Není třeba hned argumentovat Saúdskou Arábií, Afghánistánem či Íránem. K poznání, že prorůstání náboženství do veřejného života vede k neblahým koncům se stačí podívat k našim polským či slovenským sousedům. Pokud Česko něco přineslo do Evropské unie, pak je to právě tradice emancipace společnosti od metafyzických tvrzení.

Křesťanu Liboru Ambrozkovi nikdo nevymlouvá jeho soukromou víru v kreacionismus jako křesťanské vysvětlení vzniku života na Zemi. Pokud chce však politik Libor Ambrozek rozhodovat o GMO nikoli na základě vědy, ale podle věroučných dogmat, je třeba hlasitě protestovat. Představme si jehovistu v čele ministerstva zdravotnictví, který zakáže krevní transfuze s odůvoděním, že kvůli nim člověk ztrácí možnost žít navěky v Jehovově "pozemském ráji". Představme si muslima v čele ministerstva kultury, který nechá zapálit Národní galerii, protože zobrazování živých bytostí je v rozporu s Koránem.

Jde o záměrně zvolené extremní příklady, ale Ambrozkova slova o "úctě ke stvoření" míří stejným směrem. Patří do nedělního kázání, ale ne do sekulární politické kultury. Farářský pokus vnést do vědecké debaty o GMO víru by bylo možno přejít shovívavým úsměvem jako neškodné reziduum minulosti. Jenže je pronesl muž, který silou svého úřadu může ovlivňovat životy agnostické české většiny, která kreacionismus právem považuje za středověkou pověru.