27. 10. 2007
Eisman: Na cizího spratka nedám ani korunuPolemika s reakcí Jaromíra Eismana "Omyl stínové ministryně pro ženu a rodinu" na článek Anny Čurdové "Náhradní výživné znovu na scéně aneb ODS chce zakázat rozvody" Opravdu dobře bych se pobavila nad příspěvkem pana Eismana, kdyby přece jenom věc nebyla vážnější. Chtěla bych docela mít jeho starosti a poděkovat mu za péči, kterou věnuje mé stínové ministerské sesli. Kdyby byl lépe informován, určitě by zjistil, že nevirtuální ministerstva pro ženu a rodinu v různých podobách existují v celé řadě zemí celého světa. A nemusí chodit ani příliš daleko (Německo s vládou vedenou demokraty křesťanskými, Rakousko a Maďarsko s vládou sociálních demokratů, celá Skandinávie, Francie s vládou pravicovou) . Ministerstva pro ženu a rodinu totiž, kromě toho, že mají poměrně širokou agendu k řešení, mají i symbolický význam. Ženy prostě nemají stát na okraji společnosti a být tu její ozdobou na soutěžích krásy v mládí a v samotě domovů důchodců na stáří, či její dobře fungující námezdní neplacenou silou v manželství. |
V zemích, kde vláda pouze netlachá o tom, že jsou rodiny její proritou, pak této agendě neváhají dát i institucionální rámec. Ne, neděste se. Proto v České republice máme pouze virtuální podobu ministerstva a vládu ODS. Další děsivě živé představy pana Eismana o mých budoucích náměstcích jsou rovněž zajímavé. Myslím si, že buditi se ze spánku kvůli Olze Sommerové či Vladkovi z Vyvolených chce silnou povahu. A já hlavně nevidím důvod, proč bych se měla budit. Pan Eisman politice asi věnuje více času, než je sám ochoten připustit. Ale když už chce odpověď, má ji mít. Co se týká obou jmenovaných, pak opravdu nevím, jestli filmová režie a vila Vyvolených jsou tím pravým kvalifikačním předpokladem pro získání náměstkovské, byť virtuální, židle. Obraťte se na stranu Zelených, tam možná s podobnými návrhy uspějete. Konec konců paní Sommerová nikdy nezastírala, že Kateřina Jacques je její dobrá přítelkyně. A teď zrovna postrádají ministra školství. Třeba pan Eisman uspěje . A když dovolíte, tak pokud by se virtuální realita změnila ve skutečnost, pak si své náměstky vyberu sama. A nyní k náhradnímu výživnému. Lidská fantazie v argumentacích proti tomuto návrhu nezná mezí. Upřímně řečeno, čekala jsem, s jakou novou invencí jeho odpůrci přijdou. A hle, to by bylo, aby nebylo... Už vidím v živých barvách, jak si vybírám cizince, muže trestaného, zavřeného v base, aby se stal otcem mých dětí. Mirka Čejková si přesto takového vybrala... Už vidím ty ženy, jak šíleně touží mít děti s muži, které pak odvrhou a poběží na nejbližší soud žádat o „státní“ alimenty. Jen ve světě mediálních celebrit z bulvárního Blesku je něco takového výhodné... Už vidím tu přistěhovaleckou vlnu z různých zemí, jak se sem valí, abychom my, z našich daní, platili jejich dětem výživné. Třeba Rumunsko mě zaujalo. To je už nyní členem Evropské unie a nebude to zase tak dlouho trvat, kdy i ono vstoupí do Schengenského prostoru. Jak chcete rozšířit Evropskou unii, jestliže máte strach z jejího proletariátu? Ale abych svému svědomí ulevila: co kdyby to opravdu hrozilo, tak jsem se dotázala u sousedů na Slovensku, kde zákon platí dva roky. Nic z katastrofických vizí pana Eismana se nenaplnilo. Ovšem pachuť té obludné představy o výběru budoucích možných otců zůstala. Bože, jak hluboko jsme klesli, že už ani nepřipouštíme, že by mohlo existovat něco jako láska a lidský cit. Brr. Aby řeč nestála, tak mě pan Eisner doporučuje, ať ze svého sponzoruji několik osamělých matek. Když dovolíte, tyto aktivity si nechám pro sebe. Nehodlám je věšet na vývěsní štíty. Buďto je děláte s otevřeným srdcem a s přesvědčením, že jde o správnou věc a pak o nich nemluvíte, anebo jsou hlásnou troubou vašich aktivit a prostředkem mediálního zviditelnění cestou charity. Děkuji pěkně, ale to by mě doma moc nepochválili. Evergreen závěrem - daně. Z těch vašich to všechno půjde. Daně jsem poctivě platila stále a ve vrcholné politice nejsem zase tak dlouho, abych na tyto doby zapomněla. Taky pamatuji dobu, kdy se nerozlišovaly čisté a špinavé peníze. A pak jsme to také zaplatili všichni. Všichni také platíme na sanaci sociálně patologických jevů, pobyt ve věznicích, bezpečnost na ulicích a třeba i veřejné osvětlení. Je lepší platit předem za prevenci, než potom za represi. Žádná armáda světa neochrání asociální zbohatlíky před hněvem zbídačelé ulice. Na rozdíl od autora jsem ráda, když ze společné kapsy bude zaplacena moje bezpečnost a když děti budou mít kvalitní vzdělání a budou dobře trávit volný čas. To je, podle mého názoru, investice do budoucnosti. Nejlepší prevence proti tomu, abychom nemuseli jezdit po ulicích v obrněných autech. Pak se možná nedočkáme obdobného výroku, který zazněl také v jedné z diskuzí Mladé fronty - Dnes. Na cizího dědka ze svých daní nedám ani korunu. Autor tohoto výroku bude také dědek. Zítra. Spratek nejspíše byl. Včera. |