A ani Turecko není tak chudé, jak se to traduje. Průměrná délka života tureckých mužů je 70 let, ruských mužů 60 let. Hospodářství v Turecku se bouřlivě rozvíjí.

Nedávno se bědovalo, že Španělsko, za vlády generála Franca, je příliš zaostalé a kulturně odlišné na to, aby mohlo vstoupit do Evropské unie. Turecko má také středomořskou kulturu, včetně klientelistické politiky, obrovský smysl pro rodinu a velmi dobré večeře. Jakmile jednou Španělsko vstoupilo do EU, rychle se "zmodernizovalo". A vlny španělských imigrantů nezaplavily Evropu.

Španělsko mělo také problémy s menšinami. Menšiny v Turecku měly vždycky daleko lepší školy než menšiny ve Španělsku.

Během první světové války a po ní však problém v Turecku zkomplikovaly západní mocnosti, které zneužily místních Řeků a Arménů k rozdělení Anatolie. Došlo k masakrování a celé regiony byly etnicky "vyčištěny". Ve třicátých letech se skládala polovina obyvatel tureckých měst z uprchlíků a od nich lze těžko očekávat, že s nadšením přijmou požadavek Evropského parlamentu, aby bylo jedno toto etnické očišťování - a jen toto jedno jediné - arménské - uznáno jako genocida.

Jiná menšinová otázka se týká Kurdů. Ti jsou jako Baskové: jsou to horalé, částečně jsou to náboženští reakcionáři, částečně bandité a revolucionáři, částečně úspěšní migranti, často hovořící několika jazyky. Když se Kurdi odstěhují do měst, nehlasují pro nacionalistické strany.

"Etnický" problém mezi Kurdy na severovýchodě by vyřešilo odstranění nezaměstnanosti.

Evropané by se měli zbavit svých námitek proti Turecku. Turecko je daleko cennější než všechny nové středo a východoevropské země dohromady. Turecko má tradici tvrdé práce a poctivosti, kterou komunismus nikdy nezničil. Je to Španělsko na pochodu.

Turecku se daří tak dobře, že je otázkou, zda vůbec potřebuje vstupovat do Evropské unie. V současnosti jsou motivy pro to smíšené - znamenalo by to ukončení front na víza (fronty před britským velvyslanectvím jsou děsné), osvobození od puritánství maloměstské Anatolie, vyhlídky na množství zahraničních investic a naděje, že "Evropa" bude znamenat ukončení toho, čeho se sekularisté obávají jako "náboženské revoluce", a nábožensky založení lidé jako "sekularistické revoluce".

Avšak jestli začne Evropská unie Turecku vnucovat zákony o hygieně a o bezpečnosti práce a mnoho dalšího, mohlo by to znamenat likvidaci Turecka: všech těch obchůdků a řemeslníků, kteří pracují do noci a ignorují, jak je tomu zvykem ve Středozemí, všechny ty pitomé evropské předpisy a udržují pevně stmelené rodiny, což vytváří vynikající společenskou atmosféru (když tu někdo někomu ukradne kabelku, je to zprávou v televizi).

Dokáže Turecko zvládnout nezaměstnanost, byrokracii a zdanění, které přinese Evropská unie? Je to na Turcích.

Podrobnosti v angličtině ZDE