Kompletní článek ZDE

Kauza netransparetnosti Transparency International má další pokračování. Britské listy se zeptaly ministerstva financí, z jakých podkladů vychází tvrzení ministra Kalouska, že není možno udělit Transparency International Česká republika o.p.s. pokutu 1,4 miliónu Kč za pozdě a špatně vyúčtovanou dotaci na pořádání protikorupční konference v roce 2001.

Oficiální odpověď tiskového mluvčího MF ČR Ondřeje Jakoba nás vyděsila. Koho dezinformovalo Transparency Internatinal více - auditory při výběrovém řízení a následném auditu a nebo orgány státu? Přestože jsem deklarovali veřejně, že vydáme i stanovisko Transparency, nikdo nám doposud vysvětlení, které by prokazatelným způsobem zprůhlednilo jak konverzi o.s. na o.p.s. a nejasné vyúčtování státních příspěvků, tak i následné výkazy vůči státu, nezaslal. Zděšené mlčení organizace, která jinak vekohubě přes spřátelené novináře deklaruje nesmiřitelný boj proti korupci u druhých, tak nejspíše ukazuje, že ne vše z vlastního hnízda lze bez obav z následného fianančního i trestního postihu zveřejnit.

9. 7. 2007 Transparency International: problém zůstává - kde zůstala transparence? ZDE

Financování "neziskových" struktur TÉMA BL

Pořad Jana Krause "Uvolněte se, prosím" v současných českých poměrech nepředstavuje žádnou "nezávaznou legraci", nýbrž mediální "superligu", do níž je naprosto prestižní záležitostí se dostat. A to i z hlediska hostů. Na toho, kdo byl vybrán, dopadne nutně i cosi z Krausovy současné společenské prestiže. Tím, že byl dotyčný vybrán, je už automaticky potvrzeno, že to je "někdo".

V rámci mimořádně závažné a inspirativní debaty vyprovokované prezentacemi bývalého "dvojitého agenta" Karla Koechera jednak v pořadu Jana Krause "Uvolněte se, prosím" , jednak přímo na stránkách Britských listů se Jan Čulík v článku "Máme kádrovat autory" snaží zdůvodnit, proč pokládá otevřenost Britských listů pro takové autory za přijatelnou a proč naopak jsou kritiky této otevřenosti zcela neoprávněné.

Aniž bych se chtěl jakkoliv teď zabývat onou základní tezí -- že možnost publicity pro takové autory je vpořádku -- podrobím kritice argumenty, kterými Jan Čulík tuto tezi zdůvodňuje. Na rozdíl od ní je totiž celkem jasně možno tyto argumenty prokázat jako neplatné (resp.invalidní). Budu se jimi zabývat v pořadí, z něhož lépe vynikne jejich neudržitelnost.

Názory Jiřího Zajíce jsou velmi zajímavé, je to skutečně takový nevědomý "coming out" určitého způsobu myšlení. V tom sporu se kříží určité roviny uvažování, tedy rovina ideová, kdy Jan Čulík odmítá legitimizující moc médií a Jiří Zajíc ji - jakoby věcně - obhajuje nikoliv jako správnou, ale jako reálně lokalizovanou a existující. Je pro mě skutečně senzační, že člověk, který se považuje za mediálního odborníka, je natolik pohlcen touto lokální mediální clonou a spatřuje v ní nikoliv smog, který je nutné kvůli projasnění společenského diskursu rozptýlit, nýbrž východisko, od nějž je třeba se odrazit a jemuž JE NUTNÉ SE PŘIZPŮSOBIT. V tom skutečně spatřuju podezřelý myšlenkový fenomén, který je běžný a očekávatelný od člověka, který v mediálním prostředí pracuje tržně a který se snaží jej maximálně exploatovat. Pokud ale někdo chce pojmout tento děj vědecky, neměl by sklouzávat do této submisivní, akceptující polohy.

Co považuju za skutečně znepokojivé:

Nechci a nehodlám se pouštět do rozboru zřetězené logiky autorových argumentů. To zajisté napadne jiné. To, co mě fascinovalo na argumentech analytika Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, je jedna jediná věta, která není citací "klasiků", ani pokusem o výklad argumentů "toho druhého". Je hodnotícím výrokem na základě úsudku autora, je klasifikací pořadu, který dle dramaturgie České televize nemá legitimovat "celebrity" prostřednictvím promyšlené bulvární manipulace s jejich výroky či osudy, ale má pouze bavit.

Ten výrok o pořadu Jana Krause Uvolněte se prosím je kvintesencí mediální manipulace, kterou současným médiím i novinářům vyčítají jejich kritici nejvíce. To, že do zacyklené vazby upadl i analytik, je pozoruhodné a varující pro ty členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kteří Zajícovi dávají práci. Rozeberme si proto tento jeden výrok. Analytik Jiří Zajíc praví:

Nepochybuji, že, jak píše Jiří Zajíc - (konec konců to dokazují průzkumy veřejného mínění, které cituje -- pokud se jim dá věřit) je česká společnost uzavřená do sebe, nezná praxi v jiných zemích a je pražskými mediálními kruhy hluboce manipulovatelná. Skoro každý, kdo přijede do ČR a chvíli tam setrvává, poznamenává, jak v pozoruhodně silném, křečovitém objetí několika málo hlavních televizních vysilatelů je stále ještě kolektivistická česká společnost. Pokud vyplynulo z vývoje české společnosti let 1989 -- 2007 nějaké poučení, je to skutečnost, že mentalita malých a uzavřených jazykových společenství se mění nesmírně pomalu.

V duchu neochvějné péče o duševní zdraví lidu a jeho ideovou jednotu posílám stejně jako mnozí jiní strážci veřejné ideové čistoty ve věci Karla Köchera podnět - v tomto přípdě Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Jde o podle mého názoru umně skrytý, ale o to nebezpečnější krok televize NOVA, který učinila uvedením amerického podvratného filmu „Robin Hood, král zbojníků“ v sobotním prime time.

Ptám se, jak mohla tato televize uvést takový film právě v době, kdy celá naše společnost stojí před zásadním rozhodnutím, že má být v reformě veřejných financí chudým bráno a bohatým dáváno, uvést film o někom, o kom je všeobecně známo, že bohatým bral a chudým dával a navíc ho ještě lid oslavuje, král mu dá na konci nejen sestřenici za ženu, ale i za pravdu a ještě říká, že mu zachránil trůn?!?

...ke stávající polemice o tom, co by BL měly či neměly zveřejňovat, čímž vás, doufám, všechny naštvu:

Co mi na curiculum vitae Karla Koechera přijde více než zamlžené, je jeho vědecká činnost na Prognostickém ústavu. Že by tam bylo zapotřebí člověka tak specifických zkušeností a úžasných schopností? Není Vám divné, že se ho nikdo nezeptal, čím že se tento pán po dobu od překročení Sprévy do cinkání klíči zabýval konkrétně? Třeba jaká byla jeho pracovní náplň v té době, jakou zastával na ústavu funkci, zda byl v jeho vedení nebo co on vlastně osobně prognozoval?

Pro mnohého čtenáře by tato životní etapa člověka s tak mimořádnými schopnostmi mohla být zajímavější nežli jeho špionážní anabáze v USA, ptá se Ervín Hudeček.

Vážený pane Žáku, možná byste jako bývalý nomenklaturník mohl Vy místo redakce BL odpovědět na mou otázku, jakou vypovídací hodnotu má propaganda Vašich soudruhů pracujících pro StB, KGB a bratrských diktátorů, jako je Fidel Castro. Báchorku o Robinu Hoodovi nenapsali specialisté na manipulaci s veřejným míněním z tajné služby jako v případě báchorky o majoru Zemanovi. Ale stále jde o fikci přiznávající, že je to fikce. Na rozdíl od propagandy profesionálních či amatérských fizlů (Krejčí, Filip, Koecher atd.). Vy jste podle dostupných informací dobře žil z politické mašinérie na oblbování mládeže (SSM), a to i dlouho po jejím zániku. Chápu proto, že svou nepovedenou ironií obhajujete prostor pro propagandu Vašich soudruhů. Leč chybí mi stále ta odpověď na mnou položené otázky.

Odpověď Ladislava Žáka: Vážený pane Šuto, moje odpověď na vaši otázku je stručná. Vámi zmíněná propaganda má jako každá propaganda svou hodnotu. Ovšem jak a pro koho. Za sebe mohu říci, že pro mě měla, má a bude mít hodnotu velkou. Obávám se, že více bych Vám k tomu nedokázal říci a tím méně vysvětlit.

Miroslav Šuta ve své poznámce stále znovu a znovu tematizuje svůj nevyřešený problém konceptu "the other", toho druhého. Argumentace Ladislava Žáka, Oskara Krejčího, Karla Koechera, Vojtěcha Filipa či Fidela Castra možná je nelegitimní, možná nelegitimní není. To si ale musejí rozhodnout čtenáři sami. My můžeme jen poskytnout informace o jejich zázemí, což také činíme. Nezastáváme názor, že určití lidé musejí být vyloučeni z veřejné diskuse a neosobujeme si právo je vylučovat.

Je to možná nepochopitelné, ale když v roce 1999 vysílala televize BBC dokumentární seriál k desátému výročí pádu komunismu ve středovýchodní Evropě, v hodinovém díle, věnovaném pádu komunismu v Československu, byl interviewován Václav Havel a Miloš Jakeš a jejich rozhovory byly prostříhány proti sobě.

V říjnu 1999 jsem konsternoval pražské historiky na konferenci uspořádané k desátému výročí pádu komunismu dotazem, proč na této konferenci vystupují pouze vítězové a nikdo nedal hlas poraženým; že je přece taková konference jednostranná. Bylo mi vysvětleno, že by poražení na takové konferenci vystoupit nechtěli, že by se i báli, a že to jsou kriminálníci... ZDE

Začátkem osmdesátých let připravila britské komerční televize dokumentární film o stíhání československých disidentů v Praze. Britští dokumentaristé chtěli do filmu zahrnout také oficiální vyjádření československého komunistického režimu. Docela mě pobavilo, že Jan Kavan, tehdejší provozovatel české disidentské tiskové kanceláře Palach Press v Londýně, proti tomu, aby v britské televizi kromě disidentů vystoupil i mluvčí československého režimu, tehdy zuřivě vystupoval, asi tak, jako dnes pan Miroslav Šuta.

Brazilský deník Folha de Sao Paulo v neděli otiskli kopii dokumentu, kterou v archivu amerického ministerstva zahraničí nalezli jeho reportéři. Dokument má titul "Nouzový plán pro Brazílii", je datován dnem 11. prosince 1963 a podepsal ho Lincoln Gordon, tehdejší americký velvyslanec v Brazíliim, a Benjamin H. Head, tehdejší tajemník na americkém ministerstvu zahraničí.

Pro pracném úsilí se tedy reportérům z deníku Folha podařilo najít zřejmě nejdůležitější důkaz o tom, že se Spojené státy podílely na svržení demokraticky zvolené, avšak levicově populistické vlády Janga Goularta. Dokument totiž předchází puči o čtyři měsíce a to, co doporučuje, se opravdu stalo dne 1. dubna 1964 (v učebnicích to bylo změněno na 31. března, aby si z toho lidé nedělali aprílové blázny).

Newspaper Folha de Sao Paulo has published Sunday the copy of a document found in the official US State Department archives by its reporters. It is called "Contingency Plan for Brazil", dated 11th of December 1963, signed by Lincoln Gordon, then U.S. ambassador in the country, and by Benjamin H. Head, then Executive Secretary of the U.S. Department of State.

Ruský stát se rozhodl pozastavit účinnost Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE) a smluv s ní souvisejících. Učinil tak dekretem presidenta Putina, vydaným v sobotu 14. července 2007. Dekret sám se odvolává na "výjimečné okolnosti, týkající se obsahu uvedené Smlouvy z 19. listopadu 1990, dotýkající bezpečnost ruského státu a vyžadující bezodkladná opatření".

První bod dekretu pozastavuje účinnost uvedené smlouvy a smluv navazujících, tedy Dohody o maximálních úrovních počtů konvenčních zbraní BLR, Maďarské republiky, Polské republiky, Rumunska, SSSR a ČSFR, podepsané v Budapešti 3. listopadu 1990, jakož i navazujícího Dokumentu dohodnutého 19. listopadu 1990 účastníky Smlouvy -- přílohy k Závěrečnému aktu první konference věnující se účinnosti Smlouvy a Závěrečného aktu rozhovorů o počtech vojenského personálu ve Vídni 15.-31. května 1996, a to za 150 dnů ode dne doručení tohoto sdělení depozitářům a účastníkům uvedených smluv.

Plný text dekretu v ruštině ZDE

Důvodová zpráva k dekretu shrnuje důvody a okolnosti uzavření Smlouvy CFE a dohod navazujících, účinné od 9. listopadu 1992.

Takže nedávná vrcholná schůzka Bushe s Putinem, kdy se měli při rybaření zase spřátelit, nevyřešila nic. V sobotu Kreml oficiálně oznámil, že za 150 dní suspenduje svou účast na klíčové dohodě o omezování zbrojení z doby po ukončení studené války, která byla sedmnáct let základem evropské bezpečnosti.

Putin (právem) nehodlá tolerovat výstavbu americké protiraketové základny v Polsku a v České republice, která má údajně, avšak nepřesvědčivě, zabránit raketovým útokům na Evropu z Íránu a ze Severní Koreje. Je pravděpodobné, že se ukáže, že hrozby z Íránu a ze Severní Koreje neexistují.

So much for the high profile Bush-Putin fence-mending fishing trip days ago. The Kremlin Saturday gave formal notice that in about 150 days it will suspend its participation in the key post-Cold War arms control treaty that has underpinned European security arrangements for the last 17 years.

Otevřený dopis více než 50 osobností požadujících vypsání referenda o americké vojenské základně u nás se stal do jisté míry mediálním hitem. Čtenáři novin a diváci televizních stanic se ovšem nemohli zatím dozvědět o mnoho více, než je obsaženo v první větě tohoto textu s výjimkou několika jmen známých umělců. Uživatelé internetu se ovšem mohou seznámit s celým textem např. ZDE.

Podstata dopisu ale nespočívá v uvedeném požadavku, ale především v jeho zdůvodnění a ve zdůraznění nejasných a zamlčovaných otázek spojených s výstavbou radaru. Avšak žádný čtenář novin či divák některé z našich televizních stanic, ani té veřejnoprávní, neměl dosud možnost se s tímto zdůvodněním seznámit.

Za to se v hlavních večerních zprávách na ČT 1 dne 15.7. mohl dozvědět, že páni režiséři Smoljak a Marhoul jsou rozhodně proti referendu. Úsměvné je zdůvodnění pana Smoljaka, že se jedná o odbornou záležitost, které běžný občan nemůže rozumět. Běžný občan je podle něj poněkud přihlouplý čtenář Blesku.

Parlamentní demokracie je princip, kdy si občané volí své zástupce, kteří za ně přebírají politickou odpovědnost. Své zástupce si volí podle volebních programů stran, v případě dlouhodobých stabilních demokracií i na základě chování těchto stran v obdobích, kdy tyto strany vládly. V principu tedy ve stabilních demokraciích s poměrným systémem voleb jsou v parlamentu zastoupeny všechny politické směry tak, jak si je občané zvolili a demokratický parlament tedy vyjadřuje vůli občanů, míní Jaromír Eisman.

Koncem dubna jsem se po dlouhém přemýšlení vydal do Norska. Po příjezdu sem mě, kromě mých známých, nečekalo vůbec nic. Z let minulých mi bylo známo, že chce-li si člověk sám najít legální práci, musí umět alespoň trochu norsky. Angličtina se tady sice bežně používá, ale mluvíte-li norsky, máte všechno jednodušší. Po asi týdenním snažení se mi (za vydatné pomoci přátel) podařilo sehnat manuální práci v továrně na regály a police. Vzhledem k mému vzdělání to sice nebylo úplně ideální místo, ale nějak se začít musí.

V továrně pracuji lidé dvanácti národností. Ti odešli ze svých rodných vlastí z různých důvodů. Převažující pocento vyhnala válka a z ní plynoucí (nejen) ekonomická krize. O svých "vlastech" téměř nemluví, přijde mi, jako by se někteří dokonce styděli za to, odkud pocházejí. O návratu "domů" nikdo z nich neuvažuje. Všichni vypadají spokojeně.

Už delší dobu se v mysli vracím k výroku paní Parkánové, která prohlásila v jednom rozhovoru, že prosazovat referendum v otázce postavení radaru v naší zemi by bylo "útěkem politiků od politické odpovědnosti".

Co to je ta politická odpovědnost? Co tím vlastně mohla myslet? Proč se jí někdo z novinářů nezeptá, co si pod tím vlastně představuje? Co si pod tou její politickou odpovědností mají představit občané naší země, to nevím, nechápu to.

Ani jedna z parlamentních stran neměla výstavbu amerického radaru na našem území ve svém volebním programu, neproběhlo žádné referendum a výsledky průzkumů veřejného mínění stále signalizují, že většina národa tady žádné takové vojenské zařízení, nechce.

Na Britských listech se 13. 7. 2007 objevila zpráva, podle níž je v psychiatrických léčebnách hospitalizováno 20% zdravých lidí "CPT: Zdraví lidé jsou nuceni zůstávat v psychiatrických léčebnách" . Je to další z patrně již nekonečné řady lživých tvrzení, která se pravidelně objevují v médiích. Je tomu tak proto, že existují zájmové skupiny, které z podobných tvrzení žijí. Podrobně se jimi budu zabývat v září. Nyní uvedu jen jediný příklad - autora této konkrétní dezinformace, Mgr. Davida Záhumenského.

Financování "neziskových" struktur TÉMA BL

Kdo stojí za kampaní proti klecovým lůžkám: Eric Rosenthal ze Spojených států řídí celosvětovou pavučinu právníků, aktivistů a nevládních, na donátorech závislých organizací... ZDE

Tisková zpráva Ligy lidských práv -- 13. července 2007

Výbor pro zabránění mučení (CPT) působící při Radě Evropy zveřejnil svojí zprávu z návštěvy zařízení omezujících svobodu v České republice. Výbor zde v dubnu a červnu 2006 vykonal svojí třetí návštěvu. První dvě proběhly v letech 1997 a 2002. Delegace CPT navštívila mimo jiné 10 policejních stanic a 4 věznice.

V bodu 11. svojí zprávy CPT uvádí, že jeho delegace "získala několik informací o obvinění policie ze špatného zacházení, některá z nich se týkala špatného zacházení během dotazování a především výslechu prováděném důstojníky kriminální policie. Policejní důstojníci byli obviňováni z mlácení, kopání a bití různými předměty; mezi těmi, kteří tato obvinění vznesli, byli mladiství."

Tisková zpráva MDAC a Ligy lidských práv -- 13. července 2007

Výbor pro zabránění mučení (CPT) působící při Radě Evropy zveřejnil svoji nejnovější zprávu z návštěvy zařízení omezujících svobodu pohybu v České republice. V dubnu a červnu 2006 navštívil Výbor mimo jiné tři psychiatrická zařízení a tři ústavy sociální péče. Za jeden z hlavních problémů české psychiatrie považuje Výbor akutní nedostatek komunitních zařízení psychiatrické péče, upozornil ale i na další slabá místa.

Ruský prezident Vladimir Putin suspendoval účast Ruska na jedné z nejdůležitějších dohod o omezování zbrojení z doby po ukončení studené války.

V prohlášení Kreml uvedl, že Putin učinil toto rozhodnutí v důsledku "výjimečných okolností" týkajících se bezpečnosti.

Rusko rozhněvaly americké plány umístit protiraketové základny do Polska a do České republiky, připomínají stránky BBC.

Nevzniká nová studená válka, píše analytik BBC Paul Reynolds. Vznikla situace, kdy Rusko není nepřítel, ale nelze ho charakterizovat jako blízkého přítele. Rusko je konkurence, která respektuje určitá mezinárodní pravidla a jiná si vytvořilo samo.

Je to změna ve srovnání s léty, kdy v Rusku vládl Boris Jelcin, kdy si Západ samolibě mohl v Rusku dělat, co chtěl. Jelcin poslouchal Západ na slovo, zejména ohledně hospodářských reforem.

Zbývá nám sedm měsíců do volby prezidenta. Výběr prvního občana připadá na rok 2008, v němž si připomeneme rovných devadesát let od vzniku Republiky československé. Svým způsobem zvláštní historie oslav "masarykovské" státnosti země, která po dvaceti letech existence zanikla tzv. druhou republikou! Kulaté výročí jistojistě opentlí oblíbená komparace nového přírůstku na Hradě se zakladatelem československé státnosti. Mužem, jenž se "zasloužil o stát". Věrni zůstaneme. Dost možná bude tím porovnávaným znovu Václav Klaus, občan, jenž se zasloužil hned o státy dva, ergo o novodobou českou státnost.

Dvě stě let od míru, který změnil mapu Evropy. Německo nikoliv náhodou vzpomíná minulý týden 200. výročí od uzavření Tylžského míru, který měl dalekosáhlé následky, zasahující až do současnosti. V létě 1807 se v tomto tehdy východopruském městě Tylži -- Tilsitu setkali na pontonu protékající řeky Memelu francouzský císař Napoleon a ruský car Alexander, aby se dohodli na vzájemně výhodném míru. Do dějin vzešlý "Tylžský mír" změnil mapu Evropy a nesl v sobě zárodky zničujících válek, které vyvrcholily ve XX. století.

Chtěl bych jen napsat pár upřesnění k článku pana Ladwiga "Co se stane, když protestanti nevěří katolíkům, aneb Proč vycházet z toho, že by bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry měl změnit své mínění?".

Papež vyhlásil v roce 2007 pouze něco, co o sobě římská církev (a zřejmě nejen ona) tvrdí už mnoho století. Dokument je orientován na katolické konzervativní kruhy a má je ujistit, že Druhý vatikánský koncil nijak nezměnil tradiční římskou ekleziologii (nauku o církvi).

Bývalý tiskový magnát Conrad Black byl ve Spojených státech shledán vinným za to, že vykradl 6 milionů dolarů ze svého mediálního impéria Hollinger prostřednictvím podvodného projektu, jehož cílem bylo zpronevěřit peníze jeho akcionářů.

Porota v Chicagu ho shledala vinným ze tří případů podvodu a z jednoho případu blokování průběhu spravedlnosti.

Vážený pane Kotrbo,

ačkoliv váš titulek vyzývá k přemýšlení, přece jen mi to nedá.

Velice lituji, že místo podstaty problému (hodnověrnost propagandy publikované na BL a její případné zasazení do kontextu) reagujete osobním útokem na ty autory, kteří na problém upozorňují. Alespoň v mém případě (ale zřejmě i dalších napadaných) v dobré vůli pomoci chyby nejen najít, ale i odstranit.

Chápu morální rozhořčení pana Šuty, že podle něho jsou ve společnosti jedinci, jimž by na základě svého morálního a politického přesvědčení ani ruku nepodal. Méně již chápu jeho argumentaci, že to, že Britské listy mají široký autorský záběr - tedy že jsou otevřené - toto periodikum diskredituje.

Ať mi pan Šuta promine - ale otevřený postoj nás může diskreditovat pouze u bigotních zabedněnců, kteří se obávají, že jiný názor může otřást jejich skálopevným přesvědčením, že věci jsou přesně tak, jak si myslí, že jsou.

Osobně se nedomnívám, že směs příspěvků seriózních autorů (Bárta, Seemann) s propagandou profesionálních lhářů je projevem kvality a otevřenosti médií. Jelikož nejsem novinář, dám si rád vysvětlit věcnými argumenty, že se mylím a proč, píše Miroslav Šuta.

Přiznám se, že nad touto větou stojím naprosto bezradně. Kdo určí v dnešní hodnotově rozkolísané společnosti, kdo je či není profesionální lhář? Jak mám jako editor poznat, že článek, který nám kdosi poslal k vydání, je účelově cílenou snůškou lží a manipulace? (Mimochodem, samozřejmě, že z tohoto hlediska články hodnotíme a vylučujeme z vydání každou PR - v případech, kde si nejsme jisti, aspoň uvádíme co nejplnější informace o zázemí autora.)

Přiznám se, že naprosto nevím, co si Miroslav Šuta přeje, že by "zvýšilo hodnověrnost" Britských listů. Máme nutit autory, aby před vydáním článku vyplňovali rozsáhlý kádrový dotazník? Jaké položky by měl ten dotazník mít?

Sledujeme-li pozorně, které síly nejvýrazněji formují chod celé společnosti, nelze nevidět, že je to v prvé řadě nejmocnější informační médium v zemi -- veřejnoprávní Česká televize. Její praktický vliv na utváření budoucnosti země je větší, než jaký mají politické strany. Je zřejmé, že politické strany závisejí na názorech obyvatel, které formuje v prvé řadě právě ČT.

Když se americký prezident George W. Bush v březnu tohoto roku vydal na malou přátelskou cestu do pěti zemí Latinské Ameriky, setkal se tu s obrovskou vlnou nevole vůči své osobě, jakou Jihoameričané poctili snad jen bývalého prezidenta Nixona, který tu byl před čtyřiceti lety na inspekční cestě coby viceprezident Eisenhoverovy administrativy.

Zatímco byl Bush posledních šest let zaneprázdněn na Blízkém a Středním východě, mnohé se v latinskoamerickém regionu změnilo. Během té doby, ale hlavně minulý rok, se nejvýznamnější země na jihoamerickém kontinentu rozhodly nastoupit cestu suverenity v rámci vzájemné spolupráce a regionální integrace. Venezuela a Bolívie se po Kubě rozhodly nekompromisně zavrhnout ideje neoliberálních reforem, uskutečňovaných prostřednictvím politiky tzv. Washingtonského konsensu, jež vyústila ve výraznou polarizaci mezi chudou většinou populace Jižní Ameriky a úzkou a nadmíru bohatou elitou.

Anděla Dvořáková, předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu, řekla v rozhovoru „Bráníme historickou pravdu z vlasteneckých pozic“ pro Haló noviny v sobotu 7. 7. 2007 mimo jiné: „My důsledně hájíme historickou pravdu a nekompromisně se pouštíme do konfliktů s jejími lživými vykladači“ . A hned také sdělila koho má na mysli:

„My jsme dříve za to kritizovali senátora Bártu. A já kvůli tomu dala všanc i své dobré jméno a přijala jsem kandidaturu ve volbách do Senátu. I když jsem věděla, že se do Senátu nemohu dostat. Kandidovala jsem jen proto, že mě požádal jak starosta Terezína a občané tohoto města, tak i naši členové ČSBS, aby senátor Bárta nemohl už kandidovat, protože hluboce urážel celý český národ. Například tvrzením, že se v Terezíně k odsunutým Němcům, kde byl jejich sběrný tábor, chovali Češi stejně tak špatně jako se chovali nacisti k českým vězňům. A můj úkol byl jediný: porazit ve volbách senátora Bártu, aby se nedostal dál do Senátu. A to se mi povedlo.“.

Paní Dvořáková, jak je ostatně jejím dobrým zvykem, kombinuje lži a pravdu tak, že jsou pak od sebe k nerozeznání. Ano, svůj "úkol" splnila. I prostřednictvím lži.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.