Napříště už nebudu číst Britské listy s takovým zájmem, jako dříve. V poslední době z obsahu redakčních článků pro mne vyplývá, že si pan Kotrba z Listů udělal soukromé médium k napadání předsedy ČSSD a vadí mu tedy všechno, co by mohlo Paroubkovi v další politické kariéře prospět, stěžuje si Jan Molík. Tak se též zapojili s panem Čulíkem do debat o Čunkiádě.

Dále si myslím, že práce novinářská má dokumenty a důkazy shánět všemi dostupnými prostředky, včetně uplácení zdrojů. Jak jinak lze informovat objektivně veřejnost? Tím, že jí poskytnu jen informaci loajální a konformní, kterou oficiálně vydává mocenská organizace nebo oficiální úřad? Za to, že se novinář dostane k informacím nestandardně, přece nemůže, za to může vždy jen ten, kdo ty informace poskytl.

Reakce JČ: Jak vidíte, pane Malíku, publikujeme nejrůznější názory na danou věc. Názory pana Kotrby jsou podle mého mínění zajímavé a podnětné a vedou k přemýšlení. Samozřejmě na ně publikujeme i kritické reakce.

Pokud je nedokončené soudní či policejní vyšetřování, je neetické propírat danou kauzu v médiích, a v zemích, jako je třeba Británie, by samozřejmě každé médium, které by to učinilo, bylo vinno trestným činem pohrdání soudem. Protože v takovém případě už se člověku, na něhož je uspořádán mediální hon na čarodějnice, nikdy nedostane férového soudního řízení a spravedlivý proces se už pak nemůže konat. Pokud existují pochybnosti, že česká policie či prokuratura nebo soudy se chovají korupčně, ČT měla natočit pořad o tom, nikoliv krást dokumenty z vyšetřovacího spisu, v případě, který nebyl uzavřen. I v novinářské práci existují etické hranice a profesionální novináři je dodržují.