Nejvyšší boss přijel do školního centra koncernu, aby představil nové tools a ohodnotil výsledky jím osobně iniciované top akce na přizpůsobení koncernu moderním požadavkům. V přestávce, na cestě do kantiny byl konfrontován s námitkami managerského eléva, že se u nich i přes četné top akce nic nemění a už vůbec nic nelepší. Šéf ho ujistil, že bude brzy vše jinak a aby zdůraznil, jak si to představuje ukázal na ptáky sedící na drátě, tleskl rukama, ptáci zmateně vzlétli a šéf prohodil pár floskulí o účinku jeho top akcí, o permanentní změně, o radikální aplikaci osobního ohodnocení managerů, a o jiných managerských instrumentech. Když se hlouček vracel z kantiny, upozornil elév šéfa, že ti ptáci opět sedí na tom drátě, že se tedy nic nezměnilo. Na to odpověděl šéf: Ukažte mi jednoho, který sedí na stejném místě.

Přesně tak to chodí ve strukturách, kde neplatí princip výkonu, kde plnění povinností ustoupilo realizaci privátních zájmů a kde se lež a dokonce i sebeobelhávání staly normálním komunikačním prostředkem.

Tak také dopadnou další české parlamentní volby. Která strana zvítězí je téměř nepodstatné, hlavní aktéři a jejich styl zůstanou zachováni, lehká fluktuace nastane na levných zadních parlamentních místech, tedy u bezvýznamných lidí nazývaných zde výstižně "Kanalarbeiter".

Jinak to vypadá s "vládou idiotů". V souvislosti s tímto pojmem je nejdříve nutno ohradit se proti eventuelním námitkám čtenáře mínícího, že to už tu dávno máme. Jde totiž o něco zcela jiného, o projekt iniciovaný jistým bavorským občanem po analýze dopravního projektu "Mýtné na dálnicích" firmy TollCollect.

V podstatě přišel na následovné: Doposud řídili německou společnost vesměs odborníci, vzdělanci a estéti, tedy lidé vysokých i morálních kvalit s přehledem a nadhledem. Jako při mnohých jiných příležitostech, tak i u TollCollect využili tito lidé všestranné převahy, získané na základě výjimečných vlastnosti a vzdělán, a podepsali tudíž sebevědomě smlouvu o více než 7000 stránkách, čímž s přehledem potopili přes miliardu EUR.

Inspirován touto skutečností přichází náš přemýšlivý bavorský občan s nápadem dávat příště takováto rozhodnutí do rukou idiotů. Konkrétně, mezi účastníky podepisovacího aktu takovéto smlouvy musí být alespoň jeden idiot úředně uznaný, tedy s "Jagdscheinem" ("loveckým lístkem", jak se slangově označuje odpovídající potvrzení).

Slibuje si od toho, že se při těch sedmi tisících stránkách takovému člověku protočí panenky, přejde podle očekávání do agresivního modu, protože nebude, stejně, jako ostatní účastníci, rozumět, o co jde, a omlátí tu smlouvu všem přítomným o hlavy. Doposud se bohužel, k velké škodě společnosti, nic takového nestalo, jelikož účastníci nedisponovali odpovídajícími "Jagdscheiny", neměli tedy nutné zajištění existenčního zázemí, které by jim dovolilo se zachovat přirozeně, podle vlastního úsudku. Jak tomu odpomoci?

U české politelity by neměly být ty Jagdscheiny problémem. Z chování hlavních aktérů je zřejmé, že by rozhodně nebylo potřeba rozehrát scénáře, které našim nejvyšším umožnily optimalisaci výsledků při práci s jinými osvědčeními. Je jistě velkým neštěstím nejen pro republiku, ale i pro lidi jako Kalousek, Gross, Klaus, ... že je vlastnictví Jagdscheinu, nejméně od dob jejich klasického parťáka Pepka Vyskoče v Česku negativně obsazeno, což drasticky snižuje jeho akceptanci i u lidí s tak oprávněným nárokem, jako právě zmíněných. Obávám se proto, že je tím i tato, v jiných kulturách schůdná cesta k otevřené společnosti přes "Vládu idiotů" zatarasena.

A o tu otevřenou společnost jde především. Jak naznačeno, nepovedou k ukončení praxe tajných smluv a úmluv a k možnosti občanů selhavšího činovníka odvolat ani další volby, ani "vláda idiotů". A přitom je situace skutečně na pováženou. I lidé, kteří představují výjimky v té kaluži ubohosti zvané česká politická scéna, kteří např. dokázali při druhé bytové interpelaci zapůsobit výjimečně logicky a solidně, prokazují primitivní nekritičnost k vlastní hordě a odpor k systémovým řešením.

Realistický obraz o skutečné situaci se nabízí v krátkých pauzách inscenovaného "Schlammcatchen", když přijde řeč na odměny a výhody české politelity. Potom i taková paní Němcová u Moravce přeruší útoky na partaj protivnice, i to hloupé zazdívání ohledně pochybení vlastní strany a absolutně nelogicky za souhlasného přizvukování oponentky, zapomene bleskově na mizerný, právě kritisovaný výkon ČSSD a obě potvrdí souhlasně, že jsou za tu namáhavou a náročnou práci vlastně nedostatečně placeny. Kam jsme to dospěli, když se ani člověk, jako pí Němcová, nestydí presentovat takový nesmyslný rozpor prakticky v jedné větě.

Právě takovéto, odpor především mladé generace budící drzosti byly na Západě již častěji příčinou vystoupení revolučního charakteru. Podle některých západních intelektuálů je na Západě situace opět zralá pro revoluci. Je zřejmé, že v Česku ta situace již dávno přezrála a přesto je jisté, že se nestane de facto nic, a Češi s tím budou spokojeni. Je to nejspíš ta česká nenáročná mentalita. Abychom se nedostali do rozpaků při popisování současné české situace, profylakticky v té krásné češtině ekvivalent k výrazům jako "durchwursteln", nebo "muddle through" (nějak se tím chaoticky protápat) vlastně ani nemáme. Že by Čechům takovýto chlév připadal odjakživa normální?