• Není neoddělitelnou součástí demokracie právo za jakýchkoli okolností, tedy i tehdy, kdy je to většině velmi nepříjemné, říkat veřejně svůj názor? A není pokus to jakkoli regulovat v jeho možných důsledcích mnohem nebezpečnější než nutnost občas snášet jiný názor, byť třeba nepřátelský? Nepřijde nakonec ten, kdo bude umlčován, frustrován a tlačen do kouta, s účinnější a nikoli pouze verbální taktikou, jak být vyslyšen či jak dosáhnout zadostiučinění? Můžeme snad své nepřátele umlčením změnit? Nebo morálně porazit? Už neplatí, že nepřátele je nutno především přerůst? Není snad reakce na provokaci od těch, které považujeme za primitivní důkazem toho, že nejsme o mnoho lepší? Opravdu není nalezení potřebné vnitřní síly například k důsledné ignoraci vhodnější alternativou?
• Není nutno pracně a pečlivě odlišovat pouhý názor od prokázaného úsilí o likvidaci demokracie či od prosazování extremismu či rasismu? A teprve na takové snahy adekvátně reagovat?
• Než sami vycházet do ulic, není vhodnější tehdy, kdy šíření názorů přechází například v pouliční násilí, volat ke konání příslušnou část servisu, tedy stát, který si platíme, aby násilí zamezil? A v případě jeho selhání jej volat k odpovědnosti? Nestáváme se přijetím výzvy k fyzickému střetu sami násilníky vedenými víc pudem než rozumem, zvlášť není-li zjevné, že všechny ostatní možnosti (viz výše) byly vyčerpány?
• Označíme-li a přejdeme neonacismus a jeho součást - rasismus jako jednoznačně nepřijatelné, nezůstane otázka, zda nelze za podobně účelové a přinejmenším stejně podivně mlžící jako maskování antisemitismu antisionismem považovat to, co jakýkoli antisionismus z tohoto maskování předem obviňuje? Vzniká snad národu, jenž byl v době historicky nedávné těžce a neospravedlnitelně postižen, tímto postižením nárok na exkluzivní nekritizovatelnost?
• Pomůže něčemu blokování internetových stránek, vydávané navíc za chybu souborů? Nebude lepší, když tyto stránky stejně jako kterékoli jiné posoudí sám čtenář? Není podivné, když soudnost cenzora je stavěna nad soudnost čtenáře? A když cenzorem je přímo jedna ze zúčastněných stran?
• Lze považovat za rasismus už pouhé konstatování dle mého názoru obecně známé skutečnosti, že podstatná většina příslušníků jednoho etnika je velmi asociální? A nebo je snad rasismem například verbální selhání starostky problémové části Ostravy coby osoby odpovědné za bezpečnost a ochranu osobních práv všech občanů obvodu, přičemž tato odpovědnost spolu s nemožností situaci reálně řešit na ni nejspíš dopadají tak, jak si nedokáže představit nikdo, kdo to nezažil? Není ustupování většiny problematické menšině náhodou popřením základů demokracie? Nekončí náhodou humanismus tam, kde druhá strana dlouhodobě považuje veškerou slušnost za pouhý projev slabosti? Nebude důsledkem dlouhodobě neuspokojené společenské poptávky po otevřené diskusi a řešení právě nárůst extremismu a rasismu? Jsou politici až tak zbabělí jít do skutečných problémů, že nakonec jediným, kdo se o to ve větším měřítku a alespoň s částečným úspěchem pokusil, zůstane člověk, který pro to nemá mravní kredit, neboť mimo jiné sám porušil to, co kritizoval?

Jak jsem řekl už mnohokrát, lump je pro mě lumpem, deprivant deprivantem a nerozlišuji přitom státní, národnostní, etnickou ani politickou či náboženskou příslušnost. A když, tak snad až jako poslední v řadě. Ale když kdokoli místo otevřené diskuse, hledání příčin, poskytování odpovědí či vysvětlení mlží, mlčí či dokonce cenzuruje a přitom se schovává za práva národností, etnik, za humanismus či třeba za národní bezpečnost, je to pro nestranného, zdravě kriticky smýšlejícího člověka opravdu k zamyšlení nad motivací takového počínání. Pak se může stát, že právě žádná či nedostatečná vysvětlení jsou rovněž vnímána jako vysvětlení nebo že společenský tlak naroste příliš a dojde na "rychlá" a "jednoduchá" řešení...

Jen pro jistotu: jsem ten poslední, kdo by chtěl cokoli rozdmýchávat. Naopak - jestli si něco bytostně přeji, je lidi spojovat. Tomu ale zametání problémů pod koberec rozhodně nepřispívá.