"Já jsem Hospodin, tvůj Bůh". (Ex 20,2) Hebrejsky toto slovo zní: "Anóchí Adónaj Elóhejchá..." אלהיך יהוה אנכי. Sloveso jsem v původním originále chybí. To je důležité pro další výklad. Teď bych vám chtěl, vážení čtenáři, říct něco o skladbě hebrejské věty. V hebrejské větě je základem sloveso. V samotné větě bývá obvykle na prvním místě. Pokud stojí nějaké slovo, či skupina slov před tímto slovesem, znamená to, že toto slovo, či slovní spojení je v hodně silném důrazu. A teď zpět k zamýšlenému textu. V naší uvažované větě je jediné sloveso -- "vyvedl jsem tě" "hocétichá" הוֹצאתיך a právě před tímto slovesem stojí -- "Já Hospodin Bůh tvůj" (dosl. překlad). Podle toho, jak jsem už naznačil, co stojí před slovesem, je v silném důrazu. A tady v této větě to je -- "Já Hospodin Bůh tvůj". Ale co to znamená? Jaký to má smysl? Znamená to, že je tady kladen důraz mnohem více na tom kým Bůh je -- "Já Hospodin Bůh tvůj", než to, co vykonal -- "vyvedl jsem tě z egyptské země, z domu otroctví". Ale jak k nám tento text může promluvit do naší situace? Pán Bůh by pro nás měl být Bohem, ať už je náš život plný zázraků a mocného Božího jednání. Nebo žijeme prostý křesťanský život a tím největším zázrakem bylo naše pokání a obrácení k Pánu Ježíši.

A nyní zpět k zamýšlenému textu: "Já Hospodin Bůh tvůj". Podle výše naznačené logiky by v silném důrazu -- v tom nejsilnějším, stálo zájmeno "Já" אנכי "anóchí". Zdá se, jakoby v tomto slově byla soustředěna veškerá energie nejen této uvažované věty, ale celého desatera. Pojďme společně přemýšlet o tomto slově. Za zmínku stojí, že v samotné hebrejštině se já dá říct dvěma způsoby: "aný" אני a "anóchí" אנכי. Mluvnicky mezi těmito tvary zájmena já není žádný rozdíl. Nicméně "anóchí" אנכי je spíše vyhrazeno Bohu. Ale jsou i pasáže písma, kde takto mluví o sobě i člověk. Ale co to znamená, tvrdí-li Bůh o sobě, že je "Já"?

Podle mě je to odpověď všem pochybovačům a skeptikům o tom, kým náš Bůh je. Vždyť tady z těchto táborů často slýcháme výpovědi typu: "Něco musí být", "Taky věřím v nějakou sílu" atp. A na to je jediná Boží odpověď rezonující skrz naskrz ne staletími, ale tisíciletími -- Já. A říká nám, že Bůh je osobní Bůh, Bytost, ne nějaká síla, něco neurčitého. Říká nám, že náš Bůh je živý Bůh, který se zajímá o člověka. Další myšlenka, která je s tímto spojená je, že samotné desatero je smlouva mezi Bohem a člověkem. A ono Já na začátku desatera nám má naznačit, že je to jenom Hospodin sám, který uzavřel smlouvu s člověkem. Ne nikdo jiný, jenom On sám. A tedy jenom On sám -- Hospodin může člověka vést k zodpovědnosti vzhledem k této smlouvě. V tomto případě Izrael, protože smlouvu Hospodin uzavřel s tímto lidem. A to je další důkaz o osobnosti Boha. Vždyť smlouvu by neuzavřela nějaká síla, či něco. Náš Bůh je osobní Bůh, který vstupuje do lidského dění s maximálním "nasazením" -- uzavírá smlouvu s člověkem. Náš Bůh chce urovnat vztah s člověkem, a proto s ním uzavírá smlouvu. Smlouvu na kterou se potom bude odvolávat, a světe div se, na kterou se také může odvolávat člověk. V tomto případě Izrael, protože tuto smlouvu uzavřel Hospodin s tímto lidem. Pán Bůh je bude volat k zodpovědnosti, pokud tuto smlouvu nenaplňují, tj. pokud nedodržují přikázání této smlouvy -- přikázání desatera. A Izrael se zase může odvolávat, že tuto smlouvu dodržuje, v prosbě o jakoukoliv věc. Například při válečném tažení se mohl dovolávat Boží ochrany, či v případě neúrody se mohl dovolávat příznivého počasí.

Boží slovo pokračuje ve zmíněné pasáži -- "Hospodin Bůh tvůj" "Adónaj Elóhejchá" אלהיך יהוה. A to je další výpověď o našem Bohu. Výraz Hospodin je překladem onoho nevyslovitelného jména JHVH יהוה. Všude, kde židé viděli toto jméno Boha, četli jiné z Božích jmen -- Adónaj אדני, což znamená doslova přeloženo Pán (jen o Bohu). A dělají to až podnes z bázně a z úcty k Bohu. Vždyť se ani přesně neví, jak se tetragram יהוה vyslovoval. Vyslovovat jej jako Jehova je asi nesprávné, výslovnost Jahve je nejspíš přesnější. Bůh, který vystupuje jako Jahve je ten, který stvořil člověka. Jenom On zná naše starosti a radosti. A je to jenom Jahve, který vdechl život člověku -- dal mu "nebeské políbení". On je člověku neustále nablízku.

Další jméno Boha, tak jak je v našem uvažovaném textu, je Elohim אלהים. Jméno Elohim אלהים bývá do češtiny překládán jako Bůh. Tento Bůh -- Elohim figuruje také ve zprávě ve stvoření. Ale z trochu jiného pohledu než Jahve. Elohim je stvořitelem celého vesmíru, hvězd, Země. Je transcendentní, všudypřítomný, vševědoucí, přesahující naše chápání. Myslím si, že obě tyto výpovědi nám mají co říct pro naši zbožnost, či zbožnost našich sborů.

Můžeme z tohoto biblického textu čerpat novou naději i v dnešní době? Určitě. Vždyť náš Bůh je osobní Bůh, On nás zná velice dobře. Zná všechny naše touhy a přání. Náš Bůh je dobrý Bůh, On nás zachránil v Kristu Ježíši. A je ochoten naplnit všechny naše potřeby. Ale pokud před něj předstupujeme, nezapomínejme na to, že je také svrchovaným Bohem, vševědoucím, všudypřítomným, transcendentním, přesahující naše úvahy o Něm. Předstupujme před něj s úctou, která mu přináleží.

A tohle všechno bychom měli mít na paměti, když se modlíme k našemu nebeskému Otci. Ve stejném smyslu je i Boží výpověď zaznamenaná v biblické knize proroka Izajáše 57,15: "Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha.". Je tady obsaženo to, co jsem se vám snažil předat, přátelé. Je to stále týž Bůh, ať už je svrchovaný a je nám tak trochu vzdálený, nebo když nás ten stejný Bůh zachránil v Kristu Ježíši a je nablízku i tomu nejposlednějšímu člověku.

Doufám, že se mi podařilo odpovědět na otázku, mohou-li nám úvodní slova desatera co říct pro naše životy.