V pořadu Otázky Václava Moravce se zjevil bez kožních defektů, s manažerským sestřihem místo kštice á la 80` a s vyžehleným obličejem.

To má ale Stanislav Gross nervy. Je na něj pořádán hon a on si jde nechat ostříhat a udělat si pleťovou masku.

Ovšem v přesvědčení o tom, že žádný jeho krok není bezdůvodný, neboť o jeho celkový projev na veřejnosti se stará parta PR kutilů, kteří dokážou i z té hromady haraburdí vykutat cosi působivého (alespoň podle zavedeného úzu), je takový krok jistě dobře promyšlen.

Buď má tedy Stanislav Gross milenku, anebo chce svým "new look" něco sdělit.

Vyloučíme-li onu pouze hypotetickou první možnost, musíme se ptát, proč chce (nebo proč má) Stanislav Gross vypadat tak, jak vypadá?

Když někdo hraje karty a v rukách má jen samý plebs, musí se dál tvářit, jako že se přece nic neděje a může tím prázdným listem klidně i zamávat. Zároveň na sobě nesmí dát znát to rozčarování, nejistotu, stres.

Stanislav Gross je v duchu tohoto zákona vystavován. Svěží, omlazený, na první pohled plný elánu, bez kruhů pod očima, tedy v plném sebevědomí, když ještě před týdnem to vypadalo, že by se mohl zhroutit před televizními kamerami.

Pokud to opravdu není důsledkem toho, že se Stanislav Gross nudil a chvilku si hrál před zrcadlem, pak účelem může být jediné -- opustit starou ulitu a vzít na sebe novou a lepší. To může být vyjádřením odpoutání se od původní podoby (se vším všudy, tedy i od událostí, které se k ní pojí).

Stanislav Gross se tak představuje jako člověk, kterému celá aféra nijak nenahlodala svědomí, neboť kdo se ničeho nedopustil, nemusí se také ničeho bát a není tedy důvod, aby chodil na veřejnosti rozcuchaný a s kruhy pod očima -- takový je přece archetyp člověka, který třeba nemůže spát, protože jej užírá svědomí.

Stanislav Gross se tedy snaží vyjádřit, že spinká jako nemluvně. Pokud ale chystá ještě nějaký další komediální scénář, měl by se dopředu objednat na plastické chirurgii.

Právem je tak za své hledání čistých politických forem politiky pro politiku kritizován. Nebudí ale moc dobrý dojem, když se novinář, který kritizuje pro nějakou nepatřičnost, sám dopouští stejné nepatřičnosti ve své kritice. To se to pak Stanislavu Grossovi žije...

Ve včerejších LN vyšel sloupek, který je zase o Grossovi, ale je zase tak hrozný, že snad až Grossovi všechno ulehčuje.

Nejen že se snaží naroubovat "kauzu byt" na referendum o ústavě EU -- navíc obsahuje vnitní rozpor. To je dost heroický výkon, protože sloupek má dohromady dvanáct vět.

Celé to začíná větou "Výzkumy veřejného mínění ukazují, že většina občanů pořád ještě souhlasí s přijetím evropské ústavy." Po dokončení myšlenky však následuje nečekaný obrat a tvrzení "České prostředí je tradičně euroskeptické." Možná jsem nějakou dobu nesledoval, a tak mi uniklo přeobrazení rolí, ale měl jsem za to, že euroskeptici ústavu neradi.

Platí-li to pořád, pak musí být jedna z citovaných vět nepravdivá. Nebo opravdu může "tradičně euroskeptické prostředí souhlasit s přijetím euroústavy"?

Celá sestava končí vtipnou poznámkou o "Stanislavu Protimluvném". To už se ale všichni válejí smíchy po podlaze. Tohle má Grosse vyhnat z úřadu?

Ještě že existují i nějací čestní lidé. Za čestného člověka považuje předseda lidovců, dnes již můžeme s úlevou říct bývalého, náměstka MV a spoluautora šamanského zaklínadla "množství větší než malé" Jiřího Vacka.

Je prý Vackovou ctností, že po letech lhaní o svém vzdělání a po několikanásobných urgencích odstoupil, aby vinu za své neexistující vzdělání svalil na novináře. Pokud zase někdo napíše hezký sloupeček, bude snad mít i pravdu.

A na ministerstvu prý zůstane jeho kancelář z piety prázdná. Odešel poslední mohykán a do mramorové desky bude vyryto "Dneska s tim vzděláním bohužel". Na věčnou památku.