21. 2. 2005
Cirkus na cestáchMašinérie sociálního útlaku metastázuje do formy nového typu. Pod šapitó národního cirkusu postaveného v evropské kotlině, očekáváme s nadějí příchod geniálního principála, nezatíženého cestami odporné minulosti. Krasoduchost nám však byla obtížnou. Pesimistický virus napadal účinkující v jednotlivých číslech za doprovodu šramlu v dobře padnoucích uniformách, ale i diváky žasnoucí nad uměním možného. |
Ježčí kůži na sebe natáhly psychotické maniakální zrůdy, vpadly do programu cirku bezohledně a s vervou vlastní polovzdělancům a samozvaným andělům; seslaným s loučemi k podpalování nepravostí, zasetých na stráních vůkol našich šťastných domovů. Cílem andělských ničemů je změnit stávajícího člověka. Uhníst ho do beztvárné hmoty k využití pro následné tvarování poddajné bytosti, v době příhodné k experimentování. Stát napomáhající vytvářet z občanů zločince, dojde dříve či později do údolí kleštěnců. Neplatí tam zákony Velkého Šéfa ani lidské. I náš drobný cirkus do údolí vjede s nadšením a vírou ve šťavnaté odměny, ale víckrát už údolí neopustí - a žít se mu prý bude na těsno. Ono se snadno řekne, svoboda vyžaduje nelpět na životě, ale smrt není pěkná a svoboda je vždy z hlediska pragmatického pohledu nahraditelná. Ryba je symbolem křesťanů. Ne pro takovou maličkost, že ji jedl Pán a sytil jí hladové, ale pro nestatečnou mlčenlivost k čemukoli. Třeba vymítání ďábla není jen historickou skutečností. Poučení světlonoši do nás perou krátká tvrzení a někdy si odporují, ale vždy zvítězí -- protože pokrok vyžaduje atomovou razanci a mysl nezatíženou balastem vkusu a morálky: ke svobodě člověka - ničením přírody! Loupit není prohřešek pro důkladné zachováni rodu. Mlč, přestaň vidět, ohluchni, jdi a neotáčej se -- dojdeš daleko, i když nakonec do stejného místa, jako všichni v planetárním slzavém údolí. Dobře ukrytý, neposkvrníš vlastní svědomí. Vyšplhej na štít bleší hory a nečekej na ostatní. Vyhni se každému, kdo má problémy! Pamatuj na sebe a nehraj nikdy apoštolskou roli! Odkazy světlonošů následují vyvolení a povolení státní mašinérií -- je jedno, zda máš úmysly nečisté, majetek nabytý po vzoru lapky z hradu Kyšperk, v hrdlo lžeš a přitom duchovní kal vydáváš za pravdu, a hle, není nikoho ve smutné zemi, kdo by tě klepl přes prsty jednou provždy. Můžeš být politická nula a lidská troska, nevadí, čas je milosrdný lékař a ke všemu junáci a děvy dávno podle přijatých plánů plní kolonky odsouzených a určených k mrskání na pranýřích. Nepřestupuješ zákony, říkáš. Pozor, pozor, co vlastně chceš? Neomezená moc v rukou omezenců vytváří nebývalé turbulence. Člověk není pekelník, ale ze života druhým peklo učiní kvalitně a rád. Řídí se osvědčeným heslem tradicionalistů: bij kolem sebe důkladně, to by v tom byl čert, abys netrefil jednou i pravého. Jak pravil po šestém hospodský nádeník s jiskrou v oku u stolu věrných v hostinci U matky pravdy: povídal mi jeden učenej prófa, páni, že krmítka jsou obsypaný věčně lačnou přelétavou pakáží, co v každý době a za každýho režimu plní volata kvalitním zrním, posedává a kadí ve zlatých klecích, hrabe pod sebe, ve zpěvu nevyniká, ale dokáže vzbudit soucit a umí perfektně čechrat pírka...A my čučíme, pijeme, klábosíme a nic! Nahý jsme přišli, nahý k Luciferovi pomažeme! Námitka: proč neukazuješ dobré! Odpověď: dobré se ukazuje samo! Naše šapitó obsahuje vášeň k tajemnostem a vyloženým lžím. Nepomáhají krasojezdkyně na ponících, krotitelé divoké skupiny dog, žongléři, vysoká salta ze stoličky, klauni v miniaturních kostýmech, akrobaté bez páteře, gumové slečny v bednách, borci na vysutých hrazdách, provazochodkyně nalíčená v módním salonu Elita. Domácký Cirkus Liliput slaví úspěch ve smutné zemi stonásobně větší než jinde -- vždyť, vy totalitní bubáci, co je malé je i hezké! Malí jdeme do Evropy, hlavy plné předsevzetí, nápadů a organizačních změn, neboť pokud jde o cirkus, víme své a dokážeme zlehka a účinně improvizovat. Naše manipulace je na vysoké úrovni, nemění na tom nic ani občasné vykolejení vládních nedouků. Čistému vše čisté, říkají nečistí s úsměvem vědoucích mágů. Dolní a horní vrstva se od sebe stále nebezpečně vzdalují. Revolucionáři se nestačí divit, jakým bleskovým tempem podědili nectnosti svržených uzurpátorů. Vlády se řídí v prvním plánu jednoduchou staletími ověřenou pravdou. Nebezpečí nehrozí od zbabělců, ale od odvážných. Druhý plán v sobě obsahuje vytvořit korupční prostředí, semeloucí i odvážné. Úplatnost vytrvalou plíživostí obejme reka a rozdrtí v jeho hrudi zbytky čistoty. Tato forma ochočení slaví velké úspěchy. Díváme se na hrdinu a nevěříme svým očím: to, že je on?! My koncesionáři bychom měli hlasitě volat -- nechceme vídat naše idoly v pozicích nešikovných medvědů na historických kolech! Hořká brynda rozlévá se po obrazovce, musíme zírat na bandity hledající ztracené doby. Nebývalou bžundu nám připravují média. Není k smíchu ani k pláči, leda tak vzít korouhve a vydat se na procesí cestami bez luhů a hájů, asfaltovými a betonovými vředy civilizace, pomníky lidské malosti a neskonalé přezíravosti. Pupence partajních květů se začnou nalévat na jaře. Cirkus se zaplní k prasknutí. Nepostačí jen zpívat, bratře, věřit tomu musíš! Nadutost a tupost ruku v ruce jdou tímto širým světem. Nádoby ducha prázdné. Debužírovat budou asketové na zapřenou, ve stanu si lidé totiž vidí do očí. I když stupnice kupní síly nedovolí hromadnou návštěvu armádě nezaměstnaných, budící u politické smetánky snad trocha studu z planosti tvrzení o lepších časech. Nu, není divu, že slova tečou jako řeka do moře ztracených slibů, a když odborové větrné mlýny mají nedostatek čerstvého silného větru a mlynáři spokojeně vrní na peci s plnými ťeřichy. Kolektivní rozhodování a odsudky vypadly z módy, ztratily původnost. Najděte konečně řešení, jak čelit mizérii tisíců slušných lidí, čerti předpojatí! V našem malém hezkém cirkusu vystupují vedle málo známých revolučních reků, důvod neznalosti je jasný, odvahu ze skromnosti tajili, aby oklamali rudou šlechtu, také několik revolučních popletů stále spoléhajících na nedostatkové světové zboží -- slušnost. Program našich umělců máte denně v rukou anebo na obrazovkách debilizátorů. Předpojaté tiskoviny šroubují matičky na dávno tomu již stržené šrouby. I manipulace vyžadují inovace, pánové, nepodceňujte nám lidi, mohlo by dojít na nežádoucí spekulace a vyzrazení státního tajemství, že vedoucí síly nás vedou podivnými cestami do hlubin chudinské pastoušky či nechtěné, byť věhlasné poustevny. Dezinformační spolky připomínají stepní zvědy zpoza východní hranice. Nespoléhejte na pevný řád v zemi, kde nic není nemožné, aby nemohlo být ještě nemožnější. Pod šapitó na závěr defilují v souručenství udržitelnosti spokojení synáčkové prominentů, prozřeli podezřele rychle, že, vedle revolucionářů za pět minut po dvanácté, kritiků minulosti, co najednou o špatnostech všechno vědí, i když u všeho v krvavé minulosti byli! Vždycky se měli dobře kupčíci a přeběhlíci bez duší. V novodobém písmu stojí: Křič a volej, mohli by tě nekompromisní dravci cestou k úspěchu ztratit v poušti klamu, beznaděje, sladkých lží i hořkých polopravd. ... |
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
21. 2. 2005 | Kjótský protokol je pouhým začátkem | Bushka Bryndová | |
21. 2. 2005 | Úvahy ženevského měšťana o čistém řešení | Alex Koenigsmark | |
21. 2. 2005 | Emancipační strategie -- hlas minulosti? | František Šamalík | |
21. 2. 2005 | Rusko vyveze do Sýrie protiletecké rakety, o něž se zajímá libanonský Hizballáh | Karel Dolejší | |
21. 2. 2005 | Cirkus na cestách | Václav Dušek | |
21. 2. 2005 | Já jsem Hospodin, tvůj Bůh | Karel Sýkora | |
21. 2. 2005 | Purizmus, předsudky a pitominy | Dominik Lukeš | |
21. 2. 2005 | Spásné volby a "vláda idiotů" -- české alternativy? | Miloslav Zima | |
20. 2. 2005 | Negace negace | Bohumil Kartous | |
20. 2. 2005 | Bush a jeho homosexuální prostitut | Fabiano Golgo | |
18. 2. 2005 | Byt | Ladislav Žák | |
18. 2. 2005 | Kdo byl Deep Throat? | Fabiano Golgo | |
18. 2. 2005 | Vojáci týrali vězně i v Afghánistánu | ||
17. 2. 2005 | Nestranná žurnalistika vyžaduje neúplatnou službu kritickému poznávání | Jan Čulík | |
17. 2. 2005 | Proč musejí být česká média špatná? | Jiří Mašek |