|
20. 11. 2007
Šovinistický výlev z balkánských fórjJsem pravidelným čtenářem Britských listů, které oceňuji jako zdroj zajímavých informací a kvalitních komentářů. Oceňuji i různorodost témat jímž se Britské listy věnují a jsem si vědom skutečnosti, že kvalita příspěvků od mnoha zde publikujících autorů není a ani nemůže být vyrovnaná. Ovšem dnes publikovaný článek pana Georgi Margaritova: Lež má krátké nohy, aneb jak zatočit s makedonismem posouvá kvalitu i zaměření Britských listů do poněkud jiné úrovně, píše Jan Vimpel. S podobnými emotivními šovinistickými výlevy se má čtenář jinak možnost setkat jen na internetových fórech balkánské provenience a je překvapující, že student 4. ročníku Právnické fakulty (není patrně divu, že právě Právnické fakultě UP hrozilo nedávno odebrání akreditace) je schopen zplodit něco podobného a ještě to publikovat v poměrně renomovaném periodiku se souhlasem redakce. Osobně nechci nikoho cenzurovat, ale dodržení určité úrovně zde publikovaných příspěvků by mělo být i v zájmu samotné redakce. Jinak hrozí, že by mohla být zahlcena příspěvky podobně pochybné kvality. |
|
Osobně mohu nabídnout několik relativně čerstvých příspěvků dokládajících srbský původ Makedonců, Chorvatů, Bulharů a Rumunů, chorvatský původ Slovinců, turecký původ antických Řeků či rumunský původ celého Balkánu a Mediteránu. Něco staršího data by se mohlo týkat i slovenské větve českého národa a její pomýlenosti a pasivity s níž přistupuje ke své české identitě. Co se makedonsko-bulharských vztahů týče, jsem vzhledem ke svému středoevropskému původu zcela imunní vůči podobně zaujatým a nepodloženým názorům ať z té či oné strany. S Balkánem mám řadu osobních zkušeností, takže mne argumenty onoho bulharského studenta zas až tak nepřekvapují. V bulharské společnosti je podobná percepce Makedonců a Makedonie dodnes běžná, stejně jako autorem uváděné pseudohistorické argumenty a myšlenkové stereotypy. Autor sám, ač rodák z Pirinské Makedonie, v dnešní republice Makedonii patrně nikdy nebyl, jinak by zaznamenal, že její "skuteční obyvatelé" se jím zmiňované bulharské národnosti vzdali minimálně před 60 lety a státní vlajku již nezdobí ona diskutabilní verginská hvězdice (v jeho podání "egejské slunce") více než deset let. Lze mu jen doporučit, aby tento stát navštívil, pak by možná ke svému údivu zjistil, že rozdíl mezi bulharským a makedonským jazykem je větší než mezi češtinou a slovenštinou a své bulharské soukmenovce by zde asi hledal jen s velkými obtížemi. Co se učebnic dějepisu týče, řadu podobných perel by jistě našel i v učebnicích bulharských (například tu, že Konstantin a Metoděj byli Bulhaři). Obyvatelé Makedonie však v nich "své skutečné, nezkreslené, nevymyšlené dějiny" rozhodně nenajdou a svoji cestu si zvolili již před mnoha desítkami let. Český čtenář (alespoň ten mající o historii Balkánu nějaké povědomí) po přečtení jeho článku patrně nebude rozbíjet čínské vázy z 12. století, ani židle, ani nebude otevírat okno, aby v touze po spravedlnosti světu vykřičel bulharskou pravdu o pomýlených makedonských Slovanech, stejně jako tito pomýlení nebudou mít potřebu řešit otázku své údajné bulharské identity. Autorova pevná víra podepřená jeho závěrečnou vlasteneckou proklamací z 19. století, tak patrně zůstane i v 21. století nenaplněna. |
