Podobně, jak psal Josef Škvorecký, že: „... ve vestibulu školy byl umístěn obrovský teploměr a nad ním se skvěl nápis -Teploměr naší lásky k Josefu Vissarionoviči - a v zimě k němu museli přistrkovat teplomet...“ tak i koule v Brdech je jen a výhradně Koulí naší lásky k USA s tím rozdílem, že v zimě k ní nebudeme přistrkovat nic ba naopak, ona nám pod čepicí sněhu ještě povyroste a zkrásní. Tedy pokud se globálně neoteplí...

Byl bych nesmírně šťastný, kdyby všichni odpůrci už konečně opustili zástupné problémy jako je možný preventivní úder, záření, ekologie, řídký les, popř. stolice nebo dokonce mozek a řekli jasně - nechceme tu mít Kouli lásky k USA a zastánci radaru podobně zapomněli na bláboly o raketách z Iránu a Severní Koreje a potřebě šmírovat půl světa a jasně řekli - chceme tu mít Kouli lásky k USA a budeme se jí klanět a nechť na věky věků ukazuje, jací jsme to byli pašáci loajální.

Připadalo by i to takové přehlednější a poctivější. Ostatně nejrůznější symboly loajality u nás mají velice hluboké tradice. Připomenu menhiry, kamenné řady, rolandy, Mariánské sloupy, Masaryky, Leniny, Staliny, Gottwaldy a nyní opět Masaryky... Občas to proložíme ještě nějakým tím shromážděním loajality. Buď na Letné, Národním divadle, Pakulu, Juldě Fuldě, na Václaváku, na Staromáku, na Ještědu, Řípu či Vyšehradě- prostě tak nějak jak se moc bojíme nebo nebojíme, jak moc se stydíme nebo nestydíme a taky kolik je u toho třeba prodat buřtů, triček nebo banánů a hlavně vytočit piva a sesbírat původně legitimačních a posléze denunciačních podpisů. Už jsme byli loajální skoro všemu. Byli jsme věrni Ježíškovi i dědu Mrázovi, knížeti, králi, císaři, prezidentovi, protektorovi i vůdci, prvnímu i generálnímu tajemníkovi, Čechám, Rakousku, republice, Tisícileté Říši, Sovětskému Svazu dokonce na věčné časy a nikdy jinak. Lze jistě spravedlivě očekávat, že Spojeným státům budeme věrni v duchu těchto tradic. Co více si může Strýček Sam přát... Naštěstí máme už také univerzální slogan „Věrni zůstaneme“, kdyby náhodou nebylo hned jasné komu a jak, popřípadě moc.

Koule v Brdech hýbe veřejným míněním, hladoví se, hoduje, jásá i pláče. Jen se divím, že se ještě neobjevily nějaká těžítka nebo reklamní předměty z různých materiálů v podobě koule bílé a normálním věcem se nedává přídomek „radarový“ nebo „antiradarový“, tak, jak je před léty 160 šílelo kolem Konstituce... konstituční pivo, konstituční klobouk, kokarda a šála a Bůh ví co ještě... Představte si třeba radarové rumba koule, radarový deštník nebo naopak antiradarové třásně či klik-klak... Nebo takovou matrjošku spočívající v dlouhé řadě bílých koulí... A uvnitř...?!? Radši ani nedomyslet.

Mimochodem, odvážil jsem se na toaletu. A co myslíte...?!? Nebyl tam!!! To byla úleva...