Co tento sociálně ustaraný volič nemá rád a co trestá svým volebním hlasem či případnou neúčastí ve volbách? Vše, co je v rozporu s realistickým programem řešení těch problémů ve společnosti, které ohrožují jeho sociální jistoty. Sociálně nejistý volič:

• Nemá rád podporu flákačů, protože ti k jeho jistotám nepřispívají.
• Velmi pozorně si všímá neplnění slibů, protože to ohrožuje jeho jistoty.
• Nemá rád deklarování nesplnitelného, protože za tím cítí neupřímnost.
• Je schopen odhalit nekvalifikovaný přístup, protože si dovede představit, jaké důsledky pro něj bude mít.
• Odmítá salámovou taktiku odebírání sociálních jistot, protože ta svědčí o koncepční bezradnosti a sociální bezohlednosti.
• Nelze jej získat bombastickou kampaní, protože za ní vidí snahu o to, aby byl oklamán pozlátkem.

Ze všeho nejvíce se mu protiví kombinace nesplnitelných slibů, fundamentalistického lpění na dogmatech, zastírání programové nemohoucnosti bombastickou volební kampaní a jednání, kdy se deklaruje solidarita, ale každý se stará sám o sebe a na úkor druhých.

Vůči sociálně ustaranému voliči jsme - jako sociální demokraté v naší zemi - hodně dlužni. Ale na koho jiného jako na svého voliče můžeme spoléhat? Co tedy lze udělat, abychom začali selhání napravovat? Především bychom neměli sociálně ustaraného voliče podceňovat. Požaduje od nás kvalifikovaný reformní program - tak mu ho dejme. To nejsou dílčí kroky vytržené z kontextu. To není škrtání, kde se dá, s odůvodněním, že se to po nás chce.

Sociálně ustaraný volič - a to nezávisle na tom, ke které generaci patří - velmi dobře chápe roli vzdělání a ví, že čím kvalitnější vzdělání bude poskytováno na všech stupních a v celoživotní perspektivě, tím menší bude nezaměstnanost, tím více bude naše země přitažlivá z hlediska investování, tím více bude možné prodloužit období dobrovolného produktivního uplatnění člověka. Sociálně ustaraný volič dobře chápe i to, že v této oblasti jsou značné rezervy. A z životních zkušeností ví, že pokud ten, kdo vzdělání poskytuje, není odměňován podle toho, jak se uplatní ti, kterým vzdělání poskytuje, pak se bude kvalita poskytovaných vzdělávacích služeb postupně zhoršovat. Když se mu nabízí reforma, která není tažena důrazem na zvýšení kvality vzdělání, začíná pochybovat o tom, zda taková reforma může uspět.

Může ČSSD z tohoto hlediska ještě něco změnit do nejbližších sněmovních voleb? V době, kdy "odpočítávání" dne "D", dne pravdy už fakticky začalo? Může obnovit svou důvěryhodnost? Bude to obtížné, ale pokud se o to nepokusí, je nejpravděpodobnější výsledek červnových voleb 2006 ten, že nebude moci ovlivnit složení budoucí vlády a že bude až druhou stranou v opozici.

Co může ČSSD v mimořádně krátkém čase, který do voleb zbývá, v situaci různých personálních zápletek a kampaní, kterým je či bude vystavena, při své obecně známé vnitřní rozrůzněnosti a rozpolcenosti udělat? Snad by stálo zato se ještě pokusit o následující:

• Vcítit se do pozice sociálně ustaraného voliče, pochopit, proč k nám (jako sociálním demokratům) nemá dostatečnou důvěru.
• Tam, kde v politice naši strany (jako sociální demokracie) máme možnost něco ovlivnit, umět leccos překousnout ve vzájemných vztazích a klást důraz na to, jak realisticky kdo posuzuje skutečnost (klamné iluze jsou cestou do pekel).
• Důrazně odmítnou jakékoli pokusy získat poziční kapitál uvnitř ČSSD na základě protireformního fundamentalismu.
• Nenechat se vmanévrovat do situace, kdy budeme (jako sociální demokraté) tvrdit, že "reforma musí bolet", ale naopak - ukázat, že úměrně tomu, jakou roli v reformě sehraje zvýšení kvality vzdělání, úměrně tomu bude průběh reformy nejen sociálně přijatelný, ale i přitažlivý, protože nabídne lidem podstatně větší možnosti nabývání a uplatnění jejich schopností.