Děkuji Vám za zveřejnění reakce pana Oldřicha Lachouta pod názvem "Jak to bylo "opravdu" s Plastic People". Taková porce upřímnosti ze strany někdejších normalizačně-uvědomělých kádrů se už dneska jen tak nevidí, většinou si totiž "normálně uvědomili" své někdejší omyly a opět svoje vidění světa pružně podřídili dalším novým, jedině správným, měřítkům.

Já nepochybuji o tom, že pan Lachout si skutečně události z koncertu v Rudolfově pamatuje tak jak je popsal. Vnímal a interpretoval je totiž přesně v intencích daných tehdejší strukturou moci, bez jakékoliv kritické reflexe, bez jakéhokoli vlastního úsudku. Byl vyslán přímo do středu asociálních, nebezpečných a zfetovaných živlů. Tak se jim postavil čelem. Toto jeho vyjádření je pro mne naprosto jedinečnou možností srovnání uvažování tehdejších a dnešních "konformistů", které se nezakládá na vlastní zkušenosti, nepodporuje jakékoliv podoby kritického myšlení, ale je založeno na bezhlavém ztotožnění se s viděním světa, které je nám prostřednictvím oněch struktur moci (byť dnes poněkud pozměněných) denně sugerováno, míní Tomáš Pavlík.