Nové vydání Zamarovského Dějin psaných Římem vyšlo v pozoruhodné obálce, upozorňuje na svém blogu Filip Rožánek.

Turecký ministr zahraničních věcí Abdullah Gul konstatoval, že Turecko přijalo podmínky návrhu dohody, týkající se vstupu Turecka do EU. Vydal se do Lucemburska na zahájení vyjednávání. Došlo k tomu po složitých debatách mezi členskými státy EU. Rakousko stáhlo požadavek, aby bylo Turecko přijato jen za částečného člena. Tuto alternativu Turecko odmítlo.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Armáda Euroliliputánů se snaží bránit Turecku vstoupit do Evropské unie a snaží se je ponižovat: Turků je příliš mnoho, jsou příliš chudí, příliš islámští, příliš utlačují menšiny, je velmi pravděpodobné, že Evropu zahltí vlny tureckých přistěhovalců a začnou všude prodávat kebab. Turecko má, samozřejmě, své problémy, ale historie Turků je taková, že nakonec se jim podaří dosáhnout toho, co chtějí, napsal v deníku Times Norman Stone, profesor historie na univerzitě v Istanbulu:

Tým lékařů obvinil Hollywood, že se chová nezodpovědně při zobrazování sexu a narkomanie. Ze zkoumání nejvýznamnějších hollywoodských filmů za posledních dvacet let totiž vyplynulo, že se jen jediný snímek zmínil o prezervativu.

Ani jeden film z 200 zkoumaných populárních nepodporoval bezpečný sex, žádná postava v těchto filmech však kupodivu neotěhotněla a nikdo neonemocněl žádnou pohlavní chorobou. Lékaři zdůrazňují v časopise Journal of the Royal Society of Medicine, že by filmaři měli zobrazovat skutečné důsledky pohlavního styku bez ochrany i důsledky zneužívání drog.

Štěpán Kotrba si nedávno stěžoval, že ho v Praze u Anděla napadli opilí bezdomovci. Fabiano Golgo pak napsal, že je policie proti nim bezmocná.

V Británii by se to nestalo. Tam je totiž podle zákona - a, myslím, zcela právem! (kdo se má dívat na potácející se opilce?) - zakázáno konzumovat na ulici alkohol.

V neděli jsme se s kolegyní - letošní bohemistickou lektorkou na Glasgow University Jitkou Peřinovou vydali asi 50 km na kolech cyklotrasou podél nedávno zrestaurovaného vodního kanálu z 18. století z Glasgowa směrem na Edinburk. Dojeli jsme do města Falkirk, odkud jsme se pak vrátili do Glasgowa vlakem (v Británii se jízdní kola ve vlacích přepravují bez papírů a zadarmo). Na nádraží ve Falkirku jsem si povšiml na kandelábrech veřejného osvětlení varovných nápisů: jeden z nich jsem vyfotografoval telefonem. Nápis zní:

A je to. Nějaký problém?

Letos na jaře jsme se společně s manželkou a kamarády vraceli vlakem ze Štýrských Alp, píše Jaroslav Mašinda. Přestup na spoj do Čech byl jako obvykle v Linci. Tam ale nyní postavili zcela nové nádraží. Krásná hala, všude prodejny všeho možného a spousty laviček. Zašel jsem do obchodu a koupil si jedno plechovkové pivo, abych se po delší cestě občerstvil. Sednu si na lavičku otevřu plechovku a než jsem se stačil napít, přišel ke mě pán, který mě velice slušně a taktně upozornil, že v areálu nádraží je zákaz požívání alkoholu na veřejnosti. Plechovku jsem odložil a zeptal se, kde tedy mohu pivo dopít. Odpověděl, že asi ve vlaku, neboť před novou nádražní halou nejsou nikde v okolí žádné lavičky.

Krásné a jednoduché řešení. Takto by tedy byly ty hordy opilců na našem Hlavním nádraží také odstranitelné, jenom bychom museli chtít.

Líbil se mi článek v Respektu o tom, jak se na Slovensku bojuje s korupcí. Dokázala by to dělat i Česká republika, ptá se Jan Mech.

"Lipšic z Harvardu", Respekt č. 40/2005

Před prázdninami na stránkách Britských listů rozhořela diskuse o roli etiky a ekonomie. Měli jsme možnost číst příspěvky skutečně ze všech stran barikády - od ekologického moralismu přes postmoderní dekonstruktivismus až k pohledu ortodoxního liberalismu. Na ohnivou argumentaci jsem si bůhví proč vzpoměl při čtení víkendových Lidových novin. Rozsáhlá esej Pavla Janouška o významu historie literatury a potažmo kulturní historie vůbec na českých školách mě donutila znovu si vzpomenout na přetahování se ekonomických a etických věd o společenskou důležitost. Navzdory všemu, co bylo řečeno, si myslím, že nejpikantnější je, že ohnisko problému leží někde docela jinde.

Mluvčí firmy Chemopetrol pan Pavel Veselý šíří nekorektní informace, když svými vyjádřeními bagatelizuje možná ekologická rizika úniku cca 1 100 litrů ropných látek po havárii cisternového vlaku firmy Unipetrol v Želenicích na Mostecku. Podle dostupných informací od místních obyvatel již ropné látky uniklé při havárii pronikly do spodních vod a kontaminovaly studny v blízké zahrádkářské kolonii. Jelikož je známo, že jediný litr ropných látek může znehodnotit cca 1000 litrů vody, mohlo by v důsledku úniku ropných látek z cisternového vlaku Unipetrolu dojít ke znehodnocení více než milionu litrů vody!

Upozorňuji, že zde vyzrazuji děj filmu.

Reakce pana Simkaniče na Sin city vyvolala bohatou reakci, stále mám pocit, že nezaznělo to hlavní, co na ní bylo "divné". První půlka jsou prázdná klišé z různých anotací a marketingových textů, druhá by mohla být svébytným vyjádřením názoru, že se autorovi film nelíbil. Samozřejmě se vším tím kolem, že tento názor je definitivní a kdo jej dosud nezastává, je deviant stejně jako realizační tým a bude za to výhledově popotahován a veřejně zostouzen.

Je zde ale poslední věta: "Dokážeme ještě mezi Dobrem a Zlem rozlišovat?" Ta se musí od člověka, který si mezi záliby zapíše sociologii brát vážně.

Adam Thirlwell, Politika, Argo, Praha, ISBN 80-7203-674-2

Adam Thirlwell se počítá mezi mladé, nadějné autory již při svém debutu zejména z těch důvodů, že jej časopis Granta zařadil do svého prestižního seznamu "Nejlepších mladých britských prozaiků" a to právě na základě textu románu "Politika". Ten se pokouší mást čtenáře od samého začátku; nejenže není o tom, co si čtenář novin a divák zpráv běžně pod pojmem "politika" představí, ale ještě k tomu je od první stránky o sexu (navíc v růžových chlupatých poutech), přičemž po několika dalších stránkách čtenář knihy, recipient reklam a útočných nabídek lesklých časopisů, zjistí, že vlastně ani tak o sexu není.

V poslední době většina odborníků zdůrazňuje, že nejen Čína, která již transformuje ekonomickou mapu Asie, ale i Indie, jež ji počtem obyvatel brzy dostihne, bude hrát stěžejní roli ve světové ekonomice. Zejména pak v případě, že se tyto dvě velké země spojí. Výrok, že "21. století chce být stoletím Asie" pronesl i Peter Mandelson, evropský komisař pro obchod a podobný názor zastává i nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2003 Clive Granger, jež upozorňuje na mimořádný ekonomický růst obou zemí v posledních letech. Je ale otázkou, zda rozmach Indie a zejména mimořádný vzestup Číny dá globalizaci novou tvář, která - jak někteří odborníci zdůrazňují - už nebude mít západní, ale výrazně asijské rysy.

Výraz "intelekt" vyvolává ve mně následující představu:

- schopnost anebo síla umožňující porozumění, myšlení, usuzování

- mysl, porozumění, vzdělanost, ostrovtip

Výraz "intelektuál" vyvolává ve mně představu , duševního, osvíceného, vzdělaného člověka.

Pan president Klaus asi chápe výše uvedené symboly jiným způsobem, když se nazývá neintelektuálem, to je dle výše uvedených definicí neosvíceným a a nevzdělaným člověkem, míní Zdeněk Wognar.

Katarská televize Al Džazíra údajně uzavřela kontrakt se světoznámým britským moderátorem sirem Davidem Frostem. Frost bude moderovat diskusní pořad v připravovaném televizním vysílání Al Džazíry v angličtině.

Frost je čelnou osobností anglosaského televizního vysílání, jak publicistiky, tak zábavy, už čtyřicet let. Interviewoval všech šest posledních britských premiérů, interviewoval všech šest posledních amerických prezidentů. V televizi se stal známým inovativním satirickým pořadem That Was The Week That Was, který se vysílal v letech 1962-1963. Politikové si tehdy na jeho tvůrce stěžovali, že je pořad "systematicky zesměšňuje". Od roku 1966 se vysílaly pořady The Frost Report a The Frost Programme. Účastnili se na nich kromě Roberta Frosta komici John Cleese a Ronnie Barker a Ronnie Corbett. Mimo jiné interviewoval Robert Frost Beatles, Micka Jaggera, Orsona Wellese, Tenesseeho Williamse a Noela Cowarda.

Letos na jaře se Frostovi podařilo natočil pro pořad Newsnight televize BBC rozhovor s americkým ministrem obrany Donaldem Rumsfeldem. Pozorovatelé očekávají, že Frostova práce pro televizi Al Džazíra rozptýlí nedůvěru některých Britů a Američanů vůči této televizní stanici. Někteří pracovníci Al Džazíry se však obávají, že s Frostem se televize "příliš pozápadní" a půjde na nervy muslimské divácké obci.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ivan David jr. v replice na recenzi Jána Simkaniče operuje se slovem nadsázka a říká tím asi toto: Sin City je nekritizovatelný, protože to není skutečnost a film nevypovídá nic o realitě, která - zdůrazněno autorem v závěru, je možná ještě drsnější, než samotný film. Slovo nadsázka nemám rád, nic nesděluje, je nadužívané tam, kde autor není schopen definovat podstatu. Ján Simkanič se o to alespoň pokusil, starosvětsky (nemělo být spíše staromilsky?), ale přece.

Několik článků, které se v BL zabývaly problémem individuální a hromadné dopravy, spojuje zajímavá věc -- totiž nepochopení základního problému: současný systém, protěžující individuální dopravu, je u konce svých možností a současně neexistuje politická vůle k jeho změně.

Individuální a hromadná doprava v Britských listechZDEZDEZDEZDEZDE

Letos v červenci jsem vyučoval v řecké Olympii na postgraduálním semináři tamější Kokkalisovy nadace pro studenty z Harvardské a Yaleské univerzity, ale také pro frekventanty z krizových zemí: z Bosny, ze Srbska, z Makedonie, z Gruzie, z Kyrgyzstánu a z Uzbekistánu. Všechno jsou to země, v nichž se světové velmoci - USA, Rusko, Čína, Evropská unie - snaží silně uplatňovat svůj vliv.

Článek vyšel ve čtvrtek 29. 9. v příloze Salon deníku Právo

Otrocká práce je mezinárodně zakázána. Stejně nemorální, ač mezinárodně nedeklarováno, je nutit zaměstnance k práci za neúměrně nízkou mzdu. Jenže, co je to "nutit", a co je to "úměrné"? Nízké mzdy v nějakém sektoru vedou během několika let k jeho degeneraci. Málokdo si může dovolit pracovat jen ze záliby. Na podzim roku 1998 pověřil premiér Zeman prvního místopředsedu vlády Špidlu vyjednáváním s odbory o navýšení tarifních mezd v "ROPOsféře" (rozpočtové a příspěvkové organizace) od roku 1999. Zadáním bylo vyjednat navýšení v rozmezí 10 - 15%. "Geniální vyjednavač" se dohodl na 17%.

Pan kolega David se snaží otevřít téma, ke kterému má jako lékař, manažer a bývalý ministr jednak blízko, jednak pravděpodobně řadu interních informací. Protože, jako i u jiných témat, je dobré vědět přesně o čem je řeč, píšu následující řádky.

V lékařském segmentu zdravotnické péče působí dnes řada subjektů odlišných po právní stránce. Jde o:

Název tohoto článku je věta, kterou jsem v pátek slyšel od Patrika Nachera, který pracuje v odumírající straně Unie svobody. Rozčílily ho mé články v Lidových novinách a v Britských listech, v nichž jsem argumentoval jako homosexuál, který nepociťuje potřebu bojovat za práva homosexuálů uzavírat sňatek, a který také částečně obviňuje samotné homosexuály, že částečně nesou sami odpovědnost za předsudky, které proti nim skoro všude ještě existují.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V srpnu 2005 přispělo celkem 109 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 578 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní 746.73 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.