Vladimir Putin: Dobrý večer, dámy a pánové.

Rád bych vás přátelsky přivítal.

Na začátku naší diskuse bych chtěl říct několik slov. Jsme přesvědčeni, že fórum GB je užitečnou a zajímavou akcí, která nám umožňuje synchronizovat náš přístup ke klíčovým otázkám, spojeným s rozvojem globální ekonomiky a otázkám mezinárodní agendy. Neumožňuje nám jen synchronizovat naše hodinky, ale také koordinovat naše postavení, postavení, která pak mohou být formálně potvrzena v dokumentech G8 a pozdějí v dokumentech jiných mezinárodních organizací, včetně OSN. A to se dělo v minulosti.

Jsem velmi rád, že dohody, kterých jsme dosáhli loni v Petrohradě, nebyly zapomenuty. Mnoho našich dohod se realizuje. Kromě toho, německé předsednictví G8 nezapomnělo na hlavní témata našich diskusí v Petrohradě. Vidíme jasné důkazy toho, o čem jsme hovořili v Rusku, v dokumentech, které nyní připravují experti a šerpové. Samozřejmě to se především týká energie. Ale nejen to. Týká se to také rozvojové pomoci a zejména pomoci africkým zemím. Součástí je i boj proti infekčním nemocen. Samozřejmě, také se to týká našeho společného úsilí ohledně podnebných změn.

Samozřejmě se budeme zabývat vším tímto a jak jsem už řekl, dalšími závažnými mezinárodními otázkami pro Evropu, jako je Balkán, a dalšími problémy. A jsem si jist, že otevřené, poctivé diskuse mezi partnery ohledně všech těchto otázek -- ať bude jakkoliv obtížné je vyřešit -- budou užitečnou debatou.

Rád bych vám poděkoval za zájem, který projevujete o naši práci. Samozřejmě však nemám odvahu ani odpovědnost, abych hovořil za všechny své kolegy ze skupiny G8. Ale jsem připraven podrobněji vysvětlil postoje Ruska k otázkám, o nichž se domníváte, že jsou pro veřejnost zajímavé.

To je všechno, co jsem chtěl říct na začátku, a nebudu plýtvat časem v monologu. Poslouchám vás. Dejme se do práce.

Der Spiegel: Pane prezidente, zdá se, že Rusko nemá Západ moc rádo. Naše vztahy se poněkud zhoršily. A můžeme se také zmínit o zhoršení vašich vztahů s Amerikou. Přibližujeme se znovu studené válce?

Vladimír Putin: Těžko můžeme používat tutéž terminologii v mezinárodních vztazích, ve vztazích mezi zeměmi, jaká se týká vztahů mezi lidmi -- zejména během jejich líbánek či když se připravují jít na svatbu.

Během historie byly vždycky hlavním organizujícím principem vztahů mezi státy v mezinárodní aréně zájmy. A čím víc se tyto zájmy stávají civilizovanějšími, tím je jasnější, že zájmy jednoho státu musejí být vyváženy proti zájmům jiných zemí. A člověk musí být schopen najít kompromisy k vyřešení nejobtížnějších problémů a otázek.

Jedním z největších problémů dneška je to, že jsou někteří členové mezinárodní komunity absolutně přesvědčeni, že je jejich názor správný. A samozřejmě, to těžko povzbuzuje vytváření atmosféry důvěry, o níž jsem přesvědčen, že je klíčová, máme-li nalézt více než prostě vzájemně přijatelná řešení, máme-li nalézt optimální řešení. Avšak taky si myslím, že bychom neměli nic nevhodně dramatizovat. Pokud vyjádříme své názory otevřeně, poctivě a přímo, to neznamená, že usilujeme o konfrontaci. Kromě toho, jsem hluboce přesvědčen, že pokud bychom byli schopni vrátit se k poctivé debatě a ke schopnosti hledat kompromisy v mezinárodní aréně, pak by z toho měli prospěch všichni. A jsem přesvědčen, že určité krize, jimž dnes čelí mezinárodní společenství, by neexistovaly a neměly by tak záporný dopad na mezinárodní politickou situaci v určitých zemích. Například, události v Iráku by nebyly pro USA takovým problémem. To je nejvýraznější, nejostřejší příklad, ale přesto, chci, abyste mi rozuměli. Jak si vzpomenete, my jsme byli proti vojenskému zásahu v Iráku. Nyní zastáváme názor, že kdybychom řešili tehdejší problémy jinými prostředky, tak by výsledek byl -- podle mého názoru -- stále ještě lepší, než co máme dnes.

Právě z tohoto důvodu nechceme konfrontaci -- chceme se podílet na dialogu. Avšak chceme dialog, který uznává rovnost obou stran.

Wall Street Journal: Mám k tomu doplňující otázku. Jedním z nejostřejších nedávných problémů mezi Washingtonem a Moskvou jsou americké plány rozmístit v Evropě prvky protiraketové obrany. Vzhledem k tomu, že se Rusko velmi radikálně staví proti tomuto systému a že Bílý dům potvrzuje, že ho vybuduje bez ohledu na názory Ruska, konfrontace začíná být ostřejší...

Vladimír Putin: Mimochodem, to je odpověď na předchozí otázku. Promiňte -- prosím, pokračujte:

Wall Street Journal: ...a tím víc zemí se pak chce na tomto systému podílet. Co získává Rusko tím, že je tak ostře proti tomuto systému protiraketové obrany? Doufáte, že se Washington nakonec vzdá svých plánů vybudovat systém protiraketové obrany, anebo máte jiné cíle, vzhledem k tomu, že Washington už uvedl, že nedovolí Rusku, aby tento program vetovalo?

Vladimír Putin:Začal bych Dohodou o přizpůsobených konvenčních armádních jednotkách v Evropě. Neuvedli jsme jenom, že jsme ochotni tuto dohodu realizovat, jak to učinili někteří jiní. My ji opravdu realizujeme, odstranili jsme všechny své těžké zbraně z evropské části Ruska a přemístili jsme je za Ural. Snížili jsme svou armádu o 300 000 mužů. Přijali jsme několik dalších kroků, které tato dohoda vyžaduje. Ale co vidíme, že je reakcí? Východní Evropa dostává nové zbraně, dvě nové vojenské základny se budují v Rumunsku a v Bulharsku, a na dvou místech se mají postavit raketové základny -- radar v České republice a raketový systém v Polsku. A tak se ptáme: co se to děje? Rusko jednostranně odzbrojuje. Ale jestliže my jednostranně odzbrojíme, chtěli bychom, aby byli naši partneři ochotni udělat totéž v Evropě. Avšak děje se opak, do Evropy se pumpují nové zbrojní systémy. A samozřejmě, to si nemůžeme pomoci, ale jsme znepokojeni.

Co máme v takové situaci dělat? Samozřejmě, že jsme vyhlásili moratorium.

To se týká protiraketového systému. Ale nejen protiraketového systému. Protože jakmile bude tento protiraketový systém realizován, bude automaticky fungovat v součinnosti s celým jaderným potenciálem USA. Bude to integrální součástí amerického vojenského jaderného potenciálu.

Rád bych vás upozornil, i vaše čtenáře, že poprvé v historii -- a to chci zdůraznit -- jsou prvky amerického jaderného potenciálu na evropském kontinentu. Prostě to mění celou konfiguraci mezinárodní bezpečnosti. To je druhá věc.

A nakonec, za třetí, jak to ospravedlňují? Tím,že se potřebují bránit před íránskými raketami. Ale žádné takové rakety neexistují. Írán nemá žádné rakety s doletem 5000 -- 8000 kilometrů. Jinými slovy, tvrdí se nám, že tento raketový systém má být obranou proti něčemu, co neexistuje. Nemyslíte že je to trošku legrační? Bylo by to legrační, kdyby to nebylo tak smutné. Nejsme spokojeni s vysvětleními kterých se nám dostává. Neexistuje vůbec žádné ospravedlnění, proč budovat protiraketový systém v Evropě. Naši vojenští odborníci jsou přesvědčeni, že tento systém má dopad na území Ruské federace před pohořím Ural. A samozřejmě, na to musíme reagovat.

A teď bych chtěl dát definitivní odpověď na vaši otázku: Co chceme? Zaprvé chceme být slyšeni. Chceme, aby lidé rozuměli našemu postoji. Nevylučujeme, že naši američtí partneři změní své rozhodnutí. Nic nikomu nevnucujeme. Ale jednáme na základě zdravého rozumu a domníváme se, že by i všichni ostatní měli jednat na základě zdravého rozumu. Avšak pokud se to nebude dít, pak odmítáme odpovědnost za naše odvetné kroky, protože to nejsme my, kdo vyvolává něco, z čeho bezpochyby vznikají v Evropě nové závody ve zbrojení. A my chceme, aby všichni jasně pochopili, že my neponeseme odpovědnost za tyto závody ve zbrojení. Například,když se snaží přesunout tuto odpovědnost na nás v souvislosti s naším úsilím zlepšit naše strategické jaderné zbraně. My jsme neiniciovali odstup od dohody zakazující balistické střely. Ale jakou reakci jsme poskytli, když jsme o této věci hovořili s našimi americkými partnery? Řekl jsme, že nemáme zdroje ani chuť vybudovat takový systém. Ale jako profesionálové chápeme, že systém raketové obrany pro jednu stranu a žádný takový systém pro druhou stranu vytváří pouze iluzi bezpečnosti a zvyšuje možnost jaderného konfliktu.

Hovořím čistě teoreticky -- nemá to žádný osobní rozměr. Likviduje to strategickou rovnováhu ve světě. Máme-li být schopni obnovit tuto rovnováhu, aniž bychom vybudovali protiraketový obranný systém, musíme vytvořit systém, který dokáže překonat protiraketovou obranu, a to děláme nyní.

V tomto bodě naši partneři řekl: "Nic špatného se neděje, nejsme nepřátelé, nebudeme pracovat proti sobě." My chceme zdůraznit, že jim prostě odpovídáme: "Varovali jsme vás, hovořili jsme o tomto, vy jste nám určitým způsobem odpověděli. A tak my uděláme to, co jsme řekli, že uděláme." A jestliže postaví v Evropě protiraketový systém -- a my dneska varujeme -- budou odvetná opatření. Musíme si zajistit svou bezpečnost. A my tenhle proces nerozjíždíme.

A nakonec, ještě poslední věc. Ještě jednou, nechtěl bych, abyste trpěli iluzí, že jsme přestali někoho milovat. Ale někdy si říkám sám sobě: Proč to všechno dělají? Proč naši američtí partneři se snaží tak tvrdošíjně vybudovat protiraketový obranný systém v Evropě, když -- a to je perfektně jasné -- proti Íránu ho není zapotřebí a -- ještě zjevnější je, že ho není zapotřebí ani proti severokorejským střelám. Všichni víme, kde Severní Korea leží a jaké by to musely být rakety, aby dosáhly Evropy. Takže to jasně není proti nim a jasně to není proti nám, protože je každému jasné, že Rusko se nepřipravuje na útok proti nikomu. Tak proč? Je to snad proto, aby se zajistilo, že my budeme realizovat ta odvetná opatření? Aby se zabránilo dalšímu sbližování mezi Ruskem a Evropou? Jestliže tomu tak skutečně je (a já to netvrdím, ale možné to je), pak jsem přesvědčen, že by bylo tohle bylo další chybou, protože tak se nezlepšují mezinárodní mír a bezpečnost.

Der Spiegel: Stručná doplňující otázka: byli byste ochotni uvažovat o možnosti vybudování podobné, ruské raketové obrany někde v blízkosti USA, například na Kubě?

Vladimír Putin: Víte, o tom jsem se měl zmínit, ale vznesl jste to přede mnou. Nic takového neplánujeme a jak je dobře známo, právě jsme nedávno zlikvidovali své základny na Kubě. Právě v době kdy Američané budují nové americké základny v Evropě, v Rumunsku a v Bulharsku. Zrušili jsme je, protože po pádu Sovětského svazu se změnila naše zahraniční politika a mnoho se změnilo i v ruské společnosti. Nechceme konfrontaci, chceme spolupráci. A nepotřebujeme základny blízké nikomu a nic takového neplánujeme. To zaprvé. Zadruhé, moderní zbrojní systémy takové základny nepotřebují.

(...)

Kompletní rozhovor v angličtině ZDE.