Michel Gondry might be my favourite contemporary director. He's definitely in the top five, anyway. As French filmmakers, and in fact all filmmakers, go, he is so light and sparkling, so charming and cheerful.. And he shares a world view that is natural to me, and to many others of my generation: realistic optimism, or optimistic realism. This is the atmosphere that pervades his most famous film, and the first one of his that I saw -- Eternal Sunshine of the Spotless Mind (2004). His two lovers, as affectionate and infatuated as they might be, gradually fall out of love and into irritation with each other, and realise that such a fate is inevitable and unavoidable. That's a grim view of the world and of love -- that it's all futile. But what do they say? "Ok! That's ok!" They realise that things can get destroyed and that bad things happen and affection sours, but it doesn't matter. The good balances it all out. This is a belief system that has risen out of cynicism, but it's also a reaction to it.. And it's characteristic of our generation.

Zajímavé nové téma se v Karlových Varech shodou okolností objevilo hned ve dvou filmech, belgicko-francouzském Vzdálená chvění (2008, režie Manuel Poutte) a německém Dr. Alemán (2008, režie Tom Schreiber). Oba filmy se zabývají kulturním rozhraním mezi Evropou a jiným světem. V obou filmech vstupují středostavovští Evropané do jiné kultury, do kultury neevropské země, a zjišťují, že situaci v jiném prostředí absolutně nezvládají. Jiné prostředí je svými zvyky pohltí, vítězí nad nimi.

Nový Zelenkův film Karamazovi je po jeho Knoflíkářích (1997) určitým zklamáním. Samozřejmě, po jedenácti letech jsou Karamazovi svým zpracováním daleko zralejší a profesionálnější, jenže Knoflíkáři byl originálnější film. Zdá se mi, že Karamazovi jsou dalším svědectvím o tom, jak mnozí současní čeští filmaři nemohou najít nosná témata ze současnosti. Film je to po technické a profesionální stránce velmi zralý, jenže co přináší nového? Je to velmi dobře realizovaná televizní inscenace divadelní hry pro pondělní večer.

Slyšela jsem toho tolik o Balabanově nejnovějším filmu Gruz 200 (Náklad 200, Rusko 2007). Četla jsem o něm asi před rokem v ruské verzi týdeníku Newsweek, ještě před tím, než tento film přišel do kin. A všichni, opravdu všichni hovořili o tom, jak je ten film tak plný násilí a tak děsný, jak prý mohl někdo vůbec něco takového natočit, a kromě toho, vždyť to vůbec není pravda! Ten film ukazuje Rusko jako svět nočních můr, to přece není možné, aby si lidi o nás něco takového pak mysleli!

Než nad tím zvednete obočí, ten argument je pravdivý. Rusko není tak strašné, jak strašný je svět, který vytvořil Balabanov v tomto filmu. I když... ten film je založen na skutečných událostech.

I had heard so much about Balabanov's most recent film, Gruz 200 (Náklad 200, Russia 2007. I read about it in Russian Newsweek about a year ago, even before it was released. And everyone, everywhere just talked about how it was so violent and so horrific, how could someone make a film like that, furthermore it's not true! It shows Russia as a nightmare world, we can't have people think that about us! Before you raise your eyebrows, it's true. Russia is not nearly as terrible as the world that Balabanov created in this film. Though... in fact the film was based on real events...

Napíšu to velice stručně, ale výstižně. To, co se včera v Praze podepsalo, je jen dalším důkazem, že Česká republika není samostatným a suverénním demokratickým státem, píše Dalibor Rozsypal.

. Stydím se za politickou reprezentaci tohoto státu a kategoricky se neztotožňuji s tím, jak vystupuje a jedná proti vůli většiny českých občanů a v příkrém rozporu s právními a demokratickými principy. Případná výstavba amerického radaru v Česku přinese některým lidem dokonce i zdravotní rizika a komplikace a z tohoto důvodu se dnešní podpis této smlouvy dá považovat za těžký zločin.

Bohužel jsem skeptický a domnívám se, že pod tíhou korupce a propagandy nakonec dojde i k ratifikaci v Parlamentu. Chci tady veřejně prohlásit, že já jako občan tohoto státu nemám nic společného s jeho politickou reprezentací, ba co dím, přímo se stydím za kroky, kterých se dopouští. Ba co dím, vzhledem k aktuálním okolnostem se začínám přímo stydět i za to, že jsem Čech.

Deal - obchod. Tak nazývají podpis smlouvy o umístění amerického radaru EBR v Brdech shodně západní i ruští analytici. Podle generála Bužinského, který přijel do Česka na pozvání stínového ministra obrany Petra Hulinského (ČSSD), mohou být "antirakety" v Polsku hravě nahrazeny jinými nosiči, tentokrát už s mnohačetnými hlavicemi. Představitel ruské generality tak nyní potvrzuje informaci Britských listů z roku 2006, že budovaná sila jsou určená pro rakety "dvojího užití" - modifikované ICBM Minuteman II či Peacekeper MX.

Rozhovor s vicepremiérem Martinem Bursíkem (MB) bezprostředně po podpisu smlouvy o radaru

Ivan Větvička: Pane vicepremiére, podporujete stavbu amerického radaru v Brdech. Není to v rozporu se samotnou podstatou existence Zelených?

Rozhovor s Jiřím X. Doležalem byl zároveň rozhovorem s Janem Tamášem z iniciativy Ne základnám. Neuvěřitelná moderátorka ČT trvala čtyřikrát na tom, aby jí Jan Tamáš řekl, na které jídlo se těšil. Když jí Jan Tamáš odvětil, že je to podružná otázka, moderátorka ho se stupidní arogancí poučila, aby nehodnotil její otázky a odpověděl. Čtyřikrát! Jiří X. Doležal neměl se zodpovězením této skutečně závažné otázky problém, těší na jatýrka. V rámci diskurzu nastaveného Českou televizí tedy uspěl.

Formálně a stylisticky se Gympl (2007, Česká republika) nevymyká z kánonu docela běžných současných českých filmů -- filmově tedy nepřináší nic nového, tvůrčím způsobem objevného. Jako by se čeští filmoví tvůrci obávali vytvořit dílo, které by bylo umělecky náročné -- české "plebejské" publikum by na ně nešlo? "Musíme točit v přijatelných, konvenčních parametrech." ? O to víc je zajímavé, jak i ve Vorlově snímku Gympl znovu, jako už v mnoha českých filmech z poslední doby, vypovídá o současnosti příběh.

Překvapivě pomalou, až nudnou expozici má nejnovější Hřebejkův film Medvídek. Konečně, až tak po půlhodině, se v něm začínáme dozvídat, o co jde. Podobně jako třeba v Horem pádem či v Krásce v nesnázích splétají Hřebejk a Jarchovský dohromady několik narativů. Hrdiny jsou dnešní čtyřicátníci, příslušníci Hřebejkovy generace. Je tomu, jako by Hřebejk s Jarchovským před začátkem práce na scénáři uvažovali o tom, co jako téma jejich filmu nejvíc potáhne. A pohledem kolem sebe, kdy asi viděli rozpadlé manželské vztahy své mediálně establishmentové, pražské, postkomunistické generace, usoudili, že nejdůležitější v této, jejich fázi života je právě manželské partnerství a jeho krize. (Je tomu skutečně tak? Nic jiného tito lidé ze své země asi neznají, anebo to nepovažují za dostatečné nosné jako námět pro film.)

Z častých rozhovorů se studenty a studentkami českých vysokých škol během mých pravidelných vyučovacích pobytů každé jaro v ČR v rámci programu EU Erasmus/Socrates a z diskusí ve vysokoškolských seminářích jsem nabyl dojmu, že mladé ženy v České republice nutně dříve nebo později udělají revoluci. Mnohé z nich jsou totiž daleko vnímavější, otevřenější, citlivější a inteligentnější než jejich kolegové mužského pohlaví stejného věku, kteří kolem dvaceti setrvávají stále ještě v chlapectví a většinou dost silné infantilitě. (To se pak v pozdějším věku u nich zřejmě rovnou převrátí v autoritativní, patriarchální otcovství, někdy provázené brutalitou, které skrývá slabost -- zřejmě víceméně tak, jak to zaznamenává většina českých hraných filmů, vzniklých po roce 1989.)

Brzy po tzv. sametové revoluci na konci roku 1989 prohlásil náš nový prezident Václav Havel mimo jiné i to, že se zánikem Varšavské smlouvy jako vojenského paktu zemí bývalého východního bloku v čele se Sovětským svazem by zároveň mělo zároveň zaniknout i NATO. Postupem času ovšem naše bývalá hlava státu prokázala velmi značnou flexibilitu svých názorů a z antimilitaristy se stal hlasitý propagátor vstupu České republiky do NATO.

Já, občan České republiky, Vám nekladu podmínky jako Donald Tusk a nechci za podpis naší trvalé vojenské loajality k USA jako česká pseudovláda příslib víz a vědeckých technologií. Mně k mému osobnímu souhlasu k podpisu smlouvy o umístění amerického radaru do nedalekých Brd postačí Vaše přesvědčivá odpověď na jedinou novinářskou otázku: "Kdo skutečně zinscenoval a kompletně zařídil plánované demolice všech tří budov Světového obchodního centra v New Yorku?"

Nemohu jinak než konstatovat, že dnešní den je dnem národní hanby, protože podepsaná smlouva o umístění základny Národní protiraketové obrany Spojených států amerických na území České republiky je nejhlubším a nejhrubším zásahem do státní suverenity České republiky od roku 1990. Je zároveň i štěpícím klínem do integrující se Evropy.

Mnozí si jistě pamatují onu slavnou sentenci. Otevřu noviny-Lenin, otevřu rádio-Lenin, otevřu televizi – Lenin. Mám doma konzervu - bojím se ji otevřít... snad to byl populární smutný muž let šedesátých, snad je vtip ještě starší, tak jak už to u vtipů bývá. V každém případě dnes se bojím otevřít cokoliv včetně deklu od záchodu a vlastního poklopce, abych si nešáhl na radar... je opravdu všude.

Nemohu se při tom ubránit poznámce, že radar vůbec neplní roli nějakého technického zařízení, které má sloužit k tomu či k onomu. Jde výhradně o symbol loajality a naší příslušnosti k určitému mocenskému vlivu. Koule lásky k USA.

Přestože v lednu osvobodil Nejvyšší soud Máriu Brodskou (59 let) a rozhodl, že pěstování konopí pro samoléčení není možno považovat za zločin, další obžalovaná stojí dnes před soudem. Ing. Libuše Bryndová, bývalá expertka Evropské komise v programu TACIT-PHARE, překladatelka a publicistka, je obžalována z nedovoleného přechovávání a výroby omamných látek jen proto, že vypěstovala konopí s obsahem 0,8-1,7% účinné látky určené na konopné máslo, masti a drť na koupel, obsahující celkem 26 g THC (sic!). Soudní stání se bude konat 9. 7. 2008 od 12:30 hodin v jednací síni č. dv. 258/II. poschodí, okr. soud v Táboře, trest. odd., kpt. Jaroše 1851.

ŠOK│ Církev svatá katolická se ústy svých zástupců Boha v KDU-ČSL nedávno rozčilovala nad vydáním kresleného parodického příběhu o narození Ježíše Nazaretského "Život Ježíše" rakouského karikaturisty Gerharda Haderera (Das Leben des Jesus , 2002, ISBN 3-8000-3863-3, česky Fragment 2004, ISBN: 80-7200-483-2, EAN: 9788072004836). Vydavatelství tuto úsměvnou knihu uvádělo sloganem "Kadidlo, stejně jako hašiš, obsahuje účinnou látku THC! Nejnovější výzkumy potvrdily tuto skutečnost, a proto je na příběh Spasitele nutno pohlížet zcela novým způsobem! Odhalte šokující informace o skutečném životě Ježíše! " "Jestli je to pravda, to nevím. Vyrábí se z pryskyřice kadidlových stromů, ale chemické složení neznám," krčil tehdy rameny bez smyslu pro humor mluvčí České biskupské konference Daniel Herman . Netrvalo dlouho, a mezinárodní tým vědců karikaturistovu pobuřující nadsázku o psychoaktivním účinku kadidla potvrdil. Vážně, fakt...

Čtu články na vašem serveru už roky a čím dál víc vidím, jací jste lháři a manipulátoři. Překrucujete fakta a utváříte si realitu podle svého. Jste stejní jako komouši, kteří se chlubili, že na "chudém a hladovém imperialistickém západě" vzrostla živočišná výroba o 5% zatímco v našich socialistických rájích o 200%. Ale už nenapsali, že na západě se jedná o milion krav, zatímco v socialistickém ráji o pětset, píše čtenář, který se zapomněl podepsat.

Před několika lety jsem se dostal do databáze jedné nejmenované společnosti zprostředkovávající obchody s akciemi a investice. Díky tomu se mi občas ozývá některý z jejich snaživých pracovníků s nabídkou na to abych jejím prostřednictvím utratil či spíše ztratil své peníze. Nikdy jsem tak neučinil a zatím jsem nelitoval.

Poslední nabídku na koupi mi předložili v druhé polovině června letošního roku. Mladík s vemlouvavým hlasem mi nabízel ke koupi akcie těžařské společnosti NWR. Se slovy, že když byly uváděny na burzu, tak se od nich moc neočekávalo. Nicméně od té doby (za necelé dva měsíce) jejich hodnota stoupla o více než dvacet procent.

Vyměnil jsem si maily s Ondřejem Neffem, po jeho korespondenci s Jakubem Rolčíkem, který protestoval, že Neff bez důkazů obviňuje protiradarové aktivisty ze závislosti na arabských a ruských penězích. Myslím si, že je velmi důležité nedémonizovat politické oponenty. Ondřej Neff má stejně intenzivní starost o budoucnost České republiky jako protiradaroví aktivisté. Je stoupencem umístění amerického radaru v ČR nikoliv z nějaké zlé vůle či snad v důsledku příslušnosti k vládnoucímu establishmentu, ale prostě proto, že se velmi obává - z hlediska protiradarových aktivistů jistě iracionálně, aby se České republika opět neoctla v zájmové sféře Ruska. Prostě dospěl na základě svých zkušeností a úvah k jinému řešení než protiradaroví aktivisté. Respektujme jeho právo na vlastní názor, který by ovšem neměl být podporován nepodloženými argumenty, jako že jsou protiradaroví aktivisté placeni "z arabských zemí či z Moskvy".

Pro Neffa existuje pouze jediná dichotomie: buď s Ruskem, nebo s USA, a proto volí "spojenectví" s USA. Je to postoj pochopitelný, vyvolaný traumatickou zkušeností života v komunismu a uplatňováním řešení z minulosti na dnešní, daleko nepřehlednější svět.

Spolu s autorem si kladu stejnou otázku na téma proč 65% dnešní populace Č.R. nechce na našem území radar cizí mocnosti. Kdy se vzájemný vztah obou našich zemí v oficiální politice změnil. Kdy se sympatie mnohých u nás k U.S.A. začaly posouvat do mínusu. Táži se kdy bylo ve vztahu k Československu U.S.A. jednáno podobně jako dnes, na počátku třetího tisíciletí z pozice velmoci a v bezvědomí možných následků. Jdu v časové ose historie naší země zpět a ocitám se až období r.1943. Válečné úsilí spojenců proti Hitlerovu Wehrmachtu na mnoha místech světových front vázla. Spojenci seznali, že k poražení nacistického Německa a jeho spojenců sami nestačí. Dostatek zdrojů byl jen jedním předpokladem možného úspěchu.Scházel jim lidský materiál v počtech milionů dosud žijících lidských bytostí někde jinde.

Mezinárodní společenství v čele se Spojenými státy tvrdě odsuzuje zkrachovalého zimbabwského diktátora Roberta Mugabeho za vážné porušování lidských práv. Na africkém kontinentě ale není sám. Spojené státy podle amerického profesora politologie Stephena Zunese v Africe podporují represivní režimy např. ve Svazijsku, Kongu, Kamerunu, Togu, Čadu, Pobřeží Slonoviny, Gabunu, Maroku, Egyptě a Tunisku. Černý tyran si bohužel vzal příklad z britských kolonizátorů a naděje obyvatel země dokonale pohřbil. Podle článku, který minulý rok vyšel na stránkách listu Independent, Robert Mugabe "bledne a působí stabilně a benigně" v porovnání s Teodorem Obiang Nguamem, diktátorem Rovníkové Guineje.

Zdroj: ZDE ZDE

Teze o tom, že demokracie a bezpečnost se jaksi nemají rády, že jedna potlačuje druhou nebo dokonce, že si musíme vybrat, zda tu či onu, je v současné době velice frekventovaná a pohříchu je podle ní v praxi stále častěji postupováno. Stále více je tento rozpor brán jako něco automatického. Postavit bezpečnost proti demokracii je nejen mimořádně nepřesné a zavádějící, ale bohužel i velice nebezpečné a nedemokratické a co je vůbec nejhorší: opravdu, ale opravdu to hodně vynáší...

Aotearoa - jak Nový Zéland nazývají Maorové, původní obyvatelé tohoto ostrova, kteří vlastně vůbec nejsou původními obyvateli Nového Zélandu. "Země dlouhého bílého oblaku". Maorové připluli na Nový Zéland někdy v období mezi devátým až čtrnáctým stoletím a během několika desetiletí naprosto vyhladily opravdu původní obyvatele mori mori.

A jelikož boží mlýny melou docela rychle , tak se okolo roku 1769 anglická monarchie rozhodla vypravit objevitelskou výpravu pod vedením Kapitána Cooka s cílem nalézt takzvaný Terra Austrálie - neznámý jižní kontinent, o jehož existenci se spekulovalo už za časů Ptolemaia.

Vzpomínkový večer na Miroslava Holuba se uskuteční v Salmovské literární kavárně (Salmovská 16, Praha 2) v neděli 13.7.2008 v 19:30.

Červencový program Salmovské literární kavárny ZDE

Chtěl bych vám sdělit šokující zážitek ze sledování ranního vysílání ČT1, píše Jaroslav Polák. V 6.20 až 6.30 byly hosty ranního vysílání pan Tamáš a pan J. X. Doležal. Zaujatost paní moderátorky vůči panu Tamášovi byla naprosto zjevná. Například se s urputnou "investigativností" ptala, na jaké jídlo se pan Tamáš nejvíce těšil při ukončení hladovky. To je opravdu tak investigativně důležitá otázka, že zvážím, jestli bych neměl platit o 100% vyšší koncesionářský poplatek. Myslím, že by čtenáři měli zhlédnout tento "rozhovor" ze záznamu.

Tu knihu, která vznikla během marného, čtyři roky trvajícího boje českých občanů proti zpupnosti vlád České republiky, věnují autoři všem, kteří jsou odsouzeni bydlet v Brdech. Tu knihu věnují autoři všem, kteří v protestech proti stavbě amerického radaru vytrvali až dodnes i těm, kteří si řekli, že "tam nahoře to rozhodnou zase - bez nás" a rezignovali na zodpovědnost svých politiků ještě dřív, než je definitivně rozhodnuto. Tu knihu věnovali autoři zejména těm, kteří i nadále chtějí být nikoliv poddanými nějaké velmoci (ať z východu či ze západu), ale i nadále hrdými občany hrdého státu uprostřed hrdé, ale moudré Evropy s hrdou, moudrou a svým občanům odpovědnou vládou. Tu knihu věnovali autoři občanům žijícím v České republice i občanům Spojených států amerických padlým ve válkách pod falešnými záminkami v různých džunglích, stepích a pouštích světa . Protože válka proti lidem se nedá vyhrát arogancí ani radary a raketami. Mír se nedá přinést v pumovnicích strategických bombardérů.

Tu knihu věnují autoři Condoleeze Rice na památku na Českou republiku.

Společně proti základně - plné znění knihy PDF

V úterý ráno při snídani ve středostavovském, vzorně zařízeném penzionu v kopcích nad Karlovými Vary nás přerušila majitelka a udělala nám přednášku o tom, že dnes přijíždí do České republiky americká ministryně zahraničí Condoleeza Ricová podepsat smlouvu o radaru, kterou nechce většina českého obyvatelstva a vláda pro její uzavření nemá mandat. "Ale ono se jim to vymstí, nebude to požehnané," zdůraznila majitelka penzionu a řekla, že prostě Američany v ČR nechce.

Přišlo mi to jako zajímavá věc. Když už se bouří i středostavovští majitelé bohatých vil, když už i u nich je vztah Češi-Američané nenávratně poškozen, došlo zjevně k něčemu opravdu hlubinnému. Američané si asi neuvědomují, jak těžce ztraumatizovali český národ svým agresivním, nedemokratickým a sobeckým přístupem supervelmoci.

reakce na zveřejnění korspondence předsedy kontrolního výboru Sněmovny Vladimíra Koníčka a ministra životního prostředí Martina Bursíka

Pane premiére Topolánku, v průběhu minulého roku jste v mediích ujistil veřejnost, že „z tohoto zařízení nevychází naprosto žádné záření“ (mluvil jste o radaru), opakovaně pak tvrdíte veřejnosti, že se nemá čeho bát, radar je pro lidské zdraví naprosto neškodný. Zaručil jste se občanům této země, že vládní komise zodpovědně zjistila, že hodnoty parazitního vyzařování radaru nemohou představovat nebezpečí pro občany v okolí, protože jsou přesně stanoveny a ověřeny – a řekl jste národu, že kdyby se ukázalo, že může dojít k ohrožení zdraví, okamžitě jednání o radaru zastavíte.

Radar v Brdech - klíčové argumenty TÉMA BL

Jan Neoral: Panu premiérovi Topolánkovi, od občana České republiky ZDE

28. 7. 2007 Štěpán Kotrba: Premiére, lžete. A Britské listy mají důkaz. ZDE

tisková zpráva

Američtí protiváleční aktivisté a intelektuálové poslali otevřený dopis Condoleeze Ricové při příležitosti její cesty do Prahy

Newyorská organizace Campaign for Peace and Democracy odeslala v pondělí 7. července otevřený dopis americké ministryni zahraničí Condoleeze Ricové dopis protestující proti navrhované americké radarové vojenské základně v České republice. Ricová má tento týden přicestovat do Prahy a podepsat tam smlouvu umožňující výstavbu této základny, přestože smlouva nebude finalizována, dokud ji český parlament neratifikuje. Více než dvě třetiny českého obyvatelstva se staví proti radaru a parlament je v této věci rovnou měrou rozdělen.

Níže uvedený dopis podepsalo 87 osob, včetně Normana Birnbauma, Noama Chomského, Ariela Dorfmana, Bruce Gagnona, Thomase Harrisona, Douga Irelanda, Joanne Landyové, Jesse Lemische, Scotta McLemee, Jennifer Scarlottové, Stephena Shaloma, Mary Beth Sullivananové, Meredith Taxové, Cornela Westa, and Howarda Zinna. Celkový seznam signatářů je uveden v dopise.

A Press Release

Anti War Activists and Intellectuals Send Open Letter to Secretary of State Condoleezza Rice on the occasion of her trip to Prague: "We Protest against the U.S. Radar in the Czech Republic"

NEW YORK, N.Y., July 7, 2008 The New York-based Campaign for Peace and Democracy sent an open letter today to Secretary of State Condoleezza Rice protesting the proposed U.S. radar military base in the Czech Republic. Ms. Rice is scheduled to arrive in Prague this week to sign a treaty providing for the base, though the treaty will not be finalized until the Czech parliament ratifies it. More than two thirds of the Czech population opposes the radar, and the parliament is evenly divided on the issue.

For more details, see the text of the open letter below. It was signed by 87 individuals, including Norman Birnbaum, Noam Chomsky, Ariel Dorfman, Bruce Gagnon, Thomas Harrison, Doug Ireland, Joanne Landy, Jesse Lemisch, Scott McLemee, Jennifer Scarlott, Stephen Shalom, Mary Beth Sullivan, Meredith Tax, Cornel West, and Howard Zinn. The full list of signatories is at the end of the letter.

Všeobecně řečeno, politika je ošemetná věc. Z tohoto důvodu se mnoho lidí často rozhodne se jí úplně vyhýbat. V posledních letech vzniklo tolik filmů, které jsou šarmantní a zajímavé a zůstávají pevně v oblasti osobních vztahů. A samozřejmě, na to si nikdo nemůže stěžovat. Tento moderní humanitární přístup a populární psychologie lidi velmi baví a dobře se prodává V nejlepším případě to dokáže být nesmírně tragické a krásné. Ale, bohužel, není možno se omezovat pouze na tento segment života. Někdy se lidé v určité zemi střetnou s jinými lidmi, někdy začnou být problematické zákony, někdy jsou intimně osobní vztahy ovlivněny mezinárodní politikou. A pak to vede filmaře k tomu, aby váhavě vstoupili do minového pole, jímž je politilka. Ve filmu The Visitor (Návštěvník) učinil Tom McCarthy tyto kroky.

In general, politics is a tricky business. For this reason many people often decide to avoid it altogether. There are so many films from recent years that are charming and interesting, and remain firmly in the realms of the personal. And of course there is no reason to complain about that. This modern humanitarianism and pop-psychology is all very enjoyable and sells very well. At its best it can be extremely tragic and beautiful. But sadly, we can't limit ourselves to just this segment of life. Sometimes people in a country clash against each other, sometimes laws become problematic, sometimes the intimately personal is affected by international policy. And then, film-makers are inspired to step tentatively into this minefield that is politics.. In The Visitor, Tom McCarthy makes these steps.

Registr dlužníků, který si pro vzájemnou informovanost zřídili bankovní i nebankovní poskytovatelé úvěrů, registruje v Česku už 4,7 milionů lidí, tedy polovinu populace. Celkový dluh podle tohoto registru dosáhl ke konci roku 2007 výše 827,5 miliardy korun. Lidé, kteří v konečném součtu dluží tuto pohádkovou částku, si půjčili na nákup dovolené, moderního spotřebního zboží, ale i na to, aby zajistili jednu ze základních lidských potřeb – bydlení. Výsledkem nezřídka bývá dlužní past, která zejména pro chudé může znamenat totální zbídačení, v extrémních případech i sebevraždu. Mnoho půjček představuje pouze draze vykoupený odklad – slouží pouze k tomu, aby se z nich zaplatily starší dluhy. I pro ty, kteří jsou schopni úvěry splácet, představuje zadlužení smyčku utaženou kolem krku, která rozhodujícím způsobem omezuje jejich svobodu, tlačí je k disciplíně a zužuje život na přikázání z písně bratislavské hiphopové skupiny H16: „Zarábaj keš!“

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco pod 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2008 přispělo celkem 179 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 43 396.14 Kč, příjem z reklamy byl v květnu 2008 6000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 5. 2008 částku 273 143.85 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,187.93 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.