Termín asociální zbohatlík není v článku definován, nemyslím si, že by se týkal právě mě, možná měla paní poslankyně na mysli svého bývalého stranického šéfa, u něhož by mi výraz spratek seděl nepoměrně lépe. Pojem „zbohatlík“ v češtině vyjadřuje skutečnost, že někdo přišel k majetku velmi rychlým a neobvyklým způsobem. Přesto bych byl rád, aby mu jeho majetek nevzala zbídačená ulice, ale nezávislý soud.

Co se týče placení daní paní poslankyně, ona je samozřejmě platí, ale i na placení svých daní dostává od nás peníze. Jestliže se paní poslankyně ohání marxistickými hesly, měla by si marxismus nastudovat lépe, aby věděla, že podle této materialistické teorie vzniká hodnota pouze prací a měřítkem je množství vynaložené práce. Kdyby totiž znala marxismus lépe, určitě by byla opatrnější v používání jeho klasických výrazů.

Paní poslankyně neuvedla jediný seriozní argument o tom, že by stát byl úspěšnější ve vymáhání pohledávek, úvahu o tom, že ženy budou uvádět za otce svých dětí muže tak, aby získaly neoprávněnou výhodu , vztahuje na sebe, jako příklad uvádí Mirku Čejkovou, která má sice manžela ve vězení, ale na děti posílá peníze jejich otec atd.

Nevidím jediný racionální důvod, proč bych se já měl obracet na stranu Zelených a ucházet se o místo ministra, o místo ministra se chce nepochybně ucházet paní poslankyně Čurdová.

Položme si však zásadní otázku, pro koho to paní poslankyně dělá?

Zdálo by se, že pro osamělé rodiče v nouzi. Lze lehce zjistit, kolik je rozvedených manželství, kolik lidí by uvítalo dostávat peníze od státu než je pracně získávat od svého nezodpovědného manžela(manželky). To jsou voliči paní poslankyně. Ta si však musí uvědomit, že jsou tu i voliči, kterým se to nemusí líbit, kupříkladu jenom proto, že rozvod manželství není věcí zcela normální a ani pro společnost příliš žádoucí a že jakýkoliv zásah přinášející zjednodušení rozvodů a porozvodových stavů sebou přináší jejich zvyšující se počet a dojem, že je to věc zcela normální a běžná.

Logicky tedy vyplývá, že paní poslankyně nekoná pro dobro společnosti, nekoná ani pro dobro osamělých rodičů, protože musela vědět, že v tomto složení poslanecké sněmovny nemůže její návrh projít.

Paní poslankyně koná pro dobro svoje, chce být dále poslankyní, ještě lépe ministryní, a k tomu potřebuje hlasy těch, kterým tuto „službu“ nabízí. Být poslankyní a ministryní je totiž lepší než být učitelkou ruštiny. To je však obecný problém a netýká se pouze paní poslankyně, týká se většiny politiků na všech úrovních.

Kdo tedy asi je spratek?

SOUVISEJÍCI ČLÁNKY

Leopold Kyslinger: Kozomrdi? ZDE