Dnes se toto město nalézá v Kaliningradské enklávě Ruska a nese název Sovjetsk (anglicky Sovetsk, rusky: Советск, do roku 1946 německy: Tilsit, česky: Tylže) . Na paměť historického setkání tehdejších nejvýznamnějších vládců Evropy je umístěna pamětní deska. Tylže byla před dvěma sty lety bezvýznamným zapadlým východopruským městečkem, dokud se nestala roku 1807 středem pozornosti celého světa a jednou provždy se zapsala do dějin. To se stalo ve dnech 25. června až 9 .července 1807 , kdy se na pravém břehu řeky usídlil ruský car Alexander I. a na levém břehu pak francouzský císař Napoleon.

Po dvanáct dnů od rána se scházeli oba panovníci a často mezi sebou hovořili jen mezi čtyřma očima, což je osvědčenou metodou i současné doby. Stačily pouhé dva týdny jednání a byly nalezeny prostředky k vyřešení sporných otázek a přes rozdílné názory stanoveny vzájemně přijatelné podmínky pro dohodu. Včerejší nepřátelé nejenže ukončili válku, ale stali se dokonce spojenci.

Rusko až do této doby stálo na straně nepřátel Francie, ačkoliv Napoleon nikdy neučinil první krok ke konfliktu s Ruskem. Promyšleně razil cestu ke spojenectví, a proto také po zdrcujícím vítězství nad Rusy u Friedlandu umožnil ruské armádě, aby nerušeně a klidně ustoupila za řeku Němen, čímž dal jasně na srozuměnou, že Francie nechce s Ruskem dále bojovat..

Alexander si přesto za velmi těžké situace pro jeho osobu po prohrané bitvě a předcházejících dvou válkách v přímých jednáních s Napoleonem zachoval tvář, udržel si postavení rovnoprávného partnera a dosáhl kompromisu, který nakonec uspokojil obě strany.

Ruský car akceptoval vytvoření Rýnského spolku a založení Velkovévodství varšavského, které byly vasaly Napoleona. Ještě v témže roce došlo k válce mezi Ruskem a Anglií po útoku britské flotily na Kodaň. Rusko obdrželo od Francie volnou ruku pro svou agresivní expanzní politiku vůči Švédsku a Osmanské říši. Švédsko bylo donuceno postoupit Rusku Finsko a připojit se ke kontinentální blokádě. V následné válce Rusko získalo od Osmanské říše velké části Kavkazska a Gruzii a opět si zabezpečilo Besarábii.

Na jednání však doplatilo Prusko, které ztratilo veškerá území na západ od Labe a v Polsku a muselo zaplatit vysokou náhradu ve výši 120 milionů franků tehdejší měny. Důležité pevnosti dostaly francouzské posádky, svoji armádu muselo z 200 tisíc mužů zredukovat na pouhých 42 tisíc a přistoupit ke kontinentální blokádě. Dalším postiženým bylo Polsko, které přes veškeré francouzské sliby nebylo obnoveno a vytvořeno bylo pouze Varšavské velkovévodství pod francouzskou nadvládou. Pozitivním zjevem v oblastech Francií ovládanými bylo rušení poddanství a zavádění rovnosti všech občanů před zákonem.

Mír však vydržel jen pět let - až do 24. června 1812, kdy Napoleonova "Velká armáda" překročila Němen a vpadla do Ruska. Stalo se tak poté, co se sblížilo s Anglií, s kterou uzavřelo mír a nedodržovalo kontinentální blokádu. V očích Napoleona viníkem za vzniklou válku s Ruskem byla Anglie. Syndrom tylžského míru doprovází Evropu až do dnešní doby. Mechanismus mocenských vlivů na evropském kontinentu se vyvíjí ve stálých peripetiích, ale forma zůstává stejná - určení vlivu a způsobu na různých stupních vztahů mezi jednotlivými národními státy.