Nevím ovšem, zda jsou anglismy důsledkem podlézavosti nebo intelektuální lenosti. Problém totiž spočívá v tom, že se jazyk v podstatě neobnovuje, jen se mechanicky přejímá slovní zásoba odjinud, převážně z angličtiny. Už tu nemáme obrozence, kteří by z piana dělali "klapkobřinkostroj"...

Kapitola sama pro sebe (odpusťte mi ten germanismus!) jsou mnohé odborné texty. V oboru, který studuji, tedy v politologii, se často používá k vyvolání vědeckosti (a k udržování akademické kastovní výlučnosti) psaní cizích slov místo dostupných českých ekvivalentů. Studenti oboru pak nezřídka těmto "pojmům" porozumí pouze vv tom velmi úzkém smyslu, v němž se používají v jejich oboru (pokud vůbec) a jsou ochuzeni o souvislosti.

Kdybych chtěl být jízlivý a kousavý, asi bych dodal, že koneckonců i surrealismus, z něhož Milan Nápravník vychází, proslul svého času nadužíváním cizích slov. Milan Nápravník nebyl ve svých (mimochodem velice zajímavých) esejích z devadesátých let žádnou výjimkou. Jeho "infantilní insinuace" mi dosud občas znějí v uších a často se ptám sám sebe, proč raději neřekl "dětinské drzůstky".

Kritika Milana Nápravníka ovšem poukazuje k hlubšímu problému: Jaký vztah má jazyk k myšlení? Bude zánikem nebo úpadkem českého jazyka poškozena i intelektuální úroveň lidí, kteří tento jazyk používají?