Some of the points raised by the article "Nedělní zamyšlení", prompted me to reflect on how I believe the rights and responsibilities linked to the principle of free speech should be regulated in a liberal democracy.

Hudební kritik Jiří Černý upozornil, že Jiří Lábus se veřejně omluvil za své účinkování v jedné z hlavních rolí v epizodě Mimikry propagandistického seriálu Třicet případů majora Zemana, která měla legitimizovat tažení komunistického režimu proti nezávislé kultuře. Děkuji Štěpánu Kotrbovi za dohledání zajímavého rozhovoru, který s panem Lábusem vedl Jiří Peňás, interview pak vyšlo v Respektu 29. 11. 1999. Jiří Lábus hovoří velmi otevřeně o svém účinkování v komunistické propagandě a vyjadřuje nad ním lítost. Poukazuje také, že později v televizních vystoupeních naopak parodoval panující totalitní režim.

Za nejzajímavější považuji Lábusovo tvrzení, že roli v propagandistickém televizním seriálu vzal pro peníze, a protože pořádně nevěděl, v čem má účinkovat...

Je možné, že Lábusovo angažmá ve vládní propagandistické akci má podobné pozadí a že se třeba pan Lábus zase za 20 let omluví.

Dějiny, ten "starý krtek" podle Marxových slov, dělají svou práci podzemně a neviditelně podrývají staré poměry. Krtince v ČR jsou skutečně pouhými hromádkami na louce, kde se hádají o prezidentství toho či onoho neoliberálního ekonoma -- nově vzniklé levicové časopisy, malá (a přesto neuvěřitelně efektivní) Iniciativa Ne základnám, rostoucí zájem o Britské listy... Dalším krtincem je projekt/galerie Tranzit . Přeložili knihu slovinského filozofa Slavoje Žižka "Mluvil tu někdo o totalitarismu?" a pozvali si autora do Prahy.

Íránský režim zahájil tažení proti stále slábnoucímu soupeři, americkému dolaru. "Bezcenný kus papíru," řekl na adresu americké měny íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád při víkendovém summitu zemí vyvážejících ropu (OPEC). Spojence našel ve venezuelském prezidentovi Hugo Chávezovi. Spolu s ním chce Írán dosáhnout toho, aby americké platidlo ztratilo výsadní postavení měny, v níž vývozci ropy účtují své platby.

Senzační a poučné zprávy bývají někdy pohřbeny až na zadních stránkách zpravodajských médií. The New York Times tak zveřejnily 3. října letošního roku v hospodářské sekci malou tabulku o přístupu na internet. Bylo v ní uvedeno deset zemí se silnými ekonomikami a pro každou dvě čísla: průměrná rychlost širokopásmového připojení (broadband) v megabitech za vteřinu a měsíční cena za službu (jeden megabit za sekundu). Nejrychlejší a nejlevnější bylo Japonsko (61,0 a 0,27 $). Na druhém místě byla Jižní Korea (25,6 a 0,45 $).

Ne vždy se vším, co Štěpán Kotrba napíše, zcela souhlasím. Myslím si ale, že ve většině jeho článků je alespoň zrnko pravdy. Tak jsem si dovolil poslat svůj názor na dnešní dění v tomto státě. Asi vyzní trochu pesimisticky, ale ono k optimizmu není moc důvodů. Jsem důchodce a nehodím se do dnešní doby. Nechápu spoustu věcí. Ne nerozumím, ale nechápu, píše Josef Procházka.

Výrok Ladislava Smoljaka "Kdybych byl předsedou vlády, nikdy bych takovou věc (vojenskou základnu USA u nás) nepustil do veřejné diskuse", který kritizuje Jan Tamáš, není pochybný jen proto, že zakazovat diskusi je nedemokratické. Ještě pozoruhodnější je podle mne domněnka herce Smoljaka, že předseda vlády má moc "něco nepustit do veřejné diskuse", jen tu moc využít. To je ale představa z dob Hlavní správy tiskového dozoru, zvané ÚTISK, pečlivě střežené distribuce tiskovin atd. Představa veskrze totalitní.

Vybíráme několik -- poněkud zmateně rasistických -- myšlenek z úvah čtenáře Jaromíra Habra, na něž na jiném místě dnešního vydání reaguje Laura Cashman:

Zeptáte-li se většiny lidí v Británii, zda podporují svobodu slova, pravděpodobně vám odpoví, že ano, konstatoval v pondělí v podvečer moderátor publicistického pořadu PM, který se vysílá v rozhlase BBC. Takže co je to na debatě, plánované pro ctihodný Oxfordský studentský svaz (Oxford Union), která tolik lidí rozčílila? Ministr obrany Des Brown patří údajně k celé řadě politiků a veřejných činitelů, kteří Oxford Union bojkotují, protože se jeho předseda rozhodl pozvat k diskusi Davida Irvinga, historika, který popírá holocaust, a Nicka Griffina, šéfa extremně pravicové strany British National Party. Akce se jmenuje "Fórum za svobodu slova" a bude se konat příští pondělí. Zítra se proti ní bude v Oxfordu konat demonstrace.

tisková zpráva Českého rozhlasu 4 Radia Wave

21. listopadu pokřtí Atari Terror své nové album v pražském klubu Retro Music Hall. Přímý přenos z celé akce můžete sledovat od 20:30 hodin na webu Českého rozhlasu a od 22:00 hodin pak přímý přenos koncertu uslyšíte na Radiu Wave. Našlapaný večer bude možné navštívit i ve virtuálním světě Second Life.

Ministerstvo financí připravuje spojení daňové a celní správy. Volbě způsobu sloučení a výběru konečného modelu ale nepředcházela žádná důkladná analýza rizik, souvisejících se zvoleným způsobem transformace, zejména pak s propuštěním 3,5 tisíce příslušníků Celní správy.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Jsou nemoci, které se léčí tak, že je pacientovi podána "zneschopněná" forma nemoci (infekce) proto, aby si organismus sám na základě tohoto impulsu vytvořil protilátky - autentický proces sebeléčitelství. Infikujeme organismus a on v sebeobraně hledá způsob jak nás bránit. Když se dá takto iniciovat samoléčitelský proces lidského organismu, jde tentýž postup aplikovat ve společnosti? Dnes můžeme říci, že ano, ale proces infekce a následného šoku, končícího uzdravováním v sobě nese rizika nezvládnutí průběžných následků takto vyvolaných společenských infekcí. Metoda je to účinná - vymyslela ji kdysi KGB za Andropova pod názvem Golgota. Takováto léčba společnosti je ale dlouhá, drahá a bolestivá.

Politici nyní vyvinuli sérum proti sociopatii - Modrou šanci - a nositelům tohoto umrtveného viru dali voliči právo vyškolit společnost v jednom z vyšších lidských pudů - ve vědomé a dobrovolné solidaritě. Možná na jednu celou generaci zabránit v sociálních experimentech s doktrínami Ayn Randové a Miltona Friedmana. Cenou za poznání je stejný zážitek, jaký jsme všichni zažili při velké hře na Monopoly - kupónové privatizaci. Ta "investovaná" tisícikoruna do léčby nikoho nezabila. Klaus zviditelnil, zrealizoval a tím zneutralizoval základní postulát rigidního gerontosocialismu před rokem 1989 - že všechen majetek paří lidu. Dal jim ho.

Pokračujeme v příběhu života a smrti slavné české herečky Anny Sedláčkové (1887-1967). V minulé části jsme si připomněli výčtem a charakteristikou její němé filmy, které natáčela společně se svých chotěm Maxem Urbanem. I ten jeden, první český mluvený, který tehdy propadl, aniž bychom ho dnes mohli zhlédnout. Ztracené filmy společnosti ASUM jsou vůbec ztrátou pro dějiny české kinematografie, rozhodně ale velkou ztrátou i pro její současný obraz. Herečka, které její publikum neřeklo jinak, než Andula, se narodila 29. září 1887 a zemřela o 80 let později 24. listopadu 1967. Její příběh můžete číst vcelku, ale i zvlášť po částech...

Nemělo by smysl vyjadřovat se k názorům občana, vystupujícího v médiích, pokud nejde o osobu ve výjimečném společenském postavení, jejíž názory se navíc dostávají do rozporu s postavením, které zaujímá a s prací, již v tomto postavení vykonává. Ta je placena z veřejných prostředků. V tomto případě jde o Blanku Kosinovou, mluvčí policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Devatenáctého listopadu promluvila v rádiu Frekvence 1, přičemž většinou mluvila o svém pracovišti a o věcech s ním souvisejících vyjadřovala názory, za něž z veřejných prostředků zcela jistě placena není.

Většina názorů paní mluvčí za pozornost nestojí, některé ale, vzhledem ke zmíněnému kontextu, jsou pozoruhodné.

Ve velkém se předseda ČSSD Jiří Paroubek pustil při své sobotní svatbě v pětihvězdičkovém hotelu Esplanade do showbussinesu. Na jedné straně se obřadu zúčastnili příbuzní a nejbližší přátelé, na straně druhé slovenský premiér Robert Fico v roli svědka. Jako kdyby tato svatba byla tak na půl soukromá a na půl mezinárodní událostí mezi Českem a Slovenskem. Tedy ani ne soukromá, ani ne veřejná. Prostě něco mlžícího jako v televizní show, která se předvádí a skrývá realitu,a tudíž i pravdu před diváky. Vše se navíc odehrálo v hotelu bývalého příslušníka Stb dne 17. listopadu. Zajisté to nemělo politický význam, na půl však přece jen a pouze není na první pohled zřetelný. Do té show byla tedy vložena i hádanka a chybělo pouze speciálně zpoplatněné telefonní číslo pro diváky, kteří znají odpověď a chtějí vyhrát auto. Na výběr by stála třeba odpověď: Zatím se každých 20 let u nás konala revoluce, nenastal správný čas pro další, třeba takovou pod heslem "zpět k Stb, 17. listopadu se stala chyba"? Nebo: Byl autorem povolebního televizního vývodu Jiřího Paroubka přece jen majitel hotelu Esplanade? Zajisté by se našly i další odpovědi, které jsou s to šokovat sledovatele politické kultury.

Na základě vyhodnocení dostupných informací jsem se obrátil na majitele agentury, která zajišťuje provoz vozidla a služby řidiče, aby urychleně celou záležitost s cestou do Mariánských Lázní vyšetřil a vyvodil z toho důsledky. Zároveň jsem také požádal, aby do doby, než se celá věc vyšetří, se mnou tento konkrétní řidič nejezdil, konstatuje předseda sociální demokracie Paroubek v tiskovém prohlášení ČSSD.

Vyjímám z článku Američtí aktivisté protestují proti radaru"

Kdo dal této vládě mandát k něčemu takovému? To je proti rozumu a media nás ani trochu neinformují, píše Štěpán Rudolf.

Když jsme se s mojí americkou snoubenkou v dubnu dozvěděli o připravované změně zákona o pobytu cizinců a zákona o azylu (shrnutí a kritika ZDE), domnívali jsme se, že jde o špatný vtip a že tak absurdní návrh nemůže poslaneckou sněmovnou nikdy projít. Pouhé dva hlasy proti ve třetím čtení ale ukázaly, že našim zákonodárcům je situace lidí vstupujících do takzvaných smíšených manželství buďto zcela lhostejná, anebo -- což by bylo ještě horší -- se s xenofobním podtextem novely dokonce tiše ztotožňují. Nyní budou kontroverzní novelu, proti které protestuje celá řada občanských sdružení a neziskových organizací, ale která vyvolává jen nepatrný zájem širší české veřejnosti (cizinec není našinec, jak víme ze Tří veteránů), projednávat senátoři. S ohledem na fakt, že novela je ze strany ministerstva vnitra legitimizována jako nezbytné opatření související se vstupem ČR do schengenského prostoru, je bohužel pravděpodobné, že jí rovněž nebudou klást významnější překážky.

Svatební oslavy v hotelu Esplanade v Mariánských lázních se zúčastnilo 30 pozvaných hostů. Účet za hostinu a oslavu nepřesáhne cca 120 000 korun, o které jsme se podělili s rodinou mé manželky Petry. Hosté, kteří strávili v hotelu noc, si účet za pokoj platili sami. Stejně tak i já jsem zaplatil účet za naše ubytování s manželkou, jak jsem již od začátku předpokládal.

Média také často zmiňovala můj vztah s panem Vlastimilem Dvořákem, majitelem hotelu. Známe se zhruba od roku 1992, či 1993, kdy působil v komisi cestovního ruchu Magistrátu hlavního města Prahy, jejímž jsem byl předsedou. Před tímto datem jsme se neznali a nemohu proto komentovat jeho aktivity před rokem 1989. Pokud je mi známo, jsou jeho hotely Ambassador či Esplanade častým místem pořádání důležitých a společensky prestižních akcí, jako je například Atlet roku nebo galavečer soutěže Česká hlava a jiné.

JU│ Ruský internetový deník Vzgljad upozorňuje, že k rozhánění demonstrací v Tbilisi byly zřejmě použity nové zbraně založené na působení zvukových vln na lidský organismus. Možnost použití těchto zbraní vyplývá z analýzy televizních záběrů televize NTV, kde se ukazuje džíp policie vybavený zvláštní šestiúhelníkovou parabolickou anténou, kterou operátor zaměřuje na demonstranty, kteří se pak rozbíhají.

Zdroje televize vysvětlují, že podobné systémy byly použity také v Iráku v průběhu speciálních operací americké armády. V Tbilisi tato zařízení také použily speciální jednotky gruzínského ministerstva vnitra.

Lukáš Rázl zpochybnil existenci ropného zlomu jako novodobé apokalypsy. Podle něj nehrozí nedostatek ropy, ale nedostatek levné ropy.

Protiargumentem pana Kalouse je nejprve to, že takovéto názory "slouží těm, kdo z drahé a čím dál dražší ropy budou mít neuvěřitelný vejvar". Přiznám se, že tomu moc nerozumím.

Převažujícím světovým názorem na to, jak politicky vyřešit konflikt mezi dvěma nacionalismy v Izraeli/Palestině, je takzvané řešení se dvěma státy -- tj. vytvoření dvou států, Izraele a Palestiny, v hranicích někdejšího britského Palestinského mandátu. Toto stanovisko není v žádném případě nové. Dalo by se říci, že celosvětově převládalo po celé dvacáté století.

Vzpomínka na 17. listopad před 18 lety je i vzpomínkou na Chartu 77. Ta dlouhá léta usilovala o ochranu lidských práv a o demokracii. Charta 77 byla ale také spojena s mírovým hnutím. Léta spolupracovala s evropskými a americkými sdruženími - Evropským jaderným odzbrojením a Kampaní za jaderné odzbrojení. Československá Státní bezpečnost perzekvovala chartisty a členy Nezávislého mírového sdružení NMS. Se západními mírovými aktivisty se známe z honiček, které na nás pořádala Státní bezpečnost. Heslo "Žádná raketa není mírová" znělo tehdy z Prahy, Lublaně, Krakowa, ale i z Londýna, Paříže a New Yorku.

Dnes je jiná doba. Mírové aktivisty v České republice nezavírají. Jen se snaží je umlčet.

Demonstrace, svolaná studenty, odboráři a protiradarovými aktivisty na Václavském náměstí 17.11. 2007 FOTOGALERIE

Le souvenir du 17 novembre il y a 18 ans, c’est aussi le souvenir de la Charte 77. Celle-ci, pendant de longues années, s’efforçait de défendre les droits de l’homme et la démocratie. La Charte 77 était également liée aux mouvements pacifistes. Pendant des années, elle travaillait en commun avec des mouvements européens et américains – Désarmement nucléaire européen et Campagne pour le désarmement nucléaire. Les chartistes et les membres du mouvement pacifiste NMS étaient pourchassés par la Sécurité de l’Etat tchécoslovaque. Nous avons rencontré les militants pacifistes occidentaux grâce à la Sécurité de l’Etat qui nous prenait en chasse.

Po 17. listopadu roku 89 se Václavák zaplnil lidmi, kteří bláhově doufali, že teď už je budou politici slyšet, že už nebudou o osudech lidí rozhodovat jenom stranické špičky. Bohužel. Historie se opakuje.

Diktát prominentních politiků, kteří odmítají komunikovat s občany, jež považují za nesvéprávné hlupáky - to není demokracie! Zase nám vládnou zkorumpovaní a pokřivení lidé. Zase platí, že každý má tolik práva, kolik si utrhl moci. A zase jsou ti nahoře rovnější než ti dole.

"Radar dělí i umělce" byl název článku v předposledním Magazínu Právo. Zaujaly mě argumenty zastánce umístění cizích vojsk na našem území pana Smoljaka. Hned jeho první věta "Kdybych byl předseda vlády, nikdy bych takovou věc nepustil do veřejné diskuze." vypovídá, že autor si ještě nestačil zcela zvyknout na skutečnost, že žijeme v demokratické společnosti a že diskuze na jakékoliv téma je žádoucí, nikoliv naopak.

Zdravím všechny účastníky demonstrace za Referendum, demonstrace za opravdovou demokracii! Před osmnácti lety se u nás otevřela cesta k demokracii. Byla to doba velkých nadějí. Obyčejní lidé promluvili do věcí veřejných, promluvili zásadním způsobem. Studentská demonstrace, rozehnaná nakonec násilím, se stala impulsem, který zvedl vlnu nespokojenosti, postupně se hromadící už dlouhá léta. Cestu k novým, demokratickým poměrům otevřeli obyčejní lidé, jejich masové demonstrace. Dvacátého pátého listopadu 1989 demonstrovalo v Praze kolem 750 000 lidí, jen den předtím jich bylo kolem půl milionu. Pak, sedmadvacátého listopadu přišla rozhodující generální stávka. Tehdejší vedení komunistické strany se rozhodlo vzdát se politického monopolu.

: Můžeme diskutovat o demokratických změnách ve společnosti po roce 1989 z mnoha úhlů. To, co se nezměnilo je charakter politické práce. Té zásadní charakteristikou je a v historii vždy byl oportunismus. Charakterizoval v každé době vládce ať byl jakkoli --ický. Nejsou známy z historie oportunismy epoch či národů. Oportunismus byl a je vždy věcí politiků a jejich vůdců. A ti zůstávají po celé věky stejní, liší se jen v míře barbarství a stupni intelektu.

Přiznám se, že jsem nerozbil čínskou vázu z 12. století, jak předpokládá autor, ale téměř bych použil českých "pár facek" autorovi, kdybych jej měl po ruce. Jen částečně ho omlouvá jeho mládí a možná nezkušenost, píše Kamil Neuwirth, který se specializuje mnoho let na problematiku v Jižní Evropě.

jJsem pravidelným čtenářem Britských listů, které oceňuji jako zdroj zajímavých informací a kvalitních komentářů. Oceňuji i různorodost témat jímž se Britské listy věnují a jsem si vědom skutečnosti, že kvalita příspěvků od mnoha zde publikujících autorů není a ani nemůže být vyrovnaná. Ovšem dnes publikovaný článek pana Georgi Margaritova: Lež má krátké nohy, aneb jak zatočit s makedonismem posouvá kvalitu i zaměření Britských listů do poněkud jiné úrovně, píše Jan Vimpel. S podobnými emotivními šovinistickými výlevy se má čtenář jinak možnost setkat jen na internetových fórech balkánské provenience a je překvapující, že student 4. ročníku Právnické fakulty (není patrně divu, že právě Právnické fakultě UP hrozilo nedávno odebrání akreditace) je schopen zplodit něco podobného a ještě to publikovat v poměrně renomovaném periodiku se souhlasem redakce. Osobně nechci nikoho cenzurovat, ale dodržení určité úrovně zde publikovaných příspěvků by mělo být i v zájmu samotné redakce. Jinak hrozí, že by mohla být zahlcena příspěvky podobně pochybné kvality.

Několik málo novinářů a poslanců je ochotno bojovat proti zlověstnému úsilí britské vlády potlačovat občanské svobody. Mělo by je podpořit daleko víc lidí, píše Henry Porter v týdeníku Observer.

V předvečer výročí "sametové revoluce" vyšli do ulic -- obrazně řečeno -- novináři se svými transparenty nad hlavou v podobě článků, aby náležitě oslavili okamžik, kdy bylo zahájeno "vítězství" demokracie.

Jak jsme rádi, že tě tady máme, demokracie! Jistě, nejsi úplně dokonalá, ale kdo z nás je?

Jiný režim měl kdysi jiný posvátný den "vítězství". A v roli hlavních hrdinů tehdy neúčinkovali studenti, nýbrž hrdinní námořníci Aurory, kteří tehdy, 7. listopadu 1917, svým výstřelem z děla této lodě dali signál k zahájení revoluce.

Je srovnávání dnešního, přece tak demokratického režimu s tím včerejším, přece tak zločinným svatokrádeží?

Na demonstraci proti americkému radaru dne 17.11.2007 uvedl Jan Tamáš, že pokud tolik lidí podle výzkumů veřejného mínění nechce americký radar na českém území, měla by se tím vláda řídit a ukončit jednání o radaru. Předpokládám, že bude stejně konzistentní i v dalších věcech a bude požadovat například zavedení trestu smrti, protože i v této otázce je zhruba 60% občanů pro zavedení. Pokud by se politici ve všem řídili názory občanů byli by neprodleně označeni za populisty, míní Jan Maršák.

Vážení, chcete-li uveřejnit můj stručný příspěvek. Pan premiér Topolánek na otázku referenda k umístění radaru řekl:

"Jsou tři věci, ve kterých referendum podle mě v žádném případě být nemá. Jsou to otázky lidských práv, jsou to otázky daní a jsou to otázky národní bezpečnosti."

Jenže zde se přece nejedná o naši národní bezpečnost, ale o národní bezpečnost USA. Česká republika není satelitním státem Spojených států.

Nebo - vlastně ano, jedná se o naši bezpečnost, protože ta se totiž umístěním amerického radaru téměř jistě zhorší. To nám ale má být jedno. O tom rozhodne naše vláda, píše Miroslav Bartoň.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V říjnu 2007 přispělo celkem 121 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 27808,25 Kč. Příjem z reklamy byl 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2007 částku 166 539.96 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Bulvárem dlouho očekávaná svatba předsedy ČSSD Jiřího Paroubka (55) s milenkou Petrou Kováčovou (34) proběhla. Ve státní svátek. Paroubek proto zorganizoval kladení věnců na 17. listopadu 8:30 ráno, aby vše stihl. Přesto musel po dálnici jet skoro 200 km/hod, bez ohledu na mokrou vozovku a pravidla silničního provozu. Nejel ale z Prahy z kladení věnců, ale z Ústí nad Labem z okresní konference ČSSD, odkud byl vypoklonkován Arno Fišerou, předsedou OV ČSSD v Ústí a ústeckým místoprimátorem. Podle fotografií bulvárních deníků, jejichž fotoreportéři jeli za ním, se Paroubkův řidič nerozpakoval předjíždět ve vysokjé rychlosti přes dvojitou plnou čáru. Svatba, konaná v ostentativně luxusním hotelu v ostentativně luxusním stylu proběhla tak, jak si novomanželé nejspíše přáli... "Politik by měl být vzorem a příkladem pro ostatní," komentovala svatbu jeho bývalá žena Zuzana.

foto AHA