, jestli lze toho člověka volit, anebo ne. Takže samozřejmě pan Čulík má právo na férový proces, to mu, myslím, nikdo nebere. Politici se ale vždy, napříč politickým spektrem, shodnou na tom, že jsou mimo právo, k tomu mají své prostředky, které my budeme vždy jen tušit, ale nedozvíme se o nich, pokud nějaký novinář, třeba prodejný, z nějakého třeba nemorálního důvodu něco nezveřejní. Ale kdo to může s jistotou říci?

Patřím k Vaším denním čtenářům.Spolu s kolegy často diskutujeme o Vašich názorech,které jsou většinou objektivní,vycházejí z logiky věcí a životní moudrosti. V případě "Čunek" jste se spolu s panem Kotrbou zachovali zcela opačně.Použili jste přesně způsoby argumentace součásných "závislých"novinářů,podceňujících inteligenci občanů, míní Jan Sikora.

Glosa z horské chaty:

Z logiky události po roce 1990 vyplývá,že 80% současných zbohatlíků má "máslo na hlavě" a politickou kariéru používají z pudu sebezáchovy.Musí použít stát i zákon pro legalizaci svých aktivit a ochranu svých zájmů. Viz vyšší a nejvyšší!

Jediné zákony,které v této zemi bezchybně fungují,jsou Parkinsonovy.Afera "Čunek",do hrudi se bušícího katolíka,je v této logice věcí přirozená a bude zlegalizována,protože "čunkovina" je systémová záležitost.

Protože "Kdo vládne naší vládě?"!

Dovolil bych si pár poznámek k Vašemu článku v BL "Ať je člověk jakkoliv odporný zločinec, podvodník a kriminálník, má právo na spravedlivý soudní proces".

Plně s Vámi souhlasím, souhlasím, že používat nezákonné prostředky k získání informací je rovněž porušením zákona, píše Radomír Zábojník. Ale:

Jiří Čunek odstupuje z funkcí ve Vládě České republiky pozdě, "po dvanácté". Jeho dosavadní jednání velmi snižuje kredit České republiky ve světě a významnou měrou shazuje důvěru ve vládu a politiku vůbec v očích občanek a občanů ČR. Bude stát velké úsilí a značně dlouhý čas, než se tato "jizva na těle i duši" české politiky aspoň částečně zacelí.

Analýza legislativy, upravující používané právní formy subjektů neziskového sektoru ukázala, že stávající platné zákony uplatňují velmi odlišná kriteria v souvislosti s transparentností činnosti a hospodaření nadací, obecně prospěšných společností a zejména občanských sdružení. ČSSD je přesvědčena o tom, že je v zájmu silného, sebevědomého nestátního neziskového sektoru, aby podmínky pro jeho fungovaní byly maximálně srozumitelné, spravedlivé a transparentní.

"Je mazaná a hezká," říká o ní bývalý prezident. "Pro mne je stavba pana Kaplického ošklivá," prohlašuje prezident současný. "Obluda, která na Letné nemá co dělat," upřesňuje předseda nejsilnějšího politické¬ho klubu na pražské radnici a jeho stranický kolega říká do kamery s opovržením: "Chrchel, který tam bude čnít." Stejnou stranu zastupuje primátor. Objekt, v němž jeho spolustraníci vidí chrchel, ho na jaře okouzlil: "Oslovuje mě originalitou a nápadem." Na podzim z okouzlení procitá -- a píše do novin: "O takové fialové oko se skutečně nesoutěžilo. Jakkoli jsem příznivcem moderní a dráždivé architektury, tentokrát se musím postavit proti." První bagr se ještě nezakousl do země, a ve veřejném prostoru již vyrostla obrovská stavba diskursu o stavbě chystané. Jak vypadá tato diskursivní budova? Stavíme ji na solidních základech?

Netuším, kde architekti hledají inspiraci pro nejrůznější tvary svých návrhů. Každý určitě někde jinde. Někteří v přírodě, jiní v geometrii a obecně v matematice. A obě oblasti, dle mého soudu stejnou měrou, nabízejí nespočetná množství úžasných, nádherných, úchvatných, ale i neobyčejných, podivných, neobvyklých, nevídaných, fantaskních tvarů.

Soud shledal londýnskou Metropolitní policii vinnou z ohrožování veřejnosti, když zastřelila před dvěma a půl lety brazilského elektrikáře Jeana Charlese de Menezese, kterého si policité spletli s údajným teroristou.

Nezastírám, že od chvíle, kdy jsem viděl film Tomáše Vorla Kamenný most, jsem si jeho dílo zamiloval. Teprve po tomto zážitku jsem se dostal ke klasickým filmům přelomu 80. a 90. let, k Pražské pětce a Kouři. K filmům, které mě nadchly svou chutí, již bych nazval čistou sarkastičností stálého čistého mládí a jejichž vody se protékají s poetikou divadla Sklep. Pak přišla Cesta z města a Skřítek, dva filmy, které na sebe volně navazují, přičemž Skřítek využívá mimickou formu i námět Směru Karlštejn, jedné z "povídek" Pražské pětky.

Teprve, když píši tahle slova, si vlastně uvědomuji, že Vorlovy filmy byly s mým životem vždy synchronní v onom vzoru, že jsem krátce po jejich zhlédnutí prožil část jejich poselství. Krátce po uvedení Kamenného mostu jsem odešel z domova na ulici, s Cestou z města mám spojen svůj přechod od farmaceutických léčiv k přírodním látkám a odchod na ekologickou farmu, a krátce poté, co jsem viděl Skřítka, jsem potkal pár těch, jejichž oči hledí do světa, který je mnohem osídlenější než svět očí většiny z nás.

Potencionální útok Spojených států na Írán by byl strašlivý. Podle nedávno publikované studie "irácký efekt", kterou vypracovali specialisté na terorismus Peter Bergen a Paul Cruickshank, vycházejíce z vládních dat, se teroristické aktivity v regionu vinou invaze do Iráku doposud zvýšily sedmkrát."Íránský efekt" by byl s velikou pravděpodobností mnohem ničivější a dlouhotrvající. Britský vojenský historik Corelli Barnet mluví za mnohé, když tvrdí, že "útok na Írán by mohl vyvolat 3. světovou válku."

Sice nevím, proč ležím panu Eismanovi v žaludku jako stínová ministryně pro ženu a rodinu a proč můj slovník označuje za marx-leninský a budovatelský, ale upřímně řečeno, lepší reklamu mi opravdu, ale opravdu nemůže udělat. V KSČM jsem nikdy nebyla a marxismus jsem brala jako jeden ze směrů evropského myšlení. Vždy je rozdíl mezi teorií a praxí. Už tenkrát, stejně jako dnes, se marxismus přednášel na všech prestižních světových univerzitách. Ale je rozdíl mezi Marxem či Engelsem a Leninem, Stalinem či Beriou... Je rozdíl mezi teorií a praxí. Je rozdíl mezi budováním a bořením. A je rozdíl mezi solidaritou a sobectvím. Není nutné se stydět za věci, které člověk neudělal.

Nejenom že tuším, ale dokonce i vím, z čeho se důchody (neboli penze) vyplácejí. Ale i pravice říká, že odvody na penzijní pojištění jsou „takédaně“ Nebo že bych špatně slyšela? Stát máme jen jeden, stejně jako Parlament, který výši těchto odvodů určuje. Penze ale vyplácí stát. Nejlépe by podle pana Eismana bylo, aby je svým rodičům vyplácely děti...

Ve německém Badensku-württembersku se politikové rozhodli jednat ve prospěch ochrany životního prostředí a proti onemocnění občanů. S platností od 1. března 2008 bylo ve Stuttgartu, v Mannheimu, v Tübingenu a v i dalších městech zakázáno majitelům 340 000 aut je zakázáno jezdit se svými vozidly, protože neodpovídají evropské normě 2 pro výfukové plyny.

V BL 24. 10. byl vyvěšen text s názvem "Proč dávají Britské listy prostor extremistům?" Autor tvrdí, že za poslední dva roky BL publikují, cituji: "neuvěřitelně neinspirativní (čest výjimkám), plytký, tendenční a někdy nenávistný obraz, že Britské listy řadí (autor a jeho kolegové, moje poznámka) v některých ohledech na úroveň Haló novin". Konec citace.

K tomu si dovoluji podotknout. V dobách nadvlády KSČ jsem pravidelně poslouchal Hlas Ameriky, a další rozhlasové stanice od Vatikánu po Albánii a to jen proto, abych se dovídal informace, které v našich sdělovacích prostředcích jednoduše nebyly. Dneska mi takovou službu poskytují, mimo jiné, i Haló noviny. Nehledám v nich komentáře, propagační publicistiku, ale právě kratičké zprávy o událostech, o nichž se v našem současném tisku nenajde ani zmínka. A hledám v nich například i vzpomínky lidí, kteří byli svědky událostí, jichž já jsem svědkem nebyl.

Právo vzít právo do svých rukou, když systém státu selhal v prosazení spravedlnosti. Rozpor mezi spravedlností a právními předpisy, ve kterých soudci nehledají vodítko, ale alibi. Ztráta spravedlnosti v houštinách zákonů. To jsou nejčastější důvody, které užívají čtenáři, nesouhlasící s mým článkem, vytýkajícím redakci zpravodajství a publicistiky ČT absenci etiky, objektivity a vyváženosti při mediálním honu na předsedu KDU-ČSL. Já ale jakkoliv neobhajuji skutkovou podstatu věci Čunek: nestoudnost křesťanského pokrytce, arogantního xenofoba a vesnického populisty v roli předsedy KDU-ČSL. Ani minutu. Ale hájím povinnost novinářů veřejné služby nespolupracovat s tajnými službami a důstojníky policie - ať už jako placení agenti, nebo jen dobrovolníci, kterým namísto třiceti stříbrných stačí pocit vlastní moci a strachu druhých. Minimálně jedna novinářka z publicistického týmu ČT byla prokazatelně agentkou tajné služby. ČT ji zaměstnává stále. Minimálně jeden (dnes už bývalý) reportér ČT žil s ženou, která v tu dobu šéfovala vlivové a PR agentuře, napojené na politiky i byznysmeny, po kterých šla policie celá léta a o kterých ČT informovala. Minimálně v jednom případě redakce publicistiky ČT zaměstnávala a platila jako zaměstnance policistu z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Minimálně v jednom případě externího reportéra ČT platí doteď armáda za svou propagaci a tento reportér spolupracuje s armádní rozvědkou.

Fakt, že Čunek vystěhoval Romy do kontejnerů a ještě k tomu měl mravoučné kecy, fakt že Čunek nevysvětlil své příjmy a úspory, fakt že na zásah nejvyšší státní zástupkyně Vesecké a jí poslušného zástupce Salichova bylo stíhání zastaveno a špína kydnuta naopak na vyšetřovatele, to vše jsou nezpochybnitelné informace, hodné odsouzení. To vše se stalo za panování ministra spravedlnosti z ODS, i když Veseckou do funkce uvedl Paroubek na nátlak ministra Němce. Téhož Němce, který pustil na svobodu prince as Sáního. Asi měl pro něj sympatie a pochopení... Asi jeho sexuálním sympatiím rozuměl. Důvod tehdy i teď byl ale jiný a zřejmý: zachování koalice. Za jakoukoliv cenu.

KK│ Nicolas Sarkozy vždy bojoval za zvyšování životní úrovně námezdně pracujících mas ve Francii. Během předvolební kampaně kandidát pravice na prezidentský úřad sliboval, že "všemi prostředky prosadí zvýšení životní úrovně pracujících". Ultraliberál Sarkozy slovo "pracující" systematicky používal, zatímco kandidátka "levice" Ségolène Royalová slovo "travailleurs" nevyslovila.

Nicolas Sarkozy vyhrál, Ségolène Royalová prohrála. Prezident Sarkozy začíná své předvolební sliby plnit. Začal u sebe. Tento týden si zvýšil svůj prezidentský plat na 25 000 euro měsíčně.

Jan Čulík konečně dopsal svou 650 stránkovou knihu o českém hraném filmu posledních osmnácti let (vyjde před Vánocemi v brněnském nakladatelství Host) a mohl se tedy znovu začít systematičtěji věnovat účetnictví Britských listů.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá pravidelně méně než 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V září 2007 přispělo celkem 86 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 13659.99 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.9. 2007 částku 143 461.71 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

srpen 2007červenec 2007červen 2007květen 2007