Otázka přitom stojí tak, jestli je to skutečně demokracie a bezpečnost, které tu stojí proti sobě?!? Je tu navíc ještě jedno ošidné slůvko a to přivlastňovací zájmeno, které se velice účelově tulí ke slovu bezpečnost a rázem tu máme moji, tvoji, naši, vaši, jeho, její, jejich bezpečnost proti jakési ničí demokracii. Nikdy neslyšíme: vyberte si - vaši demokracii nebo vaši bezpečnost nebo dokonce vaši demokracii nebo bezpečnost. Kdepak. Vždycky slyšíme jenom: vyberte si - chcete demokracii nebo VAŠI bezpečnost?!? Prostě ona ta demokracie už tak nějak nemůže soutěžit s onou bezpečnosti, protože se tak nějak nemá jako slovo k tomu být něčí... Nebo jinak řečeno slovo demokracie je jaksi více kolektivní a anonymní, zatímco bezpečnost je slovo více individuální a konkrétní. Anebo ještě jinak. Možná tu stojí velká, ale ničí, demokracie proti malé, ale naší, bezpečnosti.

Možná bude lépe si uvědomit dvě věci. Tou první je to, že slovo demokracie je významově blízké slovnímu spojení „vláda lidu“, byť původní řecký význam slov „démos“ i „kratein“ je trošku jiný než těch dnešních „lid“ a „vládnout“. Prostě byla to jiná doba s jinými reáliemi. Zkusme tento význam ještě rozepsat na „způsob správy věcí veřejných, kde zdrojem veškeré moci je občan“. (Píši úmyslně občan a ne člověk, protože notorická záměna občana jako instituce za člověka jako biologického jedince a lidských práv za občanská je jedním z největších zmatení, kterých se celkem systematicky dopouštíme a nakonec tím mateme především sama sebe a pleteme si tak na sebe a svou suverenitu velký bič, kterým mnozí ochotně práskají nad našimi hlavami).

Tou druhou věcí je to, že slova demokracie i bezpečnost mají dva důležité významové svorníky. Tím prvním je slovo svoboda a tím druhým je slovo odpovědnost. Ponechám na čtenářích, aby se pokusili vytvořit si veškeré možné větné permutace složené z těchto čtyř slov. Nicméně vybaven tímto rozšířením mohu položit vedle sebe místo původní otázky (chcete demokracii nebo VAŠI bezpečnost?!?) otázku poněkud symetričtější. Chcete ztratit svou odpovědnost za svou svobodu nebo chcete ztratit svou odpovědnost za svou svobodu?!? Bezpečnost i demokracie nejsou ničím jiným než odpovědností jednotlivce za jeho vlastní svobodu. Jednou, v případě bezpečnosti, jde o spíše o odpovědnost za svobodu jedince a podruhé, v případě demokracie, o odpovědnost za svobodu těch druhých. Tragédií současnosti je právě odebírání této odpovědnosti jednotlivci nejrůznějšími institucemi a vyprazdňování bezpečnosti i demokracie na pouhé vnější formy bez obsahu.

Tento obsah jim může dát jen odpovědnost lidského individua při co největším možném počtu těchto odpovědných jedinců bez toho, že by se navzájem ve svůj prospěch nebo kolektivně ve prospěch anonymní instituce této odpovědnosti vzdávali. Jen individuální odpovědnost občana může, je-li mnohonásobně přítomna, zajistit skutečnou bezpečnost, skutečnou demokracii a skutečnou svobodu jednotlivce i celého společenství. Stavět demokracii proti bezpečnosti a bezpečnost proti demokracii může vést jenom k jedinému. K rozpadu synergie individuální odpovědnosti a ke ztrátě svobody jednotlivců i celku.

Způsoby, kterými jsou demokracie i bezpečnost vyprazdňovány, se podobají jeden druhému jako vejce vejci. K lepšímu pochopení tohoto procesu si musíme uvědomit, že jak demokracie, tak bezpečnost mají charakter společenských neekonomických cílů. Jsou to navíc veřejné statky a jako takové jsou nedělitelné a nevylučitelné a mají svou universální hodnotu pro jednotlivce stejně jako pro celou společnost nebo jinou libovolnou societu. Ve známém procesu sekuritizace dochází k tomu, že se na bezpečnosti začíná vydělávat. Podobně je tomu však s demokracií. Do bezpečnosti a do demokracie se začínají systematicky vnášet dílčí ekonomické cíle.

Bezpečnost a demokracie, provázené svobodou, jsou slova, která nesou zisk, především pokud se podaří někomu odebrat jejich obsah nebo někomu vnutit jejich prázdnou formu. A právě pro větší zisk se vyplácí stavět proti sobě obě prázdné formy demokracie a bezpečnosti. Po své formální a vnější stránce se totiž tváří jako navzájem omezeně kompatibilní. Najednou je to pro nás složité a musí se objevit velký loutkář, který to umí správně vzít do ruky, zařídit to. Nejen že budeme bezpeční a demokratičtí, ale ještě na tom vyděláme peníze, hlásá velký loutkář a pilně tahá za šňůrky. Peníze však už veřejným statkem nejsou a tak se jich nikdy nedostane na všechny. A ti, co nevydělávají, pak také na vlastní bezpečnost, demokracii a svobodu rezignují a přenechávají péči o ně těm, kteří vydělávají a ti toto břímě ochotně přijímají, protože to opravdu nese. Přitom už dávno zapomněli na to, že přitom šlo také o svobodu, demokracii a bezpečnost všech a už pečují jen a jen o tu svoji...

A potom přichází důležitý krok, kdy jsou demokracie a bezpečnost jaksi zbožštěny, postaveny na piedestal nebo rovnou na nebesa, stanou se nedotknutelnými a jsou ochraňovány řádem vyvolených pravověrných, kteří jediní mají právo hovořit o těchto svatých pojmech a modlách. Vše ostatní je svatokrádež, pochybování je hřích a přivlastňování si bezpečnosti a demokracie je zločin. Ten, kdo chce být svobodným jaksi sám za sebe, je protispolečenský, nedemokratický a nebezpečný živel s jednotnou aktuální nálepkou teroristy s příslušným přívlastkem nebo předponou.

Bohužel i slovo svoboda se stále více stává pouhým headlinem, v jehož jménu jsou zabíjeny a zotročovány a zesměšňovány celé velké skupiny lidí. Zní to pořád stejně. Přinášíme vám svobodu, demokracii a bezpečnost. Málo kdo napíše bezpečí. Možná i tady je kořen neporozumění. Slovo bezpečnost zní v mnoha jazycích různě. Proti security leží safety. Jedno má svůj kořen v latinském „securus“, tedy v jistotě, to druhé s latinským původem ve slově „salus“ v celistvosti a zdraví. Čeština zná bezpečnost a bezpečí. I další jazyky mají více výrazů, které jaksi odlišují stav a pocit od procesu.

Nicméně platí, že svobodu, stejně jako bezpečnost a demokracii nám nemůže nikdo dát natož přinést. Můžete ji ale získat, vybojovat, říkává se. Ale daleko spíše platí, že ji všichni máme, že je nám dána, a ti ostatní nám ji mohou jenom vzít. Nezapomínejme, že to, co nám berou, je vlastní odpovědnost za naše životy a za naše prostředí. Pořád se o to mnozí pokoušejí a snaží se ji vyměnit za bezcenné tretky, podobně jako dříve měnili v Americe bývalí Evropané Indiánům jejich svobodu za ohnivou vodu a přitom brali zlato a půdu.

To, co zažil v devatenáctém století rudý muž, je nyní v sofistikovanější podobě nastraženo na muže bílého. Je jenom věcí naši vlastní odpovědnosti, zda to dopustíme. Tak si vyberte...Já říkám, že volba mezi bezpečností a demokracií je Sophiina volba, která dříve nebo později pohltí všechny. Voliče, volitele, volené, vyvolené i voly...

psáno pro Euro-Atlantic Quarterly ZDE