Autor dále pokračuje, cituji: "...proč dávají Britské listy prostor pro vyřizování účtů zastáncům extrémních názorů? Má smysl uveřejňovat donekonečna se opakující témata a jejich závěry, když je evidentní, že není nikdo, kdo by s Vašimi autory polemizoval? Jaký smysl má číst tyto články? Kvůli čirému nesouhlasu?... většina vašich čtenářů jsou inteligentní lidé, kteří hledají podněty, nesouhlasí s ničí propagandou a nepotřebují donekonečna číst argumenty (sic!) protistrany". Konec citace.

K tomu si dovoluji několik poznámek. Za prvé tvrdím, že slovo extremní je bezbřehé a fakticky nic neříkající. Jako každý hodnotící soud je především poplatné době, v níž byl vynesen. Co je dneska okrajové (což je podle mého chápání synonymum extrému), může být zítra nejen běžné, ale dokonce módní. Jde-li o názor, pak osobně žádný extrémní názor neznám. Znám jenom zveřejňování názorů právním řádem dané země zapovězené, jako například u nás výzvy k zabíjení. Za druhé bych si rád od autora či jeho kolegů nechal vysvětlit, co myslí oním "vyřizováním účtů", což mi ve věci názorů zní naprosto nepatřičně. A za třetí bych zdůraznil to, co již v reakci na jmenovaný text bylo v BL napsáno. "Do nekonečna se opakující témata" jsou obsahem BL v posledních dvou letech proto, ba jenom proto, že společenská realita v naší zemi se "opakuje". Řeknu to lapidárně v intencích Ludvíka Vaculíka. Zbourali jsme diktaturu jedné strany, a nyní usilovně napodobujeme podmínky, kvůli kterým ona vznikla. Tím zdůrazňuji, že by především zastánci liberalismu, konzervatismu a všichni, kteří se dneska považují za pravici, měli velmi pozorně kontrolovat a hodnotit vlády konvenující jejich přesvědčení, zda nevytváří podmínky k návratu starých časů.

Osobně jsem levicového myšlení, ba až radikálně levicového a přiznám se, že bych se velice rád v BL setkával se zasvěcenými a fundovaně vyargumentovanými názory právě opačnými. Vždyť jenom tak bych si tříbil názory své a mohl eventuálně přispívat k širšímu konsensu.