Kapitán Cook sice neobjevil onu Terru Australis, ale zato jako první mimo mnoha jiných objevů prokázal, že Nový Zéland, přejmenovaný ze jména Nové Holandsko jsou vlastně dva samostatné od sebe oddělené ostrovy v dnešním moderním pojetí Jižní Ostrov a Severní Ostrov.

Aby popis byl úplný: první Evropanem, kdo spatřil Nový Zéland, byl Holanďan Abel Tasman. Po vylodění mezi dvěma ostrovy v zátoce, kterou později Tasman nazval Zátokou vrahů (Moordenaarsbaai), se dočkaly kapitán a jeho druzi vřelého přijetí. Situace se ale poněkud zkomplikovala, když místní obyvatelé přepadli holandský člun, zabili čtyři námořníky a uspořádaly kanibalské hody... Což Tasmana pravděpodobně natolik znechutilo, vystrašilo nebo odradilo, že se k ostrovům nějaký čas nepřibližoval. Pojmenoval onu pevninu Nové Holandsko a odplul brázdit vody Tichého oceánu směrem k ostrovům Fidži a Tonga.

Po připlutí kapitána Jamese Cooka , který pravděpodobně nebyl tak přátelský jako Abel Tasan, se odehrálo dlouhé, válkami naplněné údobí dějin, které vyvrcholilo smlouvou u města Waitangi, kde byl podepsán mír s náčelníky maorských kmenů. Druhým následkem pobytu Kapitána Cooka a jeho druhů bylo snížení maorské populace na neuvěřitelných deset procent.

Nový Zéland je překrásná země jako by vystřižená z dokumentárního filmu od BBC o dinosaurech, který se tu mimo mnoha jiných také točil. Stromové kapradiny nevídaných rozměrů, lesy a džungle přeplněné až k prasknutí endemickými druhy, jak z pohledu botanika, tak zoologa. Nádherné, blankytně modré zátoky Tichého oceánu, lemované hustým porostem z palem a nekonečné bílé pláže. Obrovské horské masivy ohromující vás svou majestátností . Monumentální skalní útvary a fjordy, jaké nelze spatřit jinde na světě a v neposlední řadě také nikdy neutichající sopečná a seizmická aktivita, která je patrná snad na každém kroku v podobě sopek (některých stále aktivních) jezírek s bublajícím bahnem a vřelou vodou, které se velice často a s velikou oblibou používá k termálním koupelím.

Nový Zéland byl vždy můj sen - vidět toto vše na vlastní oči byla touha nikdy neutuchající a tak jsme se rozhodli já a moje přítelkyně Petra opustit teplé místečko v práci, ve které jsme do té doby pracovali a rozhodli se, že se vydáme na dobrodružnou cestovatelskou dráhu...

Pro kohokoli není cesta na Nový Zéland žádné peříčko a už vůbec ne pro toho, kdo má přes třicet let. Pokud vám je přes třicet, nezbývá vám nic jiného, než se na Nový Zéland vydat jako turista s tříměsíčním povolením k pobytu, které vás ovšem neopravňuje pracovat.

Dále je tu kategorie, do které jsme spadali my a kterou jsme si také přes londýnskou ambasádu obstarali. Je to takzvané WHS- working holliday scheme. Což je povolení , které vás opravňuje pobývat na NZ jeden rok a přitom tu pracovat kdekoli na ostrovech . Jediným omezením je to, že u jednoho zaměstnavatele můžete pracovat jen tři měsíce. Což je k vzhledem k pracem, jaké tu člověk provádí jako sezónní pracovník, až dost.

Každý, kdo přetrpí třicetihodinový let s jedním nebo dvěma přestupy na různých částech zeměkoule (to podle té které letecké společnosti), dokáže se prodrat pohovorem s příslušníkem celní správy na Novém Zélandu, projde pak branou do jiného světa. Plného přírodních krás a lidí, kteří mají naprosto odlišné myšlenkové pochody, než průměrný Evropan.

Pokud vás někdo zastaví na ulici a dá se s vámi do řeči, zeptá se vás, jak se máte. Nechce vás okrást. Jen si chce popovídat a opravdu ho zajímá, jak se máte. Novozélanďané jsou ochotní , rádi vám pomohou a nechtějí za to žádné protislužby ani peníze. Pokud přijdete na poštu, což je na NZ úřad, kde se zařizuje vše od koupení známky na dopis až po registraci auta, nebuďte vystrašení, že úřednice se na vás nešklebí jako ropucha s výrazem co ten tady zase otravuje, ale s trpělivostí a úsměvem vám vše vysvětlí a když ji požádáte, i vyplní váš formulář. Na NZ v podstatě není smog i přes to, že průměrné stáří vozidel je tu dvanáct let. Občas se vám bude zdát, že poprvé v životě dýcháte opravdový čistý vzduch.

Po příjezdu na NZ musí člověk nejprve vyřešit, kde bude bydlet a čím se bude přemísťovat, jelikož na NZ vlaková doprava skoro neexistuje (převážně se používá pro nákladní dopravce) a autobusová je velice drahá a časově dosti uvolněná.

Jediným řešením situace cestovatelů s nevelkým rozpočtem je automobil v provedení van nebo přinejmenším kombi. Do něj se vejdou veškeré vaše věci a ještě se v něm můžete i vyspat, což je veliká výhoda s ohledem na to, že ubytování na jednu noc stojí od sto do dvě stě padesáti dolarů.

Pohonné hmoty na Nový Zéland zdražují tempem dostihového koně. I tak jsou ale podstatně levnější, než v ČR. Natural 95 stojí dva dolary deset centů a nafta jeden dolar a osmdesát centů. Přičemž jeden novozélanský dolar jedoucí právě z kopce na rychlodráze vůči české koruně se dá pořídit za 12 Kč. Z čehož jasně vyplývá, že Nový Zéland není země pro zlatokopy.

Druhým a složitějším prvkem začátku naší cesty bylo sehnat si práci. V období sklizně kiwi, které se dělí na zelené a zlaté, nebo sběru jablek, není žádný problém. Kdo umí základy angličtiny, by se neměl obávat a práci si najít bez pomoci agentur, které z vás jen vytáhnou neúměrně velikou částku peněz za služby velice pochybné. Toto jsem si vyzkoušeli na vlastní kůži, když jsem důvěřovali jedné české agentuře a v naší důvěře si od ní nechali najít práci. Vše vypadá důvěryhodně. Při otázce, kolik pak má vaše agentura zaměstnanců, mi konzultantka (a později jsme se dověděli , že maminka našeho zaměstnavatele) odpověděla čtyřicet. Zapomněla se ovšem zmínit, že tím myslí pracovníky, kteří pracují manuálně na poli. Nikoliv zaměstnance agentury, kteří by se měli starat o chod firmy. Následně jsme zjistili, že jediným zaměstnancem je její majitel a jeho maminka. To už mi bylo velice ouzko...

Agentura nás poslala na sběr jablek do oblasti Hawks bay, ale zapomněla dodat, že jablka pomrzly. Takže práce bude jen tak, abychom si vydělali na slanou vodu. Následné přesunování ze zaměstnání do zaměstnání, nedostatek peněz a další trápení se mi nechce ani popisovat. Kdo si chcete přidělat starosti a žaludeční vředy jeďte na NZ s českou agenturou RTW New Zealand .

Po dvou měsících neustálého strachu, jestli budeme mít co jíst, jsme se rozhodli sbalit kufry a najít si práci sami. Odjeli jsme do oblasti Bay of Plenty (jak ji nazval kapitán James Cook při jejím objevení pro její krásu), kde právě pracujeme pro jednoho velice milého sadaře v sadu s kiwi. Nové zaměstnání má dvě výhody: jednak můžeme pracovat, jak dlouho chceme a jednak máme o dva dolary víc na hodinu , které v předchozím zaměstnání schramstla agentura. Ano, to není vtip, po zaplacení za balíček služeb agentuře si náš boss ještě bral dva dolary z každé odpracované hodiny. V současné době máme stálé zaměstnání, hodně peněz a pěkné ubytování , takže rada pro ty, kteří by se na NZ chtěli podívat přes agenturu: ZÁSADNĚ NE!!!

Nový Zéland je rájem nejen pro cestovatele, ale i pro labužníky, toužící poznat skutečnou krajinu z trilogie Pána Prstenů: Zemi Mordor , Horu Osudu a mnoho dalších. Pro naprosté fanatiky je v knihkupectví dostupná publikace z průvodcem po místech z nejznámějších záběrů z filmu.

Na Nový Zéland se jezdí vpravo. To s manuální převodovkou, kterou tu mají skoro všechna auta, není problém. Vlastně se cítíte jako v autíčku na pouti. Kultura, zvyky, vodovodní baterie, které jsou rozdělené na teplou (respektive vřelou) a studenou (respektive ledovou) jsou zárukou opaření dutiny ústní a také pozůstatek po prvních anglických osídlencích, přicházejících po objevení země pro britskou korunu.

Rozloha obou ostrovů je 268 680 km² a počet obyvatel 4 035 461. Zalidněnost má Nový Zéland celkem řídkou, což se zdá oproti Evropě celkem příjemné - pouze 14 obyvatel na km². Z celkového počtu obyvatel žije jeden a půl milionu lidí na jižním ostrově a zbytek na severním. Z toho vyplývá i poloha hlavního města Welingtonu. Avšak největší aglomerací a největší koncentrací hi-tech vývoje je Auckland. Největší novozélandské město. Průmysl a technologie se centralizují ve velkých městech, kterých není mnoho. Zbytek Nového Zélandu žije převážně ze zemědělství - z chovu skotu, ovcí a pěstování jablek a kiwi. Takzvané zlaté kiwi, které je přešlechtěná odrůda zeleného kiwi, které původně pochází z Číny, je Novým Zélandem vlastněno jako patent a nikdo jiný na světě ho nesmí pěstovat. I když farmář na NZ chce vysadit sad zlatého kiwi, musí si od společnosti Zespri koupit licenci na sad, která se platí od plochy. Jeden hektar stojí 40 000 NZD.

V současné době je situace opačná. Lidé intelektuálně na vysoké úrovní, ale i počítačoví experti, kancelářské síly i manuálně pracující se snaží odjet. Nejlépe do Anglie či Ameriky . Vydělávat libry nebo si splnit americký sen. Což je veliký problém vlády Nového Zélandu. Ta se snaží odliv mozků ze země kompenzovat líbivou propagandu právě do oněch zemí, jako je Amerika nebo Anglie, či do kterékoli jiné, ze které by chtěl takzvaný zkušený migrant putovat na vzdálené ostrovy v Tichomoří.

I přes zřejmý odliv pracovní síly z NZ se zdejší vláda snaží lidem, kteří by zde chtěli žít a založit si rodinu, co nejvíce znepříjemnit. Místo zkušených pracovníků z Evropy nebo Asie preferuje udělovat občanství lidem, žijícím na přilehlých ostrovech. Z tohoto ohledu se novozélandské vládě není co divit, jelikož nezaměstnanost na ostrovech Mikronésie, Melanésie a ostatních je astronomická. Výsledkem tohoto opatření není plná zaměstnanost menšin, ale to, že obyvatelé ostrovů velice lehce dostanou zdejší občanství neboli rezidenturu a vznikne jim nárok na sociální dávky. Tím je řečeno vše. Následkem toho začíná být na Novém Zélandu zvýšená kriminalita a nezaměstnanost.

Pro Evropana je nepochopitelné vidět v televizi na hlavním kanálu dvacetkrát za den: Nebijte svou manželku nebo děti! Nejezděte opilí v autě! Nepijte! Nebo: Když došla Coca Cola , zkuste pít vodu! Nový Zéland je země mnoha kontrastů.

Maorové, jako národ uznávaný smlouvou ve Waitangi za původní obyvatele (nehledě na ty opravdu původní), vedou u novozélandského soudu mnoho sporů o vrácení půdy a majetku. Chtějí vrátit celé národní parky, vodní plochy, ale i vzdušný prostor, protože - jak jejich hlavní představitel, náčelník, jednatel a právní zástupce v jedné osobě tvrdí - "My jsme dávno před příchodem Evropanů mohli létat vzduchem, takže nám patří“. Na čem vzduchem létali, se zpráva nezmiňuje. Politika ani soudnictví logiku nezná. Jen vítězství.

Skutečnost, že v období června, července a srpna jsou na Novém Zélandu zimní období, že slunce vychází a zapadá na obloze na opačných stranách, že voda v odpadu opravdu odtéká vírem, který se opravdu točí na druhou stranu nebo to, že kdykoli chcete zapnout blinkr na vašem autě a místo toho začnete stírat přední sklo stěrači, vás nikdy nepřestane udivovat a rozesmívat. Nový Zéland je ráj dobrodruhů, cestovatelů, snílků, ale i lidí kteří chtějí žít ve společnosti taktních a z velké části ohleduplných lidí. Dojem z nádherné krajiny nezmenší ani největší ozonová díra na světě. Ani déšť, který začne tak náhle a prudce, jako skončí. Ono totiž okamžitě po dešti vysvitne slunce a opět se na vás směje typickým, nikam se neženoucím stylem života v tichomořských rájích.