Jak se splnily a splňují naděje, které tehdy u nás pociťovaly miliony lidí? Politika se opět uzavírá do sebe a sleduje vlastní zájmy odlišné od zájmů většiny, i když se to děje jinými mechanismy a v jiné celkové situaci. Důležitá rozhodnutí se opět stávají záležitostí v zákulisí působících skupin bez jakéhokoli veřejného mandátu. Politiku ovlivňují účelové obchody různých klik, které si poskytují vzájemné protislužby a současně se drží v šachu choulostivými informacemi. K této hře se zneužívá stát, jak dokazuje aféra s tzv. Kubiceho zprávou před loňskými volbami, nebo současné manévry na státních zastupitelstvích v souvislosti s Čunkovou aférou. Tato hra pohrdá názory převážné většiny občanů, jak ukazuje zápas proti vzniku vojenské základny USA na našem území, kterou si nepřeje – přes všechny politické a mediální triky – většina obyvatelstva. Tato vláda nás přestala zastupovat. Už neprosazuje naše zájmy, ale hájí zájmy kohosi jiného. Z našich zaměstnanců se stali arogantní mocipáni, kteří nám chtějí vládnout. Nechápou, že demokracie je vláda lidí, že doba diktátorů a králů už skončila. Proto požadujeme jejich demisi.

Dnes jsme tady, abychom odmítli tyto praktiky a řekli ne současné formální demokracii. Náš nenásilný, ale aktivní odpor má společného jmenovatele – vědomí, že demokratický politický život není dar, který přichází odněkud shora nebo ze zahraničí, ale jedině výsledek trvalého úsilí a boje. Demokracie není stav, ale je to cesta. Cesta za pravdou, cesta za poznáním, cesta za vývojem lidské společnosti a vývojem lidského druhu.

Od samých začátků politické demokracie věděli privilegovaní, že masy obyčejných obyvatel jsou pro ně nebezpečné. Dějiny demokracie jsou tedy od začátku provázeny nejrůznějšími snahami o její omezování – ať silou, podvody, manipulacemi veřejného mínění nebo cenzurou.

Cenzuru známe moc dobře z předlistopadové doby. Možná málokdo si ale uvědomuje, že cenzura existuje i dnes. Jako iniciativa Ne základnám jsme měli možnost se o tom přesvědčit na vlastní kůži. Od února české televize náš společný boj zcela ignorují a dávají prostor pouze zastáncům základny. Novináři mají strach mluvit o tom, co je nepohodlné pro jejich šéfy nebo majitele. Před pár dny to potvrdili i redaktoři České televize Michael Fiala a David Havlík, kteří si stěžují u Rady ČT na cenzuru ze strany šéfredaktora zpravodajství Michala Petrova. Nemusím snad připomínat, že Česká televize je veřejnoprávní, tedy naše televize. Platíme ji z našich našich koncesionářských poplatků. A místo toho, aby nás objektivně informovala o dění v zemi zkresluje realitu tak, jak se hodí aktuálním politickým špičkám. Tyhle praktiky nemají daleko k cenzuře v dobách hluboké totality. Takhle jsme si demokracii nepředstavovali.

To je poučení, které nám ve zkratce připomíná vývoj poslední doby a aktuální stav. Toto poučení o nutnosti stálého boje za demokracii si musíme osvojit, pokud chceme v budoucnu žít v opravdu demokratických poměrech, pokud nechceme, aby se poměry dál zhoršovaly. Proto jsme dnes tady.

Rád bych také zopakoval naše hlavní trvalé postoje:

I když má dnešní demokracie řadu nedostatků, i když se stává často velmi formální, i když se vyprazdňuje, přes to všechno je to zcela jistě zatím to nejlepší společenské uspořádání, které známe. Uznáváme pravidelné demokratické volby jako způsob dočasného delegování naší moci voleným zástupcům. Je třeba však bojovat za to, aby volby nebyly ovlivňovány manipulacemi a mocí peněz, aby politické strany nemohly beztrestně po volbách popírat svými činy vlastní volební programy, aby rozhodování nestálo na politických přeběhlících a kariéristech. Jednou z cest je prosazování prvků přímé demokracie, zejména referenda. Určitě existují možnosti, jak vytvářet a prosazovat další politické mechanismy sloužící tomuto cíli. Ale nutným předpokladem toho všeho je aktivita občanů, zájem o věci veřejné, tlak na to, aby zastupitelské demokracie plnily svůj vlastní účel, tj. zastupovaly lidi.

Za druhé: věříme v nenásilí a odmítáme diskriminaci, ať už rasovou, náboženskou, národní, sexuální či jakoukoliv jinou. Hlásíme se k protifašistickému a protirasistickému odkazu 17. listopadu 1939, jehož památku si dnes také připomínáme. Zásadně odmítáme násilné střety z minulé soboty, které jasně ukázaly, že problém rasismu a fašismu bohužel stále v naší zemi existuje a pouličními střety se ho v žádném případě nezbavíme. Řešením může být jen cílevědomé posilování demokratických principů a postojů mezi občany - pěstování důstojného, pokojného a přitom nekompromisního protifašistického postoje. I proto chceme návrat ke skutečnému základu 17. listopadu, odpovědnému demokratickému občanství, skutečně demokratické společnosti.

Jsme také přesvědčeni, že násilné řešení problémů nemůže mít pozitivní přínos. I proto se všechny naše demonstrace vždy nesly v duchu nenásilných protestů a pevně věřím, že ani tato demonstrace nebude výjimkou. I kdyby se náhodou objevily násilné provokace, nenecháme se k násilí strhnout. Inspirací nechť nám je nenásilná „sametová“ revoluce, kterou si dnes připomínáme.

A za třetí chceme také zdůraznit – v dnešní době šíření iracionality a různých pověr – naše přesvědčení o zdravém rozumu obyčejných lidí. „Hlas lidu, hlas boží“, říkávalo se kdysi. A i dnes cítíme v této větě hluboké poselství – navzdory všem mediálním manipulacím, reklamě a vládní propagandě. Hlas lidu je často hlasem božím, když se vyslovuje pro řešení problémů pokojnou cestou, proti nesmyslnému násilí. Hlas lidu zaznívá ve známé Šlitrově písni o žlutém tulipánu, který vadne před Maroldovým obrazem bitvy u Lipan. To není naivita, to je zkušenost generací.

A co si tedy v té dnešní zhoršující se společenské situaci počít? Je jasné, že změna nepřijde ze dne na den. Stejně tak je ale jasné, že změna nepřijde vůbec, pokud se o ni nepřičiníme. Dokud budeme nechávat naše osudy nadále v rukou hrstky vyvolených, nemůžeme čekat, že se budeme mít lépe. Jedině aktivita většiny z nás může přinést – tak jako před 18 lety – zásadní změnu k lepšímu. A to je přesně to, co vám dnes navrhujeme: je potřeba být aktivní!

Naším nejaktuálnějším problémem je vláda, která nás přestala zastupovat a hájí zájmy skupiny mocných ve vládě Spojených států namísto zájmů našich. Jde o podobnou situaci, jako před rokem 89, jen tehdy naše vláda nehájila zájmy Západu, ale Východu. Doba pokročila, ale praktiky našich politiků zůstávají podobné. Jak by také ne – naše stávající politické špičky se narodili za minulého režimu, vyrostli za minulého režimu a uvažují stejně, jako se uvažovalo za minulého režimu. Jen Ivana nahradil John a místo do východní zadnice se leze do té západní.

Naše vláda nás ignoruje a tak navrhujeme posílit tlak na druhé straně, za mořem – bojkotem amerických výrobků a firem. Dnešní politici neslyší na volání svých voličů, nerespektují názor většiny obyvatel své země, odmítají vypsat referendum, ve kterém bychom rozhodli my všichni. Jediná řeč, které rozumí, je řeč peněz. Proto navrhujeme začít mluvit touto řečí a ekonomickým tlakem přimět prostřednictvím amerických firem vládu USA změnit svoji nebezpečnou a demokracii a mír ohrožující zahraniční politiku. Přestaňme podporovat našimi penězi politiku, která se nám nelíbí. Přestaňme věnovat desítky korun z našich peněženek každý den nákupem Coca-col, amerických cigaret, vyberme své peníze z amerických bank. Když tak učiníme, máme šanci, že náš hlas přestane být ignorován.

Tento náš návrh není v žádném případě namířen proti běžným Američanům či proti Čechům pracujícím v amerických společnostech. Většina Američanů stejně tak jako většina z nás nesouhlasí se stávající politikou amerického prezidenta a i oni si přejí změnu. Jejich vláda je zradila stejně tak, jako nás ta naše. A stejně tak jako byl indický bojkot britských výrobků v době kolonizace nástrojem ke zbavení se indů od britské nadvlády, pokud se přidáte i vy tak bude i bojkot amerických výrobků našim nástrojem ke zbavení se radaru. Nebude stačit ale jen se přidat, musíte poslat toto poselství dál, rozšířit ho mezi své známé a vrátit jim důvěru, že tenhle boj máme šanci vyhrát. Když se přidají i oni, máme šanci. Pokud se nepřidají, radar tady bude.

Náš další návrh spočívá v omezení vlivu manipulujících a cenzurujících televizních stanic tím, že se na ně budeme dívat každý z nás o hodinu denně méně. Vypněte každý den aspoň na jednu hodinu vaši televizi. Navrhněte totéž lidem ve vašem okolí. Osvoboďme naše mysli od tohoto formování, které utváří naše názory ku prospěchu jiných. Využijte tuto získanou hodinu denně k něčemu pozitivnímu – přečtěte si knížku, zajděte do divadla nebo na koncert, věnujte čas svému partnerovi či partnerce, navštivte známého nebo příbuzné, jděte se projít, zkrátka dělejte to, co opravdu chcete. Přesekněme pouta pasivity, která nás vážou k televizi. Osvoboďme naše mysli a naše srdce.

Třetím návrhem je, ať každý z vás sesbírá podpisy pod jeden petiční arch a pošle nám je a ať vyzve lidi ve svém okolí, aby udělali totéž. Ať každý z vás šíří materiály s argumenty proč říkáme ne radaru a šíří webovou stránku iniciativy www.nezakladnam.cz.

Náš poslední návrh je ze všech nejjednodušší, ale přesto účinný. Navrhujeme ať každý, kdo se chce aktivně připojit k tomuhle našemu nenásilnému boji, pošle na účet iniciativy symbolických 20 korun. Tak budeme vědět, s kolika lidmi můžeme počítat a současně budeme mít peníze na kampaň proti radaru. Šanci na úspěch máme jedině v tom případě, že se k tomuto návrhu přidáte nejenom vy, ale také lidé ve vašem okolí.

Letos 26. května jsem na demonstraci Ne základnám z těchto míst řekl: Tady radar nechceme! Dnes budu odvážnější a půjdu v tomto prohlášení ještě dál: Tady radar nebude! Ahoj!