Pan Sárközi se zamýšlí nad tím, že českým pedagogům chybí etický kodex... Je tohle skutečně tím, co chybí českým pedagogům a následně českým studentům? Nerad bych se někoho dotkl, ale pravý opak je pravda. Většině českých pedagogů totiž bolestně chybí především jeden samozřejmý předpoklad -- tím je osobnost. Téměř nepřetržitě čteme a posloucháme nářky pedagogického sboru na to, jak je nedostatečně finančně ohodnocen, jak je studenty nedostatečně ctěn, a jak ani ve společnosti nepožívá patřičné vážnosti.

Několik vesnic v jihovýchodním Íránu bylo postiženo zemětřesením. O život přišlo nejméně 170 osob a mnoho dalších bylo zraněno. K zemětřesení o síle 6,4 doško nedaleko Zarandu v procincii Kerman, 740 km od hlavního města Teheránu v noci na pterý asi ve 3.30 středoevropského času.

O Vánocích 2003 zahynulo při posledním zemětřesení v Íránu asi 30 000 osob.

Nedávno zde vyšla má hravá analýza pohádky o Červené Karkulce. Reagoval na ni Bohumil Kartous v článku "Červená Karkulka na tisíc způsobů" tím, že připomněl alternativní výklad této pohádky z pera Ericha Fromma. Svým poukazem na střízlivost Frommova výkladu mne ohromil i pobavil. A inspiroval k neagresivní odpovědi.

Slovensko bude konečne poctené návštevou George Bushe. Ten je zhodou okolnosťami priateľom premiéra Slovenska. Slovensko tak konečne získava autoritu v demokratickom svete, ktorú stratilo rozdelením Československa. Ba čo viac, predbehuje Česko, a to svojimi "rýdzimi" a razantnými reformami, ku ktorými sa hlásia aj opozičné strany (navrhujú iba kozmetické úpravy).

Ba ešte viac prehlbuje demokraciu: stav pamäti národa zverejňuje zoznamy spolupracovníkov ŠtB. A tak sa začal hon na čarodejnice. Najviac postihnutými sú bývalí "neproteženti" režimu, ktorých ŠtB zlomil. Avšak v slovenskom parlamente sedí zať Biľaka Ševc (predseda KSS), ktorý bol jeho pravou (tvrdou) rukou v KSS. Rešpektovaný opozičný politik. Nasledujúci článok nevyšiel pred necelými dvoma rokmi v denníku Sme (nevedno prečo). Ten sa blysol v sobotu prostredníctvom hlasu komentátora Schutza: "Najlepšia investícia na svete je zbaviť sa štátneho podniku." Pán Schutz má asi tajnú maturitu.

Americký prezident Bush se na své cestě Evropou pokouší resuscitovat transatlantické vztahy, které invaze do Iráku téměř úplně umrtvila. Před očekávaným vyhrocením sporů o íránský jaderný program je totiž pro Washington důležité nedostat se do mezinárodní izolace. Zatím ovšem sledujeme pouze usměvavé "žehlení" s poukazem na společné hodnoty Západu, přičemž žádné zásadní posuny v americké agendě vůči Íránu se nekonají. Evropa tedy stále zůstává v jednání s Teheránem osamocena. USA i nadále čekají, až diplomatický postup selže a ony budou moci přejít k "razantnějšímu" řešení ve vlastním stylu.

Martin Škabraha tvrdí, že "svět, který nelze vyvést z míry, nemůže být jiný než totalitární svět, v němž došlo ke zrušení rozdílu mezi reálnými životními možnostmi člověka a jeho ideologickým obrazem". Co myslí těmi "reálnými životními možnostmi"? Právo nebýt mravencem, jehož každý krok je striktně podroben předem definovaným potřebám systému? Nebo právo měnit svět takovým směrem a způsobem, jakým si usmyslím?

Po přečtení příspěvku pana Hájka k diskusi rozpoutané v Britských listech k tématu podnikových rekreací neodolám a do této polemiky vstoupím s trochou životních zkušeností. Jsem středního věku a do pracovního poměru jsem nastoupil ve druhé polovině 80. let. Mám tedy skutečně možnost srovnání reálně socialistického a tržně kapitalistického způsobu trávení dovolené. Podotýkám, že jsem byl vždy řadovým zaměstnancem. Navíc jsem byl ale v roce 1990 zvolen do "obrozeného" závodního výboru odborové organizace, do jejíž agendy přidělování podnikové rekreace tehdy patřilo. A jak mé srovnání dopadá?

Obhajoba Hugo Cháveze ze strany Michala Poláka moc přesvědčivá není. Prezident údajně vyvolal "rozsáhlý pohyb ve společnosti" který "ohrožuje elitu". O jaký pohyb jde a jak ohrožuje existující elity? Pozvednutí chudých samo o sobě stávající elitu neohrozí, spíše naopak. Elity by měly prezidenta spíše podporovat, místo toho s ním válčí až na okraj ekonomické sebevraždy. Lidé z byznysu, zejména velkého, si obvykle rozmyslí jít do konfliktu s vládou, i kdyby nehrozilo nic horšího, než ekonomický pokles -- jde o jejich peníze. Jestliže zašli takhle daleko, pak jim asi nejspíš nic jiného nezbývá. Chce je snad Chávez znárodnit? O tom zatím nebyla řeč. Nebo po nich chce víc, než mu mohou dát, podobně, jako kdysi bolševici po soukromých rolnících? Z čeho vlastně hradí ty byty, školy i platy? Takové požadavky ovšem člověk "sabotovat" musí, i kdyby nechtěl.

O facce... Takto napsáno to působí téměř italsky, jako melodický výkřik z nějaké veristické opery -- O facce mio! Jde však o obyčejnou facku. Slovo je české, byť prý z italštiny pochází, ze slova fazza a to zase prý z latinského facies. Možná odtud se vyvinul i známý veselý český překlad latinského přísloví "Tres faciunt kolegium": tři fackují kolegu.

Americký prezident George Bush zažije u nás zábavné preteky. Hostitelia sa budú pretekať, kto ho skôr presvedčí, aby USA zrušili vízovú povinnosť pre slovenských občanov. O zrušenie víz ho chce požiadať prezident Ivan Gašparovič, rovnako reagoval aj hovorca slovenskej diplomacie a Mikuláš Dzurinda určite tiež nezostane pozadu. Vôňa predvolebných gulášov už núti vládnych predstaviteľov ukázať, ako na nás myslia.

Ich servilné spojenectvo s americkou vládnou administratívou zatiaľ radovým občanom neprinieslo nič. Premiér Dzurinda i minister zahraničných vecí Eduard Kukan pôvodne hovorili o veľkolepej účasti slovenských podnikov na obnove Iraku. Asi však urobili chybu, keď od vojny poslali len tylovú jednotku.

Nazvali to ofenzívou šarmu. Cesta Condoleezzy Riceovej po Európe sa podobala na turné filmovej hviezdy -- noviny boli plné jej fotiek a citátov, európski lídri sa predháňali v superlatívoch hodnotiacich jej vystupovanie a vzájomné stretnutia, jej prejavy boli podrobne rozoberané a hľadal sa v nich aj ten najmenší náznak toho, že Spojené štáty majú Európu (teda tú "staršiu") opäť radi. Čo sa však skrývalo za týmto prívalom slov a P.R.?

Jednou z najväčších slabín socialistického myslenia na Slovensku je jeho uzavretosť voči vonkajším prúdom. Niektoré pravicové konštrukcie považovala demokratická ľavicová inteligencia za také absurdné, že sa nimi odmietala zaoberať. Spoľahla sa na prirodzenosť vlastných hodnôt, podcenila vedeckú analýzu a kritiku týchto smerov a dovolila im vyrásť až do dnešnej iracionálnej, ale vplyvnej podoby. Za najnebezpečnejší ideologický prúd považujem spojenie politického neokonzervativizmu s ekonomickým neoliberalizmom.

V Argentíne sa zvykne hovoriť: "Más vale estar solo que mal acompaňado -- je lepšie byť sám ako v zlej spoločnosti". Dnes Argentínčania stále viac uvažujú, či nie je čas opustiť medzinárodné finančné inštitúcie (MMF, Svetovú banku, Medziamerickú rozvojovú banku).

Keď sa výkonný riaditeľ Medzinárodného menového fondu Rodrigo Rato pozval 31. augusta na desaťhodinovú návštevu Argentíny a na stretnutí s prezidentom Néstorom Kircherom povedal: "Na Medzinárodnom menovom fonde máme problém, ktorý sa volá Argentína", argentínsky prezident rýchlo odpovedal: "Ja mám problém, ktorý sa volá 15 miliónov chudobných ľudí", čím jasne poukázal na desaťročia chybných ekonomických receptov MMF pre Argentínu.

Nechci se jakkoliv dotknout signatářů petice. A také si rozhodně nepřeji, aby můj text byl brán jako obhajoba libovolné komunistické teze. Jde mi o něco jiného -- a myslím, že i mnohem podstatnějšího. Je zřejmé, že pod praporem komunismu se stalo v dějinách mnoho zla. Přesto se domnívám, že spojovat toto zlo především (nebo snad dokonce pouze) s termínem KOMUNISMUS je (v lepším případě) nepřesnost. V horším případě se velmi obávám promyšleného plánu, který má ochránit především ty, kdo nejvíce zneužívají současného velmi měkkého demokratického systému dnes.

V učebně na základně NATO v Neapoli se nedávno sešlo 18 evropských a 3 američtí důstojníci k orientačnímu kursu o tom, jakému výcviku by měli být podrobováni noví důstojníci irácké armády, píše nedělní list New York Times. Většina evropských přítomných byla z "nových" zemí: z Polska, z Rumunska, z Litvy, ze Slovenska, z Estonska. Byli vděční, že se mohou účastnit. "Musím NATu splatit, co pro mou zemi udělalo," řekl major Rudolf Jeeser z Estonska.

Zato důstojníci z Francie, Německa, Španělska, Belgie, Řecka - země, které odmítají americkou válku v Iráku a odmítají tam vyslat jediného svého vojáka - výmluvně - chyběli.

Toto je Evropa, do níž v neděli 20. února přijíždí prezident Bush.

Začátkem února se poslanci zabývali vládní novelou zákona o geneticky modifikovaných organismech (GMO). Jaroslav Pešán (ODS) v této souvislosti správně poznamenal, že potraviny z GMO jsou "celosvětovým trendem". Ministr životního prostředí Libor Ambrozek (KDU-ČSL) oponoval, že takové nadšení nesdílí. "Přece jenom člověk by měl mít určitou úctu ke stvoření a neměl by překračovat hranice, ze kterých možná není návratu," prohlásil doslova.

Ať už si o GMO myslíme cokoli, Ambrozkova skandální slova by neměla zapadnout. Žijeme v jednom z nejvíce sekularizovaných států světa a víru jsme úspěšně vytlačili do soukromé sféry. Bůh zaplať!

Děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně profesor Jan Žaloudík v rozhovoru pro tamní univerzitní časopis Přesun do kampusu: otázka pro děkany; odůvodňuje nutnost dokončení nyní zastavené výstavby nového univerzitního kampusu argumentací, že stávající historické objekty v centru města jsou pro moderní laboratorní provozy nevhodné. Takové jeho tvrzení vůbec nemůže být pravda. Historie zmíněných objektů stejně jako historie Masarykovy univerzity je natolik zajímavá a výjimečná, že stojí za to se na názory zástupce univerzity v Brně podívat blíže.

O víkendu byla donucena britská vláda odvolat své předchozí tvrzení, že žádný britský vojenský důstojník neměl k dispozici oficiální dokument americké armády, který dovoloval strážím podrobovat vězně vyšetřovacím metodám s použiváním psů, spánkové deprivace a tvz. "stresových" pozic, (kdy byli vězni nuceni dlouho setrvávat v nepříjemných tělesných pozicích), které porušují Ženevské konvence.

Vyšlo totiž najevo, že jeden britský činitel se podílel na vypracovávání předpisů, které povolily užívání extremních vyšetřovacích technik ve vězení Abu Ghraib v Bagdádu.

Je možné, že FBI (která podrobně kontroluje osobní totožnost všech reportérů, akreditovaných do Bílého domu) nevěděla, že se tiskových konferencí George Bushe účastní falešný novinář pod falešným jménem? A že nevěděla, že to je homosexuální prostitut?

Nejdříve k volbám. Volby v Česku při nastavených modalitách připomínají reorganizaci průmyslového koncernu západního typu prostředky "moderního" managementu. Jde tedy o všeobecně známý proces, který svého času popsali zaměstnanci obřího německého elektrokoncernu následující věrohodnou historkou:

Je tak těžké opustit moc. On to umí málokdo a na příkladu aristotelika z Vysočiny je patrné, že na moci vzniká fyzická závislost. Otázkou je, zda-li by ji nebylo dobré potírat jako společensky nebezpečnou drogu a nepřipouštět k ní jedince na vzdálenost větší než malou. Takoví narkomani působí společnosti nemalé materiální škody, protože k denní dávce si potřebují obstarat nějaký ten materiál. A to není zadarmo.

Ruský list Izvestija potvrdil zprávy, že ministerstvo obrany plánuje dodat Sýrii přenosné protiletadlové rakety 9K38 Igla (v kódu NATO SA-18 Grouse). Rusko již v minulosti kvůli izraelským protestům podobný kontrakt jednou zrušilo. Existuje totiž značné riziko, že by Sýrie mohla rakety v Libanonu předat spojeneckému šíitskému hnutí Hizballáh.

Těmito úvodními slovy začíná snad nejznámější pasáž Písma -- desatero. Můžeme z tohoto biblického textu čerpat novou naději i v dnešní době? Na tuto otázku se budu snažit nalézt odpověď v tomto zamyšlení.

Mašinérie sociálního útlaku metastázuje do formy nového typu. Pod šapitó národního cirkusu postaveného v evropské kotlině, očekáváme s nadějí příchod geniálního principála, nezatíženého cestami odporné minulosti. Krasoduchost nám však byla obtížnou. Pesimistický virus napadal účinkující v jednotlivých číslech za doprovodu šramlu v dobře padnoucích uniformách, ale i diváky žasnoucí nad uměním možného.

V názvu svého příspěvku jsem se dopustil hned dvou smrtelných hříchů. První jistě praštil do oka každého. Tj., když jsem se rozhodl pro nezvyklou pravopisnou formu --izmus, kterou jsem převzal z nových pravidel. Druhým proviněním je anglizmus, kterého si asi všimlo lidí mnohem méně. Je jím aliterace, kterou sice čeština zná, ale mimo poezii jí nepoužívá, zatímco v angličtině má status srovnatelný s rýmem, a je běžnou figurou novinových titulků. O čem to svědčí? Znamená to, že se svévolným překrucování přirozenosti svého jazyka "podlézavě" přiřazuju k nějaké skupině lidí? Nebo to snad ukazuje nedostatečnost mého "citu" pro mateřštinu a potažmo mě také označuje jako oběť intelektuální nivelizace společnosti? Nebo jsem prostě jen nebyl odchován "nejlepšími literárními díly druhé poloviny dvacátého století" a vina za mou tupost je tedy umístěna jednoznačně na bedrech mých učitelů?

V poslední době někdy slýcháme, že globální oteplování představuje pro lidstvo to největší nebezpečí, s jakým se kdy za svoji existenci střetlo. Najdou se však i odpůrci tohoto názoru, kteří tvrdí, že jiné hrozby jsou daleko důležitější, anebo jsou i tací, kteří říkají, že vlastně už nemá cenu něco podnikat, protože už je stejně pozdě.

Ti první jsou často sobecky motivováni finančními zájmy průmyslu fosilních paliv, zatímco druhý názor je možno považovat za pesimismus lenochů, kteří bývají naprosto neúnavní v hledání záminek k tomu, aby se nemuseli hýbat. Zkusme se podívat na tento problém s trochou umírněného optimismu a s vírou ve schopnost našeho druhu přežít a vyrovnat se s krizovými situacemi. Vždyť jsme myslící bytosti a máme povinnost tohoto daru využívat, abychom zajistili vhodné životní podmínky pro naše děti. Konzumní způsob života sice již značně otupil instinkt přežití lidstva, ale nesmíme se vzdávat naděje, že se lidé ještě vzpamatují a začnou jednat rozumně.

Přede mnou -- jsem měšťan ženevský a nacházím se v sedmnáctém století - stojí hranice z pěkného, ani moc suchého, ani moc mokrého dříví a na ní je přivázaný jeden luterán. Já jsem teoreticky kalvinista, neb u nás vládne Kalvín, ve skutečnosti je mi to jedno, jen nechci dopadnout špatně. Asi jsem řekněme fridrichista. To ovšem vysvětlím později. Zatím pronesu několik anachronických úvah, neboť takto jsem v sedmnáctém století vskutku uvažovat nemohl.

V devatenáctém století se zrodí legenda o tom, že umělec musí za své umění trpět. Jako všechny podobné legendy je částečně pravdivá -- umělec nemá být prodejná kurva a nemá se měnit jako chameleón podle potřeby.

J. Palas v deníku Právo z 8.1. 2005 vybízí ČSSD, aby se učila u britských labouristů "lidské řeči" v komunikaci s občany -- voliči. Zdůvodňuje to tím, že hlavním tématem příštích voleb a strategickou vizí SD bude "pozitivní evropanství a modernizace naší společnosti". Jaká poučení můžeme čerpat z Blairova "nového labourismu", který zvětšil tradiční odlišnost labouristů od "klasického" sociáldemokratismu evropského a vydal se "třetí cestou" po převzetí thacherovského restauračního dědictví, včetně důsledků drtivého vítězství Thatcherové nad odbory? A který, jako Británie vůbec, má sníženou socializační energii, takže v EU nejednou zaznělo znepokojení z možné dvouproudové, rozbíhavé sociální politiky?

Britská Arts and Humanities Research Board, která financuje postgraduální i další vědecký výzkum na britských univerzitách, se rozhodla každoročně po dobu nadcházejících tří let udělovat šest stipendií na vypracování doktorské práce z oboru středo a východoevropských studií na britských univerzitách - "ring-fenced awards in Central and East European Studies". O stipendium mohou přirozeně žádat i studenti ze zemí střední Evropy, po dohodě se svým případným školitelem na britské univerzitě. Rádi přijeme na katedře slovanských studií na Glasgow University studenty, kteří by tam chtěli pracovat na doktorské práci z oboru české literatury, českého filmu či středoevropských médií. Vítáme studenty i z oboru polonistiky a rusistiky.

Studenti ze zemí Evropské unie (včetně tedy, od 1. května 2004, i z České republiky), kteří nemají trvalý pobyt ve Velké Británii, mají nárok žádat jen o stipendium na uhrazení školného na britských univerzitách, nedostanou stipendium na živobytí, avšak na to si lze v Británii vydělat.

Lze žádat o studium na plný i na částečný (part time) úvazek.

Podrobnosti o stipendiích AHRB ZDE

Žádosti o stipendium nutno podat do úterý 3. května 2005, pozor ale, největší naději na úspěch mají žádosti, podané prostřednictvím konkrétní britské univerzity, s níž je třeba si případný výzkumný program dohodnout hned teď. Např. Na Glasgow University je interní lhůta pro podání žádostí o postgraduální stipendium AHRB do 1. dubna 2005.

Informace o postgraduálním studiu na Glasgow University ZDE ZDE

V lednu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 11 000 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.