Do slovníku přinesl nové slovní spojení – »Heiligendammský proces«. To by mělo označovat soubor zásad spolupráce skupiny G8, nerozvinutějších států tvořících dohromady 70 % světového HDP, a rodících se velkých ekonomik Brazílie, Číny, Indie, Mexika a Jižní Afriky. Heiligendammský proces by měl představovat dialog ve čtyřech hlavních oblastech – podpora inovací, svoboda investic, podpora společné odpovědnosti, a to zvláště v Africe, plus společný přístup k informacím o energetických úsporách a technologiích směřujících především k omezení emisí CO₂.

Právě dohoda, že začne příprava nové globální smlouvy o skleníkových plynech, se jeví jako největší úspěch oficiální agendy summitu G8. Německu se podařilo prosadit téma klimatických změn na pořad jednání. Japonsko, Evropská unie a Kanada navrhují, aby emise těchto plynů byly do roku 2050 sníženy o polovinu. Spor se i nadále vede o to, od kdy začít počítat. Německo navrhuje počítat ono snížení od roku 1990, USA jsou proti. Kompromis je vágní – v přijatém dokumentu se hovoří o spolupráci v rámci dlouhodobých strategií.

Afrika byla označena jako »kontinent budoucnosti«. Zazněl příslib zvýšit do roku 2010 oficiální pomoc tomuto světadílu na dvojnásobek, tedy na 50 miliard dolarů. Prezident USA George Bush přišel s iniciativou vydělit během následující dekády na boj s infekčními chorobami nejméně 60 miliard dolarů, z čehož samotné Spojené státy by měly dát polovinu.

Summit G8 je vždy vítanou příležitostí pro prezentaci stanovisek. Bylo proto pravděpodobné, že některý z přítomných státníků využije nabídnutou šanci sdělit světu něco originálního. Měřeno zájmem médií, podařilo se to ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Ten opět otevřel téma výstavby základen protiraketové obrany USA v Polsku a Česku. Obdobně jako na únorovém semináři v Mnichově i na summitu G8 v Heiligendammu přitáhl pozornost jednoznačnými formulacemi a navíc i novu iniciativou: navrhl, aby byl pro potřeby Národní protiraketové obrany USA využit existující radar, který byl postaven za sovětské éry v Ázerbájdžánu a který má dnes pronajatý ruská armáda. Ázerbájdžánský ministr zahraničních věcí Elmar Mammadyarov následně oznámil, že jeho země je připravena zvážit možnost společného rusko-amerického využití zmíněného radaru.

Týdeník Ekonom a sever Publica.cz zveřejnili už před měsícem článek, který zvažoval, zda by pro rusko-americkou spolupráci na protiraketové obraně mohl být využit tento gigantický radar v Gabale na severu Ázerbájdžánu, který »vidí« až do Indického oceánu (Ekonom č. 17/2007, str. 30). Putin svoji nabídku americkým partnerům spojil s možností případné modernizace radarového zařízení a »sdílení všech nutných dat v reálném čase«. Toto řešení by podle ruského prezidenta mohlo znamenat, že »umisťovat ofenzivní zbraně do kosmu – což je reálná hrozba mezinárodní bezpečnosti – či stavět radar v České republice či rozmisťovat rakety v Polsku« by se stalo zbytečným. Podle slov prvního místopředsedy ruské vlády Sergeje Ivanova je zmíněný radar schopen zaznamenat start střel s plochou dráhou letu i mezikontinetálních balistických raket.

Na tiskové konferenci po summitu G8 Putin uvedl, že případné rakety-lapače systému protiraketové obrany by místo v Polsku mohly být umístěny více směrem na jih. Konkrétně mluvil o plovoucích základnách, o Turecku, ale nezapomněl ani Irák – proč se tam jinak prý bojovalo? Ruský prezident, právě tak jako i jiní ruští představitelé, neopomněl zdůraznit, že na jižním strategickém směru v současné době neexistuje žádné íránské nebezpečí v podobě zbrojního jaderného programu či vlastnictví raket dlouhého či mezikontinentálního doletu.

Některé politiky a komentátory nová ruská nabídka zaskočila. Prezident USA George Bush si vzal oddechový čas na přípravu odpovědi. Stephen Hadley, Bushův poradce pro otázky národní bezpečnosti, na tiskové konferenci po summitu G8 nazval Putinův návrh »smělým« a »zajímavým«, přičemž dodal: »Ať se na to naši experti podívají.« Washingtonu by jistě nejvíce vyhovovaly základny ve střední Evropě plus radar v Ázerbájdžánu.

Den poté, na setkání s polským prezidentem Lechem Kaczyńskim, Bush zopakoval, že americké středoevropské raketové plány nejsou namířeny proti Rusku. Ministryně zahraničí Condoleezza Riceová pak přispěchala s doplněním, že americké plány zůstávají beze změny – místa dislokací se prý nevybírají náhodně, je to prý »záležitost geometrie a geografie«. Politiky se to, alespoň podle těchto slov, asi netýká. Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov následně vyzval nejen k větší pozornosti vůči ruskému návrhu, ale i ke zmrazení rozhovorů s Českem a Polskem o výstavbě amerických základen v těchto zemích. Putinova nabídka by měla být projednávána i na Radě NATO-Rusko, která se schází tento čtvrtek. Jistě to nebude poslední jednání – v Heiligendammu navrhl Putin Bushovi vytvoření pracovní skupiny USA a Ruska v čele s ministry zahraničí a složené i z expertů ministerstev obrany.

Je symbolické, že první náznak odmítnutí Putinovy iniciativy zazněl z Polska. Na druhé straně je zřejmé, že radikální protiruský postoj Polska nemá v americké diplomacii podporu. Předsunutí strategické obrany USA doprostřed Evropy sleduje jiné cíle, než představuje emotivní geopolitické myšlení 19. století, které dominuje v postojích Varšavy vůči Moskvě a někdy i Berlínu. I proto se Spojené státy zdráhají vyhovět polskému požadavku rozmístit kolem zvažované základny systém protivzdušné obrany raket Patriot. Japonsku jej dodávají.

Vypadá to, že na summitu G8 převládala nespokojenost s chováním Moskvy. Britský premiér Tony Blair řekl na schůzce s ruským prezidentem, že Západ je »znepokojen a plný obav« z událostí v Rusku. Tomuto Blairovu tvrzení odpovídá i zpráva vlivného ruského týdeníku Argumenty nedeli, podle níž by mělo být v rozmezí mezi 20. a 30. červnem v hlavních amerických denících publikováno nejméně dvacet článků na téma »Nevěřte Putinovi« – v rámci přípravy na červencovou schůzku ruského a amerického prezidenta. Prý za peníze ropných monopolů. Ovšem v politice je jen zřídka něco jednobarevné. Například nový prezident Francie Nicolas Sarkozy prý na summitu G8 sdílel ruské stanovisko, že v otázce Kosova není třeba spěchat. A Kosovo je další problém vztahů Ruska se Západem, k němuž se nepodařilo nalézt společné stanovisko.

Ukazuje se, že neexistuje jednotný postoj Západu k Rusku. Pozoruhodný je z tohoto hlediska článek, který minulý týden publikoval Zbigniew Brzezinski, bývalý poradce pro otázky národní bezpečnosti prezidenta Jimmyho Cartera, v časopise Time. Tato stať je sesbíráním všech výhrad, které se na Západě objevily do příchodu Putina do Kremlu. Duch článku je prodchnut, mírně řečeno, nedůvěrou k Rusku. Zároveň Brzezinski píše, že současná »politika USA vůči Rusku je spíše velkohubá než strategická«. Uvádí, kde i proč by měl Západ na Rusko tlačit a dodává, že »Spojené státy by se měly vystříhat lehkomyslných provokací, jako je netaktní iniciativa rozmístit raketovou obranu u dveří Ruska«.

Nabídka na společné využití radaru v Ázerbájdžánu je testem vzájemné důvěry USA a Ruska. Vzletná slova o strategickém partnerství jsou teď konfrontována s reálnými otázkami: je systém Národní protiraketové obrany USA skutečně zaměřen proti tzv. darebáckým státům, nebo směřuje proti Rusku a Číně? Jsou Spojené státy ochotny s Ruskem sdílet své strategické obranné systémy, což by mohlo vyvrátit obavy, že tato obrana je přípravou na útok? Summit G8 v Heiligendammu přece zdůraznil, že se všichni vzájemně potřebujeme.

To, že vedle amerického systému GPS vyvíjí Evropská unie svůj systém Galileo, ale naznačuje, že se Spojené státy s nikým o správu svých vojensky využitelných globálních aktivit dělit nechtějí.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom