Moji rodiče patřili k těm ustrašeným. Proto jsem po absolvování základní školy musel přejít do hlavní školy a střetávat se dnes a denně se spolužáky, tak vzdálenými mému tehdejšímu duchovnímu světu, že jsem se mezi nimi dnes a denně cítil jako osamělý cizinec. Na štěstí po dalších třech létech nacistická vláda skončila a mohl jsem (se ztrátou jednoho roku) nastoupit do tehdejší "tercie", třetí třídy místního gymnázia.

V hodinách češtiny byli tehdy nejenom "profesoři" gymnázií, ale i učitelé "hlavních škol", postižení traumatem nacisty úmyslně podporované degenerace českého jazyka. A to ještě před koncem nacistické okupace, ale samozřejmě, že především po ní. Proto jsem, jakkoliv jsem byl na gymnáziu v českém jazyce vždy na slovo vzatý "expert", dostal při desetistránkové maturitní klauzuře trojku jen za jednu jedinou "chybu": Odvážil jsem se neskloňovat slovo "loď" důsledně podle slova "pěst". Napsal jsem totiž "lodě" namísto "lodi".

Dnes, kdy se dokonce několik českých neologismů, které se regulérně používají, zrodilo v mé literatuře, ale hůř, kdy hrstka populistických českých "strukturalistů" osmdesátých let snížila ve jménu "zlidovění" český pravopis po vzoru amerického jazykového ignorantismu na úroveň pouličního jazyka a zcizila tak češtinu tradici kulturních evropských jazyků, je purismus mého někdejšího gymnaziálního profesora, žijícího v tradici francouzské lingvistické rigoróznosti, a lpícího proto na jazykové korektnosti lodě-lodi, téměř směšný.

Ale o to mi nejde. To je jen křoví toho, čeho se můj smutek dotýká dnes.

Za vlády tzv. komunistů jsem v redakci Československé televize -- vychován v úctě k jazykům - bojoval proti podlézavým rusismům a nevzdělaným germanismům, jichž si nebyli někteří mí polovzdělaní kolegové už vůbec vědomi.

A dnes? Neexistují české noviny, v nichž by redaktoři ovládali gramatické vztahy k číslovkám. Podle němčiny skloňují na příklad 21 (jednadvacet) přehmatů namísto 21 (dvacet jeden) přehmat.

A navíc: Namísto oprávněného, obsažného slova "vedoucí" se užívá slova "lídr". Namísto slova "obchod" zdomácnělo zcela zbytečně slovo "deal". Namísto slova "případ" slovo "kauza" atd.

Anglicismy jsou přijímány bez protestů, jako projev náklonnosti k velkému, širému světu. Je to lokajské. Je to ubohé. Je to provinciální a ponižující.

Jestliže byli kdysi ještě lidé ochotní vzdorovat elegantnímu ruskému slovu "jolka" infiltrovanému namísto toporného českého "vánoční stromeček", dnes už žádné zábrany vůči odcizeným anglicismům, ani těm nejhloupějším, asi neexistují.

Proto se dočítám i v liberálních Britských listech:

"Dominik Joe Pantůček (programming)

Štěpán Kotrba (graphics)".

Pánové, komu a proč si myslíte, že tím imponujete?